vanoce-cas nostalgii:-)

25.12.2008

ahoj holky jak ste prozili stedry den?Ja celkem hezky s pritelem a nasi laskou Leonkou :girl: :h: .Od te doby co se mi ale nase holcicka narodila,tim vic mi je lito opustenych deti.Kazdy rok na vanoce jsem jezdila do jednoho kojeneckeho ustavu a vzdy se snazila jim tam neco dovest.tento rok jsem prvne vynechala,protoze je Leonka mala,kojim a tahat ji sebou sem nechtela.Je mim to docela lito,ale o to vic se tesim az bude mala vetsi a bude jezdit se mnou.holky docela se mi vloudilo do hlavy vzit si detatko prave z kojeneckeho ustavu.Tak za 2-3 roky.Treba chlapecka abysme meli parecek.Jen nevim jak zpracovat pritele,on moc nechce,boji se toho...jaky na to mate nazor?Vim,ze je trochu blaznivy,ale je mi tech malych opustenych srdicek strasne lito :h: ...Dekuji kazdemu kdo napise co si o tom mysli...jinak krasny zbytek vanocnich svatku :a:

Kliknutím vložíte smajlíky:

já teda kdybych mohla mít dvě vlastní, tak bych měla dvě vlastní ... strašně se těším, až jednou (doufám) nám to konečně dopadne dobře a budeme mezi sebou mít tvorečka, co se chvilkama bude podobat mně a chvilkama tomu mýmu ... myslím, že těch, co jim štěstí nepřálo a vyrůstají v kojeňáku, je příliš mnoho než abych jim touhle cestou dokázala pomoci všem a vybrat si jen jedno by mi připadalo nefér vůči ostatním ... a pak si taky myslím, že nejsem takový hrdina, abych zvládla se stejnou láskou vychovávat najednou vlastí a cizí ... a taky nejsem takový hrdina, abych si z kojeňáku vzala třeba postižený miminko, a abych si vzala zdravý a tím vzala šanci na radost rodičům, pro který je dítě z kojeňáku jedinou cestou jak dítě mít, tak to mi taky nepřipadá fér ...

já bych do toho taky šla, když si to čtu, ale manžel by do toho nešel, no ale s těma dětičkama jsem to tak dělala od 19 do 23 let taky.... na vánoce a na dětský den jsem jim vozila bonbonky a plínky ;)... my máme ale mateřský pudy holka...

nechci tě od toho zrazovat, vzít si dítě z kojeňáku, ale doporučila bych ti přečíst si "rok kohouta" od terezy boučkové... docela mě to vzalo.

ale dál k tématu, mimo tu knížku - kolikrát se nedá přemýšlet jenom nad osudem těch dětí, ale i nad osudem těch matek... co je vedlo k tomu, že daly dítě do ústavu... a smutek nad tím, že to není tak dávno, co neexistovaly vymoženosti jako baby boxy a utajené porody.
nostalgie nad osudem těch tědí - a nepomyslíš nad páry, které děti mít nemůžou
nostalgie nad osudem těch dětí - a nepomyslíš nad úředního šimla, který ty děti "přiděluje"
- a nepomyslíš na úplatky, které v tom jsou

povím ti příběh... před 12 lety jedna 16-letá dívka otěhotněla po znásilnění. nebyla nikde na party s alkoholem a drogami. jenom se vracela v létě domů, a stalo se. protože už měla za sebou pokus o znásilnění, a věděla, jak se policajti dívají na dívky v letním lehkém oblečení, tak to nehlásila, a neřekla to ani doma. bohužel otěhotněla. otěhotněla, a následně i porodila. dítě chtěla dát do adopce.
co však nevěděla bylo, že dítě do adopce nešlo, paní v kojeňáku ho měla někomu slíbené, kdo pak snad odřekl, protože tam byl pár domluvený rodiči té dívky, a těm bylo dítě rozmluveno. a dítě šlo nakonec do pěstounské péče.
měsíc po dívčiných 18. narozeninách jí přišla domů obsílka k soudu, kvůli zbavení rodičovských práv. soud proběhl relativně v pořádku - byla zbavena rodičovských práv, a bylo jí řečeno, že je to proto, aby dítě mohlo jít bez problémů do pěstounské péče. už tehdy věděla, že existuje i něco jako rodičovské povinnosti, to je platit na dítě, a chtěla být u soudu zbavena i jich, ale o tom soud nerozhodoval, tudíž jich zbavena nebyla, ale nikoho nenapadlo rozsudek tímto podmínit, či hned udělat druhý soud.
kromě pár příhod, kdy dívce úřední šiml připomněl, že má syna (třeba když si byla pro občanku a zeptali se jí, jestli tam chce nechat zapsat i svého syna), v době, kdy jí bylo asi 25, přišel soud kvůli výživnému. dívka dnes platí výživné na dítě, na které nemá žádná práva. hodně vysoké výživné. u soudu se neodvolala, protože od té doby, co se o soudu dozvěděla, do doby, než bylo rozhodnuto, uběhl rok a půl, a dívka už byla psychicky na dně, bez energie a bez peněz, hlavně to chtěla mít za sebou.
dívka je 7 let na antidepresivech, dnes je jí 29 let a čeká dítě. má spoustu obav, včetně té, jak bude reagovat až bude její dítě zlobit, až mu něco nepůjde, nakolik ho nebude srovnávat se svým prvním synem, kterého nezažila, ale i přesto je její prvorozený.

před 12 lety neexistovaly baby boxy. neexistovaly utajené porody. někteří za to platí dodnes.

In reply to by reina

Já ti tedy nechci moc odporovat nebo se hádat ...ale myslím, že babyboxy a utajené porody napomohly pouze k tomu, že tolik dětí nekončí v popelnicích ..... a vidíš, i přesto některé bohužel ano.
Nerozumím moc těmhle věcem po právní stránce, ale myslím si, že rozdíl mezi pěstounskou péčí a adopcí je právě v tom, že dítě svěřené do pěstounské péče má stále své biologické rodiče a ti, dokud nedají souhlas k adopci, Mají krom povinnosti na dítě platit i právo na kontakt s ním, pokud o to stojí. U adopce biologický rodič ztrácí poviinost platit výživné, ale také je zbaven všech rodičovských práv. Ten tvůj příběh o dívce je smutný, ale nezdá se mi příliš věrohodný ..... pokud to tedy není příběh tvůj ....

In reply to by SilvieS

Ale stejně - pokud tam nejsou nějaké sociální důvody, tak přeci soud nezbaví matku práv a nenechá jí jen povinnosti, ne? Jak říkám, pokud tam nejsou nějaké jiné důvody .....

In reply to by vodnanka

ja se v tom pravne taky nevyznam,ale prece pokud budu mit zajem o adopci nema to s timhle vsim nic spolecnyho.podle me ty deti sou brany tak ze jsou proste opusteny,ze se jich rodice vzdali a muzou byt zarazeny do jinych rodin.Vim jak je papirovani okolo toho zdlouhavy atd.ale myslim,ze kazdemu kdo ma o to zajem se to driv nebo pozdejc podari..

To je moc hezké, co děláš ... a že hodláš do toho zasvětit i svou dcerku. Já jsem tu svojí vodila ke mně do práce (pracuji v ústavu pro lidi s Alzheimerovou chorobou) a dneska už tam chodí 2.rokem brigádničit. Je fakt, že ty naše dítka si potom v té dnešní uspěchané době, kdy jeden nemá čas na druhého a soucit s bolestí jiných se už nějak vytratil, nějak víc váží života a toho, co v něm mají. A co se týká té adopce ..... musím se přiznat, že jsem také o tom několikrát uvažovala, ještě jako vdaná ...ale manžel nechtěl ani slyšet. Je pravda, že takový krok je třeba dobře uvážit ... přeci jen nevíš, jaké tam jsou geny a co si budeme povídat - vlastní je vlastní ... i když taky může za čas člověka pěkně nepříjemně překvapit. A chlapi se do tohohle moc nehrnou, když mohou mít vlastní. Každopádně držím palce a hodně štěstí vám přeji :a:

Ahoj Žanetko, v tomhle jsem taky bláznivka a ta představa vzít si prcka se mi taky moc líbí, ale nedokážu si představit, že by manžel souhlasil. Já jsem nejezdila do kojeňáku, ale do ústavu s postiženými dětmi a ony byly tak strašně úžasný, fakt jsem si je zamilovala :h:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky