Nevím už co dělat :(

29.11.2010

Ahoj holky, já už si vůbec nevím rady. Malá měla 16měsíců a vůbec, ale vůbec neposlouchá. Všechno říkám stokrát, můžu křičet, plácnout ji po rukách, po zadku přes plínu, ale má ze mě akorát srandu. Když jí něco nedovolím, pořád jen kňourá a vzteká se. V kočárku nechce sedět a když jde sama, tak nechce jít tam kde by měla, atd.... Moje nervy. Tatínka nemáme, takže bojuji sama, a někdy už fakt nemůžu. Neposlouchá a hlavně dělá naschvály a i když vidí, že se zlobím, tak se začne smát, a ještě víc mě provokovat. Nedávno začala dělat scény u jídla, tak mi ruply nervy, křičela jsem na ni, dostala na zadek a šla za dveře. Asi minutu jsem to vydržela, protože začala dost plakat, a prej že zlobit nebude. Strašně mě to mrzelo, beru to jako mé selhání, ale už mě hodně vztekla a od rána toho už bylo dost. Tak jsem ji znovu dala do židličky a začala zas :( Já už nevím... Ani chvíli neposedí, prostě takové hodně hyperaktivní dítě a já šíleně unavená. I když mi rodiče sem tam pohlídají, stejně mě děsí to její chování. Nerada bych, aby byla taková umanutá a uvztekaná, jako teď. Doufám, že to je jen období, které přejde. Ale, co když ne. Prosím o nějaké rady, jak bych měla postupovat ve výchově, v tuto chvíli jsem bezradná :( Moc vám za vaše příspěvky děkuji

Kliknutím vložíte smajlíky:

já mám doma to samé. Je nám o měsíc míň, ale jinak úplně stejně zlobí. Hned se kvůli všemu vzteká, a já ztrácím nervy častěji. Tátu sice máme, ale chodí z práce večer, a já nemám ani tu babičku, aby mi trochu pomohla. Taky už ji kolikrát zavřu do pokoje a nechám, aby se vyvztekala, protože bych ji musela někdy zabít, aby dala pokoj. Mám z toho hrůzu, moje sestra měla hyperaktivitu a lehkou mozkovou disfunkci, a byla od malička nezvladatelná. Jsem o 7 let starší, a pamatuji, že malá dělá úplně to samé co dělala ona. Až si říkám, jestli s ní nemám někam jít, dokud je co napravovat, jestli to nemá po tetě... Páč mamka říkala, že u mě tohle neznala, a že si pak říkala, že jsou malé děti v pohodě, tak se druhého nebála... a pak říkala, že při sestře měla nervy na dranc, a že jí Markétka připomíná sestřino dětství. Fakt mám z toho hrůzu...

Hlavně bys měla být trpělivá, protože tvé dítě je normální batole s chováním, které k tomu patří. Je úplně normální, že nechce sedět v kočáru, proč by měla, když je lepší jít po chodníku a prozkoumávat co se dá a cestu domů nebo do jiné destinace prodloužit tak, jak se rodičům vůbec nezdálo. To co popisuješ je opravdu úplně normální dítě a chová se přirozeně vůči svému věku. To že ty vypěníš, ztratíš nervy, ukazuje dítěti jen to, že nemáš věci pod kontrolou a nejdeš správným příkladem. Já mám taky živé dítě a někdy mám chuť na ni křičet, ale vím, že to nikam nevede a věci to jen zhorší. Když zlobí a vzteká se, jde se zklidnit do postýlky. Někdy holt musí být v kočáru i když nechce. Když začne dělat blbosti při jídle, je konec s krmením. Vše řeším v klidu a nevztekám se. Přemáhám se hodně, ale jde to, protože chci jen to nej pro své dítě a nechci na něm zanechat žádné následky. To, že jí dáš za dveře po tom co jí dáš na zadek, pro ní může být velké trauma, protože tomu ještě pořádně nerozumí. Není emotivně vyspělá. To nebude ještě dlouho. Děti jsou vzdorné až někdy do 4 let a někdy i déle. Ale ty svým přístupem jí můžeš jít příkladem.
Je to těžké, hlavně, když jsi sama na dítě. Máš výhodu, že máš rodiče. Já jsem sama, bez rodičů, manžel 50% času po světě a když je doma je od rána do večera v práci. Když už ti to nejde a máš toho plné kecky, zavolej rodičům ať si jí na den, dva vemou ať máš chvilku pro sebe.

In reply to by Andrejka80016

No naši nejsou zas k dispozici pořád. Ale tak 2-3 hoďky taky pomůžou. No s tím zavřením za dveře - to byl zoufalý čin a stále si to vyčítám. Stalo se to jednou a naposled. Řešila jsem ještě další problémy a prostě jsem to nezvládla :(

In reply to by Sandy

Když tě točí, tak je lepší ji šoupnout do postýlky s knížkou nebo dvěma nebo oblíbenou hračkou a jít se vydýchat do vedlejší místnosti, prostě sama sebe poslat za dveře :). To dítě fakt za to nemůže. Je to prostě vývojová fáze a trestat by se za to neměli. Pokud dělá něco co se ti nelíbí, tak jí to v klidu říct a tak odvést pozornost jinam. U nás to tak funguje. Zásuvky jí už neberou, jídlo se žrádlem pro kočku taky ne, už ani tak nekrámuje naše věci, spíš jen svoje. Když potřebuji něco rychle udělat, tak jí vytahám mísy, vařečky a ona si s tím chvíli pohraje. Když potřebuji zamést a ona mi tahá smeták z ruky, tak ji nechám ať si s ním pohraje a zametu až ji přestane bavit. Některé "bitvy" s dítětem není třeba bojovat, ale je vzdát. Ale zase zásadni věci, jako třeba strkat prsty do zásuvek, nerozlívat pití, neházet jídlo na zem atd. V tomhle nesmlouváme a je to tak jak chci já. Samo ne vždy to funguje, ale snažím se. Já třeba na malou ani nekřičím, mě se to příčí. Jen důrazně zvýším hlas, skrabatím čelo a ona už ví, která bije.
Takže hlavu vzhůru a s úsměvem na ni. Podle mě není nic těžšího než vychovat dítě a ještě kor, když jsi na něj sama.

Moc děkuji všem maminkám za komentáře. Trochu mě potěšilo, že v tom nejsem sama :) a že to snad přejde. No a taky bych některým maminkám chtěla říct, že své dítě nemlátím, ale občas plácnu, abych zdůraznila můj zákaz, který i po sté ignoruje (třeba ty zásuvky). Na tom nevidím nic špatného. U své kamarádky vidím, že svém skoro dvouletému dítěti vlepí facku na tvář. Což nedokážu skousnout a tohle odsuzuji. Ale to tady rozebírat nechci.
Vyzkouším metodu "počítat do 3", tak třeba snad zabere a budu trochu klidnější :) Jinak je to milé, chytré a usměvavé dítko. Každý říká, že je moc hodnoučká, ale je to můj ďáblík :) :a:

In reply to by Sandy

Počítání je supr věc - u nás funguje taky, ale na malého ještě ne - to praktikuju u tříleté dcerky, ale začalo to fungovat až po druhém roce. Teď ve třech letech to už ale posunuje...když pochopila, co počítání znamená, tak stačilo říct jednáááá a už běžela :-D teď řeknu tři a nic - zabere až otevření šuplíků s vařečkou :-). Ale zase je fakt, že už rozumí ve svém věku co se po ní chce, takže se většinou domluvíme bez počítání - ale bylo období, kdy jsem byla fakt vděčná, že jednááá dvááá funguje :-) .

asi to bereš za špatnej konec. ona se chová uplně úměrně svýmu věku a asi všechny děti se tak chovaj. žádný zlomyslnosti určitě nedělá, jenom ji zkus pochopit, oni chtěj hlavně ty svý základní potřeby a je zbytečný něco lámat přes koleno. nech ji o sobě trošku rozhodovat, kdy bude jíst a tak, ber ji jako že už začíná bejt víc samostatná a že ví, co potřebuje, nenuť ji jíst například, když nemá hlad nebo chuť a hlavně se tim nenech vytočit -chceš, nechceš, tvoje věc tou nás aspoň funguje. v kočárku nechce sedět protože má potřebu prostě objevovat a hejbat se a neni to protože nechce poslouchat nebo žedělá naschvály. tak ji nech pořádně vydovádět a pak po ni teprv chtěj aby v klidu seděla. a hlavně ji nenechej nic aby si vyvztekala, děti se vztekaj a nic proti tomu neuděláš, než že čekat, až je to jednou přejde.. udělej ji takový pravidla že něco se nesmí nikdy a nezakazuj toho moc, aby sis to pamatovala. ono dětem pomahá, kdyyž maj trochu jistotu, že je to pořád stejný, samozřejmě, že to budou pořád zkoušet, tak to je tvůj úkol stát si pořád za svym. tak bych asi pokračovala plus hodně mazleníčka, to jim taky dává jistotu. jinak to že ti někdy ruply nervy si vůbec nevyčítej, taková prostě si a ona to tak musí brát, lepší, než se přetvařovat. ale mlácení podle mě nemá vůbec smysl. ber to s nadhledem, podivej se na ostatní děti dělaj to samý, akorát někdo je od povahy vytrvalejší.

Přečti si něco o vývojový psychologii, to tě uklidní :) Je to naprosto normální! Nesnaž se ji nějak moc vychovávat, samozřejmě určitý věci se musí a určitý nesmí, ale zlobit bude stejně :) Ono tovíceméně přejde a zase se to časem několikrát vrátí.
Jinak mám doma to samý. Jako miminko byla zlatíčko a teď s ní šijou všichni čerti, je jí 17 měsíců,umí být jak andílek (před návštěvama) ale sama jsem z ní hotová. Naše dítě absolutně posrádá pud sebezáchovy,má ohromnou sílu a je opravdu šikovná, což je opravdu blbá kombinace. Díkybohu odní mám 2x denně pokoj, když spí :)

bohužel ale to chce trpělivost..malá má 15 měsíců a taky mě neposlouchá ale vůbec....pořád ji přikazuju ne nesmíš a plácnu i přes ruku ale nepomáhá prostě bude dělat pořád vše dokola a tak pořád dokola křičím a plácám po ruce....nejhorší když má spát, poslední dobou mám fakt šílený nervy s ní, v postýlce řve od 20h co jí tam položím až do 22h než usne....já sedím blízko ní (,máme 1+1) pořád na mě kouká a chce vytáhnout a já nikdy nevytuhju a prostě ta, chodím za ní dám dudlíka položím a jdu a tak asi 100x než usne a fakt je to o nervy ale co nadělám musím to přetrpět...nejvíc mě štve že na ní furt řvu, ale nejde to jinak...

V 16ti měsících je to ještě mimino, to tě fakt poslouchat nebude :-) . U nás se brouček taky vzteká, chodí opačným směrem, řechtá se, když na něho dělám tytyty :D .... ale mě to tedy nevytáčí vůbec, já jsem naprostý kliďas v tomhle.... u nás funguje, že když nezabírá nic, tak malému udělám letadlo, podíváme se z okna na ptáčky... nebo jdu na kolena a začneme dělat blbiny....jemu se nálada otočí o 180stupňů a už zase hezky papá...atd... Neříkám, že nedostal tytyty přes plínu, ale to spíš tak "informativně", aby začal chápat co se může a co ne a je zase fakt, že to ty malé potvůrky ví moc dobře a zkouší a zkouší - ale já se nad tím fakt povznáším - je to období, které asi ke zdravému vývoji patří. Tak mamčo hlavu vzhůru a i když toho máš plné zuby a máš pocit, že bys ji nejraději pověsila za uši do průvanu - zkus se tomu usmát.... počkej až se naučí mluvit - to je tepr suprtrucovačka :-) :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ježíši když to tady čtu, tak to nevím co by jste napsaly mě?!?! Sama vím, že bych věci měla řešit jinak, klidněji, ale prostě to většinou nejde....ale pokusím se :-)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

ahoj Loki, možnáse budeš divit, ale souhlasím s tebou.
Plácání a křičení rozhodně není dobrým výchovným nástrojem. Děti se opravdu nesnaží rodiče vytočit, i když my někdy ten pocit mít můžeme. Pokud už víš, že ti nervy začínají povolovat, napočítej si do deseti, nebo běž do vedlejší místnosti a tam se vykřič. Takhle malé dítě na slovo poslouchat nebude (no, ani to starší ne). Urči si, co je pro tebe opravdu důležité, aby dělala a v těchto věcech buď důsledná a vyžaduj je. V ostatních věcech můžeš nechat "vyhrát" malou. Pokud je živější (slovu hyperaktivní se vyhýbám, to totiž znační neurologickou poruchu), zavedla bych přes den určitou pravidelnost. Děti potřebují řád, je to pro ně jistota, kterou potřebují cítit. Takže pravidelnost v činnostech, každý den by měl vypadat přibližně stejně. Např. ráno snídaně, pak čištění zubů, hraní doma, pak procházka před obědem, oběd, spánek, hraní, svačina, procházka, nebo nějaká činnost doma, večeře, koupání, pohádka a spát.
Když se začne vztekat, zkus popřemýšlet proč, vžít se do role dítěte. Nastav jí zrcadlo v jejím chování, opakuj to, co ona říká, ale pozor ať ji nezačneš zesměšňovat. Zkus volit kompromis místo tvrdého vyžadování něčeho, děti se totiž většinou ještě víc zablokují, protože oni prostě prohrát nechtějí. Někdy je lepší prohrát bitvu a pak vyhrát válku než obráceně.
Tess

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

tak tenhle styl vychovy ma moje svagrova a rekla bych, ze jeji dcera je teda pekny kousek. Neposlechne, dela si, co chce, oni ji nechaji, aby si v restauraci skakala v jidelni zidlicce, sama se ani neoblikne, ani neumyje, ani nevycisti zuby.................. Dle meho - katastrofa. Ale kazdy, at si to dela, jak chce. Jsou deti fakt zive a docela nezvladatelne (na meho syna si stezuji i v jeslich, ze je proste neposedny, neposlechne, ostatni deti bije a pod.), jine deti jsou zas klidne, staci jim domluvit a poslechnou.........

In reply to by Principessa

ale já jsem nepsala nic o tom, že máš dítě nechat dělat, co si zlíbí, to jsi mě špatně pochopila. Psala jsem, že v základních věcech je potřeba být důsledná (co je pro koho důležité je různé), ale můžu ho třeba nechat dýl si s něčím hrát apod. prostě takové ty věci, které nám zas tak nevadí, že dítě dělá. My jsme ti, kdo může pokaždé vyhrát, ale nikdo nechce neustále prohrávat. Takže ty malé bitvy nechme zvítězit děti a ty velké ať vyhrávají rodiče (pěkně sedět v židličce v restauraci).
Tess

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

koukám, že každý má jiný názor na výchovu-ale nebudu raději komentovat.....

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

jak jsem psala-každý dítě vychování jinak a já mám kolem sebe dost příkladů výchovy, kterou opravdu praktikovat nebudu. Chci mít slušně vychované dítě a budu vychovávat dítě tak, jako mě vychovávali moji rodiče, protože ze mě toho slušnýho člověka dokázali vychovat. I když to neměli jednoduché. Takže kdo si chce číst, ať si čte, ale vychovávat dítě se má hlavně srdcem a hlavou a ne nějakou příručkou.

In reply to by Kylli

souhlasím a navíc byhc se bála že když budu moc měkká na dítě a neseřvu ho, neplácnu ho tak pak co z něj vyroste možná rozmazlenej fracek :€\€: ....my jsme taky byli biti lehce, jen tak výchovně jako malí a proto to dělám i teď u 15 měsíční dcery, nechci aby byla rozmazlená a musím říct že když jsme v MC kde chodíme často jen koukám jak je moje dcerka ukázněná, se všema by si hrála, nikomu nebere hračky ale ty ostatní děcka v jejím věku to je děs a hrůza jako byhc je tam zmláttila všechny :€z€: ..kolikrát malou bezdůvodně napadli, berou věci, jsou hnusní, no pak si říkám jak ty rodiče ty děcka jako vychovávaj je mi z toho fakt smutno...všude jen samý nepřátelský rozmazelný děcka už takhle malí...malá by si tohle nikdy nedovolila! :n:

In reply to by luciekres

on je rozdíl i mezi temperamentem dětí, mezi fyzickými a psychickými schopnostmi a jak píšeš-nedovedu si představit, že mi malej strká prsty do zásuvky a já ho jen okřiknu-to fakt ne-dostane lehce přes ruku a věř mi, že můj malej je velkej ďábel a dokáže hodně a nebyla s ním sranda někam jít i mezi děti a dneska jsme byli u kámošky-byly tam 4 děti a Vojta byl z nich nejukázněnější-nevyvolával konflikty, neřval-nebrečel, nepral se o hračky-sám si nějakou našel a krásně si hrál, zatímco ty ostatní se praly nebo jinak si ubližovaly. Samozřejmě, že lítá jak šílenec, ale to je tak nějak u něj už normální. Jo, možná někdo řekl, že jsem na něj byla přísná, ale na tyhle (taky teda nepoužívám slovo hyperaktivní), ale prostě "rychleji se vyvíjející děti" (aneb jak má malej ve zprávě od dr"motoricky živější") to holt musí být, jinak si nedovedu představit, co by z nich vyrostlo.
A Vojta je úžasnej, samostatnej, šikovnej-fakt nej kluk :-)))) a já po všech těch útrapách mám z něj opravdu radost :-)

In reply to by Kylli

Ztotožňuji se s tebou a tvým přístupem, já se ségrama byla vychovaná hodně přísně a bohužel to praktikuju i na synovi a myslím, že mu to neškodí, akorát bych se měla trochu naučit krotit a tolik nekřičet a nenechat si rupnout nervy a bude to pohodě. Všichni říkají jak je hodný, sedí hezky v kočárku, slušně stoluje (tedy když už něco jí!!) ale má i své chvilky zkoušení mých nervů, kdy 100x NE nic neznamená :-)

In reply to by Barbarella

no a ne když to vidím na vlastní oči 2x týdně v MC???je to fakt hnusný ale jako já nevím ale moje malá je teda exot ne když se chce se všema kamarádit a nikoho jeětě neplácla, nebere hračky a ostatní děcka to dělaj přesně naopak...nechápu prostě...

In reply to by luciekres

dost věcí je dané temperamentem dítěte. O mojí Kristýnce všichni říkají, jak je hodná a poslušná. Ano je, ale není to jen mou zásluhou, je prostě klidnější povahy. Všechno ochotně půjčí a ve většině případů poslechne. Kamarádka má chlapečka, který je o 2 měsíce starší, často spolu chodíme ven. Toníček do Kristýnky často strčí, nechce jí půjčit svoje věci apod., ale nikdy bych neřekla, že je rozmazlenej a nevychovanej, protože vím, že kamarádka ho rozhodně nenechá dělat, co se mu zlíbí.
Takže buď ráda, že máš tak klidný dítě, protože jak sama vidíš v MC, ostatní to štěstí nemají.
Tess

In reply to by Kylli

ano, vychovávat by se mělo hlavě citem, ale když si někdy nevíme rady, tak právě ta příručka nám může hodně pomoci a nasměrovat to naše srdce tím správným směrem. Myslím si, že třeba takový pan profesor Matějček určitě stojí za přečtení.
Tess

Nechci nic říkat,ale co čekáš v 16ti měsících :) že bude poslouchat na slovo? Můžu tě uklidnit,že máme doma úplně to samé a taky mě to občas leze na mozek :) Ale co se dá dělat,jsou to batolata,neposlouchají,zkoušejí,švihají sebou o zem a podobně :) Takže klíííd,chvíli to bude ještě horší a pak se to snad začne zlepšovat :)

bohužel jsou děti strašně vyčůraný a dělá jim radost, když můžou mámu vytočit-neboj, mám to doma taky-VOjtovi je už 27 měsíců a dělá to stále-neposlouchá (hlavně venku), v kočárku nechce být, pěšky chodit nechce, když jdeme ven, tak chce být doma, když máme jít domů, chce zůstat venku apod. Prostě všechno je pro něj špatně.
My počítáme do 3. Řeknu mu, počítám do 3 a on ví, že když se dostanu ke 3, tak dostane přes zadek. A protože to na něj docela platí, tak už mu někdy stačí jen říct, že počítám do 3 a on už hned reaguje. A jak píšeš, jinak je to hrozně živé, aktivní, neposedné dítě, ale zároveN je strašně chytrej, což tyhle děti bývají a ví prostě jak mě vytočit a jak mě vyprovokovat.
např. dneska jsme si chtěli jít ven užít sníh-řekla jsem mu, že se jdeme oblíkat a on teda šel do ložnice, ale začal skákat po posteli,tak jsem ho chytla, potom si vymýšlel, že chce jiné punčocháče, potom nechtěl šálu a chtěl jiný boty a rukavice o těch ani nemluvím. Výprava ven nám trvá půl hodiny-stále ho s každým kusem oblečení honím po bytě-samozřejmě mě vytočí-pak už dostal na zadek, aby se vůbec uklidnil-on chviličku řve a za tu chvíli ho oblíknu. Takže neboj, nejsi v tom sama a vím, co je to být unavený z neposlušného dítěte. Ale fakt platí důslednost, důslednost, důslednost-když se něco zakáže-ani příště se to nesmí dovolit apod. Ty děti jsou chytřejší než my, ale nesmí nám přerůst přes hlavu. A hlavně u těch živějších dětí je to důležité a je fakt, že já vidím, že pomaličku z toho vyrůstá a i kdy byl vždycky šíleně zběsilej, že už pomalu začíná být jako ostatní děti, ale asi nikdy nebude ten, co sedí v koutě. Doma hraje furt fotbal, teď i hokej, krásně maluje, je šikovnej na ruce, ať dělá co dělá a asi bude mít i talent na sporty-je pevnej, svalnatej a když vidím jak mu to jde s míčem nebo na hřišti jak se vůbec nebojí a všechno sám zdolá-jsem na něj opravdu pyšná (a to byly chvíle, kdy už jsem ho fakt nenáviděla). Takže vydrž-vím, že je to těžké, ale vím o čem mluvím-ono se to pomaličku bude lepšit a až začne malá mluvit, už se lépe komunikuje a tomu dítěti i líp funguje hlava a i mu v ní něco zůstane-co se smí a co ne. Ale chce to čas a pevné nervy(které teda já už fakt nemám :-))))))))))

In reply to by Kylli

S tvým prvním odstavcem absolutně nesouhlasím. Nedělá jim radost, když můžou mámu vytočit. To je blbost. Jejich osobnost není ještě natolik vyspělá, aby byli vypočítaví. To když se máma nechá točit, tak samozřejmě, že vydí, že je vykolejená a nemá věci pod kontrolou a potom zajímá ta reakce a zkoušejí to znova a znova.
A jinak je na každém jaký styl výchovy si zvolí a opravdu to chce s dětmi spoustu trpělivosti, pevné nervy a hlavně kreativitu.

Hm, tak ja s tebou soucitim. Na syna jsem vyzkousela vse: domlouvat, placnuti, rvani, tresty, nevsimani si......... nefunguje nic, bohuzel. Mam neposlusneho syna, proste dabel, zas na druhou stranu je bystry, rychle se uci novym vecem a je hrozny mazel................................ Jo a v unoru bude mit 3 roky...... Asi jsem te nepotesila, ale myslim, ze s tim nic neudelas. Treba se obrnit trpelivosti a vstipit alespon nejake zakladni veci - tj. chodit venku za ruku, nestoupat si v jidelni zidlicce, pokud mozno nemlatit s sebou o zem nekde v obchode nebo venku (zvlast, kdyz prsi :n: ) a podobne. Ostatni veci proste prechazet a moc si s tim hlavu nelamat. Drzim palce :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka