depka

17.11.2008

Ahoj holky,nevím kam a komu napsat tak se jdu vypsat sem.
Několikrát jsem si tady s nějakou z Vás dopisovala,takže tu nejsem nová jen sem nechodím často.
Mám depku,nechci se mě žít nechci prostě nic. V březnu jsme s manželem měli pár pokusů o miminko,ale bohužel se zjistilo,že manžel nemůže mít normální cestou děti. Spermie se nedostane do vajíčka a proto pomůže jen IVF. Podstoupila jsem laparoskopii v září a všechcny testy a jsem zdravá. Měsíc po laparce jsem začala stimulaci na IVF. Hlavou se mě honilo všechno možný dokonce i to jestli dítě chci s manželem, miluji ho? a dalších milion věcí. Na IVF jsem šla docela vystrašená a na transfer jsem se dokonce nechala uspat jako největší posera. Nevěřila jsem ,že to vyjde a nevyšlo. Přestože jsem měla krásná vajíčka ,krásnou dělohu a vše bylo jak má a možná i lepší. Doktor ani nedofoufal ,že to nevyjde,ale nevyšlo. takže jsem od prvního dne začala přípravu na KET. Měla jsem 3 zamražená embryjka. Přežilo jen jedno. Na KET jsem šla do Brna za super doktorem. Bya jsem štastná a věřila ,že to vyjde,byla jsem si jistá,že to jedno co přežilo je moje miminko ,které opravdu moc chci a ty slzy co jsem vybrečela po prvním neůspěšném IVF mě ujistily ,že dítě opravdu chci. KET proběhl super,uspat jsem se nenechala, necítila jsem vůůůůbec nic. Po KET mě Dr ukázal pomocí ultrazvuku malou tečku co mám v sobě a opravdu jsem věřila,že ta tečka už jen poroste. 3den po KET jsem začala mít bolesti v zádech a radovala se ,že to vyšlo,že se malinký zahnízduje.5-6 den jsem malilinko zašpinla a to už jsem se opravdu radovala,že to vyšlo.Bohužel dnes 11 den po KET a 28 den cyklu jsem si vatovou tyčinkou objevila,že začíná menstruace a těhotenský test to jen potvrdil.
Najednou je mě hrozně. Nenávidím manžela. Vlatně nechci clapa ani vidět. Nevím co mám dělat. Zítra se na prohlídce u Dr asi složím.Je mě 30 a bojím se ,že vlastní dítě nikdy mít nebudu.
Už nevím jak dál,protože tyhle marné pokusy o dítě končí hrozně. Přestala jsem se bavit s kamarádka co jsem poznala tady na těchto stránkách,nedokázala jsem se s nima bavit na téma dítě nebo těhotenství. Od mažela jsem se vzdálila a nechci s ním mluvit. Kamáradka co ví ,že jsem byla na KET a IVF tak se mě určitě začne ptát co a jak,ale já nemám sílu jí ani odpovědět na email. Prominte ,že tady takhle píšu,ale je mě hrozně.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Je to strašné co vše musí žena zažít, aby si mohla ten svůj raneček pochovat. Nebudu ti tady psát jak jemi tě líto, prootže to ti stejně moc nepomůže! Mám pro tebe jednu velkou radu - Promluv si o tom všem, hlavně a svých pocitech s manželem. Vzala jsi si ho, rozhodla jsi se s ním mít dítě - to přeci něco znamená!! No a že nemůže mít děti "normálně" to je těch chlapů celkem hodně, je to nějaká vada současné generace. Ale přeci šance tady je!! Vím od kamárky, že tato cesta není zrovna lehká a levná, ale na konci je krásné zdravé mimi.
Když tady čtu čtu články od holek co vše musely podstoupit, aby jim to vyšlo je mi z toho ouvej - snad i proto, že nám se to naštěstí povedlo přirozeně a já nemusela ty "muka čekání" absolvovat. Ale pro mimi bych to podstoupila. Nezbývá ti, než se dát dohromady po psychické stránce a od toho máš přeci člověka se kterým žiješ!! Budu ti držet palečky, abys našla sílu a s manželem si o všem otevřeně promluvila!! A nemusíš se stydět, za to, že jsi se sem vypsala - jsme tady přeci od toho, abychom pomáhaly jedna druhé!!!! Tak pak dej vědět výsledek. :one: :a:

In reply to by Llotta

Ahoj a děkuji,s manžel jsme se dohodli,že si dáme chvilku pauzu alespon do února. Potom uvidím jestli změním kliniku kam jsem jezdila nebo to nakonec dopadne jinak..... Neříkám,že rozvodem,ale řešení je tady vždy. Jen tak to vzdávat nebudu . Dík

In reply to by hope

to nevzdávej, snaž se teď na to nemyslet a uvidíš. Důležité je, abys cítila oporu okolí - manžela. Jakmile ho k sobě pustíš a dobvolíš mu to aby tě "opečovával" bude to dobré uvidíš. Moje kamarádky vždy říká musíme myslet jen pozitivně. Tak ti posílám hafo pozitiv a ty v ně věř!!!!!!!!!!!!! Hodně síly a úspěchu!!!!!!!!!!! :a:

chci tě taky povzbudit,u nás je problém že já nemužu otěhotnět přirozeně byla jsem 3x na umělym a nic manžel říkal už to necháme byt ale já se nedala a šla pro zmrzlíky na po čtvrty, no a ted čekáme dvojčátka jsem ve 23tt tak hlavu vzhuru a do boje :w: :w:

ahoj uplně tě chapu prožila sem si to samy akorat že s otěhotněnim byl problem ve mě podstoupila sem IVF čtyřikrat a povedlo se mi to až napočtvrty,když už sem nedoufala abyla sem tak nak smířena stim že ditě už mit nebudu a nakonec se to povedlo,nevim co ti poradit a ani to nejde protože ,vim co to je tyhle depky sem měla skoro pořad,my se snažily 12let a to nepočitam že sme spolu od šestnacti let ale chtěli sme až ve dvaceti, no a nakonec sem otěhotněla až ve32let podle mě je nejlepši uplně na to ditě nemyslet i když to nejde ja vim ale mě se to povedlo až když fakt sem se tak nak stim smiřila a nevěřila že to IVF vyjde, a ono to najednou vyšlo taky sem si řekla nepovede se to končim je to muj posledni pokus,a rozejdu se s přitelem a tak dale a ted tu mam 5-měsični holčičku takže ti moc držim palce a pevny nervy vim o čem mluvim :a:

In reply to by evinna

:dance: Ahoj, 4x na IVF nebo počítáš i KET do IVF? Já jsem byla 1x na IVF a 1x KET,ale tomu nedával naději ani Dr. Takže to asi nebduu ani počítat.
Kam jsi chodila a řekli proč se nedaří. Já prostě nechápu,když jsem zdravá,že to nešlo hned. Vzdávat to nebudu. Chci si nechat zavést 4 embrya a bez HA a podobných vymožeností,mám pocit,žeto spíš uškodilo,než pomohlo. No holky jste moc super,že takhle umíte podpořit!! Taky Vám moc gratuluji,že Vám to vyšlo,určitě nám to vyjde všem jen se nesmí házet flinta do žita. TAk pište pište všechny Vaše zkušenosti s IVF a pokusech a problémech a všem.Díky

In reply to by hope

Ahoj,ja sem byla čtyřikrat na IVF,protože sem měla vždycky málo vajíček nejvic tři takže nebylo co zamrazit.Takže sem to musela podstupovat vždy celý.Jinak ja mam problem vtom že ja nemůžu otěhotnět normalní cestou,protože nemám vejcovody,musely mi je vzít protože sem je měla prý zdeformovaný z nakyho zánětu o kterym sem ani nemusela vědět,prostě smůla ,jinak mě přišly na hodně věci našli mi sniženou funkci štítny žlázy,zvýšenej prolaktin a ve finále alergii na sperma ,no prostě samý lepší věci :n: .Na těch prvních 3pokusech jsem byla v Praze a já sem z Teplic.Potom otevřeli u nás v Teplicích Pronatal tak sem šla tam no a tam se to konečně povedlo ,ale fakt nevim čím to bylo jak sem už psala možna těma nemocema co my našli a léčily nebo tim že sem se stím tak nak smířila že to dítě už mít nebudu nevim no.V Praze když sem byla tak sme tam ležely po tom odběru vajíček dvě hodiny i po tom embryotransféru a tady v Teplicích po odběru hodinu no všude je to jinak avlastně i po tom transféru sem ležela hodinu a tady mě ještě otočily na břicho protože mam ještě nak nízko dělohu.Já sem byla taky hodně na dně už sem prostě ani nedoufala pro mě byla šance jen IVF takže tim to bylo pro mě horší že sem věděla že normálně neotěhotním ,a hlavně sem měla v hlavě kde budem brát peníze když je to tak drahý atak dále.Já sem nebyla ani schopná si udělat tě.test tak sem se bála a prostě sem měla v hlavě že se to stejně nepovedlo,protože sem měla i bolesti jako kdybych to měla dostat a najednou když sem si volala o výsledky z krve tak mi řekli že sem těhotná já sem neměla ani slov jaksem byla v šoku :///: Chce to asi prostě čas nestresovat se někomu to vyjde na poprvy někomu třeba napočtvrty prostě jak píšeš nevzdávej to přeju moc moc štěstí a hodně pevných nervů stojí to zato :a:

Ahojky, sice se snažíme s mým mužíčkem od srpna o miminko, zatím taky nic a někdy mívám hrozný depky, hlavně když jsem sama, ale když příjde tak mu o tom co mě trápí řeknu a on mi vždycky řekne něco pěkného, co mě moc potěší a uklidní. Zkus to taky promluvit si s manželem a říct mu, co všechno tě trápí určitě tě vyslechne a podpořítě. Nejhorší pro ženu je myslím být na všechno sama...
Přeji Ti hodně štěstí ať se vám to co nejdřív podaří ať máte krásné a zdravé miminko...měj se krásně :a:

ted ti napíšu něco co tě doufám povzbudí....moje teta se snažila 15 let o mimčo,snažily se různými způsoby...ty peníze které za to dali tak by za ně mohli mít nový auto,ale to jsem odbočila....po 15 letech a různých vyšetřeních jim pomohli v Olomouci v nemocnici a ted už má 4 letou krásnou holčičku...a co ještě víc nedávno nám řekla,že znova podstoupila v Olomouci IVF a čeká dvojčata....nevím jak je to v Brně,ale nechtěla by jsi třeba taky zkusit tu Olomouc?určitě by vám tam pomohli :) jinak držím palečky

In reply to by maki.99

Ahoj maki,do Olomouce ráda zajedu,už jsem o Olomouci slyšela,ale jak se to tam jmenuje a kdo přesně měl Tvojí tetu na IVF? Děkuji

to je mě moc líto,ale nesmíš se takhle stresovat,uvidíš že to jednou vyjde,nevzdávej to,zvedni hlavu a bojuj,podle toho co tady píšeš jsi moc statečná,tak to nevzdávej. Moc,moc vám to přeji a manžela měj ráda určitě je z toho taky špatnej ,ale jste na to dva. Moc,moc držím palečky....

Vždyť manžel za to ,že nemůže mít děti normální cestou nemůže a určitě si přeje mít miminko jako ty, tak proč ho nenávidíš?Vždť to vám oběma nepomůže.Držím palce ať se vše zlepší

nejsi husa, nesmíš se nenávidět , ale je to na hlavu a člověku hrabe to znám, ale právě proto, že si zdravá :w: tak to miminko mít budeš a je jedno JAK !!

mám depku taky... nic se mi nechce, nic mě nezajímá, všechno mi připadá naprosto nedůležitý a úplně zbytečný ... nechce se mi spát, nebaví mě jíst, pokud nepotřebuju na záchod, nemám důvod vstát z postele … přitom ještě před pár týdny bylo všechno úplně jinak, byla jsem nejšťastnější člověk na světě, to proto, že jsem byla těhotná... už podruhé... miminko číslo jedna se vůbec nezačalo vyvíjet... naučila jsem se s ním nepočítat… až do chvíle, kdy jsem otěhotněla podruhé… miminko číslo dvě se narodilo 31.10.2008, umřelo asi dva týdny před tím... proč? je nejčastějším slovem v mém současném slovníku, odpovědět mi nikdo neumí… vyšetření nás teprve čekají, ale co asi můžou doktoři zjistit, když já vždycky byla zdravá, všichni moji příbuzní byli a jsou zdraví až do požehnaného věku, manžel je zdravý a všichni jeho příbuzní zrovna tak… když jsem se po revizi probrala z narkózy, moje první smysluplná myšlenka byla, že kdybych bývala věděla, kolik bolesti budu muset zvládnout, tak bych ani tolik nezáviděla těm, které už doma děti mají, jako spíš těm, co se dobrovolně rozhodly, že nikdy žádný mít nechtěj… pak fyzická bolest přešla… čím menší byla, tím intenzivnější se stala bolest na duši… jediné v mém životě, o čem v tuhle chvíli nepochybuju, je můj manžel… to, o čem pochybuju nejvíc, jsou děti… budu je někdy mít???… zvládnu se o ně postarat???… uměla bych vůbec být dobrá máma???… 30 mi bude v dubnu, tou dobou jsem už chtěla mít dvě děti, bohužel, všechno vždycky nejde podle plánu… teď vím, ze 30. narozeniny oslavím bezdětná… doktoři mi doporučili s dalším snažením počkat půl roku, takže až budu slavit svý třicátiny, nebudu ani těhotná … najednou si připadám strašně stará a je mi líto, že jsem se nerozhodla mít děti už ve dvaceti … nenávidím se za to, že jsem někde udělala chybu, jen nevím, kde... nenávidím svoje tělo za to, že zavinilo, že moje miminko nežije... zkouším sama sobě zatajit variantu, že doktoři najdou ňáký zádrhel, který budu muset vyléčit dřív, než se zase začnem snažit… půjde-li vůbec vyléčit… pokud ten zádrhel vůbec najdou… začarovaný kruh… bráchovi se narodilo mimčo v září, nejkamarádce v lednu, sestřence loni na podzim už druhý, jednomu bratránkovi o měsíc dřív, dalším dvěma předloni… kolega z práce, co se ženil o dva týdny později než já, má roční dítě… kamarádka, co se vdávala ve stejný den, jako já, bude rodit v květnu… další blízká kamarádka v červnu … všichni jsou těhotný nebo maj malý děti… jenom já ne… začarovaný kruh… všem jim závidím, všechny je mám ráda… všem to přeju, a všechny je nenávidím za to, že v tom jediném, co je v životě opravdu podstatné, mají větší štěstí než já… rodina, kamarádi i kolegové z práce, ti všichni věděli, že jsem byla těhotná… někteří vědí, že už nejsem, špatné zprávy se holt šíří rychle… nechci mluvit s nikým z nich… nechci poslouchat, jak je jim to líto… nechci jim vysvětlovat, co se stalo, nechci odpovídat na otázky proč? … nechci žít s vědomím, že se mi to stalo, ale neumím ani žít, jakoby se nic nestalo … chci se jen někam schovat a vylézt až zas budu těhotná, jako bych mohla tuhle šílenou zkušenost vymazat a navázat svůj další život tam, kde se mi rozsypal… ale nemůžu… můžu jen brečet… vlastně ani brečet už nemůžu… a taky můžu, třeba zrovna tady, najít někoho, kdo moji bolest pochopí, když někdo takový (i když mě nikdy nepotkal) řekne, že je mu to líto, nezní to tak prázdně, jako když mě politují lidi, co mě potkávají denně, ale nezažili to, co já… a pak si můžu říct, že když ty ostatní holky mají sílu bojovat s tím a zvládnout to, že to zvládnu taky… nevím jak, ale vím, že zvládnu…

In reply to by ha.nka

Haničko, tak to je opravdu nejhořší a nejsmutnější příběh, který jsem tady kdy četla. Je mi strašně líto, co se ti přihodilo a vůbec se nedivím, že se chceš před celým světem schovat. Asi bych reagovala úplně stejně. Snad už se nic podobného nebude nikdy opakovat a už tě ve tvém životě čekají jen pěkně chvíle. Moc ti držim palce, aby tě to brzy přebolelo a abys to všechno zdárně zvládla. Měj se co nejlépe a drž se. Ahoj Verča :a:

In reply to by verule

děkuju ... se skoro měsíčním odstupem už to nevidím tak černě, už jenom hooodně tmavě šedivě ;) dneska jsem se, poprvé od 29.10., přepla do pracovního režimu... ráno jsem sice vstávala s pocitem srovnatelným s ránem, kdy jsem šla na střední poprvé do školy, ale nakonec to nebylo tak zlý... až na jednu výjimku se nikdo nevyptával a práce se mi na stole nakupilo tolik, že jsem ani neměla kdy myslet na "kraviny" ...

In reply to by ha.nka

vím, že je to strašné na psychiku. Musí to být na nervy mít něco takového za sebou a pak 8š hodného partnera, který tě drží - takové štěstí nemají zrovna všichni. Nebudu ti psát, buď silná apodobně, ale jen vyplač se, to pomůže!!
Vykřič se do světa!!!Ale nezůstávej sama a neutápěj se ve svém trápení!!! To ti moc nepomůže. Musíš dát tělo do pořádku, aby se připravilo na další mimi. Hezky si oslav narozeniny a uvidíš na těch dalších budeš mít křiklouna v náručí!! Držím moc palečky! Posílám ti velký koš trpělivosti a síly!! Martina

In reply to by Llotta

děkuju za podporu ... v úterý jsme objednaný na genetický testy, tak už z toho začínám být trošku nervózní, určitě sem písnu zážitky :-)

In reply to by Llotta

tak to genetický "vyšetření" bylo celkem příjemný, jen odběr krve a spousta záludných dotazů na zdravotní stav příbuzenstva ... teď se budu už jen čtyři týdny stresovat, jestli výsledky dopadnou dobře... mám tak trochu dilema - máme si zavolat 23.12., no a já teď nevím, jestli zavolat mám anebo jestli to mám nechat být a zavolat až po svátcích ... když zavolám a výsledky budou dobrý, tak to bude nej vánoční dárek, ale kdyby náhodou dobrý nebyly, tak budu celý svátky úplně v pr... v háji... no ale taky mám strach, že i když před vánoci nezavolám, tak na to stejně budu furt myslet ...

In reply to by ha.nka

to je pěkně záludné!! Vůbec nevím jak bych ti poradila teď. Zkoušela jsem se vžít do tvé situace. Pokud nezavoláš budeš se žrát celé svátky do té doby ne si tam brnkneš. Pokud zavoláš a bude vše ok budete strašně šťastní, ale nedej bože, aby výsledek byl špatný................ No já bych vše asi hodila za hlavu a zavolala bych. Prostě hop nebo trop! Vím, že se ti budou klepat kolena a chvět hlas.........ale budeš vědet na čem jsi. Možná bych to zkusila volat i trochu dřív. No moc ti nezávidím. Ale přes to se budu držet rady mé kamarádky a budu ti přát, abys věřila, že vše bude ok - víš to mimi to cítí...........tak jak je tobě je i jemu!! Ještě jeden dotaz tobě nedělali plodovku?? :a:

In reply to by Llotta

plodovku mi nedělali, pan doktork říkal, že to není potřeba, prý že je mi pod 35, miminko vypadalo na ultrazvuku OK, vrozené vady v rodině nemáme a všechny krevní testy byly taky OK... no ale když to nedopadlo, tak mi plodovku samozřejmě vzali taky, ale výsledky budem vědět asi až společně s ostatníma výsledkama testů, které dělají miminku (takže asi tak v únoru) :? ... no ale před vánoci asi zavoláme, ten můj určitě řekne, že doktorka nám uložila zavolat 23., tak zavoláme 23. ... prostě splníme zadaný úkol :)

In reply to by ha.nka

Ahoj,
taky mám depku a s těmi lidmi kolem , co všichni mají dítě nebo jsou v očekávání to je přesný. No a dnešek mě docela dorazil. Já jsem se vdávala relativně nedávno, ale už v "pokročilým věku" (32). Od září se snažíme o mimčo, ale pořád nic. Byli jsme i na dovče, abysme vypadli ze stereotypu. Všechny mé ženské příbuzné otěhotněly, jen se koukly na trenky, akorát já nic. Moje máti mě docela dorazila, když mi řekla, že někdo přece musí být výjimka. Dobrý co? No a dneska přišla do práce kolegyně, co se vdávala pár týdnů po mně s tím, že je těhotná. Samozřejmě jí to moc přeju, ale zároveň mě to totálně odrovnalo. Říkala jsem si to je normální, prostě to chvíli trvá, než otěhotníš, ale teď si říkám, že mám zřejmě problém. Příští týden jdu k doktorce, uvidím, co mi řekne. Vždycky jsem měla nějaké gynekologické problémy, ale tohle mě nenapadlo. Jste fakt statečný, ženský, co všechno podstoupíte, a máte skvělý chlapy, že vás podržej. Já mám teď akorát strach, jak to dopadne s náma. Mám bezvadnýho chlapa, ale fakt nevím, co bude, jestli nám to s otěhotněním nepůjde. Zvládne to? Nenávidím se a svoje tělo, říkám si, jestli by se manžel s jinou neměl líp než se mnou.

In reply to by Naďa

tohle si neříkej... jestli máš bezvadnýho chlapa, tak to určitě zvládnete!!! když jste se vzali v pokročilém věku, tak už určitě máte dost rozumu na to, abyste věděli, že ta větička o tom, že "v dobrým i ve zlým", není jen o tom dobrým... a že by se měl líp s jinou, tak tomu nevěř, možná by měl dřív děti, ale společný život přeci není jen o dětech :-)

In reply to by Naďa

vím, že slova moc nepomůžou, ale od září to není tak dlouhá doba. Mám jen jednu radu (teď se mi to kecá, ale prošla jsem si tím taky a věř, že mi to pomohlo), nesmíš - hahaha ví, že to zní legračně, se na to upínat. Psychika hraje hroznou roli!! Já potratila dvojčátka a jediné co mě drželo nad vodou byla myšlenka na nové mimi. Nevěřila jsem , že bude hned, ale zároveň mě ani ve snu nenapadlo, že bude až za rok a čtvrt! Každou MS jsem si pěkně obrečela. Pak jsem ci i začala měřit teplotu a manžela vdy honila dělej teď je ta správná doba, nesmíme to propást! Stala se z nás "výrobna miminka" - možná to uní hrozně, ale opravdu to tak bylo!!!! Kde jaká novinka ve vitamínech a už jsem to do manžela rvala!!! pak jsme šla zoufalá na kontrolu a s Dr jsem se dohodly, že pokud notěhotním do letošního června, tak nás pošle do Prahy nejprve na inseminaci pak když tak na umělé! A já se upnula na to, že mimi nebude, ale že nám někdo pomůže. V březnu jsem si dělala těhu test, s myšlenkouzas mám jen poruchu a držte se byly tam //!! Matyáška už mám doma. Tak jen nemyslet na to a snažit se být naprosto v poho. Držím palečky ať to vyjde!! :a:

In reply to by Naďa

Ahoj, Horší je když nejde to IVF,ale prostě to asi nejde hned,taky si říkám,že asi nejsem OK,ale na vyšetření jsem byla a laparoskopii a hysteroskopii taky takže prý jsem zdravá a vidíš nevyšlo to. Moje známá ted taky otěhotněla co jen dobrala antikoncepci a kouřila a protě vůbec dostalo mě to,ale ono se zadaří!!! Nám všem to půjde,jen se tomu nesmíme poddat a stále musíme věřit ,že to bude. Je to těžký to nebudu zapírat,že já jsem v pohodě,mám stavy kdy jsem zralá na blázinec. Moc mě pomohla jedna mladá paní a za chvilku maminka!!! Dodala mě plno energie a spoustu elánu. Nesmíme tomu propadnout.Neboj se do příštích Vánoc budeme všechny těhule!!! a možná už maminky!!!! papa

In reply to by hope

kamarádku ta šla na 3x!! Až to poslední se uchytlo, jde opravdu o psychiku. Ona až když se s mířila s tím, že buď a nebo..... i přemýšlela o adopci tak se jim to povedlo, ani nevěděla jak. Tak se nebojte na každou z vás dojde!! Snažte se na to nemyslet!!! ONO TO VYJDE!!!!!!!!! :a:

In reply to by hope

Tak jsem byla chvíli v pohodě, že se zadaří, ale dnes mi MUDr. sdělila, že přes všechny vnější příznaky neovuluju. :( Dala mi prášky na příští 2 cykly, a když se ani tak nezadaří, tak jsem asi vyřízená.

In reply to by Naďa

ale Nadí,tohle vůbec neříkej. Píšeš že se snažíte od září,to je přeci ještě moc brzy na to to vzdávat. My se začali snažilkovat v červnu a otěhotněla jsem až v listopadu. Neboj se přijde to. Ještě je opravdu moc brzy. Myslím na tebe :a: :h: :k:

In reply to by Naďa

vůbec nic. Ze začátku jsem se stresovala,že to nejde a nepůjde. Pak jsem si prostě řekla a dost! Začala žít normálně,nemyslela jsem na to,milování si užívala a vyšlo to. Jinak vůbec nic. Zkus na to nemyslet a užívej si to,určitě se to povede :a:

In reply to by ha.nka

Ahoj,taky jsem chtěla v létě slavit 30 těhotná,ale bohužel je tomu jinak. Já Ti nebudu psát,že Tě lituji. Vím,že je Ti smutno a vím,že nechceš slyšet litování. Já taky nechci chodit mezi lidi. Chodím do práce,ale když se mě někdo zeptá jak mi je ,nejraději bych na ně na všecky začala ječet at mě nechají a všímají si svého.
Dokonce mě jedna kolegyně řekla,že jsem mladá a mám času dost,že šéfova manželka měla první dítě až v 38 letech a prý jsem mladá,ale tohle mě přece nemůže uklidnit. Manžel na to jde zas moc vědecky a jeho řeči mě spíš přivádějí k šílenství. Kolem mě je taky každý těhotný a všem to jde jak po másle. Vím,že v tom nejsem sama,už jen když přijdu na kliniku a vidím ty zoufalé páry co se marně snaží několik let a stále nic. Je mě hrozně a dnes na mě ještě byla hnusná sestra na klinice. Prý jsem měla přijít až zítra. Asi si to moc beru a vše moc vnímám.
Ted tu sedím v práci a honí se mě hlavou všechno možný. Mám vůbec v IVF pokračovat? Má to cenu,vidět zas další negativní test a poslouchat od ostatních ,že to chce čas? Už na to nemám. Nejhorší je ,že jsou Vánoce a zas uvidím jak mi všichni přejí a říkají ,že další Vanoce už to určitě bude jinak............ ha.nko musíme se držet. nemyslet se na to nedá,nebo alespon já to nedokážu. Drž se !!!

In reply to by hope

Ahojda, děkuju za podporu, už jsem tak nějak alergická na jednoduchý rady typu nemysli na to, jsi mladá, to časem přebolí… tím svým povídáním jsem spíš chtěla říct, že tady jsi na správné adrese, mezi lidmi, co ti opravdu rozumí, a že to, jak se cítíš, i to, co se ti honí hlavou, je v téhle situaci úplně normální… to mně osobně hlavně v prvních dnech hodně pomohlo, nemám už tolik pocit, že jsem na to sama a že jsem ňáká divná, chvilku to trvalo, ale teď fakt věřím, že to zvládnu, vím, že na to nepřestanu myslet a že to nikdy nepřebolí úplně, ale zvládnu to… hrát si na hrdinku a dusit to v sobě, mi nejde, potřebuju to nějak ventilovat, ale nechci tím pořád dokola zahlcovat manžela, protože on už to slyšel tolikrát, tak ví, že pro mě nemůže udělat nic víc, než si mě poslechnout, nechat mě vybrečet a uklidňovat mě „vědeckými“ důvody, proč se to teď nepovedlo ale příště to dopadne… chlapi jsou prostě takový a neuvědomujou si, jak nás tenhle jejich přístup štve… když se ze svého trápení vypíšu tady na těch stránkách, tak se mi tak nějak líp daří zvládat i ty ostatní běžný denní záležitosti … ostatní holky ti určitě napsaly spoustu rad, jak na to, ale kdybys chtěla ještě ňáký další recept, tak mně třeba pomohlo, že hned jak mi skončila neschopenka, tak jsem se na všechno vybodla a teď si hraju s manželem na letní dovolenou (v létě jsem zápasila s těhunevolnostmi, takže jsme nikde nebyli), tak teď sedím ve svetru v promrzlý chajdě, kde teče jen studená voda z potoka, a neřeším fakt nic jinýho než kdo ráno první vyleze ze spacáku, aby zatopil v kamnech a uvařil čaj, a co dneska uvaříme k obědu a k večeři, a je mi docela dobře z pocitu, že nic nemusím… do práce se chystám až koncem listopadu, tak uvidíme, jak to zvládnu tam… jo a jestli to byla anketní otázka, tak já hlasuju pro variantu „má to cenu" zkoušej to dál, sice neúspěch strašlivě bolí, ale úspěch ti to tisíckrát vynahradí … jo a vánoce jsem pro letošek pořešila tak, že je prostě slavit nebudu…

In reply to by ha.nka

Ahoj,jéééé já taky neřeším Vánoce a nikdy neřešila,tak to jsem ráda,že je někdo jako já.
Mě hodně lidí cpe,přesně co píšeš,jsi mladá a zdravá a bla bla bla,tohle nemůžu slyšet a už i říkám at si rady nechávají pro sebe chytrolíni. Neřeším to ani s rodinou ,napsala jsem jim ,že téma dítě pro mě skončilo. Tyhle stránky jsou super ,moc mě pomohlo se tady vypsat. Já neschopenku mám ,ale ukončím jí dnes do práce jsem stejně chodila,ale asi pojedu na týden někam pryč mimo ČR. Nejdřív jsem nechtěla,ale ted pojedu. Tak já letím do práce budu sem nahlížet . papa

In reply to by hope

na Seznamu píšou, že průměrného Čecha přijdou vánoce na 11 tisíc, tak to jsme docela ušetřily :-) … s těma moudrejma bla bla radama já ze začátku nejvíc bojovala právě s manželem a taky s mamkou, oba se chovali, jako kdyby bylo jejich povinností, co nejdřív mě rozveselit, jako kdyby to byla ňáká pitomá soutěž či co… chvilku jsem se pokoušela je ignorovat, ale čím míň se jim to rozveselování dařilo, tím víc se snažili, a čím víc se snažili, tím víc mi lezli na nervy a tím víc mi bylo do breku, pak už jsem na ně i křičela a to mi zas bylo líto, že jsem na ně hnusná, i když oni za to, co se stalo, nemůžou… když se na to kouknu jejich očima, tak je mi jasný, že to nemyslej zle, že je jim opravdu líto, že se tohle přihodilo a že mi opravdu chtějí pomoct zvládnout to… že je pro ně těžký bezmocně koukat, jak se tím trápím… asi fakt věřili tomu, že neustálým opakováním těch bla bla rad, mě uklidní, ale možná hlavně oni sami potřebují uklidnit a věřit, že jsem dost mladá a zdravá na to, aby to příště klaplo, že potřebují ňáký ujištění, že tuhle situaci fakt zvládnu… pomohlo jediné, prostě jsem je na rovinu požádala, aby se přestali snažit, vysvětlila jsem jim, že potřebuju ňákej čas na truchlení a že to nejlepší, co pro mě můžou udělat, je nedělat vůbec nic, nechat mě dýchat a být tu pro případ, že o tom s nimi budu chtít mluvit, ať prostě hovory na téma děti nezačínají… ale nemyslím tím, že je tohle téma pro mě uzavřený, děti rozhodně chci, jen k nim potřebuju „doplout“ vlastním tempem, bez neustálého popichování ze strany rádobybabiček a úspěšnětěhotnýchkamarádek… nejdřív se musím vyrovnat s touhle ztrátou a pak budu připravená na novou naději :-)

In reply to by ha.nka

Ahoj,tak s mojí mámou jsem se pohádala pomocí SMS. Stále mě volala jak se cítím a jak mi je ještě po KET a to jsem jí prosila at se mě na to neptá,že na to nesmím myslet. Ted jsem jí napsala,že už žádné IVF nebude a že se vracím zpět za manželem,takže nevím jak bude reagovat. Je to těžký,když se ostatní snaží a možná to myslí dobře,ale nechápou,že o tom nechceme ani slyšet a jen se snažíme si žít jakoby nic. Já na dítě asi myslet nepřestanu,stále si říkám co je semnou špatně,že to nejde,přestávám věřit tomu,že jen manžel má špatné spermie. Sice jsem byla na vyšetření a vše je jak má. Asi je to opravdu náhoda,nebo na dítě pro mě nenastal ten správný čas? Alespon,že existují tyto stránky,o že nejsem sama a je tu plno snažilek co mají problémy tak to mě trošku uklidnuje,že nejsem sama a vlastně se nic neděje.....

In reply to by hope

jestli to mamka nepochopí, tak ji to holt budeš muset zopakovat, ta moje to pochopila asi tak na padesátý pátý pokus :-) teda ne že by se úplně přestala zajímat, ale už to není takový násilný a vlezlý jako ze začátku, a když fakt nemám zájem, tak jí prostě řeknu, že to teď nechci řešit a opakuju to tak dlouho, dokud nepřestane - tahle taktika zatím pokaždé fungovala… přiznávám, že mě taky občas popadne myšlenka, že je asi něco špatně se mnou… no na všech vyšetřeních jsem ještě nebyla, takže možný to je, ale jestli mi doktoři řeknou, že jsem v pořádku, tak tomu budu věřit… mám ve svém okolí pár takových, kterým to jednou nevyšlo, i přestože v pořádku jsou - kdyby nebyly, tak by jim to nemohlo vyjít napodruhý a ono jim to vyšlo … a poslední doktor, co mě viděl před propuštěním z nemocnice, mi tvrdil, že měl i takový případ, kdy na žádný fyzický problém nepřišel a přesto to nevyšlo poprvý ani podruhý, ale potřetí to klaplo… nepátrám po tom, jestli mi říkal pravdu, prostě tomu chci věřit… možná na to jdem špatně, nesmíme se soustředit na to, co všechno by mohlo selhat, ale na to, že se to povede … třeba když budem dost věřit, tak tu náhodu přelstíme :-)

In reply to by ha.nka

Ahoj,
Já jsem taková ,že vše vidím co nejčerněji,ale já se tím uklidnuji a potom když mě něco vyjde mám hroznou radost a řeknu si,že jsem to stejně věděla jen jsem nahlas raději jiným tvrdila opak. jsem taková je to moje sebeobrana,mluvit negativně,ale uvnitř věřím.
Mě manžel stále vysvětluje dokola a dokola,že člověk je nejvíc komplikovaný na rozmnožování,takže z jeho přednášek vím,že to nejde hned a těch problémů je mraky. Já vím,že nám všem to jednou vyjde prostě musí.
Taky mě jednou moje máma řekla,docela nedávno,že její kolegyně z práce byla na IVF vše šlo krásně a 2 dny před porodem se díte oběsilo na pupeční šnůře. Ta holčina ležela dokonce v nemocnici a taková hrůza. Ted už je asi vyrovnaná a žije dál a miminko snad taky bude. Chce to opravdu čas.
Mámy umí pěkně potrápit těma uklidnujícíma řečma,ale mě ted něco moc pomohlo,před asi hodinou jsem se dozvěděla že jedna moje známá je opět těhotná a přesně podle plánu ,seklo to semnou na zem a řvala jsem a klepala se. Najednou to ze mě vše spadlo. .... Jsem ted lehká jak paír co letí ve vzduchu...
Taky už věřím ,že to půjde..........

In reply to by hope

já na ty černý věci raději myslet nechci… ale taky máme v práci jednu, které se stalo totéž,
o čem ti vyprávěla mamka… ta moje kolegyně má teď už dvě děti :-)

já prostě věřím, že to půjde… když jsi zdravá, tak to by bylo aby mimčo nebylo… možná na to půjdeš trochu víc vědecky než jiní, ale určitě to bude stát za to :-)

In reply to by hope

já ti zatím můžu jen fandit... v úterý jdem na genetiku, další tři týdny budem čekat na výsledky a asi tak v únoru nám řeknou, jestli to naše miminko bylo zdravý ... jestli bylo a my budem taky, tak přestanem fandit a začnem se snažit taky :-)

In reply to by ha.nka

Budeme si fandit vzájemně a to by bylo aby nebylo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! papa Já jdu taky na další IVF v únoru,dám tělu pauzu chtěla jsem to hrotit,ale dnes jsem si dala poprvé v životě svařené víno a nějak jsem si řekla,únor je tu za chvilku a lepší počkat než to uspěchat a prožívat další zklamání!!! Tak už fandím!!!!!!!!!!! papa

In reply to by hope

já to hrotit nechtěla, ani když to nevyšlo poprvé, a nechci ani teď… už mám osobní zkušenost s tím, že tři měsíce fakt utečou jako voda :-) a taky vím, že minule mě ty tři měsíce hodně uklidnily, a že jsem po nich byla víc v pohodě, než kdybych to hrotila hned… jak jsem věděla, že se nesnažíme, tak mě to netrápilo a vůbec jsem to neřešila, ale když ty tři měsíce přešly a my se zas začali snažit, tak to se mnou docela mávalo :-(… jsem hooodně zvědavá, co to se mnou bude dělat v únoru, i když podle momentálního doporučení doktorů bychom si měli dát delší pauzu a začít až v květnu, tak uvidíme, jestli vydržíme… s odstupem času mi přijde strašně srandovní, jak od doby, kdy mě začal zajímat sex, až do doby, než jsem dostudovala, jsem měla panickou hrůzu z toho, že bych mohla otěhotnět „neplánovaně“, pak jsem potkala toho svýho a od doby, co jsme umlčeli dotazy Kdy se budete brát?, se bojím z varianty, že těhotná nebudu… ještě že už se mi začaly dělat všechny ty vyšetření, ne že bych se výsledků nebála, ale mám šanci, že budou hotový dřív, než budeme mít povoleno další snažení, tak se aspoň nestresuju tím, že při čekání na výsledky mrhám časem, ve kterým bychom se už mohli snažit…

In reply to by ha.nka

Ahoj,já si dávám od IVF pauzu až do února nebo klidně dýl. Jedna holčina tady napsala ,že její tetě pomohli v Olomouci,asi tam taky zajdu ,ale potřebuji více informací.
Taky mě přijde ted hrozně směšný ,že jsem několik let používala s manželem kondom hehe no je to síla,ted když víme,že on mě do jiného stavu nepřivede,taky jsem se musela smát kolik peněz nás ty kondomy asi stály hehe.
Testy Vám dopadnou dobře to je jasný neboj!!!! A těch několik měsíců utěče stračně rychle.
Takže stále fandím a držím pěsti!!!
papa

a nebylo by ti ted líp s manželem než tady sama... i když ho zrovna ted nenávidíš a mě taky a přeješ mi jen to nejhorší :( přece si myslím, že by jste měli být spolu a ne každý na jiném konci světa... :a:

In reply to by MarSil

Ahoj,Tobě to přeji ,já miminko přeji všem,ale ted mě je to vše líto. Neovládám se. Za chvilku jdu k Dr. Potvrdí mě to co už vím od včerejška.... Budu tam brečet ,chce se mi zas brečet jako celý den od včerejška.......... Je mě smutno,ale manžela vidět nechci. Neměla jsem sílu se s ním ani bavit a poslouchat jeho rady,že IVF je nedokonalá metoda a proto to trvá déle,že KET jsem dělala jen proto ,že jsem nechtěla aby embryo bylo jednou v odpadník koši,nemám na to nervy tohle poslouchat. Jdu do práce ,která mě nebaví a po Vánocích odjedu zpět za manželem,ale kdo ví co bude po Vánocích... On na Vánoce nepřijede,protože má práci a letenky jsou přehnaně drahé. MarSil pozdravuj Jítu!!!!!!!!!!!!!!!! dík

Ahojki, tak to mě mrzí, co píšeš..Ani člověk neví, čím by Tě měl utěšit..Jen bys měla víc komunikovat s manželem, ono se Vám to totiž jednou podaří, dnešní medicína zmůže skoro zázraky, neměla by ses stahovat do sebe..Vím, že se to lehko píše..Já sice těhotná jsem, ale každá máme svý trápení..Jsi moc statečná, že to všechno podstupuješ a moc se nepodceňuj! A že máš třicet?? V poho..!! Mě je 33let, jsem v 16tt., ani jsem nedoufala-hodně gyn.komplikací, v létě po gyn.operaci a zadařilo se..Vyjde Ti to! Nesmutni a pa.. :a:

In reply to by petuliina

Tobě je 33? Fakt a vyšlo Ti to? To je super.Hoky proč je IVF tak komplikovaný? Já se ted bojím,že s těch hormonů,mám vše rozházené a budu mít jen problémy. prosě se bojím. Byla jsem OK do té doby než se u nás začalo řešit dítě. Od té doby jsem psycho. Závidím holkám co otěhotní dokonce je neávidím a přeji jim jen to nejhorší. Jsem hrozná. Co to semnou je?

ale notak, nesmutni, verim ze to prejde a je to jen docasne, nemam co radit ale prece...je mi 29 ani nejsem vdana, muj nevypada ze by si me chtel vzit a o mimi zatim jen snim....verim ze Te to prejde, i kdyz te tvuj muz stve, rekni mu ze potrebujes cas , ci chvili samoty at vi a at on neprijdes...drzim pesticky at je lip :k:

Je určitě dobře, že jsi se z toho vypsala. Nemůžu ti vykládat, že to bude dobrý, protože z vlastní zkušenosti vůbec nevím co prožíváš, ale určitě ti můžu přát a doufat, že i vám se jednou zadaří a budeš ta nejšťastnější těhulka na světě. Nevzdávejte to s mimi ani s manželem, budou Vánoce a to mají být nejbližší spolu. S manželem spolu o tom mluvíte?

In reply to by Aajka007

Ahoj a díky moc všem za podporu. Bohužel manžel je pryč. Žijeme mimo ČR já jsem sem přijela jen kvůli IVF. Hrozně mě to sebralo. Nepomáhají ani rady ,že nejsem stará,nebo,že někomu to vyšlo až na po 4 nebo 5 nebo vůbec všechno. Dnes jsem přemýšlela k čemu tady na tom světě vůbec jsem. Jsem zmatkař a často nevím co chci. Jsem husa . Dokonce jsem se i na klinice zakoukala do Dr co mě měl na starosti. Začala jsem zas koukat po chlapech a říkat si třeba s ním by to šlo hned...... Já fakt nevím co mám dělat. Na Vánoce budu s kamarádem s kterým bydlím. Je mě hrozně. Manžel to bere moc vědecky,že IVF není hned a je to normální,ale já tohle nechci ani slyšet. nevím co dělám špatně. Brala jsem léky c jsem měla. jedla jsem dobře vitamíny beru,prostě co je špatně???? Vím,že to není jesště ani rok co se snažím otěhotnět a je Vás tu tolik co třeba zkoušejí rok,ale já už nemám sílu. Nedokážu to.

In reply to by Danzy

vy jste tady všechny moc fajn asi ted budu bulet,nebo spíš večer v posteli. Ted si hraju před kámošem na hrdinu,ale dusím to v sobě. Je to hrozný. Stále se prám proč to nevyšlo zrovna mě co jsem komu udělal. Jsem tak strašná osoba,že si to malé nezasloužím?

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky