Stále brečí

Já jsem taky beran a taky jak to počasí :///:
každopádně za mě hodně dobře mi funguje Naomi Aldort a její potvrzení události. Žádné pitvání. Prostě říct jen plačeš protože se stalo toato a ty bys to chtěla jinak- takatak?
Malý dělal scény jak z filmu a tohle mi začalo perfektně fungovat. Zjistil že mám o jeho city zájem a komunikace když se něco děje se nám zlepšila. Nebylo to ze dne na den ale je to den ode dne lepší a lepší. Hlavně ji neignoruj. To je jako bys ji řekla nemám tě ráda. Děti a nejen děti je potřeba milovat bezpodmínečnou láskou. Je to čistá dušička která tě bezpodmínečně miluje a touží po tvém pochopení a lásce. Ikdyž je to na palici. Ikdyž je to o nervy. Čeká na to co ji naučíš.
Každopádně nemysli si že mám doma stále jen šťastné věčně vysmáté děti. U nás ta komunikace taky občas vázne. Jsem unavená bez energie a kluci chtějí akci. Taky mi to občas ujede jiným směrem než bych chtěla.
A ještě mi pomáhá pevné obětí od Prekopové
No za mě asi trošku román. :-)
:€s€: přeji ti spoustu lásky pro tebe i tvé děti ať můžeš psát o tom jak se spolu radujete a užíváte si svět. :a:

Já jsem měla něco podobného u dcerky (2roky a 8m) Taky ji stačilo málo a hned bulela. Zkoušela jsem to po dobrým po zlým, ignorací... No co se mi moc neosvědčilo bylo plácnutí přes zadek, to začala ještě víc, ne-li se vztekat k tomu všemu. Osvědčila se naopak komunikace! Mluvit na ní a vše ji vysvětlovat. Když začala bulet, že jsem ji něco nedovolila. Chvilku jsem ji nechala, ať má prostor se nějak vyjádřit, emoce vypustit a tak. Pak jsem si ji vzala, klekla jsem si k ní a snažila jsem se ji vysvětlovat a třeba nalákat na něco, co bude následovat, aby na to tolik nemyslela a začala se na něco naopak těšit. Když to nepomohlo, tak jsem ji prostě nechala řvát. Ono se to hodně zpraví snad pak i věkem... Dcera je zase panna a je to prostě někdy fakt hysterka :O :s: . Někdy se dostane až do takovýho extrému, že ji dám pod studenou sprchu a v tu ránu se zklidní a je s ní řeč a je taky najednou plná úsměvů.

Ahojky, asi bych vyzkoušela, zeptat se jí, co se stalo, co potřebuje a když ti to nebude chtít říct, tak její pláč ignorovat :) Dělat něco jiného, odejít z místnosti, apod. Třeba pláče proto, že má 100% pozornost, fakt nevím, nezažila jsem to. Ale vyzkoušela bych třeba toto :) Přece jen má dva ročky, takže může říci co se jí děje a kdyby plakala bolestí, to bys přece poznala ;) Držím palce, papa