tak teda ten můj slavnej porod

Než se vrhnu trápit to svoje dítě dalším jídlem, tak se vám pokusim popsat svůj porod.
začalo to někdy 14.6. v sobotu asi během dne :s: prostě mi bylo nějak tak divně, vlasntě už mi bylo divně asi dva dny před tím, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost....ale strašně mě pilo krev, že vůbec nemůžu spát - ani v noci ani ve dne :-(
ale k věci....bylo mi čím dál divněji a začal mě bolet podbřišek jako na MS (spíš na 10 MS) a nakonec jsem si všimla, že mě bolí tak jako v intervalech :///:. Říkala jsem si, že to kontrakce určitě nejsou, když se mi nestahuje celý břicho a vlastně to ani tolik nebolí. Pro jistotu jsem se šla poradit sem, upozorňuji, že jsem CHTĚLA slyšet, že to opravdu porod neni, nicméně svoje přání jsem nevyslovila a dostaly se mi odpovědi, že to ty kontrakce jsou a že bych jako už mohla třeba rodit. Tak jsem to šla zaspat, ale nedařilo se, tak jsme s mužem asi ve dvě ráno vyrazili do porodnice. Na příjmu byla taková moc příjemná PA, jenom štěkala, prostě měla radost, že jí takhle v noci otravujem (byli jsme dva příjmy na ráz).
pak mě prohlídl Dr., pro jistotu udělal UTZ a šup se mnou (cca 3.30 ráno) na porodní sál - tak jsem se zaradovala, že to bude třeba i rychlý, ale byla jsem jen na dva prsty (což už jsem byla několik dní) a podle pásu kontrakce slabý. na sále bych se mnou manžel, tak jsme tam chvíli klábosili a pak jsme si řekli, že skusíme schrupnout (nic moc spánek, ale trochu jsem si odpočala). myslim, že někdy v šest mi píchli vodu (jen tak mimochodem, ta mi dělala ten obrovskej pupík :s: ) a trochu se to rozjelo. ale Dr. nebyl moc spokojenej, tak mi ještě dal kapačku na rozjetí kontrakcí, ale za 10 minut mi jí stopl, protože musel jít dělat neodklad. císaře a že přej budu muset počkat....No a průser začal. kontrakce se mi rozjely opravdu slušně, ale bohužel ze začátku spíš často než do nějaký "hloubky", na tlačení to ještě nebylo, ale prcek začal sestupovat dolu.... no a pak mi někdo říkal, že mám zkusit tlačit a od tý doby si toho moc nepamatuju, takže nebudu asi objektivní :? nejdřív jsem tlačila blbě, pak dobře, ale kluk se ani nepohnul, pak jsem začala blbě dýchat, tak mě dali pásy, sem tam po mě někdo chtěl, abych si lehla na levej bok (to bolelo jak :pig: ) taky mi dávali kyslík, no a takhle furt dokolečka....pořád jsem myslela na vaše "Můj porod" jak jste 3x zatlačily a dítko bylo venku. já tlačila snad 50x a díte furt uvnitř. prý už byly vidět vlásky (i manžel se podíval), takže by se to asi dalo zvládnout, ale Toníček se zasek a jáá totálně odpadla, byla jsem uplně mimo, přestávala jsem dejchat (takže prckovi přestávalo bít srdíčko) no a po dvou hodinách, kdy teda skončili toho prvního císaře rozhodli, že to fakt nepůjde, a že už je to v takovym stavu moc dlouho a že mě teda kuchnou (upřímně byla jsem ráda, už jsem je prosila, ať se na to vybodnou a rozříznou mě). a najednou se tam začalo motat moc lidí a všichni po mě něco chtěli (opět štěstí, že tam byl manžel, protože já těm lidem vůbec nerozumněla :s: ) a pak jsem podepsala několik papírů (doufám, že se nebudu jednou divit, co všechno jsem podškrtla, protože to bylo to poslední, co mě zajímalo) a pak přišel bonbónek nakonec, s pásama na břiše, kyslíkem na puse a hlavičkou mezi nohama jsem měla slézt z lehátka a přejít na sál. zázrakem se to povedlo a pak už opravdu nic nevim......
co se mi během toho honilo hlavou ani nemůžu popsat, ale nejpříšernější zážtek byl ten, kdy jsem z pásů slyšla, jak mu přestává bít srdíčko a snažila jsem se začít dejchat a ono to nešlo :r:
no fuj, to jsem se rozepsala. ale Toníček je v pořádku, zvládnul to uplně na jedničku no a další porod snad bude lepší :P
a kdo jste dočetl až sem, tak by vám měl dát Admin bonusový body :s: