Synovec - velký problém....
Ahojky holky, jsem ve 36 tt, v naší širší rodině nastal takový problém. Bratr (30 let) má osmiletého syna. V jeho pěti letech se rozešel s jeho matkou, ta mu ho nechala v péči, protože měla milence, se kterým chtěla založit novou rodinu. Bratr si našel novou o šest let mladší přítelkyni s dítětem a společně vychovávali mého synovce a její dcerku, po dvou letech soužití se jim narodil syn. Synovec říkal této přítelkyni "mami". V srpnu se bratrova přítelkyně odstěhovala k jinému, jelikož zjistila, že je mezi ní a mým bratrem něco jinak než na začátku (jak jinak, po třech letech vztahu, že?) a ona si našla nového přítele, se kterým si prý má co říct atd. Mladšího syna a svou dceru vzala s sebou, brácha svého mladšího syna viděl pouze jednou, když má zájem se s ním vidět, už kvůli jeho sourozenecké vazbě se starším synem, tak ona mu řekne, že nemá čas, aby za nimi mohli přijet, prostě mu brání ve styku s dítětem. Osmiletý synovec tím také trpí, mnohokrát řekl, že se mu po sourozenci stýská. Ještě týden před rozchodem byli bratr se starším synovcem u psychologa, ten bratrovi sdělil, že pro synovce je teď stabilní rodina velice důležitá. V současné době musí bydlet u našich rodičů, jelikož bratr má časově náročné zaměstnání a nemohl by mu zajišťovat plně školní docházku atd. Moje máma se tedy o něho stará, čte mu večer pohádky, vodí ho do školy, táta ho vyzvedává ze školy. Problém je nyní v tom, že synovec je velice náladový, jak není něco podle jeho představ, někdo se jen trochu nechová podle něj, tak už je zle, nafoukne se, mluví se všemi skrz zuby, jednoslabičně odpovídá, odsekává. Bohužel je někdy opravdu těžké to ustát, nevíme, co mu na tohle jeho chování říct. Nejvíce se takto chová k mojí mámě. Už jsem mu řekla, že by si měl uvědomit, že babičku tímhle chováním zraňuje (stálé odsekávání, nic mu není dost dobré, vylévá si na ní vztek), potom se rozbrečel, že ho to mrzí, že jí má rád. Ale za chvilku je to stejné. Napsat s ním úkoly je také horor, bytostně nesnáší matematiku, až po měsíci jsme zjistili, že to je proto, že když zlobil, tak mu bratrova bývalá přítelkyně dala psát za trest příklady (zlobil znamenalo i to, že víc nahlas vykřikl nebo nechtěně převrhl sklenici s pitím apod., doma musel jen tiše sedět, ač měl diagnostikovanou hyperaktivitu a bral na to léky, potřeboval se vybít, tj. připadá mi, že ho psychicky týrala). Tudíž každý úkol z matematiky se neobejde bez hysterické scény z jeho strany, ač je opravdu inteligentní a má na to, aby porozuměl. Docela mi přijde, že se snaží s námi "cvičit", jak není po jeho, tak je zle... Vím, že to měl v životě těžké a nechci na něho házet jen to špatné, někdy je to zlatíčko, ale bohužel se tyhle jeho nálady stupňují a já opravdu nevím, co s tím, někdy ho totiž taky hlídám a je to síla a já to nezvládám, zrovna teď, když mám ještě rozjitřený hormony. Co myslíte, dá se s něčím takovým pracovat v rámci rodiny, nebo máme zajít za psychologem/psychiatrem?Sorry, že tu s tím otravuju, ale včera jsem ho měla u nás doma a byla to fakt síla, jelikož jsem mu nestáhla hru do mobilu, jak on chtěla, tak se odmítal se mnou bavit. Fakt už jsem měla sto chutí mu jednu vlepit, aby se vzpamatoval....Asi nebudu dobrá máma....
Ahojky Ivco, taky si myslím, že je potřeba zapojit psycholog. A chce to asi hodně hodně trpělivosti a opravdu důslednosti hlavně teda ze strany tvé maminky - potřebuje řád a hlavně lásku. Úplně mi je toho kluka líto, když si představím, jak si to v té hlavičce asi zamotal, bolí ho to, trápí se a snaží se kolem sebe kopat. Obvykle tyhle stavy zraňují ty lidi, ktěří se mu snaží nejvíc pomoct. Myslím, že v těch osmi letech je potřeba to nějak urovnat, teď je ještě takový ovlivnitelný - čím dýl, tím to bude horší a jak opravdu dorazí puberta, bude pozdě. Musí hlavně vidět, že to s ním myslíte dobře a snad mu to časem docvakne. Ale to se mi to kecá tady z křesílka. Nejsem psycholog a určitě bych to s nějakým zkusila zkonzultovat. Může vás nasměrovat správným směrem, tak držím pěstičky, ať si k sobě najdete cestu. A s tím rozmazlováním - já už mám dvouletou cácorku a vidím, jak je to těžké. Už teď je vyčůraná jak mraky a já cítím, jakej jsem měkoň. Jen se na mě podívá tím svým kukučem :n: a už bych ji muchlala, místo abych jí něco zakázala. O důslednost a řád se snažím, ale vidím jak mi to někdy přerůstá přes hlavu - už teď a co přijde až budou na mě od ledna dva, to si nedovedu představit. Budou to taková dvě malá rozmazleňátka a já se tady z toho asi zblázním... }:) Ale co bych pro ně neudělala, že ? :///:
In reply to Ahojky Ivco, taky si by rumiska
ahojky, fakt se to snažíme řešit s maximální trpělivostí, ale někdy to prostě nejde. On má nejspíš pocit, že ho někdo zase odstrčil a jelikož my jsme na ráně, tak si to u nás vybije. Bohužel se mu o tom nechce mluvit, když se ho zeptám, jak se cítí, tak to neumí pojmenovat, naštve se, že se ho ptám, tak už to raději ani nezkouším... Jednou mamce řekl, že by se potřeboval pomazlit, ale ví, že je už velký kluk a ti se nemazlí, nakonec buleli oba dva, ale od té doby zase nic... Je prostě citově zanedbaný, neumí reagovat jinak, než negativně....
In reply to ahojky, fakt se to snažíme by ivca.konik
No jo, to je síla, tyky bych nevěděla co s ním a věřím, že musíte být zoufalí. Každá rada drahá. Zkusila bych toho psychologa, i když taky nedělají zázraky, ale aspoň to zkusit. Třeba by pomohla nějaká aktivita, nějaký sport nebo zvíře-pes? Ale přeju, ať se vám to podaří zvládnout. A ty se opatruj a nenervuj, ať je mimísek v klidu a pohodě. Třeba mu to taky trošku pomůže, až se narodí... Jsem celkem koukala, jak můj třináctiletý synovec se mazlí s mojí dvouletou dcerou...
to chce odbornou pomoc,je to očividně vše ovlivněno situací a vzdorem na základě toho,co se stalo,prostě je pryč veškerá harmonie,kterou měl.raději řešit co nejdříve,než-li to bude ještě více eskalovat
Tak to věřím, že to bylo včera těžké odpoledne. Ten kluk je vcelku chudák (tvůj brácha mimochodem taky), potřebuje stabilní zázemí, ovšem na druhou stranu zase nesmí člověku přerůstat přes hlavu, takže nějaká pravidla tam musí být. Myslím, že by na něm měl víc zapracovat taťka, to by asi měla být jeho nejbližší osoba, takže by se mu měl co nejvíce věnovat a vzbuzovat u něj autoritu a pocit důvěry a ne, že si mladej bude myslet, že může s každým mávat.
Ahoj Ivco, tak tohle bych viděla na řešení u psychologa. Je jasné, že se tak chová, přišel o stabilní rodinu, a to už dvakrát a v jeho věku to asi ještě uplně nemůže chápat. Je jasné, že ted na sebe bude upozornovat a bude chtít být středem zájmu..obzvlášt, když ho "vychovává" babička s dědou , "mamka" odešla a táta nemá moc času..prostě na sebe upozornuje a vyžaduje, aby jste se mu věnovali. Může to být přechodné, ale myslím, že zajít k psychologovi, aspon pro radu, bude nejlepší. Tak se držte a snad se to urovná..Aluša
In reply to Ahoj Ivco, tak tohle bych by alusaP
Ahojky, já si to myslím taky, všichni ho de facto litujeme a taky už s ním ztrácíme nervy, protože někdy je to opravdu na zabití, jenže mamka ho hrozně lituje, tak mu nic neřekne, neurčí mu jasně hranice, což on asi potřebuje a schválně zkouší, kam až může zajít.... Už jsem i přemýšlela, jestli nemůže mít nějakou předčasnou pubertu.
In reply to Ahojky, já si to myslím by ivca.konik
puberta to asi ještě nebude, ale na mamku to zkouší určitě (na to si budeme muset dát bacha i my u těch našich prcků, aby si nás moc neomotali .))))-PA říkala, že jsou hrozně vyčůraní, sic se tváří, že nee :)
In reply to puberta to asi ještě by kiwicko
Já budu mít hrozně rozmazlený děti, to vím jistě:)))) ale prostě ta hranice je potřeba a mě přijde, že bráchův malej zachází někdy moc daleko. Máma stále doufá, že se to časem srovná, ale mám pocit, že asi ne... A mám strach, aby z něj pak v 15 nebyl grázlík....
In reply to Já budu mít hrozně by ivca.konik
čím dřív se s tím začne něco dělat, tím líp - fakt vyhledat pomoc a pak na tom zapracovat - ale s lidma, kteří v jeho blízkosti budou a ne s lidmi, kteří ho můžou opustit. Možná by nemuselo být špatné nějaké zvířátko, ať má kamaráda.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Mému synovi je také 8 let, a přestože si myslím, že je moc hodný a máme se všichni moc rádi (možná až moc), pozoruji teď trochu změnu. Nemyslím si, že je to tím, že očekává sourozence, ale že je to věkem. Snaží se taky odsekávat, přestože nosí jedničky, tak se učit nechce, nejradši by seděl jen u počítače nebo u televize. Často se vzteká, když mu něco nejde (třeba jen natřást peřinu), takže možná v tom trochu hraje roli i ten věk... Synovec to má ještě ke všemu těžký, tolikrát přijít o rodinu, to bysme byly na prášky i my, že? Je to moc smutný, i když se mu taťka věnuje opravdu moc, mamku mu to nikdy nenahradí. Chce být středem pozornosti, hledá si někde někoho, kdo by mu porozumněl a věnoval se jen jemu (chce tu hru stáhnout hned). Tím, čím vším prošel, by určitě nebylo od věci nechat si někde poradit. Je to vlastně ještě malý kluk, který má své trápení a třeba neví, jak ho říct.