stokrát nic umořilo vola aneb jsem permanentně nas...co s tím?

12.05.2013

Ahoj holky, už jsem tu dlouho nebyla. Jdu načerpat zase nějaké vědomosti... Jde o to, že jsem poslední dobou pořád strašně unavená a naštvaná a už nevím, co s tím. Nevím, jestli je to už prostě vyčerpání z našich nespavců nebo něčím jiným, ale nic nezabírá. Zkoušela jsem si odpočinout třeba na jeden den, ale nefunguje to. Svoje děti miluju, ale jak zase začnou mrčet a dělat co nemají, začnou mi zase hrát nervy. Nejvíc mě vytáčí skoro 4letá dcera. Má hrozně roztříštěnou pozornost a než dodělá jednu činnost, je to celá věčnost, protože u toho dělá spoustu dalších kravin. Přitom se jinak zvládá obléknout během dvou minut. Nepomáhá ani pozitivní ani negativní motivace. Prostě je to asi genenticky. Poraďte mi někdo, jak najít klid a hned se nerozčilovat - třeba jakou formulku si říkáte, když zlobí vaše dítě. Počítání do deseti nepomáhá. Většinou si jdu praštit do polštáře, ale stejně mě vzápětí vytočí, protože si zase po pěti minutách navlékne jen jednu ponožku...Nejhorší je něco s ní naplánovat! Jídlo máme na hodinu (pokud nemá rohlík s medem), oblékání taky hrůza, když mi s něčím pomáhá, pomáhá dvě vteřiny a zase letí jinam nebo to udělá ledabyle - 1.5 letý brácha to zvládá líp! Možná je to tím, že si prostě myslím, že v jejích letech už by to prostě mělo být automatické - ráno se obléknu, jdu na snídani, pak si jdu teprve hrát. Je to stokrát nic umořilo vola. Každé ráno opakuju to samé do zblbnutí a stejně to nefunguje. Proooooč? Díky za rady

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak jsem si koupila hořčík, tak uvidíme...Snad to bude tím... :a: Jinak jsem dnes ráno pomáhala oblékat. Je to bez nervů, ale jsem zvědavá jak dlouho, protože prostě uvnitř mám zakódováno, že už by to v jejím věku mělo být automaticky...

In reply to by DenyPu

tak on je to od těch starších "logický" krok... vidí, jak se maminka věnuje mladšímu (krmí ho, obléká ho) a je jim líto, že jim už ne :D
když náhodou chci pomoct Krýšovi do bundy nebo bot ve školce, tak to neexistuje... před klukama se přece neshodí :D

In reply to by Kytiii

To já zase ve školce musím obléct a obout, protože tam je tolik podnětů a je tak rozdivočelá, že nemám šanci. To bychom tam byli do večera. Jinak s tím napodobováním mladšího mě už taky štve - krásně mluvila a od té doby, co chodí do školky a co má bráchu, tak strašně patlá. O výslovnosti L ani nemluvím. Logopedie nás nemine... :n:

den je málo... odjeď (a ideálně se i vyhýbej mobilu) alespoň na víkend... ;-)
A chodit spát kolem deváté... nebo prostě dát prostor více muži...
Prosím, neber to jako poučování - mám totéž doma, i věkem. A za těch 5 let (od prvního těhotenství) ukázkovou spánkovou deprivaci.

já bych ti snad jen poradila, aby jsi klidně pomohla krmit, klidně pomohla obléci, bude to pro vás obě bez nervů a o to jde ;) já to taky tak dělám se starší, protože jinak by u nás každé ráno byl kravál kvůli toho, že nestíháme odejít do školky. Takže jsem usoudila, že když se jí nechce, tak jí pomůžu a je klid :) Ona vše zvládá sama, jen je líná a stojí to mě i jí nervy :s: Ve školce jí nikdo s ničím nepomáhá, vše zvládá, tak proč s ní kvůli toho doma bojovat, tak to mám já ;)

In reply to by DenyPu

tak jí více doma pomáhej a zbytečně to neřeš ;) trénovat samostatné oblékání můžete když nebudete nikam spěchat nebo to pojmout nějak formou hry, bez stresů. Fakt se uleví i tobě a zjistíš, že to ušetří větší polovinu času :///: Já tu mou taky někdy nechápu, je jak mimoň :s: s přehledem dělá věci, které bych nečekala a na druhou stranu mi přijde jak nemehlo :00:

In reply to by ssiissiinnkkaa

Já ráno často oblíkám i tu pětiletou. Ona dokáže bejt jak zpomalenej film, s ponožkou zápasí deset minut, triko si třikrát za sebou navlíkne naruby. Mám dvě možnosti, buď si ještě o půl hodiny přivstat, pak nad ní stát a komandovat, zhruba dvacetkrát zařvat, a nebo jí do toho navlíknout a za dvě minuty je hotovo a jde se.

Do patnácti se snad oblíkat nenechá. :? :s:

Problém u ní je s uklízením, uklidit pár hraček u ní může být záležitost na celý den, člověk si jen musí promyslet "trest", nemůžu jí třeba říct:"Dokud to neuklidíš, nepůjdem na hřiště." protože bych tím potrestala všechny děti a nejvíc sebe (bejt s nima zavřená!!!!) :n:

In reply to by ssiissiinnkkaa

Však ona se umí oblíknout bez problémů, nejsem zastánce toho dělat z dítěte mimino, naopak jsem pyšná, že si moje děti umí i samy udělat snídani, včetně toho tříletýho, kterej si sám naleje mlíko a namaže rohlík, ale proč stresovat sebe i dítě, když to není nutný? :s: Hold jsem na to moc pohodlná, než tu skákat jak čertík a vyšilovat, to jí radši do těch gatí nasoukám, bundu zapnu, tkaničky zavážu. Ona se cítí dobře, že jí maminka opěčovává :s: a já ušetřím deset dvacet minut nervů.

In reply to by Hypermatka

Tak někdy je potřeba ehm exemplárně potrestat - nevěřila bys jak je to účinný...
Např.: chodíme s klukama na plavání - út, čt... před bazénem je restaurace, kde mají asi milion různých odstrkovadel, kol, traktorů se šlapkama, bagrů atp... pro volné použití dětí konzumentů... Po plavání si můžou kluci na chvíli hraček užít... Pod podmínkou slušného chování, rychlého oblékání, a poctivého plavání :D
Je to asi tři týdny, kdy jsme šli z bazénu, kluci se vrhli na traktory a bagry a do 2 minut řev, jak se tahali o zelený traktor... Tak jsem zakročila, v klidu (ale důrazně) jsem jim řekla, že pokud se nedohodnou a nezklidní projevy, tak žádné hraní nebude a pojedem domů... Na vině byl Robo (ten mladší). Nezklidnil se, řval jak na lesy. Tak jsem je oba popadla za ruku a šli jsme...
Přes řev, pláč a sliby...
Od té doby se už nikdy o hračky u bazénu nepohádali :D

In reply to by ssiissiinnkkaa

jo jo tak nějak... a k tomu si ještě rýpnu: "Tak pomůžeme našemu miminku se obléknout..." :D funguje to líp než tisíc výhrůžek a tisícero slibování... když se někam opravdu těší, když mu o něco jde, tak je to hyperrychlý Krýša... když se má jít do školky, tak je schopen si mezi dveřmi při odchodu vymyslet, že potřebuje kakat....

In reply to by Kytiii

Já jsem tedy taky dost přísná a snažím se být i důsledná...U mladšího to ale funguje líp...Eli je prostě asi takovej ignorant či co? Fakt má asi roztříštěnou pozornost, jinak si to neumím vysvětlit...Je hrozně šikovná a zvládá věci, se kterými mají problémy i starší děti, ale dokončit ten úkol, to bývá problém...

tvoje pocity jsou mi důvěrně známé. Mám tříletého synka a bezmála roční dcerku, o našem nočním režimu se snad ani nebudu rozepisovat, denní s malou zvládám o něco líp, než když byl synek stejně starý. Jeho narozením jsem se ze dne na den z režimu, kdy mám na všechno aspoň čtvrthodinky rezervu, ocitla v režimu, kdy přijít někam se zpožděním nepřesahujícím hodinu, byl fakt zázrak. Taky jsem ten typ, který má rád vlastní život pod kontrolou a věci dopředu naplánované, a taky mě neskutečně vytáčí, jak děti všechny plány dokážou v pěti vteřinách postavit na hlavu. Synek je lautr totéž, co píšeš o své dcerce, s oblékáním i s jídlem mu musím pomáhat, když po něm něco chci, musím to desetkrát zopakovat a stejně mě neposlechne, dokud na něj nezvýším hlas. Přitom když nejsem v dohledu, poslouchá mnohem lépe, nají se sám nebo jen s mírnou dopomocí, oblečení od pasu dolů zvládá sám, problém má vlastně jen se svlékáním trička. Ale jakmile má po ruce mě, na všechno říká „prosím, prosím, mamka pomůže“. Osobně si myslím, že tenhle přístup na děti nefunguje, protože za ty tři – čtyři roky dobře vědí, kdy poslechnout musí a kdy máma v zájmu zachování vlastního duševního zdraví ustoupí a pomůže. Asi by to chtělo k mateřské laskavosti přidat trochu víc přísnosti a důslednosti, jako třeba nebudeš převlečená, nedostaneš snídani, na jídlo jí nechat třeba dvacet minut a pak sklidit ze stolu, bez ohledu na to, jestli se najedla nebo ne. Tvoje každodenní proslovy nejspíš pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven, když přejdeš od slov k činům, určitě během pár dnů pochopí, že to myslíš vážně.

In reply to by ha.nka

Hele, v té malé přísnosti to nebude. Já jsem přísná někdy možná až moc. Kolikrát šla i ven oblečená napůl nebo nešla na nějakou akci, protože se prostě nestihla obléknout. Prostě to je jako když jí ta pozornost někam uniká - není schopná se soustředit na jednu věc a dodělat ji. Jak říkám - motivace ať už pozitivní nebo negativní jde u nás k šípku. Dokonce jsme sbírali i samolepky a čárky a puntíky za oblékání a pak byla odměna za určitý počet...i tak prostě nic. :(

nasadila bych vitamíny v tbl. a hlavně hořčík s B6, dělají rozpustný do vody či tbl., pak uklidňující čaje meduňku, třezalku, chmel, mátu, heřmánek a chodila hodně ven, do přírody

1) Může jít o nedostatek hořčíku nebo jinýho minerálu či stopovýho prvku.

2) Vím, že jsi měla problém s nespavými dětmi, nedostatek spánku je stejná sviňa jako hlad- což je další věc, která je třeba si hlídat- kolísání hladiny cukru způsobuje i výkyvy nálad, únavu, podrážděnost. Je potřeba jíst pravidelně, každý dvě, tři hodiny menší porce, ne sladkosti.

3) Může jít o hlubší problém, zkus třezalkový čaj, je to přírodní antidepresivum, mně zabral i při hodně těžkých úzkostných stavech.
----
Držím pěsti, ať je brzo líp. Neklaď přehnaný nároky an sebe ani na děti. Nemusí být pořád všechno perfektní, svět se nezboří. ;)

Nech je žít:-):-) kolikrát budou malé? Kolikrát v životě si budou moct dovolit nebýt přesně, výkonné a pečlivé ? A jaká jsi ty ? Dodržís vždycky všechno? Udeláš vždycky jen jednu věc než jdeš na další? Nechceš od ní to co sama nedělás? Tobě bych doporučila přírodní hypnox stresř pro a hlavně alespoň dvakrát týdne začít chodit cvičit. Sama bez deti. Udeláš něco pro sebe, budeš na sebe hrdá, vyplavis endorfiny a vrátitr se sice unavená ale šťastná. Musis mít tyhle chvíle kdy budeš dělat jen něco pro sebe a slev ze svých požadavků na deti. Jsou to deti, ne stroje. Dopřej jim dětství, však až začne škola budou mít tolik povinnosti tak teď mají poslední roky hry před sebou a jestli se naučí tohle nebo ono teď nebo za půl roku je úplně jedno. A nejvíc se deti učí když to jen okoukaji jak to děláš ty:-)

In reply to by Betsabe

Asi máš pravdu. ALe já nevím, jak to udělat - jak všechno stíhat a přitom po nich nechtít moc...Přeci nebudu 4letou holku pořád oblékat a krmit? To nejde...JInak já jsem člověk, který právě potřebuje všechno stíhat a mít pokud možno všechno naplánované. Možná v tom je ten problém...Děti neustále všechno mění z vteřiny na vteřinu a já pak nejsem schopná dokončit ani jednu věc pořádně a to mě deprimuje...Asi si zajdu na psychiatrii :)

In reply to by DenyPu

Jsem úplně stejná, den mám rozplánovaný na minuty, ale právě proto už při plánování počítám s "problémy". :)

Nesnáším chození pozdě, je to až porucha :s: Takže na všechno si dělám reservy. ;) Jinak už by na tý psychiatrii už měla trvalej pobyt. ;)

In reply to by DenyPu

:-) byla jsem stejná:-) ale prostě ti nezbyde nic jiného než přijmout ze život a zvlášť život s dětmi je neustále se měnící a nevyzpytatelny a to nikdo nezměnís:-):-):-):-) nesnáz se plavat proti pro po proudu řeky, ale plavs řekou. Bude ti líp a dětem taky:-):-):-) a myslím ze by neškodilo začít chodit na jogu jestli máš možnost:-) a naučit se život žít jaký je a ne se ho snažit tvoriť podle sebe, jen se na něm vézt protože vytvořeny už dávno je:-):-):-)

In reply to by Betsabe

Krýša mě taky někdy pořádně vytáčí, ale když se na to ohlídnu zpětně, tak vidím, že je to jen reakce na moje podráždění... prostě kopat do mrtvol je asi vrozená vlastnost :D - když už je matka rozčílená, proč jí nerozčílit ještě víc :D :D
U nás pomáhá: - vstávat dřív než je nutné - s rezervou se cítím daleko klidnější a můj klid a pohoda se doslova přenáší na moje děti...
A pro začátek bych zrušila všechny nervy drásající akce - když není nic naplánované, nemůžete nikam přijít pozdě :D
A klidně dceři pomoz s oblékáním (s jídlem ne! hlady neumře a když bude mít hlad, tak ti alespoň lépe sní oběd :D )... neboj, ona to nezapomene a časem se dostane do věku, kdy by se za pomoc od maminky styděla :D

Nejvíc mě štve, že si chci svoje děti vychutnat, dokud jsou malé a dokud mě ještě potřebují. Zároveň mě ale vytáčí, že jsou malé a mají velké nároky. Místo toho, abych si je tedy vychutnávala a ňuňala neustále někam pospícháme, rozčiluju se! Praštila bych se! :r:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky