Co mám dělat

30.05.2008

Holky moje zlatý, co mám dělat?? Já jsem strašně vystresovaná z porodu. Přitom čekám 2.dítě!!!! První porod byl dost děsnej, ale to vám nechci ani psát, aby jste se nebály. Každá to má jinak. Nakonec mi udělali císaře. A já jsem si řekla, už nikdy víc!! Jedno dítě krásně stačí. Ale pak malýmu byli 3 roky a začala jsem přemýšlet, že ho přece neodsoudím k titulu "jedináček". Tak jsme to s manželem naplánovali a povedlo se. Ze začátku jsem měla hrozný problémy, myslela jsem si, že to miminko ani nepřežije. Byla jsem v nemocnici a klepu to, ale teď už vypadá všechno v pořádku. Jsem extra hlídaná, tak lítám pořád po dr.,ale to nevadí. Jen aby miminko bylo zdravé.
No ale jak se to začíná blížit, termín mám začátkem srpna, tak už nespávám nebo se v noci budím šílenými sny o porodu...Chtěla jsem se s dr. domluvit, aby mi rovnou udělali císaře nechci už zase čekat ty hodiny a hodiny a pak rychle rychle, že už je málem pozdě...Ale on mi řekl, že tady v Brně neradi císaře dělají, jen když už je akutní stav a že to stejně tak možná bude, protože mám úzkou pánev. Ale to musí posoudit až lékař při příjmu do porodnice při porodu. Ale já se do té doby asi zblázním. Nejhorší je, že se na to nemůžu připravit psychicky. Nevím jak to bude. Jsem teď taková rozlítostnělá a přecitlivělá a všechny změny mě hrozně rozhodí.....
Máte někdo zkušenosti s tím, co dělat, aby mě rovnou dali termín na císaře?? Za 14 dní jdu ještě na kontrolu do nemocnice, tak se tam zkusím domluvit. Tak se nezlobte, že vás otravuju, ale jsem toho plná a doma je nechci zbytečně stresovat. Už tak z toho mají velkou hlavu.

je mi tě líto jak máš strach,ale mám švagrovou por.asistentku,sice v jiném městě ale ta mi říkala pokud máš opravdu strach,tak máš říct dr že máš obavu o dítě a oni k tomu přihlídnou a většinou to dělají,ale já s tím zkušenosti nemám.Nevím jak ti pomoct,ale budu na tebe myslet,taky ten druhy porod může být úplně jiný,ale to určitě víš,tak se snaž nějak rozptýlit myšlením na mimi,já vím že se mi to kecá ale nic víc ti neporadím.A kde se chystáš rodit,na Obilň,nebo jinde?A kde jsi rodila před tím?
Simona :\x: :a:

In reply to by Sim1

Simi, rodila jsem na Obilň. a zase bych tam chtěla. Mají tam nejlepší zařízení pro miminka. Když jsou problémy, tak všechny miminka tam převážejí, tak bych tam chtěla být rovnou, kdyby náhodou bylo potřeba...
No, zkusím si ještě promluvit s dr., ale musím se předtím nějak obrnit, abych zas nebulela.., ale děkuji všem, je mi hned líp. když jsem si s vámi o tom popovídala...Snad to všechno dobře dopadne...Míša

In reply to by MisaH

taky bych chtěla na Obilňák,včera jsem tam byla poprvé na předpor.kontrole a byl tam dr,já si myslím že by se s ním dalo promluvit,přece jsou tam taky jenom lidi.Tam se opatrujte.Kdyby jsi se náhodou chtěla rozptýlit,tak můžem Brňačky naplánovat srazík a pokecat o tom,přijdeš na jiné myšlenky :s: :\x:

no ale když máš panickou hrůzu z porodu tak by ti měli toho císaře udělat, to jsem slyšela v čekárně v televizi jak tam mají ty reklamní programy. Musíš na dr zatlačit. Taky jsem měla děsný porod, ale ještě ňák strach zatím nemám, možná to příjde tak uvidíme.Vendula

In reply to by Vendula28

Víš co je horší, že já o tom nemůžu ani normálně mluvit. Když jsem o tom mluvila s dr., tak jsem se rozbrečela a připadla si jako magor. Pořád se mi kutálely slzy i když jsem se snažila nebrečet. Nechci vypadat jako nějaká histerka. Já fakt zvládnu hodně. O sebe se nebojím, já mám strach o to malý....Míša

In reply to by MisaH

já tě úplně chápu, mi malou vytáhli za pět dvanáct, křísili ju a byla skoro celý den na kyslíku, takže vím o co jde. Ale jestli je tvoje dr rozumná tak to pochopí navíc ty těhu hormóny dělají svoje a neměli by tě nechat trápit né? Normálně jí řekni že to nezvládáš že máš příšerný strach, nemůžeš v noci spát a měla by tě na císaře poslat když máš úzkou pánev. Já teda doufám že porodím normálně, ale nemusí to být za každou cenu!Vendula

Ahoj, drž se. Strach jsem měla taky větší u druhého porodu, protože už víš, do čeho jdeš, ale převládalo to těšení na Verunku. Tak uvidíš, co ti doktoři řeknou, ale já bych třeba dobrovolně na císaře nešla. Je to operace a pak nemůžeš mít miminko hned u sebe. Takhle jsem porodila a ze sálu jsem si je už vezla u sebe na pokoj. Každá snáší bolest jinak a psychika je moc důležitá a jestli se šprajcneš, tak to tím císařem skončí určitě. Hlavu vzhůru a těš se na prcka.

In reply to by lifty

Asi máš pravdu, kdybych věděla, že to půjde normálně, tak se budu snažit. Jenže já už mám teď takový strach, že si myslím, že se ani nemůžu pořádně otevřít, i kdbych měla pánev třeba metrovou...Míša

ahojky,já čekám první miminko,takže s porodem nemám zkušenosti,ale jsem celkem v klidu.trochu se bojím bolesti a toho že to bude dlouho trvat a budu tam sto let.nejsem si jistá jestli je dobrý nápad chtít rovnou císaře,copak ty si nechceš zkusit klasický porod?nechala bych to být tebou na přírodě,zkus se nestresovat a než příjde den D radus se z prvního zdravého dítěte,pak už to uteče a ty budeš mít v náručí druhé :-) to je asi jediné co k tomu mohu říct,když jsem já sama ještě nerodila.

In reply to by kacenka.03

Bolesti se vůbec nebojím, to se dá vydržet a to maličký za to stojí. To všechno vím. Ale mám strach, aby se to tím jak jsem úzká, nezkomplikovalo a miminko nebylo už třeba kousek v porodních cestách a neravali ho pak klešťama....První dítě jsem chtěla porodit normálně, i když jsem měla napsáno v kartě, že je předpokládaný císař...ale pak po těch hodinách kontrakcí po minutě jsem byla tak vyřízená, že už jsem si lehala po zemi a chtěla usnout nebo umřít. Bylo mi to už všechno jedno. Pak už jsem prosila o císaře a dr. mi furt říkala, že to porodím, ale já už jsem neměla sílu ani dojít na záchod..a pak se vyměnili služby, tak další dr. mi udělala epidural, to bylo hned lepší, trochu jsem si i odpočinula, ale pak přišel další dr. a docela se lekl jak jsem zelená, že už bych to stejně nevydržela a malej začínal mít slabý ozvy, tak najednou rychle rychle a malej byl venku. Porodní asistentka byla skvělá, dala mi malýho k sobě , sice jen na minutku, ale bylo to nádherný. Pak jsem usnula a probudila se na pooperačním, kde mi manžel říkal, že si ho choval a že je všechno v pořádku. Tak jsem zase usnula a vždycky když jsem se vzbudila a uviděla sestřičku, tak jsem chtěla malýho k sobě a už ten večer kolem 22 hodiny (malej se narodil 13.55) jsem ho kojila. Sice ho odnášeli, ale druhý den jsem ho měla u sebe. Řekla jsem, že to zvládnu a šlo to. Docela jsem na to škaredý všechno zapomněla, ale teď se mi to vrací v plné síle, tak se bojím.....Míša

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky