Holky prosím o podporu

08.01.2009

Ahoj holky.Vím, že to asi bude znít sobecky ale musím se z toho vypsat.Studovala sem oděvní návrhářství mám za sebou šití a navrhoívání všeho od klasických oděvů, přes serie plesových rób až po šití bowlingových rukavic.Hrozně mě to vždy bavilo dřela sem jako mezek a maturovala se samýma jedničkama.Ovšem práci v tomto oboru jsem nemohla najít tak sem aspon dělala po buticích zástupce vedoucího a navrhování a šití měla jako koníček-aspon sem chodila v něčem jiném než ostatní.Jednou sem to zkoušela u jednoho svatebního salonu ale nevyšlo to.Dnes otevřu mail a tam bezva pracovní nabídka pro nově otvíraný svatební salon.Víte brečím protože to byla práce o které sem vždy snila a mám k ní vážně kladný vztah a teď jim musím napsat že nastoupit nemůžu protože čekám mimi.Nejde o to že bych litovala že jsem těhotná ale osud hraje poslední dobou proti mě a já už to nějak nezvládam.
Ted sem ušila nádhernou plesovou róbu sestře na ples a vypada to že opět budu muset zůstat u navrhování a šití si pro radost.Chjooo sem ubohá co? :§) :§)

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak sem poslala fotky v nové diskuzi Foto-můj poslední výtvor.Nešly mi fláknout sem tak se jukněte.A moc vám děkuju holky vážně sem se potřebovala vykecat.

hele,vzdát to můžeš vždy.Vím,že v době ekonomické krize,kdy je málo práce a hafo uchazečů na ni,je těžké domlouvat jiné než klasické pracovní podmínky,ale pokud jsi dobrá a zaměstnavatel má o tebe zájem,pokus se s ním domluvit nějaký částečný úvazek,popř,buď externí pracovnicí na koušku,po porodu se domluv třeba s maminkou,jestli by Ti s mimiskem nepomáhala a třeba to zkloubíš. Když vypráví moje babička,jak dřív byly ženský doma jen po dobu nezbytně nutnou a pak hajdy do práce a z pole odbíhala babi kojit,říkám si,že to taky zvládly a my jsme asi až moc choulostivé.Nevypadneš ze šití,z mody,z trendů a dá se říct,že budeš mezi lidmi a nebude Ti doma sračkovatět mozek/ten pocit jsem měla já,když jsem byla před lety na md-pak jsem vzala první přivýdělek,abych nebyla celé dny jak hňup/.Vyzkoušej to,vzdát to můžeš vždycky,ale když to nezkusíš,bude Tě to asi mrzet.A z druhého pohledu to ber tak,že pokud to nepůjde,mateřskou a nějaké zajištění na 4 roky dopředu díky mimiskovi taky máš.To je jistota.Když si k tomu něco přivyděláš,taky dobrý.Ahojky K

Ty fotky mi nějak nejdou zmenšit.Jdu to ještě zkusit a dyštak je pošlu večer až se vrátí švagřík.

Ahoj, rozhodně nejsi ubohá, práce a rodina jsou dvě důležité věci v životě a když se to takhle zkříží, musí to zabolet.
Ale věř, že to tak mělo být :h:

Dokážu si představit jak tě to musí mrzet.
Já kvůli miminku, které se rozhodlo samo že přijde, musela opustit všechno o co jsem se celý život snažila. Konečně jsem začala žít tak jak jsem chtěla a za chvíli bylo po všem...bylo to strašné, těžko jsem to nesla, ale čím dál tím míň je mi toho líto, miminko mi nic nenahradí, dala bych za něj život :h:
Ale není nám 50 a máme celý život před sebou, na nic ještě není pozdě :)
Teď s bříškem se ti asi moc dobře šít nebude (já taky šiju :) ) ale po porodu by to šlo, zkus se s nimi domluvit :)

Holky moc vám díky za podporu.Na mimi se těším a neměnila bych jen mě neskutečně mrzí že 3 roky takovou práci hledám a přijde teď.Pošlu vám fotečky mé poslední práce. pokud se mi to podaří nahrát na pc.Ještě jednou moc díky

znám to zvlastní zkušenosti.Strašně jsem chtěla na zdravku,udelala jsem ji bez potíží strašně me to bavilo.pak jsem nastoupila do práce a po 3 letech jsem zkusila dát si přihlášku na medinu,dostala jsem se tam a byla štastnáa 5 dní na to jsem zjistila že jsem těhu:-(A nemohla nastoupit a muj sen se zbořil,je to strašně těžké,ale život je takový,ale má 4 letého zdravého chlapce a hold jsem jen sestřička,ale i tak je to škoda.Takže chápu,když se Ti přiblíží vysněný cíl a nejde realizovat jaké to je.Musíš být strašně šikovná,když takle šiješ roby a šaty..hned bych si u tebe nechala nějaké avrhnout a ušít jelikož jsem baculka a vysoká a špatně se mi shánějí a taky bych si je chtela necvhat na památku,ale nekradu,abych si je mohla koupit v salonu:-(už víš co čekáš??

In reply to by elixiiirek

to tě naprosto obdivuju protože dostat se na medicínu se hned tak nikomu nepodaří...spousta mých spolužáků z gymplu u zkoušek vyletěla :one: :one: :one: škoda že se nedá studovat dálkově určitě b :( ys to zvládla
Já taky strašně chtěla ještě na jednu VŠ a teď budu ráda když dodělám tu na které už jsem ;)

In reply to by katzchen

a jak se jinak máš?jak Ti je?Dlouho jsem Tě na CQ neviděla:-)Jaké byly Vánoce a jak se cítíš??Není Ti doma smutno??Já tady na Plzeňsku chřadnu:-)Jsem zvědavá,když máme stejný termín,která z nás porodí dřív:-)a jak jsi dopadla na poslední kontrole,?

In reply to by katzchen

No mrzelo mě to hodně,protože jsem to moc chtěla,ale mimi je mimi.Nejvíc mě štve že to nejde dálkově nebo aspon kombinovaně,je jen prezenční studium a to při dítěti nejde a taky kdybych ted mela chodit do školy musel by nás živit muj a to by jsme nevyžili nemá vyplatu tzak vysokou a tehdy mě měli pomáhat naši.No ted čekáme druhé ale řeknu Ti furt koukám po škole,ale dálkově jdou jeb´jn některé vyšší školy,sem tam i nějaá vysoká,ale zatm jsem nenarazila na některou,která by mě zaujala,a znám se co mě baví není problém ,ale studovat něco co mě netáhne,,by mě nebavilo.

Ahoj Lolo, život je otázkou priorit a ne vždycky může mít člověk všechno, co by chtěl. Buď ráda, že čekáš mimi a je vše v pořádku. Určitě se nedá srovnávat kariéra s mimčem, teda pokud má člověk normálně postavený žebříček hodnot a určitě není všechno ztracené. Jen to prostě přijde třeba později. Soustřeď se na mimčo, raduj se z těhotenství, nikdy nevíš, co člověka může potkat.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky