Další neúspěch :-(
Ahojda holčiny,
Podávám nové zprávy. Nikdo jste to tu nevěděl, ale byli jsme na druhém pokusu, na našem prvním KET. Říkala jsem si, že to nebudeme nikde ventilovat a necháme si to s manželem jen pro sebe. Podařilo se. 6.6. jsem dostala do pupku jednoho mrazáčka. Hned od prvního dne jsem byla jeden velký příznak. Prvních pár dnů únava, pak bolest bříška tu a tam, ale pořád. Bolest prsou byla asi z prášků, to uznávám, ale byla. MS nedorazila a já se těšila, že snad tentokrát, po více než třech letech snažení by se mohlo zadařit. Že se konečně přidám mezi únorčátka 2012 a i já si konečně zažiju ten pocit být těhotná. Dokonce jsem vydržela i netestovat. 14. den po KET jsem nabrala moč pro CAR a zkusmo do něj namočila test. Bohužel zase negativní. V CARu mi to potvrdili a já zase jela domů jako zpráskaný pes. Podruhé v životě můj soukromý konec světa. Vyslechla jsem si takové ty kecy, že máme jet na dovolenou (za co asi, když jsme všechny úspory narvaly do snahy o mimi?), myslet a žít jinak (jak já tohle nenávidím…) a vůbec nejvíc mě dostala doktorka, která mi řekla, že ví, jak mi je. Ne, to teda neví. Neví to nikdo, kdo tohle nezažil. Nikdo, kdo za tři roky slyšel jen, že je vše v pořádku a že tohle a tamto nám už určitě pomůže. To se prostě nedá popsat. Ta naprostá beznaděj a přemýšlení nad tím, co jako dál. Co mám dělat? Jak se k tomu všemu postavit? Jak se bavit s kamarádkami, které se zatímco já jsem stále na startovní čáře, plánují druhý přírůstek do rodiny? Jak odpovídat na ty stupidní dotazy na to, proč jako my ještě nemáme mimi? Zase, jako obvykle, vykouzlit krásný úsměv a vymyslet další z výmluv, proč je na mimi ještě brzy. Jak snadné. Kousnout se do prdele, když vám někdo vypráví, jak mimi vůbec neplánoval a neví, co bude dělat… Jasně, nikdo z nich za mou neplodnost nemůže, ale strááááášně to bolí. Ale žít se musí dál. Upřímně vůbec nevím, co bude dál. Na další pokusy už peníze nemáme a o času ani nemluvím. Táhne mi na dvaatřicet a jsme stále na začátku. Ovšem s tím rozdílem, že nic lepšího, než IVF současná medicína nezná a my jsme v tomhle ohledu naopak úplně na konci… Dva zcela zdraví mladí lidé, co chtějí jen jedno jediné zdravé miminko…
Ahoj Nadi,
vím,jak se asi cítíš.
My jsme se s manželem snažili o miminko přes dva roky.Potom nás moje doktorka poslala do Sanusu HK na vyšetření.Já jsem v pořádku,jen manžel má nekvalitní spermie.Před rokem v červnu jsem podstoupila první IUI,které vyšlo,ale bohužel v 7 týdnu jsem o miminko přišla.Pak následovaly ještě 2 pokusy,ale ty byly už neúspěšné.V říjnu jsem podstoupila první IVF.Věřila jsem,že to teď už konečně výjde,protože IVF je lepší než IUI,ale nevyšlo.Měla jsem ještě 6 embrií zmražených,tak jsem v listopadu šla na KET,ale bylo také neúspěšné.Nevěděla jsem,co už dál.Chtěla jsem to vzdát,ale manžel mi byl velkou oporou a také mi dost pomohl léčitel.Dřív jsem na léčitele nevěřila,ale teď věřím.Začala jsem k němu chodit letos v lednu.Chodí k němu i maminka mého manžela.Ona k němu chodí už 4 roky a moc si ho chválí,hodně jí pomohl.
V lednu jsem ještě šla na další KET,které opět nevyšlo.
Potom mi v Sanusu doporučili,abych v březnu podstoupila druhé IVF,ale já už nemusela.Když jsem tam šla na vyšetření před druhým pokusem,tak zjistili,že jsem těhotná.Jsem moc ráda,že to takhle dopadlo.Už jsem nedoufala,že otěhotním přirozenou cestou.V Sanusu mi doktor řekl,že je to asi zázrak,že jsem takto otěhotněla.
Miminko se nám má narodit 18.11.2011 a prozatím je vše v pořádku.
Přeji Ti Nadi,aby Vám to také brzo vyšlo a hlavně to nevzdávejte. :)
In reply to Ahoj Nadi, vím,jak se asi by Lendulka
Ahojda Lendulko, tak koukám, že už toho máš za sebou taky dost. Uff, neumím si to představit. Docela jsem nad tím v posledních dnech uvažovala, že léčitel je to poslední, co jsem fakt ještě nezkusila. Mohla by jsi mi na něj dát kontakt? Za zkoušku nic nedám a třeba to ponese ovoce jako u Tebe :one: Děkuju předem a užívej si :€O:
In reply to Ahojda Lendulko, tak by Naděnka
Ahoj Nadi,
na léčitele pana Miroslava Němce nemám přímo číslo,ale mám číslo na jeho asistentku 737195233 pí.Kotěrová,u které se objednávám.
K léčiteli chodím do Čáslavy,protože kousek od Čáslavy bydlí manželovi rodiče a maminka manžela k němu chodí už několik let.
Léčitel tam jezdí vždy první nebo druhou středu v měsíci.
Slyšela jsem,že je léčitel i v HK,ale nevím jak se jmenuje.
Měj se hezky a krásný den. :)
Ahoj vím jak ti je opravdu vím.Já věděla už dávno že není něco v pořádku,k dr jsem se dokopala v 35 ti letech.Kvůli práci jsem to musela o dva roky posunout.To co následovalo bylo jak v nejhorším snu.Okamžitě IVF není na co čekat,ani laparoskopie(ta přišla později) prostě nic.Peníze jsme neměli takže půjčky,moje máma taky pomohla ikdyž nechápu z čeho,téměř nikdo to nesměl vědět,jak kdybych se styděla,do kočáru jiných maminek jsem nakoukla jen ze slušnosti.Pět let hrůzy,kdo nezažil nepochopí,celou dobu jsem si říkala že to "štěstí"já mít nikdy nebudu.V mých 40 ti letech na čtvrtý pokus se podařilo,prvních pět měsíců jsme o tom doma ani nemluvili aby jsme to nezakřikli,ve druhém měsíci jsem měla bouračku zrovna když jsem jela na vyšetření jestli bije srdíčko prostě jen samé nervy ale i přes to já byla nejšťastnější člověk na světě.Všechno dopadlo dobře doma mám devíti měsíční nádhernou princeznu a děkuji bohu za ten dar.Doma se toho hodně pokazilo(tchýně) takže radost z krásného života konečně v šesti(máme tři psy)je bohužel pryč ale to je na jiné téma.Kecy tipu vím jak ti je,nesmíš na to myslet,když otěhotněly jiný tak proč ne ty....tyhle lidi neví nic.Jo a tchýně mi volala(číslo telefonu jsem jí nikdy nedala,neměla jsem potřebu si s ní telefonovat)do nemocnice před laparoskopií a řekla mi že nejsem jediná na světě kdo nemůže mít děti,že její sousedka je taky nemá :bulva: Drž se nevzdávej to a přeji ti aby sis to nejkrásnější mohla prožít taky :a:
In reply to Ahoj vím jak ti je opravdu by jana a nela
Jani, moc děkuju za podporu, tyhle příběhy se štastným koncem mi moc pomáhají. Doufám, že i já jednou budu taky tím svým podporovat ostatní. Nevzdám to, zatím ne, řekla jsem si, že do pětatřiceti budu bojovat jako lev! Tchýně je fakt případ, já mám zase kamarádku, ta otěhotněla nechtěně a taky má komentáře typu, že kdybych věděla, co mě s dítětem čeká, tak bych tak nespěchala a že pokud dítě mám mít, tak ho mít budu a pokud ne, tak s tím stejně nic neudělám, atd. Před nedávnem potratila a zdá se, že taky dostala lekci a už takhle nemachruje...
Páni, tři psy? Já mám dva a musela jsem doma odpřísáhnout, že tento počet nidky nepřekročím. Takže Ti tiše závidím :s:
Jani, měj se krásně a pohlaď Nelinku a všechny bafany :dog: :dog: :dog: !
přečetla jsem to jedním dechem a souhlasím s Kristule,jinak totálně vím jak se cítíš,já už sice jedno mimi mám ale ještě před Nelčou jsme na něj taky šíleně dlouho čekali a ted v březnu byl další pokus o druhé mimi povedlo se ale opět sem začla krvácet a mimi odešlo,takže já si ted dávám pauzu a moc sem nechodím protože ani nevim co psát,jen vím že to nezvdám a ty to taky nevzdávej,vyjedte si s manžou na dovču jenom třeba na kolech po čechcách však moře se nepotřebuje a zkus se nějak odreagovat,vím je to těžký,ted když jsem tu tak bych nejradši taky řvala jak je mi ouzko chjo no,je to prostě všechno napíču,jiné lidi kteří děti nechtěji si toho neváží a mi co bysme proto udělali cokoliv tak takový trápení,nahovno prostě,držím pěsti na další pokusy
In reply to nemám slov by Zuzka Plachá
Ahojda Zuzi, moc děkuji za podporu, vím, že nás je tu víc a nejsem v tom sama. Proto jsem si sem zase po dlouhé době vylila srdíčko a věděla, že mě podpoříte. Už je to zase lepší, těším se na září, samozřejmě to zkusíme znovu. Měj se a brzy s pupíky na viděnou!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Takže jsme na tom, koukám, úplně stejně, co? Chjo, to je teda fakt pech. Přesně jak píšeš, spousta párů i v mém okolí se, když mi jsme začali se snažením, ani neznalo a bum, už mají děti na světě. Nebo jiné páry stihli porodit, otěhotnět a znovu porodit. V tomhle kontextu to zní fakticky strašlivě....
I já Tobě budu držet palce, musíme bojovat a nevzdávat to!
Ach jo Nadi, svinskej život....
Já bych bývala vsadila botzu, že vám KET vyjde, tak jako vyšel nám. Ty nervy znám moc dobře, však víš....
Věk máš ještě dobrej, s prašulkama je to horší, tyhle 3 pokusy "na pojišťovnu" jsou pro většinu normálních lidí dost náročný.... je to holt teď velkej kšeft pro CARy... co si budeme povídat.
Nebudu tě utěšovat, nepomáhá to. Jen ti dál držím palce a přeju hlavně pohodu a slunce v duši.
In reply to Ach jo Nadi, svinskej by Ala
Alo, však jsem si to i říkala, dopadnu jako Ty, určitě to vyjde. Příznaků jsem měla kupu, byla to tutovka. A ono to zase dopadlo jinak. Peníze docházejí, roky přicházejí a náš největší "úspěch" po více než třech letech je jedno mimoděložní těhotenství. Totální zoufalci! Moc děkuju za podporu, vážím si toho. Měj se krásně a užívej si!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahojda Tašinko, já to teda fakt za hlavu hodit neumím a upřímně si myslím, že to ani nejde. Jde to možná nějak potlačit, ale to nepomůže. Za ty roky jsme zkusili už všechno: dovolenou, dvoje stěhování, svatbu, já chodila do školy a stejně nic nepomohlo. Ani odpočinek, ani totální stres ani vytížení, kdy jsem na to fakt nemyslela, protože prostě nebyl čas. Mám dva psy, jsou to moje zlatíčka, věnuju se jim, jak jen to jde, to mělo prý taky pomoct, jenže víš jak. Pokud mám nějaký zdravotní problém, tak mi nic takového prostě nepomůže. Jenže na nic nepřišli, dostala jsem nálepku idiopatické neplodnosti a tečka. A teď už jen solím peníze. O Reprofitu jsem taky uvažovala, ale je to pro mě dost daleko jak do Brna, tak do Olomouce....
In reply to Ahojda Tašinko, já to teda by Naděnka
Ajoj, je pravda, že "hodit to za hlavu" nějak nejde. Aspoň to trochu třeba potlačit. Ale chápu, že po těch letech sis prošla opravdu strašně moc věcí a nervů a proto jsi z toho zničená. Asi bych nebyla jiná. Kéž by Ti šlo nějak pomoct !!!!!!! Nevím, odkud jsi, ale já třeba dojíždím z Prahy. A můžu říct, že mi to za to cestování stojí. Zkus to, třeba budeš překvapená...... Jak říkám, je mi to moc líto, tak ráda bych Ti nějak ulehčila. Moc na Tebe myslím a hrozně Ti držím palečky, aby to jednou vyšlo....
In reply to Ajoj, je pravda, že "hodit by Tašinka
No, v současném CARu máme ještě dva mrazáčky, na jeden KET. Kdyby ani ten nevyšel, tak o té změně začnu uvažovat o to víc. Jsem z Pardubic, odešla jsem ze Sanusu v HK a v současnosti dojíždím do Kostelce nad Orlicí - Arleta. Je to 40 km. Tohle by bylo o 100 víc. To už je fakt dost. Ale uvidíme.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahojda Evíku, však já vím, co chvilku Tě mám v návštěvách :s: No jo, pamatuju si, jak jsme si kdysi psaly, kdy teda budeme mít ty naše děti. No, a vidíš, Ty jsi další z mnoha, která mě předběhla o pár let.... Ale člověk si tak nějak za ty roky zvykl. Jsem ráda, že jsi napsala, třeba se shodneme až budete plánovat druhé, třetí, ....
Měj se krásně a zase si někdy napíšeme!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahojda, holka moje! Nebreč, už je to zase dobrý a bojuju dál. Nevzdám to. Jo, pomáhá to, když člověk vidí, že na to není sám, jsem ráda, že vás tu mám, ale pořád mi odcházíte do těhulek a strašně se to kolem mě mění. Kdysi jsem si dělala srandu, že budu v seznamu snažilek ta nejvytrvalejší. A víš co? Už jsem toho dosáhla! Ale vůbec z toho nemám radost. Ale mám tu vás a už je líp. Děkuju, že na mě myslíš, ještě musíme stihnout to kafíčko!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj, já vím, vy, co jste se dočkaly, jste pro mě vzor. Jenže chápeš, já pořád ještě nevím, jestli budu patřit mezi vás, i Ty jsi určitě pochybovala, že se to kdy povede. Budu ráda, pokud se k vám přidám a i já tu třeba jednou budu chlácholit holky, které budou řešit stejný problém. Ale já jsem stále ještě na druhém břehu...
In reply to Ahoj, já vím, vy, co jste by Naděnka
Jj, já pochybovala pořád, celou tu dobu, ale i věřila, jinak bych do toho dál už nešla... Tak moc štěstíčka, ať už třeba příští rok řešíš ty maminkovské problémy... :cc): :a:
In reply to Jj, já pochybovala pořád, by simonides
Je pravda, že s každým dalším pokusem víc věřím, než pochybuji, ale o to víc se pak propadnu. Ale jednou to skončí a bude :cc):
In reply to Je pravda, že s každým by Naděnka
Určitě.... :-) Naděje umírá poslední... (máš to i ve jméně) tak věř a drž se... Chodím sem jen sem tam, ale doufám, že brzo tady někde najdu novinku, že i u tebe se povedlo...
In reply to Určitě.... Naděje by simonides
OK, tak já na tom teda zapracuji!!!!
Naděnko, je mi to tak líto. Já mám radost a ty pláčeš. A věř že vím jak ti je, když se tě všichni ptají a ty už nevíš jak odpovídat a všechna vyšetření jsou úplně v pořádku nic vám není, zní mi to v uších. Vím že jsem teď o krok napřed, minuli jsem se v Arletě o jediný den, mi tam byli v úterý 7.6. o to víc mě mrzí že jsme se nepotkali. Ale prosḯm tě, určitě to nevzdávej, vždyť víš kolik revizí mám za sebou a vzdát to prostě nehodlám budu bojovat. Vím jak to bolí, vím co vás to muselo stát peněz u nás taky žádná dovolená nebude i když vím jak by ráda Haňulka jela k moři ale penízky jsem investovali jinam a nebylo jich málo. Vždyť nemusíte nikam lítat, vyrazte klidně někde po Čechách na kole a uvidíš jak se ti vrátí nová energie. Moc na tebe myslím a drž se Jana
AAAAAAchjooooo Nadi, opravdu mě to strašně mrzí :r: . Pocity jsem měla na vlas stejný. Po 4letech trápení přišlo první IVF a díky bohu klaplo. Ale ty pocity, co píšeš, ty jsem měla stejný, připadala sjem si totálně na ho*no,méněcenná, že nejsem schopná přijít do jiného stavu. Vyhýbala jsem se kamarádkám, každý těhotenství někoho jiného u mě způsobilo hysterák. Každý měcís jsem řvala v koupelně nad testem, no hrozný stavy. Dokonce jsem si schválně našla cca o 6let mladší kamarádky, které naštěstí děti vůbec neřešily, ony v 18ti,19ti letech ani neměly přítele, což bylo další plus a bylo mi s nima fajne, odreagovala jsem se, zapařila s nima.
Nevím co ti poradit, moc ti držím palce, pevný nervy a jít prostě dál, je a bude to chůze ve sračkách, ale bohužel život není peříčko a většinou těm, kteří by si štěstí zasloužili, nosí pořád hovno na patě a sviním jde všechno, tak to vidím já.
Uričtě na vás to vytoužené mimi čeká!!!!!!!!!! :k:
PS: nezkoušela jsi např. léčitele, kartářky atd? vím, že každý není k tomuto nakloněný a nevěří tomu a onomu, ale já bych např. po všech neúspěších s dr. toho léčitele zkusila.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
dekuji mockrat :k: :k: :k:
urco se jednou podari,treba jen proste jeste neni ta sparavna doba :(
tchyne mi vzdycky rikala ze vse ma svuj cas az to prijde tak to prijde
mela sem tu napsany dlouhy prispevek ale ten sem smazala.....mocinky drzim palecky at sebrzy zadari :one:
:a:
In reply to ahojik by martina2105
:+^*: a Tobě gratuluji k :€O:
Nevím jak ti je, ale chápu tě, já naštěstí měla to štěstí a miminko mám bez problémů ;) ale naše rodina si těmito peripetiemi prošla, moje teta se začla snažit o mimi v 27letech, po dvou letech zjistili neprůchodné vejcovody po operaci slepého střeva se vytvořily srůsty; jediná možnost IVF - kolik jich bylo nepočítám ale bylo jih fakt hodně, do teď si pamatuju ten červen v jejích 36 letech, kdy řekla, že se to nepovedlo, seděly jsme u nás a zapily to, jaké bylo její překvapení, když na další kontrole byla bublinka a z té bublinky se 6.1. vyklubalo miminko (ikdyž se narodil v 8.mesíci, vážil necelá dvě kila, měl problémy s jídlem a porod byl komplikovaný) - dnes je z toho miminka skoro 15tiletej puberťák a kus chlapa, no a za 6let po chlapečkovi se z posledního zamaraženého embryjka co zůstalo narodila správná rošťanda a to tetě bylo 42 ;) nehaž flintu do žita, ted si odpočiň našetřete korunky a zase hurá na to ;)
a mám i druhý případ okolo sebe: Kamarádka nemohla otěhotnět, kvůli vysoké hladině prolaktinu, měli domluvenou už stimulaci a že po vánocích proběhne odběr vajíček a pak následně IVF; 23.12. si šla k Dr. pro léky na stimulaci a pan doktor jí oznámil že jí žádné léky nedá, málem se zhroutila, že IVF nebude a pan doktor jen dodal, nemůžu vám žádné léky dát, protože jste těhotná ;)
Takže neboj zázraky se dějí těm kdo na ně věří ;)
Moc ti přeju aby se vám jednou zadařilo a aby sis pochovala miminko v náruči ;)
In reply to Nevím jak ti je, ale chápu by mabis
Ahojda Mabis, jo, Tebe si taky pamatuji, nějakou dobu jsme se snažily společně. Ty teď plánuješ druhé, takže jsme zase obě snažilky. Jen každá v trochu jiné situaci. Příběhů s happy endem, jaké píšeš Ty, znám taky spoustu, i já třeba jeden takový zažiju, ale prozatím, jak už jsem tu někomu psala, jsem stále na startovní čáře a s každým dalším neúspěchem se bojím toho, že se vytouženého mimi prostě nedočkám. Moc děkuji za podporu, vážím si toho a budu doufat, že se k vám ostatním jednou třeba přidám :a: Tobě ať se brzy znovu zadaří!
In reply to Ahojda Mabis, jo, Tebe si by Naděnka
Naděnko, děkuji... Víže je teď těžký to dodržet, ale síla pozitivní myšlenky funguje ;) Takže PROSTĚ SE TO POVEDE A BUDE TO OK!!! a na nic jinýho nemyslet ;)
In reply to Naděnko, děkuji... Víže by mabis
Rozkaz!!!!!!
máš pravdu, kdo to nezažil, neví, nemůže vědět, co ti mám napsat, když já mám to v dnešní době obrovské štěstí, že patřím do té skupiny, které to jde hned... bulím tu jak želva, strašně moc ti držím pěstičky, prostě všechno co mám, abyste se nakonec miminka dočkali, nic víc asi nemůžu udělat :-( moc mě to mrzí...
In reply to Nadi by barbusacek
Ahojda Barbuško, nebreč, to jsem nechtěla. Buď ráda, že vás se to netýká. Vím, že mi nemůžeš pomoct, ale stačí mi to, že vím, že v tom nejsem sama, že jsou lidi, kteří mě podpoří. Moc děkuju :h:
sedím tady v polední pauze v kanclu, čtu Tvůj příspěvek, z očí mi tečou slzy po tváří a kývu hlavou. Tvůj příspěvek jako bych psala já. Jen s tím rozdílem, že mám za sebou spustu vyšetření, 6xIUI, na IVF mě začnou připravovat v srpnu, na léto mi v Caru pan doktor řekl ať si užijeme léto. A jak si ho máme užít? Manžela opět chytal záda, plodné dny jsme propásli. U nás na ulici je jeden kočárek za druhým, teď sousedka zase otěhotněla, až se bojím vycházet ven z ulice. Chce se mi být doma, sama v pokoji a řvát a řvát a všem říct ať jdou někam. Na otázky, jako:"co vy? Proč ještě nemáte mimi" jsem před nedávnem odpovídala s úsměvem, že jsme ještě děcka, že musíme vyspět. Nyni už na to nedokážu říct nic a vyhrknou mi slzy do očí a uteču. A přesně jak píšeš! Jsme úplně zdraví, pokaždé mi Dr říká že jsem přímo ukázková, když mi zaváděl spermie na IUI tak říkal, že manžel je kanec, že má samé krásné a silné, tak proč to nejde????????? Nadi, chtěla jsem Ti ještě poradit, byla jsem specializovaném vyšetření imunobiologie? My jsme tam byli v říjnu, zjistili mi silně pozitivní buněčnou imunitu proti cizí DNA, tak jsem měli na 3 měsíce zákaz snažení, nasadili mi Prednison, v lednu na kontrolu a v únoru výsledky už jsou lepší. Jenže mimi pořád nic.. Tak jsem Ti chtěla ještě poradit toto vyšetření..... Já na rozdíl od Tebe mám ještě tři IVF pokusy, tak proč si vlastně stěžuju? Ty i holky, které tu znám jsou na tom hůř než já, jenže já se taky toho bojím. Bojím se všeho.. nesnáším už svoji práci, jsem alergická na lidi a co je nejhorší, nesnáším už i pohled na malé dítě.....Tak mi bylo letos 32 let, byli jsme už vloni u moře, máme krásný domeček hezky zařízený se zahrádkou, jen prostě pokojíček je prázdný a tichý.....
In reply to Milá Naděnko, by janda
Jandi, myslím, že nemusím nic psát, že my dvě jsme na tom úúúúúúúplně stejně. Mluvíš mi z duše jako já Tobě. Vše, co tu píšeš (ale doslova) máme i my. Jsme zdraví, manžel má spermie, které doktor už dlouho neviděl, máme vše, co jsme chtěli. Byt zařízený, krásný, ale prázdný. Práce, kterou jsem milovala už nesnáším, nikdy jsem nechtěla dítě jako únik z práce. A ejhle, je to tu. Každý den v práci mě ubíjí, chci pryč. Všechny kamarákdy a spolupracovnice jsou na mateřské a já tam furt trčím. Začínají se vracet ty, které odešly, když jsme se my začali snažit a já tam furt sedím a sedím a sedím. Jak se mi má podařit otěhotnět teď, když chci uniknout z práce, když se mi to nepodařilo ani v době, kdy jsem chodila do práce ráda? A když jsem zase o tři roky starší, chudší (ubyly úspory i plat...)?
Mám za sebou všechna vyšetření, tedy i imuno. Alergii mi zjistili, nasadili 5 mg Prednisonu, tři měsíce jen chráněný styk, poté kontrola, lepší výsledky, 1/2 Prednisonu další skoro rok, nechráněný styk jen v době ovulace. "To vám určitě pomůže, to byl ten problém, proč to nešlo!" Takže další velká naděje a víš co? Hovno. Prednison tu taky pomohl spoustě holek, ale m ne. Vlastně jo, pomohl mi k tomu, že díky němu vím, jak vypadá zánět močáku cca 4x do roka. Jinak nic.
Vždycky jsem milovala děti, už od dětství. A víš co, už k nim vztah prostě nemám. Není moje, tak je mi ukradené. Je mi to hrozně líto, že jsem se takhle změnila, ale prostě už mě jiné děti, kromě mého budoucího, prostě nezajímají. Ale to jsem taky nikdy nechtěla. Ale po tom všem to tak prostě cítím.....
Jsem moc ráda, že jsi napsala, je dobré vědět, že je na tom někdo stejně. Děkuju.
In reply to Jandi, myslím, že nemusím by Naděnka
posílám Ti hodně sluníčka ze severní Moravy! Nevím proč, ale i přesto co Tě s manželem potkalo, nějak cítím přes Tvá slova tady Tvoji velkou sílu! Jak jsi psala o tom Prednisonu tak jsem měla husinu na těle, přesně tak. Prednison beru od 10.11. 1x denně a od února už jen 1/2 denně, a chráněný styk jen mimo ovulaci. Švagrová je lékarnice tak mi zjistila, že "prednison je zázrak a léčba s ním je učinná" ale už mi neřekla za jak dlouho. Neví o mých 6 IUI, neví nic. Snažím se o tom nemluvit a když nedávno o tom začala ona tak už jsem se robrečela. Za můj příspěvek neděkuj, to je samozřejmost! Moc ráda bych Ti pomohla, vlastně nám všem, které tady bojujeme, ale nevím jak....už ani modlitba mi nepomáhá..... opatruj se a budu moc ráda, když mi někdy napíšeš jak se máš.. Jana
In reply to Naděnko ahoj, by janda
No, já jsem zatím dostala dost rozporuplných informací o Prednisonu. Na té imunologii ho vychvalovali do nebes, dva doktoři z CARu mi řekli, že mě půlka stejně nespasí a doktor na pohotovosti zase, že i půlka dokáže způsobt to, že mám záněty močáku. A mám je právě z Prednisonu, tak si pak vyber. Každopádně na to, na co měl pomoct, zatím nezabral. Tak uvidíme. Zkoušela jsi stimulované IUI? Já měla tři v nativním cyklu a dvě ve stimulovaném, taky bez úspěchu.
Jo, určitě budeme v kontaktu, spřízněná duše se vždycky hodí. A hlavně, kdo se mnou pekl, vždycky otěhotněl, takže se mě drž!
In reply to No, já jsem zatím dostala by Naděnka
tak to je síla jak píšeš o tom Prednisonu, to jsi musela trpět s tím močákem jak hrom.... Já jsem si o něm taky myslela bůhví jaký to je zázrak a stále nic. Víš, někdy mě i napadlo, že "to" třeba děláme špatně nebo co... A když jsem měla stimulované IUI Clostíkem, dělala mi ho vždy dva dny za sebou, dali do mě nejlepší spermie, ve správný den a na správné místo, měla jsem to ještě potuplované utrošem, brala jsem i dva dny antibiotika a stále nic.. tak prostě už Prednisonu nevěřím. Ale beru ho 1/2 pořád, mám strach ho vysadit. Nadi, bojím se, hrozně moc.... dneska jsem byla na zahrádce, přes náš dům letěl čáp.... no a sousedka je těhotná, chce se mi fakt už brečet! Tak papa, zítra mě čeká výšlap na Lysou horu, tak snad se pořádně zapotím a zapomenu aspoň na chvilku na to trápení.... papa Jana
Jani, nechtěla jsem Ti Prednison nějak pomluvit, některým holčinám pomohl, mně ale ne. První zánět jsem neodhalila včas, to teda byla fakt muka. Ale teď už ho poznám a jdu brzy, takže v pohodě. Určitě "to" neděláte špatně, tomu bych věřila ze všeho nejméně. Prostě zatím nebylo štěstí... Vidíš, že ani IUI nezabralo a tam doktoři určitě dělají všechno správně. V příbalovém letáku Prednisonu píšou, že se nemá vysazovat najednou, jenže po IVF ho taky vysazuješ ze dne na den, takže to asi nebude taková tragedie. Ono je totiž fakt rozdíl, jestli bereš půlku tabletky, nebo maximální dávku, což je prý 12 tabletek denně (!). Tam už asi problém s vysazením být může. Já ho taky brala poctivě, pak jsem jednou zapomněla a rozhodla se ho vysadit. Protože pokud měl pomoct, tak se tak dávno stalo. Teď ho beru jen před IVF a bohatě mi to stačí...
Jani, neboj, dočkáme se. Uvidíš. Pořádně si pročisti hlavu a určitě bude líp!
In reply to Jani, nechtěla jsem Ti by Naděnka
v žádném případě jsi mi Prednison nepomluvila, já jsem si to o něm myslela už dávno, jen si mě v tom utvrdila a jednou to možná švagrové řeknu. Že zas tak velký zázrak to není, aspoň pro mě ne. Nebo hold patřím opět k těm málo procentům, komu to nezabírá... Jinak výšlap na Lysou se nekoná, no tak aspoň zase budu čumět na procházející se páry s kočárky.... Moc děkuju za Tvá slova, jsi hrozně silný člověk!!!!!!!! Opatruj se, papa Jana
Nadi a Deno, rozbrečely jste mě obě.
Nadi nevím co poradit, snad můžu jen popřát dost síly.
Mám za sebou je jedno zamlklé těhu a teď už 4měsíčnu holčičku doma v postýlce a vím, že jen to jedno jediné zamlklé těhu bylo pro mě strašný zážítek. Neumím si představit co prožíváš ty.
Určitě jste vyzkoušeli všechno, ale třeba rada holčiny níže změnit CAR by mohla pomoct. Zkus prostě jít někam jinam, konzultovat to s úplně jinýma lidma.
Držím pěstčky ať se taky brzy dočkáš - ono možná opravdu zafunguje to, že až to budeš nejméně čekat, nebo s tím už nebudeš počítat, tak to přijde :ww: Drž se!
In reply to Nadi a Deno, rozbrečely by Šáruška2
Ahojda Šári, nechtěla jsem Tě rozbrečet. Zamlklé těhotenství je taky masakr. To si zase neumím představit já. To bolí asi ještě víc, když víš, že mimi bylo a najednou není. Že to nezvládlo. Ale každý bojujeme po svém.
CAR už jsem změnila, a žádný další v dojezdové vzdálenosti nemáme. A nemyslím si, že by oni dělali něco špatně, jen prostě už asi sami neví, co se mnou. Nic lepšího už k dispozici medicína prostě nemá....
Ahoj čtu tu tvůj příspěvěk a běhá mi mráz po zádech......je mi to upřímně líto a bohužel nevím doslova jaký to je mě trvalo první mimi devět měsíců a ted druhé mimi dva měsíce......ale znám holčinu (sestry kamarádky sestra)která ted oslaví 36 od 29 let se snažila o miminko.....vždy otěhotněla na první pokus ale do šestého týdne pokaždé potratila celkem děvět samovolných potratů a mezi tím ruzné prášky vyšetření i umělé oplodnění zkoumání genů,atd.... Po šesti letech trápení řekla vzteky že už žádný dítě nechce a pak to přišlo.....znovu těhotenství.....v šestém týdnu opět krvácení (další nervy)ale plod se držel....když překonaly tohle období přišly genetiské testy a další rána....podezření na Dawnův syndrom...běhalo ji hlavou..takových potratů a ted když se to drží tak je to takhle nemocné...pak přišly testy plodové vody....čekání a pak zpráva že syndrom je vyloučen.....takže úleva....ale celé těhotenství nic nekupovala nic neměla jen byla v klidu doma a čekala co bude....ke konci těhu to vypadalo že porodí v šestém nebo sedmém měsíci nakonec se to povedlo a miminko vydrželo až do začátku devátého měsíce....a ted v sobotu ve 37tt se poprvé po sedmi letech trápení potratů a zklamání koukla na svého čerstvě narozeného syna......tak ti tímhle chci jen říct že i když to po třech letech vzdáváš tak je tu vždycky naděje.... držím ti palce vím je to nespravedlivé že ten kdo to nechce do toho vlítne a ten kdo po tom touží tak mu to trvá a nebo to nejde......Držím ti palce.......Dena
In reply to Ahoj čtu tu tvůj by Dena
Téééda, tak to je super hustej příběh. Fuj, kdoví, co mě ještě čeká! Ale je dobře, že to takhle dopadlo, to vždycky potěší. Je asi důležité se fakt nevzdávat. A já to nevzdám. Moc děkuju za podporu a důkaz, že to prostě jde!
Ahoj,je mi to moc líto-vím že tu větu nemáš ráda-ale vím jak ti je......
Taky prožívám něco podobného,jen s tím rozdílem,že my jsme se zatím dopracovali "jen" k neúspěšnému IUI....
Nevím jak ti poradit,snad jen zkusit změnit CAR,nic jiného mně nenapadá....
In reply to Ahoj,je mi to moc líto-vím by zlatovlaska
Ahojda zlatovlásko,
moc děkuju za podporu, jak už jsem psala, myslím, že v CARu nedělají nic špatně, jsem s nimi spokojená, ale už nemají nic leipšího, co by mi nabídli. Ale snad to vyjde. Mně i Tobě!
In reply to Ahojda zlatovlásko, moc by Naděnka
Naděnko,já ti to strašně moc přeju,po tom co jsi už prožila a věřím že jednou to určitě vyjde,musí.....snad na světě existuje ještě nějaká spravedlnost......
Nám se to povedlo,chvilku jsem patřila do srpňátek,ale v 11 týdnu-bohužel přestalo bít srdíčko.
Je to těžký,ale zatím to nevzdávám,třeba se dočkáme.Držím ti palečky a i všem ostatním snažilkám-holky,musíme bojovat!!!!
In reply to Naděnko,já ti to strašně by zlatovlaska
Jsi hodná, :+^*: , snad se obě brzy dočkáme :w:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj..
čtu tady Tvoje řádky a bulím u nich. Je mi to moc líto, ale to slyšíš od všech - vím to, protože já to slyším taky.
Na miminko čekám už 4 roky a řeči typu "Nesmíš na to myslet, musíš se soustředit na něco jiného, ono to přijde" atd atd - ty už úplně nenávidím.
Před dvěma lety jsem o jedno miminko bohužel přišla. Kolikrát jsem už slyšela "Nemysli na to, to časem přebolí" - nepřebolí. Nebo tedy zatím nepřebolelo. Není den, abych si na miminko nevzpomněla. Zrovna příští týden by mu byly dva roky - 4. července jsem měla termín porodu.
Dnes jsem to dostala - 14 dní po IUI - ráno jsem si udělala test, samozřejmě negativní a pár hodin na to přišla menstruace. Bulím od rána.
A samozřejmě zase dnes neposlouchám nic jiného, než že na to nemám myslet a že příště to už určitě vyjde. Kolik těhle "příště" už bylo.. a jak na to nemám myslet - to už nikdo neporadí.
Takže věř, že vím, jak se cítíš, jak Ti je. Vím, že žádná útěcha tohle neutěší.. V pátek mám narozeniny, tak moc jsem si přála "nadělit" si k nim dvě čárky na testu.. bohužel přání a realita jsou často hodně odlišné..
Držím Ti moc palce, ať se zadaří co nejdřív, nic jiného nám snažilkám nezbývá..