Depka
Tak jsme 19.tt...a pořád nějak netuším, je to mimi, není to mimi...No je to stres...Už se těším na další UZ jako blecha(nekradši bych chodila k dr. každý týden),jenže jdeme až 16.4. a já mám o to malé takový strach, protože zatím necítím v bříšku nic určitýho. Taky mě každý den přepadne depka a já brečim a nevim proč...přítel je na prášky, že tomu nerozumí a já mu řikám, že taky nevim proč pořád brečim...Užasný! Když jeden den nebečim tak je to svátek...Ach ty hormony!!! A co vy??? Taky jste takový citlivky??? Jinak se držte a užívejte si oprvní kotrmelce mimisků!Paaaa Terka
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No to je teda pěkný...to já sem zase jak troska psychicky...nic nezvládám jak bych chtěla, připadám si neschopná a nemožná...koukala sem na tvoje fotky a ty už máš tak veliký bříško!!!mooc hezký! Dneska mě mrňous poprvé čutnul do močáku, nevěděla sem, jestli mám nadávat nebo bejt šťastná, ale konečně se pořádně ozval! Tak se drž a ať je ti dobře, i když ono asi s těmi zády se to moc nedá zlepšit viď??? My máme s přítelem naplánovaný na léto plno výletů po zámcích a hradech, tak sem zvědavá, jak mě tam dokutálí! Já mám záda sice v pořádku, ale vím co pro mě znamenalo 5-ti hodinové courání po Letňanech. Tak na sebe buď moooc opatrná! paaa měj se
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No to naprosto chápu, že se ti nechce busem jezdit, zvlášť když je narvanej, to sem omdlivala a těhotná jsem nebyla. Já si tak někdy říkám, že musím mít všechny těhotenské problémy, ze začátku zvracení, ten houpání tlaku (už sem sebou taky párkrát sekla-naštěstí doma) a celková naprostá únava...závidím ženskejm, který ani nevěděly, že jsou těhotný.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
já jsem 18.tt +- a jsem taky děsná citlivka. nebrečím, ale mám furt slzy na krajíčku a někdy pěkně prudím ty svoje dva mužský doma. toužím po klidu a samotě, což je nemyslitelné, jelikož pořád skáču kolem prvního věčně nemocného dítka. jsem s ním zavřená doma a těhotenství si užívám jen těch 5min jednou za měsíc na UTZ :-(
vždy jsem bývala pěkná drsňačka a při prvním těhotenství se to změnilo. byla jsem neklidná, nervní a pak se mi spustila lavina pláče a všechna ta léta bolestí, které jsem v sobě vždy dusila, se musela vyplavit. no a občas si popláču i dodnes a někdy i před lidmi. už jsem se s tím smířila a řeknu si: "muselo to ven"
prostě ventiluješ emoce, které se v tobě hromadí díky těm hormonálním změnám. spoustu věcí vímáš jinak a je dobře, když to vyplavíš, než abys kolem sebe štěkala (jako občas já) ;)