Teď už je to na přírodě...

Teď už je to na přírodě….

Je čtvrtek 16. 1. 2014 a máme s manžílkem 2,5 roku od svatby.
Těším se, až přijdu domů z práce a dáme si šampaňský. Manžílek se mě ptá, jestli je to dobrý nápad, abych si dala šampaňský, když zítra si jedeme pro embryjko (KET). Říkám, že ano. Dám si přece jen trošku a ta neuškodí. Uklidňovala jsem se, že se mi tím jen prokrví děloha a bude vše ok.

Již je večer a jdeme spát. Zatím žádná nervozita ze zítřejšího dne, prostě vůbec nic. V noci v klidu spím, zdají se mi sny o dětech a mém předchozím nevydaném pokusu ICSI, ale z toho snu se probudím, pousměju se a začínám pozorovat hodiny, které vůbec neutíkaly.

Ráno krásně spím, vzala jsem si volno z práce, tak se můžu prospat. V tom zazvoní zvonek a nepříjemným hlasem POŠTA OTEVŘETE MI!!!!! Co lepšího může člověk slyšet po probuzení v den, kdy si jede pro „miminko“. Samozřejmě už jsem neusnula. Probudím manžílka a krásně zamilovaně na sebe koukáme a manžílek mi dá pusu a pohladí po tváři. Nemuseli jsme nic říkat, oba jsme dobře věděli co se dnes děje a co se nám honí hlavou.

Konečně se přesuneme do obýváku, pozoruji hodiny a je teprve 8 a odjíždíme do caru až v 11.30 V klídku se nasnídáme i s naším králíčkem Meginkou. Po snídani se odebereme do sprchy, kde se chystám pořádně umýt a shodit strní. Manžel vyleze a nezapomene mi podotknou, že kvůli němu nic, ale jakmile mi tam má koukat doktor, tak jen aby někde nezůstal chloupeček. Nervozita mi stoupá, klepají se mi ruce. Při holení se tak šikovně seříznu nehet u ruky, že ani nevím, jak jsem to dokázala.

Člověk je rád, že již očistu má za sebou a vše je připraveno, již se jen obléknout a vyrazit. V tom ale kručení v břiše. No super jsem tak nervózní, že mám z toho průjem. Manžel říká, ať se uklidním, tak mu sdělím, že jsem absolutně klidná. Lítám po bytě jen v županu, který vlaje za mnou a celý předek mi čučí. V tom si řeknu, že budu na operačním sále na koze a uvidí moje nehty a určitě by vypadali lépe, kdyby byly nalakované. Běžím do koupelny, vezmu laky a jde se na věc. Nervozitou se mi tak klepou ruce, že je lak všude. Po nalakování jdu vše uklidit, ale rozepnutým županem shazuji ze stolu prázdný kelímek od jogurtu, ze kterého vypadne lžička na právě strojem vyčištěný koberec, manžel na mě nevěřícně kouká a kroutí hlavou. V tom mu odvětím, že jsem absolutně v pořádku. Už se blíží 11 hodina, začínají mi přicházet sms od kamarádek, jak na mě myslí a drží, co se dá. Běžím se obléknout, bohužel stresem se mi zase zrychlila funkce střev a letěla jsem na záchod. Manžílek již oblečený a čeká u dveří. V tom si řeknu, že jsem byla 2x na záchodě, tak se radši osprchuji. To už manžílek šílil. Já utřená neutřená hodím na sebe oblečení a vyrážíme směr CARu. Při chůzi cítím jak se mi lak na nohách lepí na ponožky a řekla si, že moje ranní práce je v háji. V rádiu hrají mojí oblíbenou písničku, tak říkám, že to je znamení a vše dopadne dobře.

Konečně jsme v CARu. Předáme podepsaný souhlas, uhradíme fakturu za Embryoglue a čekáme na zavolání. Já sedím s manžílkem a já měla tak suprový pocit, že se mi chtělo strašně smát, úplně jsem cítila, jak dostanu záchvat smíchu. Rychle šahám po časopisu, aby to vypadalo, že se směju nějakému článku.
Po zavolání do ordinace oznámíme, že chceme jen jedno embryo. Máme zavedené moc krásné 8.mi buněčné embryjko. Manžel byl celou dobu při KETu mě a hladil mě po tváři a já koukala na ultrazvuk jak zavádí embyo. Tak teď musíme doufat, že se zadaří a bude vše v absolutním pořádku a konečně po čtyřech letech se dočkáme miminka.
Protože teď už je to jen na přírodě…