stehovani venkov x mesto

Do svých 20ti let sem žila v Praze.Měla sme tam vše.Pak jsem odešla za svým přítelem,nyní už manželem na vesnici.Vyrůstal tady odmala tak mě defakto nic jiného nezbylo.Bydlíme tady 4tým rokem.První dva roky byly šílený,nikoho jsem tu neznala,chybělo mi město...šílený...
A ted?Nevrátila bych se do města ani náhodou.Našla jsem tady super kamarádky,sousedy...mám to tady ráda.Pořád se tady děje nějaká akce.Je tady jednota kde mají vše a na větší nákupy si 15 km dojedu.Kilometr od nás ted postavili rychlé občerstvení tak tam chodím brigádničit,nc neprojedu a super.Jediný na co si nemůžu zvyknout a nikdy si asi nezvyknu jsou vesnický drby :n:

Ahoj, já bydlím na vesnici už 10 let a taky jsem si pořádně nezvykla. Ale mě nic jiného nezbylo,šla jsem za manželem a ten by do bztu nešel. Adélka je na vesnici spokojená a já si v podstatě taky zvykám. Jen to dojíždění do Brna něco stojí, ale jezdím autem, bez něj bych se zbláznila. Když chci tak sednu do auto vezmu dítě a jedeme k rodičům. Ale my ženský si zvykneme na všechno. Pěkný den Věrka

Mám to úplně stejně, bydlela jsem ve velkém městě téměř 31 let. loni jsme se přestěhovali do malého městečka - kousek od toho našeho, ale i tak, je to prostě nezvyk, máme tu sice obchody, doktory, školku i školu (jinak bych to teda nedala), ale po městě se mi taky stýská a cítím se dobře, když jedu za našima nebo za tchánovcama, je to divný, ale já se v tom městě snad cítím i víc jako v bezpečí!! :s: Ale jinak jsem tu za to ráda, mám děti (4,5 a 2,5 roku) a pro ně je ta zahrada prostě ideální, i ten život mimo velkoměsto, mají se tu fajn a bylo vidět, když jsme se přestěhovali, jak jsou štastný, tady vidí občas i nějaké to zvíře, jezdí tu traktory, z toho je malej u vytržení, chodíme koukat denně na koně, ovce a tak :s: a zahrada v létě je prostě k nezaplacení, ráno obleču děti, otevřu dveře z obýváku na zahradu, oni jdou na písek, a já je jen kontroluju a přitom si v klidu navařím, což v bytě fakt nešlo, protože jak se šlo ven nebo na písek dopoledne, tak se jaksi nedalo vařit :s: a v těch parnech je to taky super, nohy do bazénku, ve stínu a pohodička :s: Já myslím, že časem si taky úplně přivyknu, nejhorší pro mě byli třeba ty obchody - supermarkety, ale na ty menší jsem si už taky celkem zvykla :a:

já jsem celoživotně městská, o baráčku jsme chvíli uvažovali, ale pak jsme to zamítli - ani jeden nejsme na všechnu tu práci kolem (jak manželovi tak moji rodiče mají barák a k některým věcem už potřebují naši pomoc, tak další barák do rodiny považujeme za zbytečný) + chybí prachy na koupi a vhodný pozemek v dostupné lokalitě a doprava tu není moc dobře vyřešená, takže i když bychom byli kousek za městem, potřebovali bychom dvě auta a proseděli bychom mládí v ranních a odpoledních zácpách. Přijde mi parádní, že když chceme, můžeme vzít děti "ven" k našim, je to za rohem, ale není to klasická vesnice spíš shluk novostaveb za městem. Nedovedu si představit vesnici s dětmi, když jsou úplně malé, tak jo, ale jakmile začnou chodit do školy a k tomu nějaké kroužky, tak je to na houby, furt je musíš někam vozit.
Ale jinak jako jsme na tom podobně, chlap odchází do práce ráno před sedmou a vrací se obvykle v půl sedmé v sedm. A ani o těch víkendech se moc neužijeme, pořád máme děti "za zadkem". Staršímu jsou tři a půl a mladší skoro rok a půl, nedávno jsem přestala kojit, tak už by i byla příležitost dát děti k babi a někam si vyrazit, ale upřímně řečeno po nějakých 10-12 hodinách s dětmi nemám energii ani náladu jít někam mezi lidi, spíš mám chuť se zavřít do ložnice a tupě zírat na telku :///:

Ahoj, jsem na tom stejně. Také jsme se přestěhovali z velkého města na úplnou vesnici. Výsledkem lákadla pod názvem ČERSTVÝ VZDUCH je, že na něho pomalu ani nevylezu :(, protože mě to tady neláká ani ven :(. (ve velkém původním městě mám kámošky, kurzy, zázemí, tady nikoho, jsou tu promiňte mi to, ale i někdy dost omezení sousedé, kteří řeší, kdo co dělá...-že je to baví!). Takže se nesvěřuji. Jsem tu sama, za nikým celý týden nevytáhnu paty a tloustnu, enboť sedím u počítače.
Další věc-není tu práce. Dojíždění do města není daleko, ale ve městě, u kterého jsme, je to o mnoho horší, než v městě, ve kterém jsem žila předtím. Tak jsem z toho zklamaná a to hodně.
Domluvili jsme se, že se možná přestěhujeme před tím, než půjdou děti na základní školu zpět tam, odkud pocházím. Ale znamenalo by to prodej tady toho domu, atd., nicméně tady "nejsem sama sebou". Jediné, co mi z velkého města nechybí, je dlouhé dojíždění po městě. Tady jsem z vesnice ve městě za chviličku. Ale není to prostě velkoměsto. Bohužel. Co ještě mohu dodat? Nemohu žít dvacet nebo třicet let někde, kde se "necítím dobře". Jsem tu teď, kvůli práci svého muže a být tebou, dělala bych to stejně. Řeš to, až budeš hledat práci nebo až půjdou malí do školky, školy, aby si nenašli moc kamarádů tam, kde teď bydlíš. Dnes se stěhuje spousta rodin, tak proč se nepřestěhovat-každé rozhodnutí jde ještě změnit!

znám ten pocit,bydlela jsem ve městě přes 20 let když jsme šly na vesnici,v té době jsme čekaly druhé dítě.První 2 roky jsem jezdila do města za kámoškama několikrát do týdne,pak když přišla práce už to bylo lepší.Ted už jsme tady 16 let a teprve mužu říct že jsem si zvykla,i když mi zas vadí dojíždění do práce :00: ale mám zas malé dítě tak dokážu docenit že máme zahradu a nemusím s ní chodit někam na hřiště.Vyhovoval by mi barák ve městě :dance:

Ahoj,tak my bydlíme v domku na okraji města a já jsem spokojená. :) Kousek je taková nějaká příroda a do města to je cca 20 minut kočárkem. Je pravda, že je tu víc příležitostí, co dělat,snazší nákup, prarodiče, atd. S vesnicí mám zkušenost akorát takovou, že kdokoli novej je branej za náplavu. Já na nějaký navštěvování a kafíčkování taky nejsem, ale chodim ven s kamarádkou a jejím synem, většinou potřebujeme nakoupit něco k vaření,tak to spojíme jakoby s procházkou. :one: Jsem spíš pro to podnikat něco jako rodina než dělat takový ty holčičí dýchánky... Asi ti moc neporadím, už tam máte postavenej baráček a věřim, že z toho by se odcházelo špatně...