Maminky, co vás partner opustil...

Ahojky mě se stalo to též před rokem cdeři byl 1 rok vrátila sem se k našim a naivě doufala že se vrátí po 9ti měsících sem si našla jiného (má láska z učňáku) chvíly na to jsem se dozvěděla že se mylot pán (bejvalej) rozhodl knám vrátit. Jenže to už mi měly uplně jinej vztah máma je z přítele unešená a on z ní moc hezky se k nám chová a má nás rád za nic bych teď už neměnila začínáme plánovat společnou budoucnos rodinu a terezce bratříčka :D Je jen na tobě jak dlouho budeš čekat a zda odpustíš v tom ti nikdo radit nemůže ale dobře si to rozmysly já už teď vím že kdybych čekala o chylku dýl tak by sice terezka měla svého tatínka ale já bych šťastná nejspíš nebyla. Nevěřila bych mu a tak... držím palce ať ti vše dobře dopadne a ať se brzi oklepeš a jdeš dál jako já

Chce to čas, nic jiného ti nepomůže... jednou to přebolí a bude zase dobře... jen se s tím prostě musíš srovnat... bývalý manžel si taky našel jinou, naštěstí pro mne to bylo jednodušší, protože tu poslední dobu se začal chovat přímo nesnesitelně, sprostě, ošklivě, urážel mne, ponižoval, jen aby si očistil své vlastní svědomí a tak jsem ho nakonec ukončila já a podala žádost o rozvod... po prvotní bolesti a pocitu šíleného zklamání a přemýšlení o tom, co jsem udělala špatně, že to tak dopadlo, přišel osvobozující vztek a já jsem se odhodlala vzít si svůj život do vlastních rukou... ale než jsem se s tím tak nějak úplně vyrovnala, tak to trvalo docela dlouho... tak asi přes dva roky... ale všechno přebolelo, nezapomněla jsem, ale už mě to bylo tak nějak jedno... srovnala jsem se s tím, že to tak asi mělo být a že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat... a pak jsem se seznámila se svým současným manželem a jsem za to osudu dokonce i tak trochu vděčná... naučila jsem se vážit si úplně jiných věcí, ocenit to, co bych možná předtím vůbec nevnímala... držím palce, abys zase byla šťastnou a spokojenou maminkou... nejlepší lékař na tohle je čas...

Ahojky byla jsem na tom podobně,ale nás opustil partner když jsem byla těhotná.U mě to bylo ještě víc zašmodrchané,ale to nebudu rozepisovat - vydalo by to na román.Já jsem z toho všeho měsíc po porodu skončila nemocnici na neurologii.Teď je to již přes rok a řeším s ním soudně otcoství - je to na delší běh ty naše slavné soudy.Nechci s ním už ani mluvit po telefonu,hned se celá rozklepu tzakže to vše reším sms.Ale už jsem na tom podstatně lépe a jak se říká čas vše vyléčí.Nezapomeň máš krásné,zdravé dítě a to je to nejdůležitější.Takže hlavu vzhůru(sama si to musím také říkat) a držím palečky.Škoda,že nejsi poblíž mohly bychom si popovídát o tom více.Přece jenom je lepší když na potíže člověk není sám.Takže ještě jednou držím palečky.

Ahojky, moje situace je sice odlišná, ale plně chápu jak se asi cítíš, jak ti je a co prožíváš. Asi se cítíš prázdá nijaká a neúplná a vzpomínáš na to jaký to bylo když tu byl a najednou není a ikdyž to nebylo možná už idilický vzala bys ho zpět. Mě přítel také opustil, ale v jiném slova smyslu - zemřel při autonehodě. Pořád to bolí a je to šílený, někdy jsem fakt zoufalá a mám pocit, že každým dnem je to horší a horší a že se to prostě nedá vydržet a zvládnout....ale pak přijdou dny, kdy to jde...kdy se člověk dokáže i přestu bolest, ztrátu a prázdnotu smát. Jen v to musíš věřit. Ono to přebolí neboj, musíš se prostě smířit s tím, že je pryč....jsi v trochu jiné situaci...musí být těžké koukat se na to, jak dává lásku, která patřila tobě jiné ženě...bolí to, ale jednou to přejde a bude líp neboj....zní to možná hloupě co teď napíšu....ale já bych přítele viděla tisíckrát raději s jinou ženou, než aby byl mrtví...jen pocit, že žije a že je šťastný by mi stačil, ale to už je něco jiného....tak se drž a snaž se zatnout zuby a držet, nejen kvůli synovi, ale hlavně kvůli sobě....ono zase jednou bude svítit sluníčko věř mi