abyste věděli z čeho všeho se dá vyhrabat :-))

ahojky, zabrousila jsem sem úplně náhodou , taky jsem byla jeden čas zobačem :///: začalo to asi tak ,když jsem se narodila bylo mojí mamce 17 a mému otci o deset víc a krom manželky měl taky tři děti . Ale máma stejně věřila ,že to bude klapat . Bydleli s její mamkou a život jak kyslelý víno ,babča byla veselá až na půdu a jednou po tatínkovi vyjela a ten se nebránil :sick: půl těhu máma strávila na kanapi v kuchyni mezi tím co můj tatínek a má babička :*O*: :sick: a brečela do polštáře se mnou v břiše . Když jsem se narodila vydržela se mnou dva měsíce ,na vánoce jí ruply nervy a nechala mě dědovi a jeho mamince před barákem ve sněhu ,tak moc se styděla , pár dní na to utekla do Francie . Tím pro mě udělala to nejlepší co mohla , babička s dědou mi dali pro život to nejlepší a milovali mě víc než svůj život . Máma o sobě dala občas vědět ,ale pro mě to byla ta paní co posílá balíčky . Když mi bylo 11 babička umřela a my s dědou zůstali sami . Spoustu mě babička naučila ,ale spoustu jsem neuměla ,takže se dědovi sráželi montérky a často jsme večeřeli chleba s máslem . Ale časem se to zvedlo a my zase někde začli . Když mi bylo 15 zamilovala jsem :€s€: byl o deset let starší , dědu málem sbírali historie se má opakovat :00: No byla jsem zodpovědná a užívala anti , tenkrát začínali ty tyčinky aplikované pod kůži ,no na další prohlídce jsem byla ve čtvrtém měsíci , s dědou to málem seklo ale zachoval se bezvadně , přítel byl zodpovědný a hned se chtěl ženit , no ani za nic . Na miminko jsem se těšila ,ale vdávát se mi přišlo jako moc velká zodpovědnost :///: Leonka se narodila 3 dny po mých 17 narozeninách .Vyloženě sluníčko hned jsem chtěla další , no byli jí čtyři měsíce a já byla zase těhu ,brala jsem to hákem . Děda kroutil hlavou ,ale můj život moje volba . Leonce byl rok a měsíc a měla brášku , doma to klapalo ,děda v pohodě . Když bylo malému půl roku děda zemřel , bylo to pro mě hodně těžký ale měla jsem báječného muže a krásný dvě děti a to byl motor .Dva měsíce na to zemřel syn na SIDS . Jednou večer jsem ho uložila a ráno už ho našla bez života .Nastalo období vyšetřování ,všichni že je to rutina ale dlouhá a nepříjemná .Dneska ani nevím jak jsem to všechno zvládla , výslechy ,pohřeb . Je to nějak v mlze , po pohřbu mi dr napsal ad no měli efekt naprosto nulový . Doma mi všechno připomínalo dědu i malýho , při každý myšlence na ně se mi podlamovali kolena . Někdy jsem jen tak seděla a přemýšlela jak by bylo fajn přesta dýchat ,prostě jen tak , mít od všeho a všech pokoj ,dostávali mě řeči tipu já vím jak ti je , věděli naprostý hovno jak mi je }:) blížili se vánoce a moje deprese byla na prahu snesitelnosti ačkoli jsem baštila prášků že by to odrovnalo i koně . Historie se opakovala , odvezla jsem přítele s dcerkou ke tchýni s tím ,že se k večeru vrátím .Zajela jsem domu ,otevřela si láhev vína ,pustila si desku s Pavarotim a ze šuplíku vytáhla pistoli po dědovi .Tvůj život ,tvoje volba vždycky říkal děda a tak jsem si vybrala , dala si pistoli k hlavě a střelila . Našli mě ještě týž den večer ,mažel mě hledal .odvezli mě do nemocnice a světe div se až na tu díru v hlavě mi nic nebylo . Kulka sice zasáhla mozek ,ale docela šikovně a až na to ,že jsem pár měsíců hodně blbě mluvila mi zase tak moc nebylo . Po dvou týdnech mě pustili z nemocnice ,rok jsem strávila v léčebně a domů se vracela opět na ad ale už jich bylo znatelně míň . Příteli jsem řekla ,že ať se nezlobí ,ale mám dost práce sama se sebou a ať mě nechá jít ,pár dní dohadování ale svolil,bydleli jsem kousek od sebe a denně mě chidil kontrolovat ,hlavně kvůli Leonce.Zapsala jsem se do školy ,našla si práci a pomalu si hledala koleje ,popůlroce jsem ad spláchla do wc ,vstávat a fungovat bez nich bylo o dost těžší ,ale moje volba ,tohle mi dávalo sílu ke všemu Našla jsem směr a jela v před . Už to bude pomalu sedm let co nezobu a i když občas byli doby kdybych to potřebovala ,Třeba když si ze mě poslední ex udělal dojnou kravku a potom co jsem zaplatila jeho dluhy mě pomalu zedne na den vyhodil na ulici .Občas to fakt stojí za hovno ,ale můj život a moje volba .Znám svojí cenu a už se nikdy nedám tak lacino a dokud nejde o život tak jde fakt o nic .
Takže každý den se na sebe podívejte do zrdcadla pochvalte se ať se vám třeba nelíbí váš zadek ,nebo křivej nos ,nebo máte manžela co vás považuje za dobrého kamaráda v horším případě za spolubydlící ,tchýni co má pořád chytrý řeči a všechno ví nejlíp . Nenechte si organizovat život nikým jiným , nebude to ono jedete sami za sebe a je jedno že s berličkou ve formě ad . Nemá cenu se obětovat pro někoho kdo to nikdy neocení ,jednou se člověk otočí a život je fuč a pak už jen tma , není nic jako ráj jen tma a ticho jako když se vytáhne šňůra ze zásuvky .