jerabina - můj hororporod na Bulovce

Ahoj prosincovky :-) A osatní :-)
Tak jsem zpátky z porodnice a popíšu vám svůj porod.
V pondělí večer 22.12. jsem v klidu koukala na Hause. V úterý jsem měla jít do poradny. Pak jsem hodila spršku a šla spát. Ve 23:00 hod mi praskla voda, normálně jsem to slyšela - LUP :-)
Tak jsem snožmo utíkala do sprchy (za mnou potůček :-) ) křikla jsem na manžela, který ležel u televize, ať vstává, že teda jedeme. Zachoval se úžasně. Sice zbrkle, ale uvědoměle. Vzal tašku, utíkal ji dát do auta, nastartoval aby ho ohřál. Pak mi pomáhal s oblíkáním. . . .
Kontrakce jsem měla nepravidelné a nijak extra bolestivé. Cesta do porodnice celkem OK, obávaných 60 km mimo špičku bylo zvládnuto za 45 minut. V půlnoci jsem dorazila do porodnice, mnitor OK, ale hrdlo těsně pro prst, stejně jako už 2 týdny před tím..... Tak mě teda hodili ny hekárnu, domů mě vyhodit nemohli (naštěstí).
Kontrakce začaly sílit a byly pravidelné po 5ti munutách. Ale manžela jsem poslala domů, protože mi bylo řečeno, že dřív jak ráno neporodím...
V úterý ráno jsem byla stále na jeden prst, stále kontrakce po 5ti minutách... Tak mi (asi v devět) vaginálně zavedli půlku jakési tablety, po které 100% porodím :-) Kontrakce furt stejný, už jsem toho měla plný zuby. 12 hodin s kontrakcema a pořád jeden prst..
Odpoledne se rozhodli, že mi dají infuzi oxytocinu a že to po ní bude fofr. Tak honem volám manžela, že do 1 hodiny porodím. Okamžitě klystýr (asi nemá cenu popisovat), prostě nic moc. Kontrakce po 5ti minutách zesílily. Infuze kapala cca 3 hodiny, manžel seděl celou dobu u mě na hekárně a při každé kontrakci mě chlácholil, fakt mi pomohl.
Kontrola večer v 10: stále jeden prst. Doktor se rozhodl, že to teda na porod není, že mi infuzi odpojí a nechají mě vyspat. Dali mi uklidňující injekci, po které kontrtakce ustaly. Na dvě hodiny :-) Minitorovali mě pravidelně a mimi bylo stále v poho, spinkalo. Hned po dvou hodinách začaly znova. Opět po pěti minutách. Ráno kontrola: dva prsty! pokrok jako prase :-) Takže opět návrh oxytocinu. Dktor zmínil, že když to zase neklapne, že mimi musí ven císařem. Hned jsem se toho chytla a začala škemrat. Byla jsem grogy, víc jak 24 hod v kontrakcích, lakala jsem, bylo mi vážně ouvej. Odmítl. Tak honem volám manžela aby přijel. Že tentokrát to určitě klapne. A PRD. V 11:30 kontrola: dva prsty. Stále jsem plakala. Tak mu konečně došlo, že to asi bez císaře nepůjde :-)
Tak honem na sál, epidurál (mimochodem velmi zvláštní pocit)... a hurá na to.
Takže po 36 hodinách pravidelných kontrakcích se nám 24.12. ve 12:13 hod narodila císařským řezem krásná zdravá holčička Monička 3430 g a 50 cm. Ukázali mi ji hned jak ji vyndali. Byla celá oblemcaná, ale kukadla dokořán a koukala na mě. Já se nemohla hnout, byla jsem celá taková umrtvená od toho epidurálu. Tak mi pomohli zvednout ruku, abych ji mohla pohladit. Bya jsem mimo, nevěděla jsem jestli plakat, smát se, oddechnout si, že je úplně v pořádku. Umyli ji a odnesli. Manžel ji viděl hned za dveřma sálu. Pak mě vyváželi ny JIP a on tam stál, plakal vrhnul se ke mně, byl šťastný a hrdý otec.
Hned šel za ní na novorozenecký, vyfotil a poslal mi MMS. Když jsem se na JIPU dostala k mobilu, byla tam. KOukala do objektivu a byla nádherná. (viz příloha)
Ta bolest a čekání stály za to!!!!!!!!!!
Díky, že jste dočetly až sem, je to dost dlouhý, stejně jako celý porod.