darování vajíček

13.11.2011

Ahoj holky, teď doma sme narazili na toto téma. Darování vajíček/spermií. Máte některá zkušenosti? Jaké jsou rizika pro ty dárce? Co si o tom myslíte? Já jsem to dřív moc nepodporovala, to z toho důvodu, že by po světě běhaly moje děti, tak jsem to brala... Ale teď s postupem času se na to začínám dívat jinak. Beru to spíše jako darování krve, ledviny ... Hlavně v tom vidím možnou pomoc jiným.

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

já obdivuju všechny, co darují cokoliv. jsou tam rizika a možné následky, ale to si nesmí ten člověk připouštět.myslím si, že tvoje pocity sobecké nejsou, každý se cítí jinak, každý to jinak vnímá a každý má to svůj názor. proto je to dobrovolné dárcovství.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

tu krev jsem chtěla už milionkrát darovat. chtěla jsem jít ve stopách mých rodičů. ti už mají i nějaké děkovné odznaky za dárcovství. tak já doufám, že i na tu krev se jednou dostanu,protože zatím mi do toho dycky něco vlezlo, operace, těhotenství, nemoci ...

ale nejsem zrovna odborník přes genetiku....ale když vlastně daruješ vajíčka tak potom může po světě někde běhat dítě, který ti bude podobný a ty o tom nebudeš vědět ?? :-o

In reply to by madlenka12

tak přesně tohle jsem si o tom prvně myslela i já a dost dlouho jsem na to měla takový názor, ale teď to vidím jinak. teď to vidím tak, že můžu někomu pomoci. jinak jenom v našem městě jsem potkala už dost lidí, co jsou mě podobní. jsou to prostě takové tipy lidí, jako já. když to tak vemu, tak je to skoro jako adopce. to lidem příde normální a je to naprosto běžné. a to darování vajíčka je tak na půl, to vajíčko oplodní spermie toho partnera té ženy, do které to mé vajíčko pak umístí a pak ještě záleží na tom, jestli se to v ní chytne. mám za sebou operace spodku a potrat a dr. mi říkali, že můžu počítat i s tím, že nemusím mít děti a já se cítila fakt hrozně. teď budeme mít 3 děti a já uvažovala o podvazu a vybavila se mi tato má situce, jak jsem na tom byla, jak jsem se cítila hrozně, mizerně a to bylo jenom možné varování, nebyl to definitivní ortel a teď mám tu možnosto někomu pomoci, tak proč to neudělat?

Ahoj, tak já jsem dřív taky byla proti, protože jsem si neuměla představit, že by po světě běhalo ,,moje dítě", ale je fakt, že teď to beru jako darování krve :) Ráda dělám neobvyklý věci :///: Teď momentálně už čekám na výsledky genetických testů a jestli dopadnou dobře, tak se stanu dárkyní :)

In reply to by sonla

joooo? a jak to probíhá? jaké jsou podmínky? a kde budeš darovat? no já jsem si chtěla nechat podvázat vaječníky, ale teď nad tím tak uvažuju, jestli to nebude škoda, když mám tu možnost a můžu někomu pomoci. třeba bude potřebovat jednou pomoc i moje sestra nebo někdo z rodiny... no, i manžel by byl pro.

In reply to by Dudunka

Každá klinika má třeba jiný požadavky na věk dárkyně. Někde od 18 do 30, jinde zase od dvaceti do 35 let. Samozřejmě základní podmínka je úplné zdraví. Všechno se ale dočteš na klinice, kterou máš třeba nejblíž nebo kterou si vybereš. Jak říkám, já jsem zatím ve fázi čekání. Odebrali mi jenom několik ampulek krve s tím, že do deseti dní jsou hormonální výsledky a do 4-6 týdnů genetický. Sice vím zhruba co a jak se bude dít, ale myslím, že bude lepší, když se opravdu zeptáš a necháš si vše vysvětlit na klinice :) Já neumím moc dobře vysvětlovat :s: Jó a já jsem šla na kliniki Unica v Brně :)

In reply to by sonla

ahaaa, tak ten odběr krve, to není tak hrozné :) docela by mě zajímali pak rizika. já určitě už děti chtít nebudu a manžel taky ne. budeme mít 3 a to bohatě stačí :) ale rizika třeba možné rakoviny nebo jak to bude tělo zvládat, jestli se z toho pak netloustne, jestli nepadají vlasy, nehty ... do věkové skupiny bych se vlezla asi všude, je mi 25. díky za info!

In reply to by Dudunka

Tak co mi říkali, rizika nejsou v podstatě žádný. Jediný, co se v některých případech objevuje, tak je hyperstimulační syndrom, který se upraví kapačkama. To je ale prý jeden případ z 5000. Co se týče vážnějších-krvácení do dutiny břišní, nějaký zánět atd., tak to je v naprosto výjimečných případech. Koneckonců, jako to bývá naprosto u všeho, tak i tady se samozřejmě výjimky najdou :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

noo, to je docela dost odborně napsané :s: děkuju za informace!!! a přeju, aby jsi byla úspěšný dárce!!!

In reply to by Dudunka

probíhá to stejně, jako stimulace před IVF
je nutné podstoupit hormonální stimulaci, tuším od druhého či třetího dne menstruace.
Pak cca čtrnáctý den jdeš na odběr (pick up) vajíček, je to velice krátkodobá narkoza (do deseti minut), zpravidla v den odběru je pobolívání v podbříšku jako při menses.
nemůžeš darovat adresně, ale pokud někdo, kdo v registru žadatelů je, Tě "přivede", posouvá se o dost míst výš v registru.
darování je přísně adresně tajné

In reply to by Ifka123

a ta hormonální stimulace, to jak působí na tělo? přibírá se z toho? je tam nějaké riziko vzniku rakoviny? jak se to podává? musím si něco pichat nebo ústně se to bere? no já nad tím začínám jenom uvažovat, mám na to pár měsíců, než porodím. pak bych si buď udělala podvaz, jestli půjdu císařem, což asi je velká pravděpodobnost, pač čekám dvojčata nebo bych šla darovat vajíčka. tak bych si chtěla pozjišťovat co nejvíc ... jak často se dají vajíčka darovat? to musí být, ale docela i záhul pro to tělo...

In reply to by Dudunka

je to otázka cca dvou týdnů,
píchají se injekce,denně, pak asi tři nebo čtyři dny před koncem se píchají injekce dvě, aby vajíčka dozrála,ale neuvolnila se.
nevím, z čeho by se tloustlo - pokud budeš jíst stejně, jako dosud, tak max můžeš zadržovat vodu, kterou poté ztratíš.
rakovina? ne, myslím že není důvod k obavám, o tom jsem neslyšela.
a dvojčata nemusí být nutně císařem - jsem toho důkazem :-)

In reply to by Ifka123

to píchání injekce zvládně zřejmě každá ženská, to bude asi do břicha, že? to tloustnutí to bude spíš pověra, když se říká, že když bereš hormony, že se tloustne, takže proto sem si to myslela. a dvojčata si rodila v kolikátém týdnu?a těhu bylo v pořádku? já musím říct, že se cítím líp, jak při prvním těhu,ale s porodem si myslím,že půjdu císařem, protože su dost úzká a už při prvním porodu váhali, jestli císařem nebo to zvládnu normálně.ale tím, že byl porod na spadnutí rodila jsem normálně, ale na konci už byly komplikace, protože malá se tam zasekla a to byla málá, měla 2,7 kg a 48 cm, no a já jsem začala omdlévat, takže si myslím, že teď už to půjde císařem. radči bych rodila normálně, ale po zkušenostech, kdy měla malá na mále a já taky, už to nechci zažít.

In reply to by Dudunka

aha, tak to chápu, pokud nemáš dispozice k porodu, tak není o čem diskutovat.
Já jsem rodila 35+6, bleskovým porodem, oba byli uložení perfektně, za dvě hodiny od "vody", navíc se slušnými mírami A 2310g a 46cm a B 2740g a 48cm.... po porodu jsem vykřikovala, že klidně znovu :-)a hned :-)
navíc na moje narozeniny :-) takže to máme s daty jednoduché
těhotenství jsem měla bezva, cítila jsem se jako nikdy před tím, žádné zvracení, nevolnosti, bolesti, omezení - jenom jsem nemohla chodit do práce - mám fyzicky hoooodně naročnou práci a to bych od druhého měsíce už nedala. Ještě v neděli, den před porodem jsem do devíti do večera, po celodenním nakupování lítala po Hornbachu a užívala si nákupy s tím, že co kdybych se k tomu pak už nedostala a taky že jo :-) k ránu "hrc" a už to bylo vyřešeno :-)
a týden před porodem jsem tedy hrozně otekla, jenom voda byla deset kilo - odhadl dr. a fakt to tak bylo, za celé těhotenství jsem nabrala deset kilo a pak najednou hup a bylo to dvacet - do týdne

In reply to by Ifka123

vau, tak to je sen a tiše závidím!!! já první těhu měla rizikové od počátku, ale to si myslím, že to bylo i díky stresu a taky jsem před tím těhu byla 8 měsíců po operaci spodku, 3 měsíce po potratu, kde to skončilo výškrabem v 9tt a měsíc po otřesu mozku a pak sem teda otěhotněla, takže si myslím, že to bylo hodně ovlivněné tím. no a porod byl taky rychlý, ale ten konec teda komplikovaný. ale teď je to mnohem lepší, můžu i cvičit jógu, teda cvičím jenom relaxační cviky,ale i to je super a tak celkově se cítím líp. tak třeba se to teď podaří a bude to lepší a budu si to taky užívat, jak ty.

In reply to by Dudunka

no, já jsem předtím měla veeelice rozsáhlé mimoděložní, že jsem málem "odešla", rok jsem byla v pracovní neschopnosti a nemohla nic, mám rozsáhlou rekonstrukci dělohy, části břicha a pyč vejcovod, na sále jsem byla přes tři hodiny s naprostým zakazem otěhotnět do dvou let.
když už to uteklo, měla jsem úraz zad, zlomené obratle, ležela jsem v nemocnici - nesmíte otěhotnět, zbortilo by se to....plod byste nedonosila....
jo a to jsem na počátku zapomněla napsat, že před tím vším, co se stalo mi moje gyndr. tvrdila, že cytologie v poho, přijďte za půl roku a já nakonec skončila na onkologii s posledniím stadiem před rakovinou čípku a verdikt těhotenství minimálně rok ne.
takže to také nebyla cesta růžovým sadem

In reply to by Ifka123

no ty vole, promiň za ten výraz, ale to bere dech!!! zaráží mě, že gynekoložka nepoznala rakovinu? nebo to šlo tak rychlo? a při tom mimoděložním těhu si byla v kolikátém týdnu? že to dopadlo tak katastrofálně. to těhotenství a porod si měla za odměnu! kloubouk dole!!!

In reply to by Dudunka

ta dr.byla/je děsný flink, chodila jsem na prevenčky pravidelně, takové věci hlídám..... rok nic a pak !!!!!!!!!!! poslední stadium a do dvou dnů jsem byla na sále..
ihned jsem potom od ní odešla
to těho bylo asi sedmý týden, ale blbě - v rohu děložním, kam se toho moc nevejde, takže proto

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky