Asi sem magor....

05.02.2012

Chtěla bych Vás poprosit o názory... Jestli je to normální (o čemž začínám pochybovat) nebo je to na doktora. Každý den a vlastně téměř neustále mám pocit neustálé nervozity. pořád takový pocit v těle jako před velkou zkouškuo. a přitom nemůžu příjít na důvod. Stresuju se uplně ze všeho. Jestli manžel dorazí v pořádku domů, jeslti se někumu z rodiny nemůže něco stát při tom či onom. utíkají mi myšlenky k tomu co bych dělala kdyby se dětem nebo manželovi něco stalo. večer u telky nebo v posteli mam takovou nevrlost. musím pořád hybat nohama. často sem plačtivá - bez důvodu. že brečím u každé druhé reklamy to mi už ani nepříjde. ale rozbrečímě, když se na mě někdo křivě podívá, zvýší hlas. Ani nevím kdy to začlo. Co si o tom myslíte díky ja sem ze sebe už neštastná. díky moc

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahojte, tak vám píšu jak se dopadla... objednala sem se k psychiatrovi. Paní doktorka byla velmi příjemná. chvíli sme si popovídali. prej mám úzkostně depresivní poruchu... a podle toho co ji vyprávím že se to stupnuje. a že jsem už překročila frustrační hranici a takhle bych se zhroutila. tak my předepsala nějaké lehké AD a ty prej tu hranici posunou... prej během 3 týdnů bych se měla cítit líp. tak sem zvědavá. zatím mám pořád tak šíleně stažený žaludek a hrud že je mi až zle. jím ted spíš ze zvyku než nutnosti páč je mě i divně od žaludku. tak snad to bude brzo v poho a já zas budu v klídku....

In reply to by Nika

ahojky,je dobře že jsi to začala řešit než by byl nějáký malér!! já mám něco podobnýho ne-li to samé.Co jsi dostala za léky? Určitě ti dr.říkala,že jak je začneš brát tak se paradoxně může tvůj stav zhoršit,tak se toho hlavně nelekni,nemusí to být,ale já to třeba měla...za 4 dny to už bylo dobré.Tak hodně sil!!bude dobře,uvidíš!!!!

In reply to by rdawson

Ahoj. napsala mi Esoprex. o zhoršení mi neříkala. dneska to beru 4. den a zatím ok. jen mám pocit že sem večer strašně utahaná. ale nevím jeslti z toho nebo z děti :-) No sem zvědavá jak to pude dál. je ale fakt že se těším jeslti to zabere. že se budu těšit ze současnossti a né pořád stresovat a upínat se k něčemu v budoucnu...

Ahoj, já tohle zažila minulý rok, když jsem čekala druhé dítě. Naštěstí jsem ještě byla schopná si sama pomoct, ale to jen kvůli synovi (řekla jsem si, že potřebuje mámu v pohodě a malé v bříšku přece taky). Prostě jsem synka nechala na víkend u babičky a manžel byl na noční. Udělala jsem si vanu, svíčku, zapla oblíbenou hudbu, no reláááx a všechno jsem si to v hlavě urovnávala a hlavně se pořád ptala PROČ a pečlivě si odpovídala. Zjistila jsem, že většina problémů jsou hlouposti a já sama je ani nejsem schopna ovlivnit. :?
Můžeš to vyzkoušet anebo požádat o pomoc odborníka (u toho jsem byla zase v pubertě). Určitě s tím ale něco dělej, dlouho se to vydržet nedá a pak člověk blbne čím dál hůř.
:k: :k: :k:

In reply to by katééé

no ja se o to pokouším už několik let si to urovnat. horší je že sem člověk co se na to jednu chvíli dívá racionálně a druhou chvíli sem uplně v pasti... když sem byla těhotná nebo kojila tak sem to připisovala hormonům ikdyž vím že to s tím nic nemělo společnýho. ja s tím asi neumím bojovat. hlavně musím říct že se nám nic strašnýho neděje. máme dva supr kluky, s manželem se máme myslím pěkně a finanční situace docela de. jako nerozhazujeme ale ani nedřem bídu. tak si říkám proč ale to já nevím...

In reply to by Nika

Aha, tak to si určitě zajdi k psychologovi. Oni umí dobře poradit, jsou to profíci a najdou, kde je zakopaný pes. :one: Takhle se zbytečně trápíš! A zbytečně to neodkládej, zdá se, že tě to trápí už delší dobu.

ahojky, asi bych to řešila s odborníkem.vůbec bych se toho nebála. já si taky občas říkám, že bych měla někam zajít, ale u mě je to čistě tím, že su těhotná, neschopná, podrážděná a 24 hodin denně zavřená doma s malů. dřív mi i dost pomáhalo cvičení, procházka ... teď bohužel nesmím ani cvičit a procházku už nezvládnu a když du, tak zase jedině s malů. třeba ti bude stačit se někomu jenom vypovídat, probrat to do detajlů, ale magor určitě nejsi!!!

Ahoj,měla jsem to samé co popisuješ,byla mi diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha a i přesto,že jsem těhu,byly mi nasazeny antidepresiva.Opravdu přesně tyto myšlenky mě každodenně napadaly a já se do toho tak šíleně ponořila,že se přidaly deprese..no šílené...AD beru měsíc..zabraly skvěle,jsem veselá,úplně o.k. ale co se týče úzkostí,ty mám furt (nemůžu za měsíc čekat že zmizí) ale umím s nimi lépe bojovat.Jen ti chci říct,ať si někam zajdeš...pro začátek třeba psycholog...on posoudí jestli je to na psychiatra...hlavně to opravdu řeš,pokud to nepřejde :)

dejdanka1

podle me by jsi mela skocit k psychologovi a zkusit si otom promluvit ja jsem taky precitlivela ale kdyz uz ti to otravuje zivot tak bych to resila ja jsem si po porodu zazila zase neco jineho tlukot srdce tiha na hrudy a neustaly strach a nervozita dr. to resil antidepresivama asentra nebo tak nejak a neurolem skterym jsem vsak zachazela opatrne jelikoz je navykovy ale myslim ze to odeznelo ale ja uz jsem byla vtakove fazy ze jsem nemohla stat z postele ale skus si otom z nekym popovidat urcite si to nenechavej pro sebe :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

mě s jídlem tíží opačný problém... snažím se jíst zdravěji ale pak mě přepadne uzkost, strach depka a pak musím sníst něco sladkého nebo tak... to pak to shazování moc nejde... když sem byla u jednoho lékaře co se zabývá metabilickýma poruchama tak tam sledoval i množství aktivních stresových buněk... vyšlo mě 98% což říkal že je mazec.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka