strach
ahoj holky nevim zda je to posledni zachvev sestinedeli nebo ne,ale nejak se mi asi vratili poporodni deprese :00: kterymi jsem dost trpela prvnich asi 10 dni po porodu.neni to to same co to bylo,ted se to preformovalo do podoby strachu z toho, ze jsem spatna mama.porad mam pocit ze neco nezvladam a ze je neco jen "na pul".O malou se poctive staram,kojim jak si rekne cca po 3 hod.(uz mela spurt-takze nedavno to bylo zpet po hodine-i v noci! :00: )prebaluju nescetnekrat denne,chodim s ni ven-snazim se co nejvic na cerstvy vzduch-mimo centrum,porad ji jeste s pritelem zutulnujem pokojicek-predelavali sme ho chvili pred porodem,povidame si,hrajeme si,mazlime se,chovame,nosime,poustime relaxacni hudbu.... a zkratka i kdyz uz mam posledni dobou "jazyk na veste" a obcas by se hodily sirky do oci tak sem se zkratka zakousla a rekla se ze vse vydrzim jen aby byla spokojena..Jenze stejne me tohle pocit ze sem dobra mama nedava :r: .Kdyz ma prdiky a place a ja nemuzu nic delat,citim se hrozne.stejne hrozne se citim kdyz vim ze nas ceka ockovani a pichani nausnicek...proste spatne snasim predstavu toho ze ji neco boli,ze ji ceka nejake trapeni..poradte jak z toho ven,jak si na to zvyknout? :? :r:
Jsi dobrá máma, možná až moc, neměla bys to přehánět, dítě toho zase tolik nepotřebuje. Já jsem se taky cítila bezmocná, když malá měla prdíky, ale cvičili jsme s nohama a dávali teplý pleny na břicho a přešlo to, nevím kolik je malý, ale jak bude větší, bude toho potřebovat míň a míň, bude jíst 4x denně, spát 2x za den, bude si s tebou jen chtít prohlížet třeba knížky...Bude ti pomáhat s vařením, kramařit v šuplíkách a to jí zabaví. Neboj, fakt to už bude jen lepší a lepší. Mě zase přepadal strach, že se jí něco stane, že se mi utopí ve vaničce nebo udusí jídlem, nebo spadne z gauče...Teď tady lítá jak šílená a dělá bordel a nosí mi věci, vyhazuje pleny do koše, nosí prádlo do koše na prádlo...a hlavně čumí na telku na pohádky a písničky.
In reply to Jsi dobrá máma, možná by Rradunka
ahoj Radunko ani nevis jak se na tohle obdobi jejiho detsvi tesim.Ted se mi zda strasne malinka(je ji 6 tydnu),bezbrana a zranitelna.vim,ze mas pravdu,urcite si musim zvykat,bude hur,ale asi mi to zvykani pude pomalu. :s: :a: dekuju ti za podporu
In reply to ahoj Radunko ani nevis jak by Zaneta
Denče je teprve rok, ale uteklo to mooooc rychle. Když teď vidím miminka, chce se mi brečet, vzpomínám, jak byla Deniska prťavá před rokem. Užívej si to, utíká to moc rychle, ani se nenaděješ a bude ti povídat a utíkat ke dveřím, když řekneš, že přijde táta, poběží do koupelny, když řekneš cáky cáky... je nádherný, jak už rozumí, ale každý období má svoje + a - teď si ještě můžeš uklízet...ale za rok, možná míň se ani neotočíš ke sporáku a už jí poběžíš sundávat z gauče, uřízneš jeden krajíc chleba a budeš jí z ruky brát paličku na maso, otočíš se znova a ona bude už v koupelně něco házet do záchodu a bude to chtít splachovat. Je to prča, ale taky hodně nervů. :one: :a:
nebuť na sebe tak náročná, z toho co píšeš je úplně evidentní, že jsi nejlepší máma jakou si to tvoje díťátko mohlo přát :one:
In reply to nebuť na sebe tak by ha.nka
moc ti dekuju za podporu ;)
Tak to ti asi neporadím, moc tomu nerozumím.... Podle toho, co píšeš, tak si jako špatná máma teď připadám já, protože to co všechno děláš, já nedělám a moc nedělala. :)
In reply to Tak to ti asi neporadím, by PavlínaL
urcite spatna mamka nejsi :n: a vse zvladas perfektne,protoze tu nejsi v me pozici fnukalky :s:
Já ti můžu poradit jenom jedno. I když se ti to bude zdát nemožný, nebo protichůdný ( v podstatě se ptáš jak být lepší mamkou ) já ti radim UBER. Víc odpočívej a když jednou nepůjdeš ven, nebo něco trochu ožulíš, tak se nic nestane. Jen nabereš sílu a nebude tě péče o mimčo tolik stresovat. Je normální, že ce necítíš dobře, když malá má jít na očkování, když se nemůže uprdnout, když pláče, ale přijdou horší chvilky a ty se musíš šetřit, abys zvládla první pláč až půjdete do školky, první rvačku na pískovišti, boule a modřiny až bude zkoušet první krůčky. První samostatnou cestu do školy :00: první výlet autobusem bez maminky. Já už trošku vím o čem to je. Neboj, i když občas uděláš chybu, láskou všechno zase napravíš. Nikdo neni dokonalej. No ale chceme bejt všechny. Ach jo. Neboj, určitě to zvládneš.
In reply to Já ti můžu poradit jenom by kuskuneho
mas pravdu,vim ze tohle vsechno nas ceka a snazim se si uz ted zvykat na to ze bude hur,ale zatim mi to moc nejde.Zatim mam porad pocit,ze by mohlo byt vsechno tak nejak lip a vic.Myslim,ze to prejde,jak bude mala rust,zatim v ni porad vidim toho malyho drobecka v brichu,kteryho jsem videla tak akorat na fotkach z ultrazvuku,kterej je bezbranej a uplne odkazanej na me...Dekuju ti za radu a podporu :a:
Ahojky!!!A můžu se zeptat,z čeho jsi měla poporodní deprese? Ze špatného porodu? Hlavně si taky kromě toho starání se o mimi sedněte s manželem a popovídejte si o tom,že máš takový strach a takový. Jinak si na to musíš zvykat postupně,že jí něco bolí a tak. Já,když si vzpomenu,jak se malý narodil,tak mi vadilo totálně vše,kolikrát jsem při něčem i brečela,ale teď?Má dva a půl roku a řekla bych,že se ten strach silně utlumil,ale i tak ti tam bude pořád zůstávat taková ta maminkovská starost,soucit atd.Zkrátka už budeš vždycky špatná z toho,že bude malá nemocná,že bude mít horečku,že půjde na odběr krve atd. To už ti zůstane na dosmrti!!! :a:
In reply to Ahojky!!!A můžu se by kockral
ahojky z porodu ne,porod jsem mela peknej-rychlej a bez komplikaci.Ale znas to,jak sem malou poprvy videla,totalne jsem tomu propadla.V porodnici jsem proste brecela z toho jak je krasna,jak spinka,dycha jak se snazi naucit se prisat pri kojeni...no co ti mam povidat.S prichodem domu se vse hodne zlepsilo,byla jsem ve svem prostedi,s pritelem,clovek si mel s kym popovidat...ale proste sem si asi vsugerovala,ze na prvnim miste je mala a pritel a ja mam proste ted zivotni obdobi,ktery musim zvladnout bez fnukani.postupne se snazim si na vse zvykat,vim ze bude hur,ale predstava jeji bolesti nebo jejiho trapeni je pro me zatim neprekonatelna...snad to casem prejde..dekuju ti za podporu ;) :a:
In reply to ahojky z porodu ne,porod by Zaneta
To,co ty popisuješ,ty pocity,tak to si myslím není poporodní deprese,to je normálně cit šťastné maminky!!!
Já takové štěstí s porodem neměla,já byla císařem,malý byl koncem pánevním,pupečník kolem krku.Narodil se jen 2,26 kg,takže byl na jipce,k němu mě pustili až třetí den po porodu a to jen na 10 minut,tak se to opakovalo dalších 14 dní,než jsme si ho mohli dovézt domů.Takže to,co ty popisuješ,to je to,co si strašně přeju zažít tentokrát!!!
Ale co se týče toho odpoutání od malé. Určitě budeš muset začít být trošku sobecká a věnovat čas příteli,věnovat čas sobě. Když malá usne,tak si dát vanu, později si třeba i někam zajít,ať je to zdravá maminkovská láska!!! Hlavu vzhůru,věř si,nepodceňuj se!!! :a:
In reply to To,co ty popisuješ,ty by kockral
moc ti dekuju,je z tebe znat zkusenost kterou ja zatim tak tolik postradam.Preju ti aby si tentokrat mela porod v pohode....
In reply to moc ti dekuju,je z tebe znat by Zaneta
Ale nic nepostrádáš!!! Tu zkušenost si tvoříš!!! Opravdu,já taky byla ze začátku neustále u postýlky,pořád jsem jen běhala,starala se,jen abych něco nezanedbala,ale o tom to není.Prostě buďte šťastní,to,že mimi občas pláče,není způsobeno tebou,ale tím,že ještě neumí mluvit,nemůže si ti postěžovat,mami,mě bolí bříško,mami,já budu asi kakat atd.Mi například malý plakal pořád,po každém papání zvracel,takže bolení bříška,potom bolení v krku po zvracení,opět hladový,pořád prdíky. Takže když zapláče,tak se postarej a potom si dej relax,hudbu,telku,koníčky,vanu a taky hlavně přítele!!! :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Takovou radu bych brala taky... :)
Já mám miminko ještě v bříšku a už teď mám podobný pocity...pořád je mi ho líto jak tam má¨málo místa, jak to tam pro něj asi musí být nepohodlné, když jsem si ještě myslela že je hlavičkou dolů tam jsem šílela z toho že si ji tam chudáček tlačí. No a když mi řekli že je hlavičkou nahoru což bude znamenat rodit císařem, ulevilo se mi, protože se chudáček nebude muset nikde tlačit, zase mi je ho líto že ho vyndají a on se bude bát...atd Při představě jak ho uvidím se mi chce dojetím brečet a asi ho budu kontrolovat i jestli dýchá...
Nevím co s tím, ale možná by bylo dobré se poradit s doktorem, jestli máš deprese je třeba to léčit než to bude ještě horší.