Krásnej večer

Ahojdá Simíku, děkuju za pochvalu i podporu!!! Teď už je to lepší, nejhorší je ten přechod než přijmeš fakt že je to tak a že to nezměníš!! vím že to byl super chlap a že už mu je teď dobře a u mě v srdíčku už bude mít na vždy místo a myslím že i on to ví!!!
Jinak já taky odbyla nákup včera a vyrazím mezi svátky případně jen pro pečivo nebo ovoce, ale když vidím ty šílence s přeplněnejma košíkama tak mi opravdu tyhle svátky obžerství nepříjdou jako svátky klidu :00: ale jsem na to hrozně zvědavá co na to bude říkat ta naše dračena, stejně je to s těma dětma úplně o něčem jiným co :a:

ahojdá ženská, co děláš, že to ještě nemáš nachystaný }:) ti tam pošlu asi tu naší brigádnici, ti tam uklidí razdva :!k: :!k: Ale děláš dobře...se to nepotento :!k:

Já se prostě nemůžu donutit a malá by mi tu hned udělala pořádek :c: Ještě by to ukázala těm mým dvěma :pig: :pig: :s:

No to si piš, Saša je hroznej pedant na pořádek :!k:

No to si piš, Saša je hroznej pedant na pořádek :!k:

páč jí to úplně kouká z očiček :s:

Jo jo teď mi přerovnává knihovnu a bere to pěkně od podlahy :!k:

A copak se dějě Daní, nějak mi to asi uniklo??? Co holka??

týká se to konfliktů a sporů, mezi mými rodiči a přítelem, do toho jeho matka blbý připomínky a narážky, s Majdinkou pořád po doktorech, nechtěla mi jíst, ted už se to zlepšuje... ;) , já nemocná, ted mně zase bolí noha, že na ní nemůžu pořádně došlápnout... :00: .Hádání se s přítelem před malou a bylo to fakt chvílema dost hnusný, snad to Majdinka tolik nevnímala, no už se to nesmí, ale opakovat, takhle se před ní hádat... :n:

Daní, to mi je moc líto...místo aby jste si holky užívali pohodu, tak máte takovýhle začarovaný kruh dohadů....kdyby sis chtěla o něčem popovídat tak klíďo písni zprávičku nebo na skype a můžem si popovídat když budeš chtít!!!!

moc ráda si pokecám o čemkoliv... :) :k: .

Ahojdá, tak to je paráda, že jste si dali takovej dáreček!!! Budete stavět domeček???

jojo, snad brzy :-)

Ahojky, tak jak koukám tak jsme tady dneska samý slamněný vdovy:-)))) jinak se určitě šetři a žádný tahání těžkejch věcí, člověk by měl dát na své tělo!!! Je mi líto že ti umřel taťka, já si to vůbec nedovedu předsavit, je to nejdůležitější chlap mýho života a vždycky tady byl a je mi jasný až se něco takovýho stane budu z toho pěkně vyřízená! Tenhle můj kamarád, byl taková moje srdeční záležitost, když si to promítám vše zpátky, možná by jsme spolu teď byli, jen to ten osud vše nějak jinak zamíchal, hlavně já se odstěhovala a ještě v loni na podzim jsme si volali a říkal mi že mu odoparovali nádor v hrudníku a že to bude snad už dobrý, pak čas plynul malá se narodila a v týdnu jsem jela v místě kde měl pozemek a chtěl stavět a měl problémy se sousedy a tahali se soudně no a už tam stála hrubá stavba, tak jsem mu napsala smsku, že to je super, že mu to nakonec vyšlo, na to mi volá jeho číslo (to jsem mu vybírala ještě já když jsem dělala u vodafonu a tak jsme se i seznámili) a tam nějaká ženská a nakonec jsem zjistila že to je jeho mamka a říká mi, že to byl teď rok co umřel a že si nechala jeho číslo a že ten baráček stavěj na jeho památku když ho to stálo tolik nervů a možná mu to pomohlo i v tom zdraví. Tak jsem se s ní bavila a když jsem to položila byla jsem jak opařená, najednou se ti to vše vrací a ikdyž vím že mu je teď dobře a že se na mě určitě dívá, ten pocit že už ho v tomhle životě nikdy neuvídím, neusliším ten jeho chraplavej smích a nedám s s ním kafčo....ale zůstavají ti naši blízcí v našich srdíčkách a tak jsou s námi pořád!!!

letos to byl fakt zahul,musela jsem resit dceru pak otec naknec revize a ty debilni svatky a ja jsem porad namekko.....Je to tezky,kdyz nam nekdo odejde.Ten muj kamos,meli jsme kapelu.Vlastne kdyz jsem zacala pred 11 lety zpivat,bylo to prave s nim.A kdyz odesel,nejak jsem se placala s ruznyma kapelama az jsem si rekla,ze je to vlastne symbolicky.S nim jsem to cely zacala a kdyz tu neni,tak koncim.Pak jsem potkala milacka,odstehovala se do Cech za nim a ted ziju rodinnym zivotem,ja ,ktera byla cely zivot tzakovy bohem.A musim priznat,ze si v tom lebedim.Kdyby mi to nekdo rekl,me ktera nesmela chybet snad na zadne akci...Ale zacala jsem novy zivot a snad to mimi taky bude i kdyz uz mam vek...sem se rozkecala.Ale nejak jsem zavzpominala.Diky tvymu kamosovi,byvale lasce,jsem vzpomnela na ty smutny vanoce a jak se ten muj zivot odviji.....Co je teda pecka,ze ses to dozvedela az po takove dobe...drz se,bude lip.Poplakej si,zavzpominej...

Jo jo je ten život samá křižovatka a kam nás zavede je někdy až překvapení co }:)

No tak to jsme na tom hodne podobne. Ja jsem na tatku desne upoutana a moc pro me znamena a jelikoz uz neni nejmladsi, tak nad tim obcas premyslim co bude az se nedej buh neco stane :r: Protoze to pro me bude desna rana a ja nevim jak budu moc zit dal. Bydlime ve stejnem meste a vydame se aspon 3x tydne ale ja mu stejne pomalu kazdy dne 2x volam. Je teda pravda, ze vetsinou ucelove ale stejne.

No a jinak s tim kamaradem me to moc mrzi a kdyz jsem to docetla, tak se mi uplne sevrelo srdicko :h: Ale jestli mel nejakou nemoc, tak s urcte trapil a ted mu je dobre a je stastnej

Měl nádor v hrudníku, vzali mu kvůli to mu žebro!!! Je mi tak líto že právě on, človíček kterej chtěl tak žít, měl super rodiče a syna! Ale po rozvodu měl hodně nervů i s tím domečkem a myslím že mu to taky moc pomohlo! Když jsme se seznámili tak mezi náma byla taková jiskříčka, jenža já zrovna začala chodit s jeho bejvalým kamarádem (já blbá měla si vybrat jeho a né kamaráda od kterýho jsem po dvou letech utekla uplně psychicky vysílená) a neměla chuť do nového vztahu, on by do toho šel, ale já nějak nemohla, pak si začal s nějakou slečnou tak jsem se mu nechtěla do toho motat, když vím že měl pro mě slabost a teď tu najednou není a já si vyčítám, že jsem měla být u něj, že jsem sobecká a úplně jsem na něj jakoby zapoměla a byla zabraná sebou a miminkem, když on mě potřeboval

Tohle si nemuzes davat za vinu. Proste to tak osud chtel abyste nebyli spolu. Predstav si kdybyste ted byli spolu a meli se jeste vic radi nez ho mas ted a on by umrel. Ty jsi se venovala miminku, protoze je tvoje a potrebuje te a to i ted a jeste dlouho bude. Tak si dej cajicek a mysli jen na to pekne :k:

vase zivoty se rozdelili.Meli jste kazdy jinou cestu.A navic ses starala o dite a nevedela jsi,ze te potrebuje.To tak nemuzes brat...Jemu tu nemoc probudil stres.Ono ti dost lidi potvrdi,ze spousta nemoci je od nervu.uz jen ty blby zaludecni vredy...Zavzpominej a bud rada a vdecna,za to,ze jsi mela tu cest ho potkat.

Děkuju holky, já vím že všechny věci co se dějí mají svůj důvod a člověk to tak musí brát, ale prostě k tomu smutku takový ten prutok myšlenek co by kdyby patří!!! Já tady rozpoutala tuhle diskuzi o smutných věcech aniž bych to chtěla, ale ono to vzpomívání k těm vánocům tak nějak patří!!!Já vím že mám Romču v srdíčku a tam tenhle skvělej človíček zůstane ať je kdekoliv, jen mi je líto že už tady není s náma!!!

Ten vanocni cas dela divy.Romcu mas v srdicku a ja na toho myho Romcu taky nezapomenu.Byl to zivel.Kam dosel udelal velkou show.Zpivat sice moc neumel,ale lidi z neho byli vedle,jen se objevil v tom svym satku na hlave.A ty jeho prevleky....Jeste se s nim setkas,ale to uz budes vetcha starena,tak uz utri slzy ,mas nadherny dite,tak si ji uzij.Utece to jako voda a uz ti bude chodit na diskoteky.ja to tak mam.Vubec jsem si ji neuzila.Pres tyden v praci,vikendy jsem zpivala v barech.Taky proto,.ze jsem byla s holkou sama a honila prachy,jak se dalo....tak si to mooooooc uzivej...

Jo jo máš pravdu že ten čas letí, před chvílí jsme pařili my a za chvíli mě bude pařit malá na diskoškácha a bude mít svoje děti a já se budu jen divit jak to uteklo....zase si říkám že vše špatné je k něčemu dobré a když si uvědomím jak je vše v životě pomíjivé a myslím na Romču, tak si říkám že by jsme opravdu měli žít každý den jakoby měl být poslední a umět si vychutnávat každej okamžik toho dne což je v dnešní hetické době čím dál tím horší, příjde mi že mi dal zas další sílu jít dál a bojovat, jít si za věcma který chceme a pravdou že každej jsme svého štěstí strůjcem a né jen celej život kňápat a stěžovat si jak je všechno a všichni špatná!! On svůj život opravdu žil a snažil se dělat věci které ho baví a chce a to je dobře, měl ten život kratší ale o něčem, někdo tady je dlouho a život o ničem, ale to si každý vybíráme sám!!

Taky jsem si nedovedla představit, až tady jednou můj taťka nebude. Bohužel před rokem zemřel na rakovinu. Malá se narodila týden před prvním výročím jeho úmrtí. Je to taková moje náhrada za něho. Viděli jsme se denně, bydlel kousek od nás a já tam byla pečená, vařená. Dodnes nemůžu na hřbitov, protože se tam vždy rozbrečím. Nejvíc mne mrzí, že nikdy neuvidí naše malé sluníčko. Byla by to jeho první vnučka. Už zase bulím.

Pavlínko to je mi líto!!! Ta bolest v srdíčku musí být strašná...Taťka už má trápení za sebou a princezničku vidí a určitě z ní má moc velkou radost!!!

muj tatka umrel taky na rakovinu.Vratila se mu po 8 letech.Poprve to bylo husty,dost se tomu poddaval.Pak si nasel konicka,trochu komickyho,teda me se to tak aspon zdalo.Stavel puzzle a pak dokonce i na kseft.Dokonce se staral o svoji maminku,ktera porad zije.Moji mame zemrel otec i manzel ve stejny den(jiny rok).Vsimli jsme si to az na hrbitove....A ja necely 2 mesice po jeho smrti prisla do jinyho stavu.Tak jsem to brala,ze to bude jako za neho.Bohuzel to nedopadlo. Ale az mi odesel,pak jsem is teprve zacala uvedomovat,jak moc pro me znamena.A jak je rodina dulezita.Ja to porad nejak podcenovala nebo spis nedocenovala a ted me mrzi,ze jsem treba s nasima 5 let nemluvila a tu dobu,co jsem s nima nebyla,jak mi zestarli.Neda se to vratit....snad taky proto mame ted s mamou trochu jiny vztah...Tak tu bulim,protoze s ni vlastne nejvic jsem na telefonu,bydlim 300 km daleko

No ja jsem nasim rekla, ze bych jim nesla ani na pohreb. Budu rada, ze se z toho nejak dostanu a opravdu nebudu mit zapotrebi se po tydnu slozit znova na pohrbu :n: Zivot je slozitej :r: Me umrela moje velmi blizka teticka, asi dva dny po tom co jsem porodila a pohreb po porodu pro me byl vazne desnej. Byla jsem hodne citliva a tak to bylo desne znat

Ahojdá, tak koukám že je to všude podobný, ale já si nechci dělat z vánoc psycho, tak nějak to zvládnout v pohodě ať to ve zdraví přežijem :s: maj to bejt svátky klidu a místo toho je to akorát honička!!! Jinak já byla na pařbičce od porodu poprvý a byla to docela příjemná změna a taková pohodička s kolegama co znám!!

No ja jsem 3mesice po porodu a bez male jsem byla nejvic 3hodny. A to jen proto, ze s ni jel pritel na vylet. Jinak jsem s ni porad ja 24hodin dene. Jsem z toho unavena a na nervy, ze jsem sama porad doma. Mala na me zacina byt pekne upnuta a me to stve :O Ja ji miluju a i kdyz jsem bez ni hodinu, tak silim ale proste me silene stve, ze se nam tatka nemuze venovat vic a nebo chodit ven s malou atd... :?

No já se ti nedivím že toho máš plný kecky a jsem strašně ráda že mám v baráku naše a malá je na ně zvyklá a s dědečkem choděj drandit, takže když si teď odjedu na půl dne pryč nebo i teď na tu noc tak je malá v poho, kdybych byla jen sama s chlapem tak by to bylo víc na mě a to je náročný!!! Fakt jsem ráda když se s ní dědeček a dvě hoďky s kočárem vypaří :one: