Jak si "užívám" mateřství

06.06.2012

Můj příspěvek není až tak diskuzí, jako zamyšlením
Jsem dvojnásobnou maminkou už téměř 6 měsíců. Děti mám od sebe 23 měsíců a upřímě přiznávám, že to nezvládám.Dlouho jsem se snažila tvářit že ano, studovat, pracovat, uklízet, vařit, vypadat dobře, usmívat se....ale poslední dobou se probouzím s myšlenkou " Né už zase"
Dcerka vyžaduje pozornost, žárlí, chce si hrát, učit se, poznávat svět...bohužel..syn celé dny a noci řve, usíná houpáním v autosedačce, stejně jako teď ( upozzuorňuji že do tří měsíců usínal sám v postýlce stejně jako dcera, té to vydrželo rok a půl a od té doby spí s námi.Malá protestuje tím, že bojkotuje jídlo, syn ten chce jen prso a to jen jedno.Cumel nevzal žádný, asi z 50ti.Takže mám jedno prso cca o dvě čísla větší než druhé, veškeré pokusy o příkrmy, nebo náhradní stravu odmítá.
Mé děti usínají okolo 22h večer,vstávají okolo 6h ráno,kolikrát naspím jen 3 hodiny deně.Ráno začíná maraton a já se nemůžu dočkat až zase bude večer.Nachystám dceři snídani, teda několik snídaní, nic nejí, chce si hrát, malý řve, usíná okolo 8-9ráno, spí půl hodinu, pak okolo 11 chce spát dcera, jsem bez šance ji uspat, protože malý mi to nedovolí, často to vzdávám a den se pak mění v horor.
Ráda bych je vzala na procházku, ale bohužel můj syn nenávidí kočárek a to i přes to, že už jsem jej přehodila na sporťák. Takže se přesouváme jedině autem, dvě hodiny, u prací unavené babičky.Která často zákeřně podotkne" Jen si to užíj, vy jste taky řvali" , ale už jaksi zapomene dodat, že nás hlídaly babičky snad 5měsíců v roce!Dnes už je hold jiná doba Zpět domů zase s kraválem, protože malá nechce jet domů, ani se jí nedivím.Zpět do města kde nikoho nemám... Čekám na chlapa až se konečně večer dovalí...Nakonec dorazí a řekne super větu " co si dělala celý de, co budeme jíst"
Často teď pláču, často se rouhám, mám pocit, že každý den se probouzím o rok starší, kruhy pod očima, vrásky, povadlá pleť, vypadané vlasy, nucený usměv,hubená aspiková postava, v mikině abych schovala o dvě čísla větší prso, často nenalíčená, věčně ušmudlaná od čokolády, nebo s poblinkaným ramenem.
Ptám se...kde jsem já? Vždyť ani nejsem schopna přijít někam včas, už nejsem pánem svého času.Nemůžu ani nakoupit, jsem jako vězeň, úplně závislá na chlapovi, který každý den 12 hodin pracuje. Nemůžu jít s kamoškou ani na kafe, protože není nikdo kdo by děti pohlídal, často se ptám.. kde jsem já?
Své děti miluji o tom žádná ;) Ale i tak si myslím, že role matky není vůbec doceněna a to nemluvím jen o financích, každý chlap by si měl tohle vyzkoušet, ten můj určitě a snad by potom konečně pochopili " Co děláme celý den"
A den matek by se měl slavit každý měsíc a to velkolepě,minimálně welnes pobytem. Vím, být matkou není práce, ale i tak je to ta nejtěžší "práce" jakou jsem kdy dělala a to jsem opravdu dělala kde co
Takže na sebe holky buďte pyšné, všechny co to zvládáte zasloužíte medaily, možná i já..přesto, že mám pocit, že se hroutím

Kliknutím vložíte smajlíky:

Vím, že se to snáz řekne než udělá, ale zachovej klid, tvoje mateřské prožívání je na můj vkus úplně ale úplně normální ;) My máme 26 měsíčního synka, druhé dítko se má narodit do týdne a i s tím jedním kolikrát začínám den myšlenkou „né, už zase“ (vstává mi v půl šesté }:) ). Se svým mateřstvím jsem bojovala pěkných pár měsíců, než jsem si to začala užívat v pozitivním smyslu slova. V druhém těhotenství mě dost válcovaly zdravotní problémy. Nebýt vydatné pomoci manžela, mamky a vlastně i mého táty, nevím nevím, jak bych to zvládla. Samosebou ještě nemám vyhráno, dvojnásobné mateřství mě teprve čeká a dost možná se za týden dva budu cítit úplně stejně mizerně, jako teď ty ;)

Je vidět, že jsi fyzicky i psychicky vyčerpaná, potřebovala by sis odpočinout a trochu se dospat. Tvoje děti nejspíš reagují na tvé rozpoložení, když se dáš do klidu a nenecháš se jimi válcovat, taky se zklidní, akorát že v tom každodenním kolotoči dát se do klidu je docela makačka. Co se týče manžela, přijde na to, jestli se ptá ve smyslu „zajímá mě, jak se ti daří“ anebo jestli se ptá ve smyslu „celý den se válíš doma, tak proč mi aspoň neuvaříš pořádnou večeři“. Při první variantě bych mu upřímně řekla, jak jsem vyčerpaná, zkusila bych, jestli by si třeba nemohl vzít na pár dnů dovolenou a postarat se o děti, zatímco ty by sis kapku zdřímla. Nebo aspoň o víkendu aby se o ně pár hodin postaral a ty byses trochu odreagovala. Vím, že si taky potřebuje odpočinout od práce, když dělá 12 hodin denně, ale měl by si sakra uvědomit, že ty jsi v zápřahu 24 hodin denně. Dvě tři hodinky otcovské péče by ho nevytrhly a tobě by zásadně pomohly. Při druhé variantě bych mu děti nekompromisně hodila na krk, ať si to vyzkouší na vlastní kůži, když je tak chytrej... Ale teda úplně nejvíc z tvého příspěvku mě dostává postoj tvé mamky. Promiň, ale podle mě má trochu ujetej hodnotovej žebříček. Správná máma přece dělá všechno pro to, aby se její děti měly dobře, bez ohledu na to, jestli je jim pět anebo pětatřicet. Když už ti nemůže fyzicky pomoci (když je tak unavená z práce), měla by tě aspoň duševně podpořit a ne tě srážet hloub do deprese „radostí“ z toho, že trpíš stejně, jako kdysi trpěla ona, to je fakt nevkusný.

Co se týče dětí, dcerce bych přestala tolerovat bojkotování jídla. Ráno bych jí dala vybrat ze dvou variant snídaně a připravila bych jen tu jednu, kterou si vybere. A pokud ji nesní, tak bych jí dala najíst až v čase dalšího jídla. Totéž bych udělala se svačinou, obědem, večeří ... když budeš důsledná, nebude trvat dýl než pár dnů, než ten režim schroupá. Taky bych jí zkusila zapojit do péče o synka, aby měla pocit, že už je velká holka a může ti pomáhat (aspoň teda můj synek se zatím tváří blaženě, když mi může pomoci s čímkoli, počínaje uklízením umytého nádobí a konče podáváním kolíčků při věšení prádla). A taky ji motivovat k tomu, aby se zabavila sama, třeba aby ti nakreslila nějaký pěkný obrázek ... Pokud jsou děti ve věku, kdy se jejich denní spací režim ještě nedá sladit, nebrala bych moc ohled na to, že synek v kočárku brečí, naložila bych ho a šla s ním i s dcerkou ven, aby se tam ona trochu vyřádila. I tobě by pobyt na čerstvém vzduchu udělal dobře a synek by dost možná během procházky vzdal řvaní a usnul. Na dcerku bych třeba vyzkoušela, i když nejsem velký přítel televize pro malé děti, pustit jí po obědě pohádku a mezitím se věnovat synkovi nebo si s ním chvilku zdřímnout. Poslední, co bych řešila, je úklid domácnosti a nějaké dlouhé vyvařování pro manžela, vsadila bych na jednoduché a rychlé recepty, pokud má teplý oběd v práci, klidně může povečeřet třeba chleba se šunkou.

A velikostí prsou se netrap, synka jsem kojila z obou stejně a i tak mám pravé o dvě čísla větší než levé. Vykašli se na mikiny a kup si pořádnou podprsenku, s takovou se ten rozdíl schová i ve fešáckém tričku a ty se budeš cítit hezčí, mladší a sebevědomější, než v nějaký ošoupaný vytahaný mikině...

A líčení, ha ha, za poslední rok jsem se o něco takového pokusila tak čtyřikrát, nikdo si nevšiml rozdílu, stačí umýt obličej a nasadit na něj spokojený úsměv, pak nikdo neřeší, jestli jsem použila taky rtěnku a řasenku :k:

In reply to by ssiissiinnkkaa

Asi máš pravdu. Já znám jen tři rodiny které mohu porovnat. Tchýně měla děti na háku, nevěnovala se jim a nakonec od nich utekla a teď jeden sedí, jednoho mám já(taky nic moc, kdybych ho nedržela na uzdě tak by byl v pr....) neni schopný dozrát, a třetí zase není schopný platit účty, když to schrnu tak pro rodiný život nepoužitelní. Moje máma zase šíleně rozmazlovala a taky sme byly všichni tři pěkní haranti ale zase dokonale zodpovědný. Akorát u toho posledního to teda dost přehnala a kvůli tomu neudělal maturu protože se na to sebevědomě ani nepodival a ono ejhle... no a na mojích dětem vidím, že jdou opravdu jen tam kam jim dovolím. Např. Simča byla zvyklá že se probudí a řvala v pokoji tak jsem pro ní běžela, šlo to takhle tři roky. Potom se narodila druhá dcera a já jí vysvětlovala že tam s ní spí Barunka a že už tam takhle řvát nemůže. Ještě dvakrát jsem jí zopakovala a teď už si to nedovolí. Nechávám děti aby se projevovaly, ale určím jim hranici. Musím říct že mi k tomu dost pomáhá můj hlas který působí trochu tvrdě. Proto nemusím děti mlátit, mě stačí když zatlačím na hlase :s:

Ahojda, dneska je celkově asi špatný den, ale mimo to, přesně vím jak se cítíš. Mám děti od sebe skoro přes 2 roky. Ze začátku to bylo celkem v pohodě,ale jelikož je starší trošku hyperaktivní, tak jsem se pořádně s nima nikam nedostala a to se asi i podepsalo na chování mladší tygřice. Není zvyklá na lidi, u každého v náručí křičí jako pominutá (jen v mé a manželově ne). Se starším, když byl mimčo jsem často někde jezdila, takže byl dosti otrkaný a zvyklý na lidi a i na kočárek,ale malá ani omylem, lidi nemusí a když tak jen z mé náruče, kočárek, ten může po dobu co s ním jezdím, pokud usne, tak max. na 15-20 minut a už křičí. Takže se mi den smrsknul do řevem obklopující mimčo a synka, který v posledním týdnu začal asi žárlit nebo nevím. Dělá stále naschvály, to co nemá dělat, tak udělá třeba 3x a ještě s úsměvem. Nebo už nemáme plenky, dneska jedeme autem a ještě mu to připomínám, že si musí říci (5 minut předtím jsem jej přemlouvala na záchod,ale urputně se bránil, že nepotřebuje) a najednou říká, že potřebuje, okamžitě jsem zastavila, ale milej už byl počůranej a ani mu nepřišlo divný, že je mokrej. Jen mi řekl, že je čuně a to bylo vše. Prostě kolikrát si nevím rady a přemýšlím, kde dělám chybu. Potřebovala bych taky min. 2 babičky na hlídání,ale funguje jen jedna a ta si oba nevezme. Malou s jejím řevem nechce na hlídání nikdo (ani se nedivím:-)) Takže neboj se, nejsi v tom sama. Vím, že ti to nijak nepomůže,ale alespoň se tu člověk může vypsat a ta dušička trošku pookřeje. Každý, kdo má brzy děti po sobě, tak tvrdí, že nejhorší je ten první rok, pak že je to už lepší, tak až malé bude v září rok, dám vědět,zda je ze mne případ pro Chocholouška nebo je to lepší:-) Promiň za román:-)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ano, uplne to tak vidim i ja....no nekdy bych rekla, ze jsem uz horsi nez mama a to pro me byla odstrasujici pripad.... Ja se ted fakt mooooc snazim, protoze ja uz jsem se fakt nesnasela za to moje chovani, tak uvidime....porad si opakuji o nic nejde! Bud v klidu! To vis, nechci aby me deti za par let nesnasely pro moje chovani.....pa

I ty si zasoužíš medaili ;) :k: já si vždycky říkám, že bude líp, prostě musí :s: Mám děti 21 měsíců od sebe a ačkoli už dávno máme nějaký režim, který se mi fakt vyplatí dodržovat, i když se tím cítím sešněrovaná, tak občas jedno z dětí "vstane prdýlkou napřed" a z kvičení a pofňukávání už mi hrabe během dopoledne :s: Hodně dětí přestane tak vyvádět, když se konečně naučí více hýbat, jakože se tolik nenudí :) Fakt zkus ty procházky nějak zařadit, ono je to unaví (i to mimčo v kočárku je vyvětrané unavenější ;) ) a líp usnou večer. To se snad musí zlomit, aby to dítě neřvalo při každém pokusu vyjet s kočárem :? každopádně držím palce. Tři hodiny spánku jsem zažívala taky často a dlouho :( zrovna tuhle jsem si říkala, že je to vlastně už čtyři roky, co jsem nespala celou noc v kuse, ale poslední dobou se daří těch šest hodin nějak nasbírat ;)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

nechci být za chytrou... ale zkusilas vynechat mléko a mléčné výrobky? tohle vypadá na koliku nebo nějakou nesnášenlivost... normálně děti permanetně neřvou a v kočárku nebo nosítku se uklidní...

In reply to by Miša9

jak píší holky :D - ty vynecháš mléko a mléčné výrobky :D - kojit budeš samozřejmě dál... je možné, že mu vadí bílkovina kravského mléka - bohužel v dnešní době čím dál častější alergie :( - do tří let vymizí... ale u kojenců se právě projevuje nespokojeností, kolikami, křikem atp...
- je potřeba nahradit nějak vápník - třeba z lékárny Biomin H a probiotika - např. Biopron (zase pro tebe :D )

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka