pomoc!

09.04.2012

Ahoj holky. Už nevím, jak dál... Byla jsem tu v klubu Záříjek 2011, mám 2 děti, a manžela, kterého moc nezajímám. Vím, že nejsem ani první, ani poslední, která si tímto prochází, vím taky, že si za to z půlky můžu sama. Nechci dopadnout, jako moje matka (alkoholička) ani jako můj táta (sebevrah), ale vím, že sama nemám síly tomu zabránit. Do doktora mě nikdo nedostane, neumím mluvit, seděla bych tam jak pecka (ale podle manžela chci být vždy a všude středem pozornosti, zvláště, když jsou v blízkosti chlapi). Sebevědomí žádné nemám, ani kamarádky, ani kamarády, se kterými bych to mohla probrat. Jsem sama, jako kůl v plotě, ale manžel ke mě přistupuje tak, ať si najdu milence, co mi pomůže. To já ale nedokážu, proto je mi tak, jak mi je. Proč se mnou zachází jako s hadrem na podlahu?

ahoj, chová se k tobě takovým způsobem, jak mu dovolíš
částečně mi to připomíná chování a tyranii mého bývalého ex, k tomu měl milenky, nešel daleko pro facku, pořád jen tvrdil, že bez něj to nezvládnu...
a zvládla jsem, odešla jsem i s dítětem, zažádala o rozvod a kdo má problémy dodnes je on /udělal si další dítě, se všemi se rozchází, teď se zaměřil na 18-ti leté :00: , přestal s podnikáním, pije, hulí, střídá to, nemá pořádné zázemí :00: /
ta slova, ať si najdu milence...jako bych už slyšela...ano od mého ex.../on to střídal, tak si myslel, že můžu taky, vyhovoval mu servis doma-úklid, účtařina, teplé večeře/, jednou mi dokonce řekl /to, když už jsme spolu dlouho nespali, protože se mi hnusil/, že by potřeboval sex, ať mu dám třeba i za peníze, já mu řekla, ať si jde za některou ze svých milenek...řekl, že to zrovna maj či maj doma manžela :00:
takže být tebou, seberu sebe i děti a jdu od něj ;)
:h: :h: :h: láska na tebe čeká jinde /a nejsou všichni chlapi stejní/, já mám přítele a mimčo, jsme 4 a jsme spokojená rodina :h: :k:

irena1111

Ahoj, myslím si že jedna z hlavních příčin tvého stavu je tvoje takřka nulové seběvědomí a od toho se odvíjí to ostatní. Je fajn když má člověk někoho komu se mlže svěřit a pokud ty nikoho takového nemáš, je ten psycholog celkem na místě. Určitě se neboj toho že bys mu neměla co říct, to přijde samo, já chodila na psychoterapii asi 9 měsíců pravidelně jednou týdně na hodinu a moc mi to pomohlo. Psycholog je lékař jako každej jinej, když tě bolí zub tak taky nesedíš doma jen protože se to bojíš říct doktorovi. Ber to tak že je to jeho živobití.
Tvoje situace doma tvému stavu ještě přispívá, ale je řešitelná jen je potřeba udělat ten první krok a rozhodnout se chceš něco řešit. Když už ne kvůli sobě tak kvůli tvému prckovi, protože tvoje nepohoda se přenáší i na dítě a to určitě nechceš. :a:

Chová se k tobě jako hadr na podlahu,protože mu to dovolíš.
Najdi si nějakou zábavu,nemusíš hned hledat jiného chlapa.Nejdřív se dej do pořádku ty,zkus si najít něco,co tě bude bavit,zkus chodit někam ven mezi lidi,vem děti a jeďte na výlet.On třeba i manžel dostane znovu chuť a zájem o tebe,když uvidí, že nejsi jen ten hadr na podlahu,ale normální zdravá a pěkná ženská.Sebevědomí se dá vypěstovat,doktora se neboj.Když nebudeš mluvit ty,tak se tě bude ptát a odpovídat snad zvládneš.Když budeš chtít,napiš.Třeba najdeme nějakou cestu,jak z toho ven.

In reply to by Dominika Kom.

Ahojky, nepřeju si nic jiného, než z toho najít cestu ven! Koníčka mám, focení. Ale nevím proč, ale nějak se za to stydím. Já vím, že je to blbost, ale jak mě někdo vidí s foťákem v ruce, je mi trapně. Nedovedu si to vysvětlit, asi proto, že je to něco, co se mi líbí, a já se za to prostě stydím! Bože, jsem to případ!
Co se týče tvé první věty, já si taky umím otevřít hubu, ale pak to v koutě obrečím, protože nechci, aby to tak bylo. Jindy ho zas nechám dvě hodiny v kuse mu nadávat a nezasáhnu, ani neceknu, protože prostě nemám sílu. A když něco povím, strhne se taková lavina nadávek a urážek, že je to z mé strany jen hra a faleš, že mi nevěří ani nos mezi očima! A já nemám nikoho, ani tu kamarádku... Všechno šlo do kytek, protože nejsem moc svěřovací a komunikativní typ asi.
Zkusím přes léto víc chodit ven, i když delší túry s malým miminem, zvlášť, když nekojím, jsou celkem problém.
A doma si pak vyslechnu, že jsem byla tam a tam s nějakým chlapem určitě a že jsem si báječně užívala divokých radovánek, už to slyším....

In reply to by Jancza.M

focení....to je báječný koníček.... :€s€:
také mě to baví :dance:
už máme přehlcený počítač :00: , vždy nějaké lepší fotky vyberu a vytvořím si z nich fotoalbum u Happy fota...spokojenost, naplněnost, o tom to je! :k:

In reply to by Jancza.M

Tou první větou jsem nemyslela otevřít si hubu a být sprostá a nadávat.Nebo mu vynadat.To je o celkovém přístupu,ne o umění odpovědět na hrubý pytel hrubá záplata.
Pokud je ten tvůj takový,jak píšeš,tak se spíš ptám,proč jsi s ním? Nebylo by ti lépe bez něho?
No a pokud máš koníčka focení,tak se stydíš možná proto,že máš strach,že nejsi dobrá.Chtělo by to někde zveřejnit fotky,facebook je taky dobrá věc,a až si počteš pochvaly od jiných,i sebevědomí stoupne.Případně si tak můžeš najít i ty kamarádky.Dej si inzerát nebo tady napiš,že hledáš maminky z tvého okolí,aby ti třeba s dětmi stály modelem a dáš jim za to upravené fotky a hned si můžeš jak zvednout sebevědomí,tak získat praxi a ještě najdeš i nějakou kamarádku.Jen se neboj.Odkud jsi?Já taky nejsem moc svěřovací typ,ale pár kamarádek mám i přesto.
Delší túry jdou i s malým miminem,my jsme chodili se švagrovou a v pohodě.Já teda děti nemám,zatím jsem jen snažilka,ale ona to zvládala levou zadní.Samozřejmě bylo to vždy tak akorát,není přece nutné hned zdolat celé hřebeny Krkonoš na jeden zátah.A je spousta míst,kam se dá jít i s kočárkem,já taky ráda chodím do přírody a kočárků taky dost potkáváme.

čaute, hlavně nepropadej tomu, že musíš zákonitě skončit jako tví rodiče, to je cesta do pekel. Vem to do svých rukou a změň to!! Že neumíš mluvit je celkem asi jedno, psycholog nebo psychiatr je tam od toho, aby tě rozmluvil a pomohl ti, pokud ty sama budeš o pomoc stát.. partnerství asi moc nefunguje a potřebovala bys asi víc podpory od partnera, zároveň máš ale pocit, že z části je chyba v tobě. Myslím, že návštěva psychologa by ti fakt mohla pomoct, pořádně by sis tam ujasnila a utřídila, co chceš dělat dál a jaké jsou tvé možnosti..
Drž se a hodně sil, dáš to:)
K

In reply to by káča82

Drtí mě to, že bydlím v domě našich, a všechno tady mi připomíná vše zlé... A nejde se jen tak vzít a přestěhovat se jinam, však víš, kolik vše stojí...
Zkusím se dokopat k tomu doktorovi, ale nevím, kdy a jak...

pokud chces pomoct tak si najdi toho doktora... konicka a kamaradku!!! to ze nechces Dr. neb neumis mluvit... hele... bud se bude chtit litovat a neresit to... a nebo za to vezmes a budes se snazit z toho dostat a Dr. dokaze zhodnotit zda navstevy u neho potrebujes nebo ne?!!! ;o)
hodne stesti...!!!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky