Můj porod Kristýnky

Tak jsem se konečně po dvou měsících dostala abych popsala ten svůj porod.
Termín jsem měla 24.5.2011,ale na svět se tý mojí malý kočičce nějak nechtělo. A tak jsem v pondělí 30.5.2011 šla na kontrolu do porodnice a pokud se do pátku 3.6.2011 nic dít nebude,tak si mě tam v pátek už nechají a vyvolají porod. Vyvolání jsem se ani nebála,zažila jsem ho u prvního porodu a byla to rychlovka. Tak se paní doktorka ve mě trochu pošťourala. Celý den mi nebylo nejlíp,ale čekala jsem že to asi jsou poslíčci,ještě jsem je neměla,tak jsem čekala že to bude ono. Odpoledne si manžel vzal Davídka (syna) ven a já se natáhla, říkala jsem si, že když to zaspím,tak to nic nebude. V klidu jsem na dvě hodinky usnula, břicho mě bolelo pořád,ale pořád to šlo, ještě jsem v klidu poklidila,koukla na zprávy. Pak ty mý chlapi dorazili domů, manželovi jsem nic neříkala,hned by šašil a chtěl by jet do porodnice. Pořád jsem čekala že to přejde, nějak pravidelný to nebylo. Nejdřív po 10 minutách,pak po 7,pak zas po 10.Pak už ale manžel poznal, že se asi něco děje. A že teda radši pojedeme. Počítala jsem že nás pošlou hned domů a ještě se mi vysmějou, co je tam otravuju. Tak jsme ani hlídání pro kluka neřešili a vzali ho s sebou. Do porodnice jsme dorazili okolo půl desátý. To už bolesti chvilkama stály za to ,ale pořád nic hroznýho, v klidu se to dalo vydržet, ještě jsem vyšla po schodech do druhýho patra,ale ty schody mi už teda dávali zabrat. Kluk samozřejmě v autě usnul. Tak s ním manžel čekal v čekárně a mě zatím natočili monitor, a přišlo mi že bolesti trochu ustoupily. Ujmula se mě PA a že paní doktorka za chvilku přijde,že je na sále. Shodou okolností to byla ta samá doktorka, která mě skoro přesně před třemi lety rodila. Tak mě prohlídla a že to vidí na pět cenťáku,nechtěla jsem tomu ani věřit. Tak manžel hned odvezl Davídka k babičce a že pak hned přijede. Pak mi manžel říkal že mu PA řekla ať ani nepospíchá,že to nejspíš ani nestihne. Tak jsem šla na přípravnu,tam mi PA udělala klystýr a ať vydržím aspoň deset minut,stěží jsem vydržela pět. A že mě tam nechá tak třičtvrtě hodinky a pak si pro mě přijde a půjdeme na sál. Po tom klystýru se to teda solidně rozjelo. Bylo to hrozný. Skoro celou dobu jsem seděla na záchodě,to se tak nějak dalo vydržet. A už jsem se těšila do teplý sprchy,u minulého porodu mi hodně pomohla.Asi po půl hodince si pro mě přišla PA a šli jsme. Ptala se co bolesti,jestli už jsou horší,tak říkám že jo a ona ještě že to oni rády,to jsem myslela že ji snad uškrtim. Tak jsme došli na sál a já šla hned do sprchy a už jsem z ní neodešla. PA mě tam nechala samotnou, ještě jsem se ji ptala jestli bych mohla dostat epidurál,tak že mě prý za chvíli prohlídne a uvidíme. Hlavně že jsem byla ve sprše. Ve 23:45 dorazil manžel. PA mě prohlídla,píchla vodu a že teda už můžeme jít na to. Tak jsem ještě kontrakce prodýchávala, PA mi radila jak dýchat a moc mi to pomohlo. Byla fakt super. Paní doktorka byla zrovna u dalšího porodu,já už byla otevřená,tak jsme jen čekali na ní, už jsem toho měla fakt dost. Už na mě šlo tlačení,mohla jsem si sice trochu přitlačit, ale doktorka pořád nikde. Už jsem se modlila aby přišla. Pak konečně dorazila. A že teda můžu tlačit. Nástřih mi snad ani nedělali,nebo nevím ale šití bylo fakt málo. Zatlačila jsem,pak jsem čekala na další kontrakci,což mi přišlo nekonečný. A zase. Už ani nevím kolikrát,ale najednou jsem cítila jak malá byla venku,bylo to přesně 36 minut po půlnoci, to byla taková úleva,hned začala křičet. :^O^: Ukázali mi mojí malou Kristýnku a šli ji ošetřit,tak manžel šel hned fotit. Mě ještě čekalo porodit placentu,nějak ale nešla ven,tak to bylo ještě hodně nepříjemný,ale pak už to šlo. Pak nás tam nechali dvě hodinky samotný s tou naší malou princeznou. Byla tak nádherná,hned se přisála. Vážila 3770g a měřila 52cm,tak docela kousek (oproti bráchovi). Byla jsem tak šťastná že je s námi. a že to mám za sebou. Je to hrozně moc hodný miminko. Sice v porodnici první dvě noci jsme vůbec nespali,měla pořád hlad,než se mi udělalo mlíčko. Ale z porodnice jsme odcházeli s porodní váhou. Teď spíme celou noc,budí se vždycky až kolem pátý. Pořád se na nás směje,je to takový moje malý sluníčko. I brácha se na ní těšil,a má ji moc rád. Sice občas žárlí,ale pořád ji pusinkuje a hladí. Škoda jen že to ještě nevydržela o tři dny dýl, to by měli s bráchou narozeniny ve stejný den. Doma na mě čekala krásná kytička od Davídka a kytice od tatínka s krásným zlatým řetízkem. A hned jsem taky dostala střevní chřipku či co,tak to bylo trochu náročný,pak to asi ode mně chytil Davídek,u kterýho to bylo ale ještě horší,už nám hrozili i nemocnicí,jak byl dehydrovanej,ale naštěstí jsme to všechno zvládli a už si užíváme že jsme všichni čtyři spolu. :h:
Koukám,že jsem se nějak rozepsala,tak se omlouvám za takový román.