Pohřeb...

05.02.2014

Ahoj holky, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Přítelovi zemřel otec, pohřeb by měl být o víkendu, ale já nevím, jestli jít nebo ne. Ne jako, že bych byla nějaká pověrčivá, to ne. Ale za poslední roky teď jsem zažila tohle třikrát a vždycky se z toho vzpamatovávám hrozně dlouho. Teď mi do toho pořád tvrdne břicho, necítím se ani dobře. A nedovedu si představit co to semnou udělá tam, až to všechno uvidím. :§) Jsem asi srab, nebo já nevim jak to teď popsat, ale zase nerozhoduju už jen sama za sebe. Přítel se na mě napřed zlobil, ale jeho mamka mi řekla, že pokud se cítit nebudu, ať fakt nejezdím. Radši bych se s nim pak došla rozloučit na hřbitov, zapálit mu svíčku a dát kytku tam. Přijdu si fakt tak nějak blbě.. Já nevim.. :00: :? Jak to vidíte vy?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj holky, děkuji za plno odpovědí co jsem od Vás dostala. Byla jsem nucena nakonec ject díky mému stavu, nevím jestli k tomu dopomohl i teď ten stres, na gynekologii. Mam klid na lůžku, dostala jsem dokonce i vynadáno, že se nešetřím. Tak jsem si přišla jak budoucí krkavčí matka. Jinak díky stresu a strachu o miminko, jsme se domluvili dneska, že na pohřeb opravdu nepůjdu. Volala jsem si právě dneska kvůli tomu i s maminkou přítele a ta řekla, že je to naprosto pochopitelný, že nějaký zlobení se na mě není na místě vůbec. Že to nechala na mě prý, ať se rozhodnu sama. Jinak o tich dušičkách, jak jste tu psali, je to tak. U nás vždycky když se nějaké miminko mělo narodit nebo bylo narozené nejdýl třeba rok, tak vždy někdo ,,odešel", je to velmi zvláštní, ale u nás to bylo taky takhle u každého dítěte v rodině. Když se nad tim teď zamýšlím, je to fakt zvláštní. Opatrujte se a ještě jednou děkuji. :h: :€O:

In reply to by Ajinka181

Jinak jsem tu ještě od holek četla o nějakých výmluvách.. Hned od začátku těhotenství marodím, bylo mi velmi špatně a po 5 ti měsících ležení mezi čtyřma stěnami a s hlavou v kýblu, jsem až teď schopná si třeba uvařit a jít se projít. V tu dobu kdy mi takhle bylo, se mě od strany od přítele nikdo nezeptal jak mi je, nezavolal a jediný co řešili byla přítelova bývalá (už dva roky s ní není), která chodila k nim brečet kvůli tomu, že přítel bude tátou. A pak už nechtěli vidět ani foto z utz. Kdyby mi těhotenství probíhalo dobře, neřešila bych pohřeb a šla, není to o tom, že bych se nechtěla rozloučit. Zařizovala jsem 3 pohřby během čtyř let svých nejbližších, jednoho dokonce našla po několika týdnech v bytě. Nejsem nějaká co se k tomuhle staví zády, znám to moc dobře a sama si prožila v tomhle směru své. Ale určitě to není o tom, že se ,,vymlouvám" . :a:

já bych kvůli manželovi určitě šla

jinak já vždycky slyšela pověru, že když se má narodit v rodině dítě, tak někdo musí odejít :-(

Ale já osobně na pověry nejsem, doma jsem měla kočárek od 26tt a to jsem předtím o dvě děti přišla a malá je z umělka a i přesto jsem na pověry nedala :a:

manželovi zeměřel děda když jsem byla těhotná,vubec mě nenapadlo nejít,měla jsme ho moc ráda chtěla se s ním rozloučit

No já budu řešit bohužel dost podobnou věc, babička.. :( Určitě půjdu, ale taky mě napadly myšlenky jako tebe.. Myslím, že yb mě víc rozrušilo a stresovalo, kdybych nejela než když tam budu.. Je to rituál který tu byl vždycky a jako jeden z mála lidských rituálů má velký smysl. Navíc ta symbolika.. někdo odchází, jiný přichází, z toho úplně mrazí.. A já jsem ráda, že zrovna moje mimi bude moct zastat místo po babičce, bude mi hrozně chybět :(( Zas na druhou stranu jsi svéprávná osoba, takže by tě neměl nikdo z příbuzných soudit, ale musíš na to být připravená a v případě, že se rozhodneš tam nejít, očkávat, že naštvaní budou a asi jim to ani nebudeš moct mít za zlé..

Upřímnou soustrast :k: Pokud by ti nebylo dobře, tak bych nešla. nevidím na tom nic špatnýho, jsi těhule a zbytečně zažívat stresy, stačí, že to prožíváš už teď. Nikdo by ti to za zlý neměl mít, normální člověk toto pochopí. Jak píšeš, radši bych taky zašla až potom osobně na hřbitov. Tak hodně síly ať se rozhodneš jakkoliv :k:

Upřímnou soustrast :k: Těžko říct, každý jak se cítí, ale myslím, že miminku to neublíží. Já při prvním těhu byla na pohřbu manželovi babičky. Byla jsem v osmém měsíci těhu. Ani mi nepřišlo na mysl, že bych nešla. Hlavně jako podpora manžela. Při druhém těhu jsem byla ve čtvrtém měsíci a byla na pohřbu svého dědy, to bylo horší, ale taky jsme to zvládli bez újmy.

In reply to by lucininenka

Nevím, kdo by se tu nač vymlouval ... My jsme byli před měsícem na pohřbu v kostele, to už jsem v těhu byla a nevěděla jsem to a odnesla jsem si odtama pěknej zánět močáku, syn laringitidu ;) Asi nad tím přemýšlím trochu jinak, protože jsem se synem skoro pořád sama doma, chlap je doma jen o víkendech a když něco, tak mám všechno za hrbem já a musím se o všechno postarat sama, protože rodinu mám daleko a nikdo mi s ničím nepomůže ;) Jen si mě suďte, je mi to šumák, je to každýho věc toto ;) To je jako byste soudily ty, které mají doma hodně malé děti a pohřbů se s něma neúčastní ;)

In reply to by chica_bella

zemřel mi otec když bylo dceři pul roku a tu chvíli co jsme byli na hřbitově mi vozila kočár kamarádka,když se chce všechno jde a když se nechce tak se dá najít kdejaká výmluva proč nemužu,ale to je každýho věc a věc jeho svědomí

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka