sklamání bolí

Děkuji ještě jednou holky!!Já jsem na tom stejně bohužel špatně zapomínám.Když si tak proberu naše přátelství,tak si říkám,že měl manžel pravdu to já jsem se jí vtíralal svou přízní ona o mou totiž nestála.Vždy když byl snámi tak mi doma říkal hele nikdy jsem neviděl,aby nejlepší kamarádka řekla před něčím mužem,že ta manželka měla toho nebo toho chlapa.Já to neviděla nepřipouštěla jsem si to,ale ted když nad tím přemýšlím už vím jak jsem byla blbá.
Když jsem jí viděla na posledy tak o mě řekla,že jsem slaboch a kdyby ty testy na Downa dopadli blbě tak se zhroutim.....Ano zhroutila bych se,je to druhé dítě chtěné a těšíme se na něj celá rodina,ale mám dvou letou dceru a pro tu stojí za to žít!!Vůbec mě nepodržela!!Podržel mě člověk od kterého bych to nečekala!!A dál no škoda mluvit jsem holt pitomá,ale to se v životě stává!!§Ještě jednou dík

Ahojky, mě se stalo to samé, byli to 25 narozeniny a navíc sem se ten den vdávala. Na svatbu se nedostavila kvůli křtinám své neteře (šla za kmotru) to jsem ještě pochopila. Nenapsala ani zprávičku nic... Neozvala se dobře měsíc, pak dělala jako by nic a začala si stěžovat na potíže s lymskou boreliozou, kvůli které lítá po vyšetřeních. Nestála sem jí za jedinou sms, že prý se jí udělalo špatně a nemohla mi ani napsat. Teď jsou to pomalu tři roky co jsem ji poslala do určitých míst. Záleželo mi na ní, ona si jen stěžovala na svoje problémy a ostatní nevnímala. Když nad tím tak přemýšlím, tak mi za to trápení nestála. To že nemůže na svatbu jsem obrečela, když sem jí ukazovala na fotce šaty z půjčovny, ani se pořádně nekoukla.

to máš svatou pravdu. Já přišla o kamarádku po 17letém přátelství, kdy jsme jedna bez druhé nebyly jediný den, řešily jsme spolu své trable i radosti (oběma se nám ve stejnou dobu zhroutilo manželství), prostě opravdu NEJ kamarádky. Já si pak našla přítele, jezdil za mnou zdaleka po 14 dnech na víkend .... ale vždycky jsme jí všude brali sebou, aby neměla pocit, že jsem se na ní vykašlala ..... po čase si našla přítele i ona, z našeho města, byli spolu každý den ..... a ona na mne neměla čas ani jednou za 14 dní na kafe. Navíc v té době jsem dokončila dálkově školu a v práci jsem se dostala o stupínek výš nad ní ..... a ona to nepřekousla. Takže po 17 letech konec přátelství. Je to už přes rok, co spolu nemluvíme, ona mi neodpoví ani na pozdrav ....... a chvílemi to pořád ještě bolí.
To, co se stalo mezi vámi - měly byste si o tom promluvit, ono někdy to psané vyzní trochu jinak než to mluvené. Uvidíš, že se to zase spraví.

Ale no tak, přátelství je přece o něčem jiném. Nebo by sis přála, aby ti posílala sms z povinnosti? Nebylo by fajn, se nad to povznést? Zahodit přátelství pro takovou pitomost? A navíc, třeba ti co ti přáli, tě nemají tolik rádi jako ona.

stát se to asi může - že zapomene, ale spíš bych čekala, že po Tvém upozornění si bude sypat popel na hlavu. Né že bude ještě takhle prudérní. Bohužel občas nás zklamou právě lidi, od kterých bysme to vůbec nečekali. Já se co se svědka týče rozhodovala mezi sestrou a nej kamarádkou. Ještě to svatební ráno jsem děkovala bohu, že jsem nakonec požádala sestru. Mě pomáhali ráno všichni, jen né ta nej kamarádka. Korunu tomu nasadila, když se na "párty" chovala jako kdyby jí to tam patřilo. Řešila jen aby měla její rodina co jíst, na tu moji se dívala jako kdyby byli vetřelci a nedej bože aby si zobli z táci jídla co zrovna nesla své matce ( tos neviděla ty pohledy ). Bavíme se pořád, ale už ji beru hodně s rezervou.....

Ahoj, sice to zamrzí, ale já bych to tak nehrotila. Ono se stane a navíc jí to určitě mrzí. Mně kdyby někdo upozornil na to, že jsem nepopřála na narozky, tak se cítím trapně a asi bych se aji trošku naštvala. Já jsem právě ten člověk, který by nejradši zrušil všechny narozky a svátky a hlavně ty moje :), nikdy nevím, co komu dát.