Tak další probdělá noc

Nemůžu spát, tak se aspoň vypíšu. Bacha, dlouhé! A možná to občas nebude dávat moc smysl, je 5:15 a celou noc nespím.

Už se cítím rezignovaně. Ale ta má nespavost nemá s pokročilým těhotenstvím zas až tolik společného.
Předevčírem jsem byla vzhůru asi od půl třetí, odpadla jsem pak kolem deváté a spala až do dvou. A to jsem si ještě kolem šesté ranní prodělala hysterický záchvat pláče, že jsem vzbudila i manžela. Ale prostě už to moje zoufalství muselo nějak ven.
Včera jsem jakž takž spala. Dneska jsem neusnula vůbec. Pokouším se už po několikáté zabrat a stále nic. K tomu ještě se mi přidala ochablost do levé půlky těla, asi to mám z té hrozné postele, na které musím spát. Obvykle se stěhuju do obýváku na gauč, ale ani tady to dneska nepomáhá. Asi to mám i z toho, jak hodně ležím na pravém boku nebo tak napůl na zádech a na pravém boku. A taky od nervů - už cítím, jak se mi dělá zatuhlé místo u levé lopatky, to je tak vždycky, když jsem ve stresu. Nejde to rozcvičit ani rozmasírovat, aspoň ne pokud trvají nervy.
No, tak to vypadá, že od prvního ledna nemáme kde bydlet. Termín mám desátého ledna.
Možná bychom mohli zůstat tady v tomhle bytě v podnájmu, ale už tu prostě nechci být. Jednak jsme to už několikrát prodlužovali a majitelům jsem musela x-krát vysvětlovat, že náš byt ještě není hotový a jestli by nás tu ještě nenechali. V podstatě jim to nevadilo, ale domluvili jsme se, že do konce roku a šmitec. Nevím, jestli už mají sehnanou nějakou náhradu, nové nájemníky, ale upřímě je lituju. Už bych sem znovu bydlet nešla. Byt sice krásný, ale má spoustu katastrofálních problémů, které člověk zjistí, až tu nějakou dobu žije. A lezou pěkně na nervy. Třeba tu v noci netopí, v deset večer se vypíná topení a pouští ho teď někdy, tedy asi v pět ráno. Proč je vypnuté zrovna v nejchladnější část dne, nechápu. Jinak byt je celkově dost tmavý, nesvítí sem, a je chladný - v přízemí, kolem ho nic nehřeje. V noci se budím na to, že mi doslova zamrzají dýchací cesty a mám je vysušené, jak je tady chladný a suchý vzduch. Takže s miminem tu být nechci. Navíc to domlouvání se a dohadování s majitelem už mi leze na nervy, hrozný chlápel. Suchoprd, úzkoprsý a ještě k tomu nějak nábožensky založený. Už s ním nechci nic řešit. Zkoušel mě jednou i zastrašovat a dělat na mě bububu, ale nedala jsem se. Ale i tak mu musím všecko 100x dokola opakovat, pořád ho o něčem ujišťovat. Ze všeho dělá problémy. Třeba sem pořídili pohovku, která teda byla pěkně blbá, teď tu máme už svoji, rozkládací a pohodlnější. Na té jejich jsme si jen ničili záda. A když k nám přijeli manželovi rodiče, tak se na ní nemohli pořádně vyspat. Pesana okousala ratanový výplet na bocích, nechala jsem to opravit čalouníkem, ale majitel se pak vytasil s tím, že chce pohovku novou. Na rovinu jsem mu tehdy řekla, že na to nemáme, navíc to by se mu líbilo - mít tu novou a ne tu nekvalitní prosezenou mrchu. A ještě máme fretku a pořád si stěžuje, že je násáklá tím pachem, že je tu všechno tím nasáklé a měly bychom zařídit před odchodem nějaký postřik stěn a nábytku. No to nevím, jak si představuje. Každý, kdo sem přišel řekl, že tu fretku necítí a tu pohovku jsem nechávala na vlastní náklady každý měsíc čistit. Vyměnili sice okna za plastová, ale jak se tu nevětrá, tak je tu hrozně zatuchlý vzduch.
No a s takovým kokotem se musím potýkat. Kokot č. 2 je stavitel, který nám má dokončit byt. Už asi tak před rokem říkal, že to bude tak 3-4 měsíce hotové. No kdybych se do toho nevložila a nezačala zajišťovat různé vodoinstalatéry, elektrikáře a sádrokartonáře sama, tak to i dneska vypadá tak, jak jsme to koupili. Žádné termíny dokončení od něj nemáme, pořád jen slibuje nebo chce prachy. V pondělí jdeme k právníkovi, už mu nic platit nechci. Měl by platit on mně za vedení stavby. Protože nikdo to nedělá, všechno koordinuju já. A už toho mám plné zuby, chci se připravovat na příchod malé a ne s břichem pořád lítat na stavbu a pořád se na něčem domlouvat, jako kdybych tomu bůhvíjak rozuměla. Žádná koordinace, žádná snaha, prostě nic. Měli jsme pokládat podlahy, ale známý podlahář mi sdělil, že tam potřebuje už mít topení. Což tam není, nevím na co čekají, jestli na nějaké zvláštní znamení nebo co. Přitom ho už vybrané máme, už před nějakou dobou, že si vlastně už nepamatuju, jaké jsme vybrali. Ale aby se někdo postaral, aby to topenáři udělali, to ne. To budu muset zase já zvednout telefon a říct jim to.
Plus je tam spousta nedodělávek. Musel přijít nový elektrikář, ten předchozí je nedostuný a nespolehlivý. Musela jsem mu znovu nakreslit plánky kde má být jaká zásuvka, vypínač a světlo. Koupelna dole není hotová, alespoň tu bychom potřebovali, abychom tam pak mohli být - když bude topení a podlahy. O dveřích si zatím můžu nechat jen zdát.
Na staveniště s malou rozhodně přijít nechci a říkala jsem si, že klidně najdu nějaké ubytování a půjdu tam a pak si to naúčtuju tomu blbcovi a klidně se s ním budu i o to soudit. Mimochodem právě se rozvádí, jeho žena ho už měla plné zuby, ani se jí nedivím. A to mají malou dceru, takže si dokážu představit, že udělat takové rozhodnutí pro ni nebylo lehké. Ale asi lepší být bez takového chlapa.

Jinak jsem byla včera na kontrole, všechno je v pořádku, pro jistotu jsem se přeptala na pohlaví, tak je to stále holka. :D Právě jsem si namíchala Gravimilk, aby aspoň ta naše princezna tolik netrpěla tím mým ponocováním. A otevřela okno, je tu fakt hnusný vzduch. Už se na ni strašně moc těšíme, i když mám takové obavy z budoucnosti. Každá mamina přece chce mít pro své zlatíčko to nejlepší hnízdečko. A já se bojím, že budeme mít prd.