Čekání na první porod - co se ve vás děje, děvčata?

Ivulka
Ahoj maminky, těhulky a snažilky,
já jsem dnes 34 +1 a musím říct, že se každým dnem na porod těším víc a víc :dance: . Samozřejmě, že si jako každá říkám, jaké to bude, vychovávat dítě, jak to zvládnu, ale to je normální. Nejvíc se těším na chvíli, kdy mi dají to naše štěstíčko na bříško a taky na to, jak se bude tvářit manžel. Hrozně se těšíme a já vím, že budu brečet jako želva :§) . Musí to být něco nádherného, najednou jste tři :qu: Když mi dnes mejlíkem přišlo, že bych měla rodit tak za 49 dní, tak je to fakt za rohem :one: Žádná nevíme, kdy na nás to zlatíčko vykoukne :||): , proto jsme dnes s maminkou gruntovaly - myly jsme, respektive ona myla okna a rámy, já nemohla ani na židli :n: a já myla radiátory a přesadila si květenu a udělala trochu změny :qu: . No a te´D už každý den budu gruntovat jeden pokoj, a´T mám hotovo. Takže maminky, buďme v klidu a věřme, že na svoje porody budeme rády vzpomínat. papa :\x:

Ahoj holky my máme doma už 4měsíčního chlapečka a musím říct, že na porod strašně ráda vzpomínám, když nepočítám ty kontrakce, tak ten závěr byl prostě neuvěřitelný a pokud budete mít tatínky sebou uvidíte jak vás to neuvěřitelně ještě víc spojí. Být u zrozeního toho Vašeho pokládka na kterýho se celých 9měsíců tak těšíte je prostě fakt nepopsatelně nádherný. Já bych si to klidně zopakovala a to jsem teda porod neměla moc super, trvalo to 16hodin než se Honzíček narodil ale je to prostě krásný. Když Vám poprvé položí na prsa to malinkaté bezbranné tělíčko tak v tu ránu víte že ho bude milovat a chránit a že nikomu nikdy nedovolíte aby mu jakkoliv ublížil :h: :h: :h: :one: :qu:

Úplně jsi popsala jak se cítím i já. :one: Mně se hlavou honí otázky existenčního typu :D , ani už se nezvládám moc těšit, ale to je zase manželova doména.

tak já jsem dneska 36tt + 3 a ty pocity, které tu popisuješ se mi taky vcelku honí hlavou. Zrovna včera jsem koukala na ten můj pupík a říkala si, jak se to pak může protáhnout takovou malou dírkou :///: . Snažím se teda dělat všechno pro ulehčení toho, co má za měsíc přijít - masíruju hráz, trápím bradavky.............tak snad to k něčemu bude. Taška do porodnice takřka komplet sbalená a o víkendu asi složíme postýlku :). No mám z toho fakt smíšené pocity, tak snad ten prcek nebude moc uplakaný a dobře si to zorganizujeme :ww:

Ahoj, tak já jsem dnes 37+0, a strach nemám. Nějak věřím, že to zvládnu v pohodě a hlavně mám skvělýho manžílka, který s námi bude minimálně měsíc doma, takže určitě pomůže. A porodu se taky nebojím, spíš jen takové myšlenky, že nevím do čeho jdu..ale strach ne. Zvládly to všechny, tak proč bychom to nezvládly my? Tak se tímhle nestresuj a užívej si poslední týdny odpočinku:-) Hezký den Aluša

já Ti nevím-u mě je to tak půl na půl-na jednu stranu obavy a na druhou děsný těšení se-a to i taťka-naštětsí,dnes jsem 38+2 a tak nějak to utíká čím dál víc,ale jsme ženský a to prostě zvládnout musíme,ne?kdo jinej

Dobrýtro. Když si vzpomenu na sebe před třema měsícema, tak musím říct, že jsem měla úplně stejný pocity jako ty. Koukala jsem na to břicho a řikala jsem si, co jsem to byla za blázna, že jsem chtěla dítě. Vždyť se o něj nebudu umět postarat. Jsem se fakt zbláznila, že jsem do toho šla. Ale už s tím nešlo nic udělat. Nechci tvrdit, že mě všechny tyhle pocity opustily hned jak se Kaba vylíh. Ještě pořád si někdy řikám, že jsem se musela zbláznit, když jsem se rozhodla pořídit si dítě, ale je to už čim dál míň a zjistila jsem, že i když je náš Kubík takovej náš pokusnej králíček, protože s malýma dětma nemáme ani jeden zkušenosti, tak se o něj zvládnem postarat. Porodu jsem se nijak moc ani nebála. Máma pořád řikala, že u nás v rodině se rodí bez problémů a naštěstí měla recht :°: .