Dá se vychovávat dítě nez řvaní a "vyhrožování"? A to usínání, to je děs.

Néé já ne :) Taky jsem četla o té ironii, no on myslel že když jí řekne opak že to třeba dělat nebude ;)

Tak aspoň víte, co na malou nefunguje :-D

jééé, to je u nás stejně, já začnu počítat do tří a on počítá taky :D mezi tím mu řeknu, že jestli řeknu tři a on se neoblékne, že mu vezmu auto, tak mi odpoví a jedna (jsou) tři :)))

Tak to je super že na tvé dite platí utahání. Na Ondru toto nefungovalo...je těžko unavitelny. Na Markétku ano ale jen do 2,5let....

Taky se mi libi tva odpoved, u nas to bylo to same, dcerka prestala ve dvou letech po obede spat, proste jsem ji k tomu nedokazala donutit, ale ted ve 3,5 letech jsme se k tomu zase vratily, sice si s ni musim lehnout dokud neusne, ale pak spinka sama i dve hodiny a ja mam konecne klid :-) V noci usne uplne sama vzdy ve stejnou hodinu, kdyz nespi po obede, tak je taky kolem te 17,18te hodiny totalne na zabiti. Jinak u nas utahani nefunguje, ona se tim nabije energii a pak uz nechce spat vubec, kdyz jde do skolky, tak ji tam davam hodne brzo a rikam si, ze musi byt kolem te 14 hodiny totalne utahana, ale je to pravy opak, je plna energie a neusne, takze ji tam nechavam az do 16 hodin, protoze mi po skolce proste nespi, zato to pak dohanime o vikendu ;-)

:s: souhlasím s tebou .

:s: No tak to mě pobavilo...zklidnit ji...ona pořád poskakuje jako zajíček Energizer :), pořád tancuje, běhá, po něčem leze, je opravdu hodně živá. Máš pravdu, po obědě si půjde jen lehnout - odpočinout si, nebudu trvat na spaní. Jsem ráda, že nejsem jediná řvoucí matka:-).

no nevím, toho našeho loupežníka bych snad musela zalehnout, aby se dvě hodiny před spaním zklidnil :///:

ahoj, souhlasím s tebou. Důslednost je důležitá :-). Vím to, protože mám doma kluka (nyní 6,5let) který je hodně aktivní, umanutý a steklí. Nyní už je natom o 85%lepe než před pár lety.
Nemyslim si, že takto vychovávané děti jsou jako cvičené opičky. Je zajímavé jak se mění názory na výchovu dětí :///:

promin nedá mi to, to co děláš rozhodně není obdivuhodné. Děti nejsou psi, na které pískneš a musí okamžitě bez odmluvy poslechnout, vychováváš z něj nemyslící nesamostatnou poslušnou loutku, kterou jednou budou ostatní šikanovat.

Tak jsem si přečetla vaši diskusi a mám dotaz, Dejmalko, chodí malá do školky? Jak zvládá autority?
Já se 100% ztotožňuju s Vendulkou... a rozhodně z dětí nevychovávám loutky. Chci, aby byly samostatně myslící osoby, které nesou důsledky svých rozhodnutí. Mají volbu, jestli k snídani dostanou buchtu nebo jogurt, jestli půjdeme na pískoviště u parku nebo jinam, ale jsou věci, kde rozhodují rodiče a basta fidli. Nevím, proč bych jim měla stále dělat nějaké opičky, ve škole jim na to taky není nikdo zvědavý (Napíšeme si diktát ted nebo až zítra?..).
Když si hrajeme, hrajeme si se vším všudy, pak jsou ale povinnosti a tady není prostor - aspoň u nás - pro diskuse. O vše děti (teda tu starší, mladší je malej) prosím, ale prostě uklízí se před večeří. Tečka. Jsou pravidla, která se musí dodržovat. Z volné výchovy, kde o všem rozhodují děti, mám úplně husí kůži.

když tady čtu tvé komentáře, tak ve tvém klukovi vidím hodně svou dceru :///: myslím si, že máme doma velké osobnosti a je to s nimi každodenní boj a maminka, která takové dítě doma nemá vůbec neví, o čem je řeč ;) já mám asi stejný přístup k výchově, bohužel u nás tedy nezabírá ani to plácnutí na zadek, ale většinou počítání do tří už funguje obstojně. Nevidím na tom nic špatného, má čas na rozmyšlenou, takže pořád lepší než bez upozornění dát na prdel rovnou. Nechápu, jak někdo může jednat s malým děckem tím stylem - pojď, řekni mi co chceš a tak to budeme dělat... ano, v určitém směru určitě tohle jednání je dobré, ale ne v té situaci, když se někam jde a není čas na nějaké přemlouvání nebo jak to vlastně nazvat ... prostě dítě poslouchat musí a hotovo. Přece když se mi dcera ráno vzbudí a řekne mi nejdu do školky, tak jí na to neřeknu zlato dobře, buď doma, já tě skočím do školky odhlásit jo? :s: Dítě musí vědět, že jsou hranice, za které už nemůže. Má dcera hranice má a každý den zkouší, jestli náhodou nejsou jinde :s: jen tím, že jí dám jasně najevo, že se hranice nezměnily jakž takž fungujeme některé dny docela v pohodě, jiné jsou boj pořád, ale už jsme se obě naučily, jak spolu " bojovat " Prostě je to podle mě opravdu hlavně o povaze dítěte. Dítě si může vybrat, jaký čaj bude pít, jaké tričko - barvu si obleče, ale o délce rukávu už rozhodnu já apod. Prostě podle mě je špatné zase nechat vše na dítěti, to není také dobrý přístup si myslím.

nešlo mi o zakřičení před silnicí,to jediné schvaluji ale to počítání, které funguje až po tom co dítě dostaně několikrát výprask..., ten chladný bezcitný autoritatvní přístup neummožnující dítěti nic, a uplně nejhorší podle mě je nezájem a přehlížení, nedávno sjem viděla maminku jak dítěti utekla dobrých 50 m a nechala ji tam plačíčí dokud k ní nepřišla, nevím proč jestli ji chtěla přinutit tapat, ale asi nespěchaly protože, tam na ni čekala 10 minut a ještě na ni ani nevolala nic, stála četla letáky.
Existuje spousta způsobů jak dítě přimět ud+ělat to co chce maminka. Navíc jsem prostě msuela něco napsat, protože celý ten článek na první dojem působí jak je to skvělý způsob vyhcovávání dítěte a nedalo mi to prostě ukázat i tu druhou stranu.

u dcerky (duben 2009)stačilo říct jdeme tam a ukázat směr, ale syna dostrkám domů, jen přes tradiční zastávky, tedy jsem se podívat tamhle na auta do výlohy, jdem tamhle k tomu obrubníku, po něm si můžeš zkusit projít, jdem se podívat na hodiny a už támhle bydlíme a doma si budem hrát zase se sanitkou.
Jinak je skvělý že jsi se dokázala vymanit z toho co na nás často páchali rodiče, ale po pravdě osobně si myslím že ze všech trestů je snad nejmenší zlo to fyzické, pak teda je horší je to psychické týrání no právě pro vzdah k dítěti je nejhorší ten nezájem, protože to předchozí vzniká z důvodu, že ti na tom člověku dítěti záleží a zrovna dnes jsem viděla v centru maminku co furt odstrkovala dítě, nech mě, jdi si hrát vedle s dětma at mám klid, no dítě řvalo čím dál víc a víc maminku maminku chci...:\\:

že právě on dělá to co chceš ty, já se to snažím otáčet, aby sám chtěl, u Danielky která ráda běhá stačilo třeba jen říci s úsměvem pojd budeme utíkat a utíkali jsme spolu radostně (tím směrem, kam už chtěla maminka :) )
Jinak já s nimi jezdila skoro celé leto převážně sama vlakem na výlety, ale jako zážitek ne nutnost, a jediné pravidlo ve vlaku je, že sedačka se jmenuje proto že se na ní sedí a musí se na ní sedět po celou dobu co vlak jede. Sdělila jsem jim to jako jasné oznámení toho jak to prostě je a ne jako zákaz či příkaz.

víš, ono jde oto jaké mají děti povahu.

já mluvím o běžných denní procházkách a výletech, a vy hned hodinu ve vlaku a skály a ty určtiě nejsi nepolíbená demokratismem ve výchově. zrovna ta technika uděláš to ted nebo až např. po večeři je jedna z doporučovaných v knize respektovat a být respoktován kterou jsem zmínila jako první aurotce tohoto příspěvku než jsem narazila na příspěvěk Vendulky, jenž jsem nedokázala přejít mlčením.
Že prostě existují i jiné způsoby výchovy než chtít po dítěti aby bylo poslušné. A že inspiraci je dobré hledat v knihách. To co dělá Vendulka je skoro v bleděmodrým, dám ti facku a pak řeknu, žeto je pro tvé dobro a obejmu tě. Vždyto jde o 2leté děti, proč jim nedoprávat spokojené štastné dětsví, že přistoupíme na jejich hry, a vymyslíme ještě další, abyse dítě smálo namísto poslouchání neustálého nesmíš, musíš, a ty si schovali jen na opravdu nebezpečné situace, kdy je i pak i křik i povolen. Já třeba řeším ted že mladší ubližuje starší, prostě když opět vykrákal sestřičku za vlasy, tak jsem ho taky za ně pořádně čapla a při tom mu říkala, že přesně takovýhle bobo udělal Dani a já to udělala jen proto, aby věděl jak to je ošklivý a až tohle spolu s vysvětlováním pomohlo a už to konečně nedělá.

Dejmalko já se moc do téhle diskuze nezapojovala, protože si to tady s holkama dobře vysvětlujete, ale poslední věta mi nadá klid.
Jaký je rozdíl, když dítě zataháš za vlasy (protože to dělalo před tím někomu jinému), než když mu dáš na zadek? Já v tom moc rozdíl nevidím, když po obojím přijde to vysvětlení, proč to máma udělala...
Děti jsou různé a neexistuje univerzální návod, jakým způsobem dítě správě vychovat. A debat se na tohle téma může vést milion a stejně si to každý bude dělat dál tak, jak on uzná za vhodné.

No tak tady se zase projevuje, jak je psaný projev špatně pochopitelný, protože jak psala Vendy o cestování, tak jsem to pochopila tak, že je schopná s dětmi přejet čtvrt republiky bez problémů stylu, že by pobíhaly po vlaku, řvaly jako paviáni apod., ale nepochopila jsem z toho, že by děti seděly jak zařezané a za celou cestu se ani nehnuly. To je nemožné a dokáže to snad opravdu jen to téměř týrané dítě, které se bojí i nadechnout, aby to rodiče nenaštvalo, což věřím, že Vendulčiny děti opravdu nejsou.

Pust si Sama doma, zrovna to tam řeší s klinickou psycholozkou...v podstate říká to, co Vendulka.. A ja se s jejim názorem plne ztotoznuji..

A to já si právě myslím, že od cca školního věku je fyzický trest naprosto k ničemu :s: A facka je dle mého názoru spíše selhání rodičů než trest pro dítě. Do dneška vidím kamarádku, které její máma dala facana, že druhou dostala o stěnu, asi v 16 letech, kdy se holka otřepala a mámy se zeptala, jestli se jí ulevilo, takže asi tak.
Můj názor je ten, že u předškoláka občasně vyplacení na prdku je výchovný prostředek, u školáka cca od 7-8 let už to prostě smysl nemá.
Ale s tebou Vendy souhlasím, rodiče mají mít autoritu a pokud ji děti nectí, musí se k tomu "donutit". Pokud se tu bavíme o dětech kolem 3. let, tak tyto děti musí mít stanovené hranice aby věděly, co je správné a co ne a přílišná volnost opravdu spíše škodí.

myslím, že to máme nastavené stejně :-) já facku dostala první a poslední asi v deseti letech, kdy jsem rodičům zarputile lhala. Tak to táta už nevydržel a jednu mi lepnul. A já věděla, že na to měl právo a taky jsem od té doby našim nezalhala. Jo ba jo, když jsem na střední asi rok kouřila, tak to jsem taky nepřiznala :-D
Domácí vězení má smysl i dneska,ale musí se k tomu ještě zakázat počítač a mobil... nedávno jsme o tom diskutovali s manželem, kdy dáme dětem počítač do pokoje... obávám se, že to bude už jak půjde dcerka do školy... no snad to zvládneme nějak korigovat, aby tam netrávili zbytečně moc času.

Jo jo, zvláště když se dítě řítí po chodníku de silnice je důležité aby bylo samostatné myslích osoba a ne pes který poslechne na slovo:-):-):-):-)nedovedu si představit nechat dítě kolem těch 3 let jednat jako samostatné myslíci osobu. To dítě se nejdřív musí naučit jak se v určitých situacích chovat a pochopit kde má svět hranice a potom teprve ho v něm můžeme nechat jako samostatné myslích osobu.. Když už ví cm a jak. Ale nechat ho od začátku jako samostatné myslici osobu aby si hranice a mantinely urcovalo samo je hrozně zmatené i pro to dítě. A navíc třeba to od nemá lítat do silnice nebo ho srazí auto nevím jak naučit jinak:-):-):-) metodou pokus omyl asi ne :-):-)

Téééda, díky moc!!!Počítání u nás teda nezabírá, ale s tím, že se nenecháš vytočit a zavoláš si ho k sobě a ještě jednou vysvětlíš jsi mi pomohla a hlavně podpořila, že to můžu zvládnout i já. Tak snad to zabere.

Tak bych řekla, že to máme doma stejné. Akorát teda ne vždy ten klídek udržím a jednou za čas bouchnou saze...

Ale je to někdy fuška co? :s:

Vždycky když čtu tyhle zážitky, tak jsem vděčná za postkomunistickou výchovu v Čechách a volná výchova západu ve mně stále vzbuzuje "rozladění"... to jako v dětském kolektivu, kdy jeden tříská druhého a maminky se na sebe mile usmívají, jak se ti jejich prckové hezky seberealizují :s: :s: :s:

No snad to u nás teda taky se školkou přejde - nastupuje v lednu. Přesně jak píšeš - nedělám nic jiného než že motivuji, ale upřímně, nonstop je to docela únavné. Já jsem už taky Mgr., ale vystudovala jsem humanitní obor a teď jsem se vrhla na totálně technický obor, ale strašně moc mě to baví, tak snad to půjde. Díky moc za rady.