Jdu si za váma postěžovat

Ahoj holčiny, už jsem tu párkrát říkala, že mi můj přítel s malým nepomáhá, že klidně sedí u počítače a malý vedle něho řve na sedačce...pořád si říkám, že až bude malý větší a komunikativnější, tak se to zlepší.
Včera to na mě nějak padlo, snažím se, aby měl čas sám na sebe, ale stejně jsme se vrátili s malým z procházky a on si vůbec nevšímal ani mě, ani jeho..zas čuměl do toho debilního notebooku. Mně už to nepřišlo normální, tak jsem na něj vyjela, že spolu musíme mluvit, jinak spolu nemusíme být vůbec.
My spolu fakt skoro vůbec nemluvíme, já už jsem z toho nešťastná. Proboha, jsme spolu deset let a já nevím, jak a o čem s ním mám mluvit, bojím se ho poprosit, že si přeju abysme malého pokřtili (nakonec svolil, ale musela jsem to obrečet), bojím se ho poprosit, aby se ke mně nechoval jako ignorant, cítím se s ním nepotřebná :( Nechci se s ním rozcházet, chci to změnit.
holky omlouvám se za ten výlev, potřebovala jsem to ze sebe dostat.