ahoj holky

30.12.2008

přepadl mě hrozný strach, mám to vlastně pokažde večer :r:
Bojím se porodu, za necelý měsíc mám termín, a já se hrozně bojím kde a kdy to na mě příjde, jestli budu sama nebo s někým, jestli to bolí, a co nastřihavání hráze, jak poznám že malý chce ven????? :§) bojím bojím.
Je to asi na konci těhotenství normální, že? Proč tam jde miminko tak lehce a nadherně a ven už těžce a bolestně? :§) :dance:

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahojky musím souhlasit s holkama. Asi to bylo z větší části hormonama, ale já se na porod i těšila. Byla jsem vyrovnaná s tím, že to bolí a při odjezdu jsem si řekla dnes konečně uvidím svoje miminko (bylo to v 10hod.). Byla jsem sama doma, ale manžel byl v práci na telefonu a hned přijel (dřív než bylo potřeba). Byl z toho tak vyklepanej, že jsem uklidňovala já jeho. Nástřih jsem necítila - dělají ho schválně při kontrakci, aby to nebolelo. Až už bude chtít ven, ucítíš tlak na konečník, nutkání tlačit. Je to tak intenzivní (ve smyslu úlevy), že za to budeš ráda, že je konec a půjde ven. Těším se i na druhý porod, i když může být úplně jiný.
Každá má jiný způsob, jak se na to připravit a to co platí pro mě samozřejmě nemusí platit pro tebe. Přeju ti ať tě strach opustí, protože myslím, že psychika hraje důležitou roli a krásný porod na který budeš ráda vzpomínat.

Ahoj, holky ti to myslím napsaly moc hezky, ale zkusím ještě jednu radu - mysli i na to, že ten porod je pro toho prcka náročnější než pro tebe. To je fakt. Tak mu to zkus zařídit tak, aby to měl co nejpohodovější - a čím méně stresu, tím lépe, vystresované tělo nerodí dobře. Vím, že se to snadno napíše, každá jsme jiná a jinak nám fungují nervy. Mně třeba krásně uklidnila knížka Hovory s porodní bábou a také hodně pomohl předporodní kurz. No i tak mě včera večer přepadla hrozná nervozita, s tím mám občas problémy - ale bylo to hlavně z toho, že teď můžu porodit kdykoliv a vlastně nevím, kdy to přijde, může to být najednou z ničeho nic. :) Ale porodu jako takového se nebojím, snažila jsem se o všem informovat, abych neměla ten strach z neznáma. A právě hodně myslím na to, že hlavní díl je vlastně na naší maličké a já se musím co nejvíc snažit jí to ulehčit. :)
Tak papa a žádné stresy. :a:

Já jsem se dvě třetiny těhotenství strachovala, aby bylo mimi v pořádku a pak jsem se začala bát porodu...úplně ke konci mě ale přepadl takovej úžasnej klid a vyrovnanost...zničeho nic jsem se přestala bát bolesti, nástřihu, kde a kdy to bude...Klid! Nakonec jsem jela do porodnice a smála se i při těch bolestech, radovala se, že už už to bude...a bylo to neskutečně rychle a krásné, že bych si to hnedle zopakovala. V sobotu měl poklad 3měsíce a já už bych chtěla druhý mimi. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím než skočím na manžílka aby to zařídil :-)
Vše poznáš, vše zvládneš, tělo si samo řekne, jak rodit!
Hodně štěstí!

Neboj, neboj neboj a to hned z několika důvodů. Strach ničemu nepomůže, právě naopak věci komplikuje, porod bolí ale víš co je na tom skvělé - kontrakce trvá krátce a jakmile skončí, tak ani nevíš, že tě něco bolelo, když budeš v těch pauzách mezi kontrakcema odpočívat, bude to v pohodě...a samotné tlačení už je oproti tomu sranda :)
A nastřihávání už ti bude úúúplně ukradené, hlavně aby byl malý venku...já jsem byla pořádně roztržená, jenom jsem slyšela takové lupnutí a cítila jsem jak to prasklo, vůbec to nebolelo, není to prokrvené.
A k té poslední věci - poznáš, neboj. Příroda to má dobře zařízené.
Mysli na krásné věci a opravdu se zbytečně nestrachuj :cc):

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka