Jak přišla Nelinka na svět

Tak vám popíšu také můj porod. Vše začalo 3.12. ráno, kdy jsem začala pocitovat bolesti v kříži a silnější bolesti v podbřišku, jelikož jsem do té doby neměla poslíčky, tak jsem to přikládala k tomu. Bolesti trvaly celý den max. po 10 minutách, ale intenzita byla stejná, intervaly se nezkracovaly, tak jsem čekala, sprcha taky nepomáhala. V noci jsem bolesti zaspala a ráno dobrý, myslela jsem že je to pryč. Ale ne, bolesti se opět začaly hlásit ale v dlouhých intervalech, tak jsem nevěděla zda z toho něco bude. Večer už byly cca po 10 minutách, ale nezkracovalo se to. To už jsem si řekla , že to asi poslíčci nebudou, a že tomu zkusíme pomoct sexem. Před spaním jsme mezi bolestma stihli rychlý sexík a čekala jsem. Do 10 minut se ozvayl první stahy a pak už po šesti minutách a takhle asi hodinu, pak další hodinu po sedmi...myslela jsem že to zase zaspím, ale to už nešlo usnout. Okolo jedné jsem už nastvaná vzbudila manžela, že pojedem do porodnice, at mi teda řeknou , co to je. Byla jsem přesvědčená, že mě pošlou zpátky. Po druhé hodině jsme dorazily do porodnice a po vyšetření mi dr. řekla, že jsem otevřená na dva prsty a že dnes porodím..koukala jsem jako puk, a hned mi bylo jasné, že to bude trvat. Udělali mi klistýr a uložili nás na sál..mě nic nebylo, tyhle stahy se dali v pohodě zvládnout, tak jsme se dohodli , že až budu otevřená na 4 prsty, tak mi píchnou vodu. Tak jsme s manželem na pokoji koukali na telku a dělali si srandičky a usínali..v 6.50 mi praskla voda a začla jsem se bát, co přijde. Hned na to přišla první pořádná kontrakce..svíjela jsem se na posteli a koukala na bezradnýho manžela, jak se mu lesknou slzy v očích..nevěděl jak mi pomoct a trpěl snad víc než já. Intervaly se zkracovaly a já už po hodině žadonila o epidurál, pac už to bylo fakt hnusný. Sestra řekla, že musí nejdřív udělat odběry a bude to trvat tak hodinu..tak jsem hodinu posouvala ručičky hodin kupředu očima a připadalo mi to jak věčnost..po hodině už jsem prosila, at už mi to píchne, ona mě vyšetřila a prohlásila"už to nestihneme, jste otevřená na osm prstů, za chvíli to bude" ,To se mi v tu chvíli chtělo vraždit, bolesti už po minutě, a nepomáhalo nic, sprcha, balon, chuzee...nic. Svíjela jsem se v bolestech a ona počád at sedím na záchodě nebo chodím, ale to ani nešlo, jak to bolelo. Ke konci mě vyšetřila a říká, že už jsem na deset cent. ale je tam ještě maličkej lem, tak ještě chvilku chodit..to už jsem sotva stála a přišla kiontrakce a nucení na tlačení..to už jsem řvala jak tur, že už musím tlačit a oni, že ještě ne, takhle ještě dvě silný kontrakce a to už jsem se skácela na postel a najednou fofr...počkat na kontrakci a zatlačit, už jsem to chtěla mít za sebou a říkala si, že jí vytlačím max. nadvakrát..povedlo se, já už tak strašně chtěla, aby byl konec, že jsem na jeden nádech a zatlačení , vytlačila v 9.58hod malou Nelinku 3930gr a 49cm. Dr. mě chválila, jak jsem šikovná, ale já nic nevnímala, tak mi říkali, at se na malou podívám..byla jsem mimo, taková úleva to byla že jsem nic jinýho nevnímala, do pěti minut byla venku placenta a já čekala šití. Dr. mi řekla, že mě ani nestřihla a že mi udělá jen jeden malej steh vevnitř, tak jsem byla štastná jak blecha. Manžel stál celou dobu u mě, hladil mně a držel za ruku, a pořád povídal jak jsem šikovná. Koukal na malou jak na zjevení..pak se ke mě naklonil a řekl mi, že mě moc miluje a jak jsem šikovná. No co budu povídat, proklínala jsem celý svět a zapřísáhla se, že Nelinka bude jedináček. Ale vím, že to přejde a zapomenu. Sice jsem měla jen tři hodiny bolestí, ale za to děsných, ale Nelinka za tohle opravdu stála. Hrozně moc jí miluju, kdo to nezažil, nemůže pochopit, jak se člověk může takhle zamilovat do toho malinkého uzlíčku.
Porod je opravdu bolestivý, ale vydržet se to musí a dá se to, a ty drobečci za to stojí. Ale už ted vím, že bude mít Nelinka brášku nebo sestřičku .