Reakce na moje těhotenství, aneb jsem z toho opravdu smutná.....

AHoj děvčátka, nemám se komu jinému svěřit, tak se vypíšu Vám..... V úterý jsem řekla mamce, že Anetka čeká sourozence, jéééé, jakou ta měla radost :qu: Taťkovi to řekla ona a i ten měl radost-sice pronesl, co kancelář, ale i to jsem mu vysvětlila, že buď rok zůstanu s dětmi doma a zastoupí mě paní, co tam mám teď a nebo půjde Anetka po dvou letech do jeslí.....
A včera jsme to řekli tchýni a ještě teď si říkám, jestli mi to za to stálo...... Nejdřív nahodila falešnej úsměv, který hned přebila větou: Místo svatby TOHLE..... K tomu není co dodat :? Pak začla s kecama, že to budu mít hodně těžký- doprdele, že si do teď všimla, že stíhám chodit s Anetkou do práce, mít uvařeno, naklizeno, na Vánoce napéct 80 kilo cukroví a že se někdy zajímala, jak to mám těžké???? Ať jde s prominutím do prdele... Začla hned, že nám nestačí Anetka a že jí vezmeme tak brzo kočár, no připadala jsem si jako puberťačka, která otěhotněla nechtěně a teď jsem za to dostala patřičný obdiv....Holky od tří nespím, pořád si to promítám..... No, hold nejsem švagrová, z těch měla obrovskou radost, hold si dělám, co já chci a je neposlouchám a to je asi ta chyba, vždyť jsem přeci další dítě měla mít až ve třech letech Anetky a nééé teď... V tu chvíli se člověk nezmůže na nic, ještě jsem jí vše vysvětlovala, jak si to představuji s prací a že pro mě je to opravdu lepší takto a teď si říkám, proč jsem jí to vlastně říkala???? Parnter mi řekl, že se asi bojí, že po ní budu chtít hlídat:)))) Nikdy jsem po ní nic nechtěla, malou má jednou za 14 dní, švagrové neteř denně:)))
Já vím, že mít děti dva roky po sobě asi med nebude, ale zvládli to ostatní, tak mi snad taky....
Holky, omlouvám se za ten romám, ale teď se mi opravdu ulevilo....