nevím poslední menses :-(

evi, stejně i kdybys měla termíny tři, tak se těžko do jednoho z nich trefíš :)
termín je něco silně orientačního :) tak nevím, proč se kolem toho tolik nadělá
pak se tě všichni budou ptát kdy máš termín, pak okolo termínu jestli už, a jestli už máš příznaky, a jak se cítíš, atd...

Jejdanečky, to je mi líto těhulko, víš, kdybys měla třeba 20, tak by ses ještě s mimi mohla rozmyslet, "táhne" Ti ale na 30, takže..třeba posl. šance mít mimi?? :cc): Třeba to rozhodnutí dát to pryč by nebylo vůbec šťastný a celý život litovala..Vím, že to je těžký, chodit po těch vyšetřením sama, mysli ale na budoucnost, jednou Ti to ten novej človíček vrátí!! Myslím na Tebe a drž se!! :h:

díky holky za podporu
jít na potrat je věc hlavně matky, a ne jejích příbuzných, známých, nikoho. matka sama si bude muset v hlavě srovnat to, co udělala či neudělala, jestli to bylo jen pár buněk nebo živý tvor, a jestli to tím pádem nebyla vražda. matka sama se bude muset srovnat s následky svého rozhodnutí - i dneska se stává, že se potrat nepovede a žena už nikdy nemůže mít dítě
nejsem ani zastánce ani odpůrce potratů. a vadí mi automatické ano či automatické ne, kdy rozhodují - převážně chlapi. oni to berou jinak - neoplodní tuhle, oplodní jinou. neoplodní dneska, oplodní zítra či za rok. ale limitovaní v podstatě skoro nejsou.
taky jsem přemýšlela v souvislosti s chlapy (v některých názorech jsem hodně tradiční, ale v jiných zase extrémní feministka), jak by si na mě asi sociálka a další posvítili a po kterých čertech mě tahali, a které paragrafy na mě zkoušeli, kdybych prostě čerstvě narozené mimi nechala po porodu tatínkovi za dveřmi... a starej se... protože totéž vlastně on udělal mně, jenom o pár měsíců dříve. :) nebojte, neudělám to, ale docela by mě zajímalo, jak by se stát na něco podobného díval - byla by to docela "legrace", ne?
spousta lidí okolo mi říká jestli nejsem blázen mít dítě - nemám práci, mám dluhy, byt ve kterém bydlím mám na hypotéku, nemám partnera... bla bla bla... taky jsem nad tím přemýšlela, jestli nemají pravdu, jestli to není ode mě nezodpovědné do této situace přivést malého človíčka na svět... jenomže - když bych měla čekat na ten správný okamžik - rozhoupu se vůbec někdy? jednou nemám partnera, pak nemám dořešené finance, pak bydlení, pak ještě potřebuju něco dořešit v kariéře... vždycky bude něco, a spíš toho bude více najednou, a nikdy nebude ten "správný" okamžik.
na chlapy jsem se nikdy nijak moc nespoléhala. je pravda že jsem otěhotněla po úletu (i mistr tesař se utne, a i kondom se může protrhnout), ale i tak se k tomu ten chlap mohl postavit jinak. mohl, ale už nepostaví. má smůlu. v rodném listě dítěte nebude, když se v tuto chvíli odmítá podílet na čemkoliv. já mám nervy jenom jedny, a nemám zapotřebí se kohokoliv doprošovat. možná jsem až příliš hrdá, a možná nejsem v situaci, kdy bych si hrdost mohla dovolit, ale zase na druhou stranu - mít tatínka "na baterky" na kterého se nemůžu spolehnout, ze kterého těžko uvidím něco jako alimenty, to není dobré ani pro mě, ani pro dítě. pokud bude někdo vedle mě chtít být, musí to být člověk, na kterého bude spoleh, a který bude moct být vzorem pro dítě. a když se nikdo takový nenajde, tak to holt zvládneme sami s dítětem - nebudu první ani poslední.
raději sama, než s někým kdo za to nestojí...

nepodpora je fakt děsivá....furt si čtu jak je důležité aby tě hned v začátku partner podporoval, a jak to spolu sdílí většina párů a já jenom brečím....všichni okolo mě jsou nadšení a kladou mi na srdce ať jsem v klidu a opatrná, ale jsem dost šílená...tak doufám, že mě zítra návštěva u pana doktora zase nakopne tím pozitivním směrem :-) je mi 35 a může to být moje poslední možnost....a mimčo chci, o potratu jsem neuvažovala ani navteřinu, jeden mám už zasebou :-( příjem taky nemám, partner chtěl abych od září zůstala doma a měla na něj čas, sice nějaké aktivity mám, ale chybí mi lidi a to dost.... s penězi zatím problém není, do porodu bych to zvládla, ovšem nebudou money na rekonstrukci domu, to jsem zvědavá, jak tu budu v té zimě trávit příští zimu s prckem.....prarodiče už nemám leta, rodiče taky ne....no ale zládnout to budu muset, švagrová říká že mi ženské vydržíme jako koně :-) tak to prostě zvládnem :-) drž se :-)

Tak to máš pravdu :00: ale co nás nezabije to nás posílí :///: :///:

Ahojky reino,
já na tom byla podobně. Bylo mě devatenáct, odjela jsem do Německa za prací a ..... bum byla sem těhotná. Sice podporu rodiny jsem měla ale to bylo všechno. Bydlím na malé vesnici a tam když se to rozkřiklo :00: :00: hrůza děs. Skoro celé těhu jsem pronervačila a probrečela. U porodu jsem byla taky sama. Ale popravdě, řeknu ti nestojí to za to. Ty nervy. Akorát máš pak nevrlé a uřvané mimčo. Do toho soudy o určení otcovství. Taky žádná sranda. Ale všechno se otočilo. Trvalo to sice osm let ale mám nádherného synka školáka. V září jsem se vdala a čekáme mimino.
Tak se drž a na všechno hoď bobek. Užívej si jak ti roste bříško. To těhotenství totiž strašně rychle utíká :s: :s: :a: :a: