Jak se chovat k dítěti v období vzdoru???

18.11.2010

Tak já nevím,ale ta naše holčička 14m se nějak vybarvuje, když není po jejím,tak mě hned kouše,škrábe,fackuje - přitom ji to nikdo neučil :-) a mlátí hlavou o zem. Dost nebezpečné. Jak zvládnou období vzdoru tak, aby se dítě "psychicky dobře vyvíjelo". Nechci ji plácat nebo něco takového,protože si myslím,že by to ani nepochopila, nebo ji mám vše dovolit???To asi taky ne :? Jak to zvládáte vy a jaké máte taktiky,praktiky???

Kliknutím vložíte smajlíky:

tak ja teda nevim ale u nas by to bez placnuti pres ruku neo pres zadek asi neslo ptz by mi porozbijela plno veci doma a mela bych otlucenou hlavu . zatim...tukam to vzdycky pomohlo nejsou to rany samozrejme aale ona si uz dost dobre uvedomuje ze kdyz ji placnu neco udelala spatne kdyz se zacne vztekat snazim se ji uklidnit vetsinou to dopadne tak ze se zacne vztejkat jeste vice a to dostane pres zadek a za ruku ji dovedu do sveho pokoje a tam ji posadim na zem a reknu ji az se vyvztekas tak zamnou prid a funguje to pak prijde s pohledem ublizeneho ditete da mi pusu a jedeme dal

Ahojky holky,já to pořád nechápu,vy tady píšete,že vám to dělají děti v 15 a v 17 měsících,zhruba a té mojí je teprve 10 měsíců?Je to normální?To ještě ta malá uličnice dělá to,že něco vezme do ruky a chce to hodit na zem,řeknu ne,tytyty a ona se zpomalí,dá tu věc před sebe,začne se na mě vážně koukat a pak jí poustí na zem.Pak se pousměje a čeká,co udělám.Nás to chytlo nějak brzo.Ještě,že nechodí.

In reply to by luciemili

Jéé,to normálně jen zkouší :) Období vzdoru je ještě něco trošku jiného :) Normálně si toho nevšímej a vůbec nereaguj,dělá to proto,že chce vidět,co na to ty.Když budeš dělat,že je to normální a nepřijde žádná reakce,přestane jí to bavit :)

Po pravdě mlácení se o zem a o zeď díky bohu neznám (zatím),ale z naprosto zlatýho miminka nám vyrostlo pěkně divoký a vzpurný batole }:) Doslova otočila o 180°. Už ví, že má sílu (17 měsíců - 15 kg), ví, že je osobnost a že jsem ochotná sní o něčem i smlouvat, tak toho využívá a zkouší, co může. Pokud jde o to mlácení - když mlátí mě, tak nejdřív vynadám a když to nepomůže, tak ji nasměruju ze dveří a pošlu pryč (urazí se a s řevem odchází), když mlátí ségru nebo zvířata, tak ji i plácnu, ale efekt je asi tak stejnej, jako kdybych ji hned poslala pryč. Ona ví, že to nesmí, ale je to takovej malej poťouchlík a často provokuje (zcela vědomě a přitom mě sleduje, kolikrát to dělá, když jí něco zakážu). Nechci jí moc bít (navíc je hodně necitlivá, takže ji to ani nebolí a kdyby nebyla dotčená ,asi by se mi vysmála), ale když začne bezdůvodně mlátit děti nebo zvířata, tak mě o fakt naštve a mám potřebu jí ten hřebínek srazit co nejrychleji. Nevím nevím, jestli by se mnou dětští psychologové souhlasili :D

In reply to by vood

No já myslím,že ani snad nejde o to,aby jí plácnutí bolelo,ale spíš o to,aby pochopila,že je to trest za něco,co se v žádném případě nesmí.U nás to tak funguje,asi i vzhledem k tomu,že to až tak často nepoužívám-jen v případě,že oplácí či dělá opakovaně přes tisíc zákazů něco opravdu nebezpečného.Plácnu (a vím,že ho to nebolí),ale on ví,že je to trest a ačkoliv to prakticky necítí,tak začíná natahovat a okamžitě se musí jít pomazlit (žehlí si to u mě-protože to ví,že na mě zabere :)).Ale pravdou je,že to začal chápat někdy kolem toho třináctého měsíce,do té doby jen koukal co to dělám a očividně to jako trest nechápal,takže jsme to ani nedělala :) Jinak provokace je zcela normální v tomhle věku,prostě zkouší co smí a co ne,zjišťuje své hranice a trénujou naše nervy :)

In reply to by lucininenka

:smich: Jo, provokace, ale já jí třeba seberu fixu (opatrně, předem jí žádám, aby mi ji dala, že jí dám pastelku...prostě dlouhej tyjátr a stejně mi ji nedá) a ona sebou fláknena zem, ječí do koberce a pak si sedne ke květináči a začne si sypat hlínu na hlavu a přitom mě upřeně pozoruje :usmev: Takovej hajzlík malej podlej :smich: Já ustojím dost, ale když luxuju už po pátý a jsem už ze všeho celkově dost unavená, tak na zadek dostane a fakt si to teda u mě ničím nežehlí :) jedno lehčí plácnutí přes zadek s ní ale ani nehne. Řekla bych, že je asi dost zocelená tím, že se "perou" s Natálkou. Rozhodíji až tak třetí plásnutí :) aby ji to bolelo, musela bych ji naplácat na holou a pořádně...a než bych ji svlíkla, tak sama zapomenu, pročto vlastně dělám :) Ale fakt čekám, že se tomu jednou začne smát,potvůrka.

In reply to by vood

Jo jo,u nás je to samý s ovladačem nebo s mobilem :) A to raději než aby mi to dal,tak s tím práskne o zem :) Nebo nedejbože si vezme jablko a já mu ho chci vzít,že mu ho umyju,šup a už je na zemi :) Vezmu mu lžičku,že mu naberu jídlo (to sám ještě nezvládá),následuje mrsknutí s ní o zem a hysterák v jídelní židli,kdy letí na zem všechno,co je v jeho dosahu.No mý nervy :s: :s: Podotýkám,že nejsem zrovna kliďas a občas mám co dělat,abych mu nestřelila facku :) Tuhle sebral spadlý jablko na silnici,tak jsem mu ho rezulotně sebrala,než ho stačil strčit do pusy a následovalo hysterické fláknutí sebou na zem do toho největšího bahna :///: :///: No prostě batolátka :s: :s: Ale zas je s nima větší sranda,než když jen leželi v kočáru a čučeli,případně řvali :s: :s:

ahoj, jo období vzdoru-to je děs :) . Nejdůležitější je zůstat v klidu. Jde to sice hodně těžko, ale dítě to dělá proto aby tě vyprudilo. Také je dobré si tohoto jednání nevšímat. Samozřejmě dítě nesmí svoje chování přehánět-to už by chtělo zasáhnout. Markétce bylo 17měsíců a až nyní ji toto období chytá. Je schopná se pověsit za ruku a vyset jako loutka. Nehnu sni vůbec. Musim se zastavit a čekat až jí to přejde. Také stekání, ječení, dupání je na denním pořádku. Někdy je to častější někdy méně často. Já už jsem vycvyčená od Ondry a tak mě tohle vůbec neznepokojuje z míry :s: . Ona to na mě vidí a tak jí to dlouho nebaví :) .
Takže obrnit se nervama, přehlížet toto chování, pokud by to bylo nějak hodně drsné tak se snažit dítě uklidnit-obejmout ho (pevně), fouknout do obličeje, odvézt do vedlejší místností...

In reply to by JaMiOn

Přesně, na mě to malá až tak nezkouší, a když, tak jakmile odejdu z místnosti, tak je mi hned s úsměvem na tváři v patách.......Ale když je s náma tatínek, to je rodeo.......Zrovna včera udělala takovou scénu v obchodě, že jsem se až styděla........

Už taky byla myslím rada" IGNOROVAT TY VÝSTUPY" je to prej pro ně horší trest než naplácání.Ale pokud by mě facovala bez milosti bych ji plácla na holou.Jako odsaď podsaď.Nenech si to líbit. :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Já psala někde níž,jak mám to samé s malým,ale tys to vypsala tak podrobně,že líp bych to nenapsala,kromě toho hryzání teda děláme úúúúúplně to samé!!! Já už jsme fakt zoufalá někdy,co s ním :(

Ježiš,no,jak si to čtu,tak ....Jestli to trvá takhle dlouho,jdu se se rovnou oběsit.Malé je teprve 10 měsíců-jen leze zatím pozadu,ale když se jí něco nelíbí,začne řvát,klidně i se slzičkama,mlátí mě,kope do mě,i do mojí mamky,zrovna předevčírem jí vlepila a rozbila brýle,řekneš ne a ona začne ještě víc,je to na palici,mám to od rána do večera.To to bude trvat takhle dlouho?Jo a taky včera mlátila zadkem nebo břichem do podlahy,dokonce i hlavou,ale naštěstí jen do postele,jak se vztekala.Nezačala ta moje nějak brzo?

In reply to by luciemili

můj synek měl první období vzteku taky kolem 11. měs., i když ne tolik, jako píšeš. Ale pokoušel se mě plácat. Pak to ale přešlo samo pozvolna, byla asi 4 - 5 měsíců pohoda a teď zas masakr. Takže vyděržaj, pyjaněr! ;) s.

Proč jsem tady napsala. Dneska - málá ráda lozí po schodech nahoru a dolu - a protože už lozila fakt dlouho a já neměla čas - tak jsem ji vzala. Začala tak vyvádět - škrábala mě (mám samé červené drápance na obličeji), sobě ubližuje - rve si vlasy, bouchá hlavou na zem, mě taky rve vlasy,štípe - no a tatínek to psychicky nevydržel a dál ji zpátky na schody,což si myslím,že bychom tak problém řešit neměli. Nakonec jsme ji našli jinou zálibu, užitečnější, čištění zubů a od té se taky nakonec nemohla odtrhnout.

Holky, jsem tak ráda, že jsem na vás tady narazila, mám 19měs chlapečka a už totálně šedivím a šílím. Vzteká se od 11.měs, jednou je to s jídlem, jednou s přebalováním, jednou s koupáním, pokaždé, když si s ním za ruku dovolím zkusit změnit směr chůze a nepustím ho, kam chce on, lehne na zem, ječí až se lidi zastavují, mlátí mě rukama nohama, tak, že ho ani nemám sílu uvléct, do kočáru ho musím pak doslova zlomit na půl, jak je našponovaný....nepomáhá jít jakoby pryč, jemu je to fuk a vyrazí kam původně chtěl /což nemůžu v případě silničního provozu dopustit, že/, nepomáhá říct, já tě tady nechám, ani na zadek, to ho ještě víc podnítí k boji se mnou. Fakt nevím. Vzteká se u jídla, když mu nedovolím vstávat v židličce a brát z dřezu například nůž :-), tak se rozběsní, začne kolem sebe metat věci a zahání se i po mně, takže z krmení není už nic a já se s tím vařila pro srandu králíkům, on už si nevezme ani sousto a ani když musí podle mě mít hlad......když mě mlátí rukama, už jsem ho po té ruce i plácla, ale jako by mu to bylo fuk, mlátí dál, no přece se nebudeme vzájemně bít ne? Fakt nevím, jak na to..bylo by toho na několik stran, holky, díky za vaše příspěvky

Ahoj. My máme holčičku 17 měsíců. A zhruba v těch 14 měs. začala projevovat svou vůli tak, že zjistila, že dokáže kousat, štípat, rvát vlasy a tak. Nejsem zastáncem dělat, že to nevidím, že to přejde. Podle mě to později bude jen přerůstat v něco vymakanějšího. Děti mají hodně velkou fantazii, co všechno dokážou vymyslet za lumpárny a to jak v dobrém, tak i v tom horším. Já se to snažím korigovat od začátku, klidně malou i plácnu přes zadek, aby věděla, že něco prostě nesmí. Je to běh na dlouhou trať, ale pokud nepolevíš, malou to přestane bavit a zklidní se. Ovšem do doby, než zjistí, že umí dělat další zakázané věci. Podle mě se všechno nechá docílit důsledností. Mám dvě děti, první má 7,5 roku, je naprosto v pohodě, nikdy jsem neměla problém s ukázněností, všude jsem s ní mohla jít. Teď máme zajímavé období s druhou slečnou, ale vypadá to nadějně, že už dost věcí chápe, že nesmí dělat. Ale musím říci, že to je někdy o nervy.
Tak hodně sil.

Ahojky,tak zrovna moje 20ti měsiční slečinka prochází obdobím vzdoru,no nevim jak bych vám všechno co dělá popsala to byste museli vidět a mysleli byste si že psychycky nemocna a že patří do léčebny :€\€: každý den zkouší mou trpělivost a je to čim dal horší,když něco není po jejím tak se rozmázne na zem,nebo se mlátí do hlavičky a nebo mě bije,má mě doslova v hrstí :\/: jsem z toho fakt na dně,každý den si kladu otázku jestli jsem něco nezanedbala,dělám něco špatně nebo všechno co dělám je špatně? tak asi jo když moje dítě je hysterické,nekotrolovatelné a ostatní by smi pomysleli že je nevychovaná,ale tak to není když je zrovna v klidu(není to moc často) tak je strašně hodá,ani nevíte jak je chytrá a umí toho tolik ale občas ji jakoby přeskočí a je z ni jiný člověk,doslova terorista...
zkoušim všechno,ignoruju,plácam po zadečku( v případě když je nejhůř),vysvětluju že tohle nesmí,po dobrém po zlem,ale marně nic na ní nefunguje,prostě musi být vše po jejim...
příklad ze dneška,venku strašně chčije,vemu malou že skočim naprotí do obchodu pro rohlíky a vodu,vracíme se domu,vyjeli jsme výtahem do druhého patra,a že pujdeme do domů,najednou se před výtahem rozplácla na zem, a začala strašně řvát že do bytu prostě nevkročí,tak ji vezmu do náruče ale vymrskene se mi z ruky a ocitá se opět na zemi a takhle dokola,poslední dobou skoro každý den...
promin že jsem neporadila :a:
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

hm, tu jsem četla, stejně tak i další 2 zajímavé, sice jsem nakloněná těmto teoriím a tak dále, ale praxe většinou nefunguje. ;) s.

In reply to by Martens a Majda

ONA SE TY OBDOBÍ VRACÍ
ZAČÍNAJÍ TAK KOLEM TOHO ROKU A PŮL, POTOM TŘEBA CHVÍLI NIC A PAK ZASE PŘÍJDOU JINÉ A VYPADAJÍ JINAK, PROTOŽE DÍTĚ ROSTE A TÍM I JEHO POTŘEBY A JINÉ VYMÁHACÍ METODY TĚCH POTŘEB-TAKŽE HLAVU VZHŮRU-PŘÍŠTĚ MŮŽE BÝT JEŠTĚ HŮŘ :-))))))))))))))

VÍM, ŽE BYCH NEMĚLA RADIT, PROTOŽE JSEM TAKY NEVĚDĚLA JAK NA TO A NEJSEM NA TO DOST DŮSLEDNÁ, ALE MALEJ JE TAKY HODNĚ VELKEJ ŽIVOČICH-MLÁTIL HLAVOU DO DVEŘÍ, DO ZDI, VENKU SEBOU SEKNUL NA ZEM A LEŽEL APOD. TAHAL JSEM HO SMYKEM DOMŮ Z HŘIŠTĚ, NEPOSLECHNUL ANI PO DOBRÉM ANI PO ZLÉM
TE´D JE MU 27 MĚSÍCŮ A JE TO TROŠKU LEPŠÍ-TEDA KDYŽ JSME VENKU, TAK ZA RUKU NECHCE CHODIT, TAKŽE OBČAS UDĚLÁ, ŽE NEMÁ NOHY A DŘEPNE SI NA ZEM, TAK HO TAM NECHÁM A JDU POMALU PRYČ A ON SE PAK NAKONEC ZVEDNE A JDE, KDYŽ NEJDE-PLÁCNU HO PŘES ZADEK
TAKŽE JÁ NECHALA BÝT, AŽ SE UKLIDNIL ¨
A OSVĚDČILA SE MI METODA, KDYŽ NECHCE POSLOUCHAT (COŽ JE STÁLE DOCELA ČASTO)
ŽE MU ŘEKNU, ŽE POČÍTÁM DO TŘÍ A ON VÍ, ŽE PŘI SLOVĚ TŘI DOSTANE NA ZADEK A UŽ TO DĚLÁ TAK, ŽE JDE HNED NA TO, KDYŽ ŘEKNU JEDNA-VIDĚLA JSEM TOHLE U JEDNÉ MAMINKY V OBCHODÁKU, CO MĚLA DVOJČATA (A ŽE TAM TO SAKRA MUSÍ FUNGOVAT, KDYŽ JSOU DĚTI 2) A TAK TO DĚLÁM I DOMA A FAKT TO FUNGUJE A MÁLOKDY SE DOSTANEME K TOMU, ŽE MUSÍ DOSTAT NA ZADEK-ALE JÁ PROSTĚ ZASTÁVÁM NÁZOR, ŽE NA TAKHLE TEMPERAMENTNÍ DÍTĚ, KTERÉ S RODIČEMA CVIČÍ SE MUSÍ DŮSLEDNĚ A BEZ DÁNÍ NA ZADEK TO PROSTĚ NĚKDY NEJDE, I KDYŽ NEJSEM ZASTÁNCEM TĚHLECH TRESTŮ, ALE NAŠI RODIČE TO DĚLALI TAKY TAK A A MUSÍM ŘÍCT, ŽE Z NÁS S BRÁCHOU VYROSTLI SLUŠNÍ LIDI A O TO SE POKUSÍME I U VOJTY, KTERÝ JE HODNĚ ŽIVÝ A ZÁROVEN HODNĚ CHYTRÝ A VYČŮRANÝ A TAK HO MUSÍME STÁLE KORIGOVAT, ALE SNAD SE NÁM TO PODAŘÍ :-)

In reply to by Kylli

ahoj, počítání do tří také již nějakou dobu praktikuji a funguje dobře (zatím :00: ) - upozorním, že počítám a ke trojce se nedostanu téměř nikdy a malá (29 měsíců) poslechne. Samozřejmě počítáním musí člověk šetřit, aby nepočítal od rána do večera a mělo to ten správný efekt. :one:

In reply to by Kylli

Tak to počítání taky doporučuji, já to ještě nepraktikuji ale viděla jsem u jedné maminky na písku taky s dvojčatama a poslechli už u 1 sice u toho nevypadali nadšeně ale poslechli rychle :-D Jakmile to náš malej bude chápat tak to taky zavedu :-))

In reply to by mari25

no my jsme to už dotáhli tak daleko, že já řeknu: počítám do 3 a Vojta už reaguje, sice jak píšeš, začne fňukat, ale když třeba nechce jít a já táhnu nákup a on mi utíká na druhou stranu, tak se s mírným řevem rozeběhne
možná si někdo může říct, že jsem na něj moc přísná, ale já myslím, že u nás to jinak nejde a pokud bych nebyla, tak se nám to tak vymkne z ruky, že by nás ten syn fakt uterorizoval.
Od narození mi všichni radili, že na takovéhleho ďábla musí být režim a pevnější ruka a já si furt říkala, že to my těžko dodržíme, ale časem jsem poznala, že to fakt jinak nejde. Samozřejmě že když o nic nejde a jsme doma, tak i mu i někdy ustoupím a udělám, co on chce, i když to není uplně výchovný, ale venku prostě musí poslouchat-on totiž nechce chodit venku za ruku, stále letí jinam, než jdu já-takže veškeré výlety a nebo nákup je fakt problém. Takže ho to učím a učím a učím a učím a jemu to pomalu pomalu pomalu dochází :-))))))))))))))))))))

In reply to by Kylli

Holky a od kdy to počítání mám praktikovat, už asi třeba začít v těch 14 měsících,že???Sice nevím, jestli malá zareaguje,ale nechce se mi ji plácat na zadek, pokud neposlechne (jsem měkota) není lepší ji dát (když neposlechne) někde na samotku a ignorovat?(což nevím jestli není brutálnější než to dání na zadek a aby to na ni do budoucna nemělo nějaký negativní vliv na psychiku)???

In reply to by Martens a Majda

podle mě je to ještě brzo-možná by to nepochopila, co po ní chceš
my jsme začali tak nějak plynule asi před 2 rokem.
dát na samotku můžeš, až by měla třeba záchvat vzteku-my takhle pošleme Vojtu do jeho pokoje, aby se vyvztekal a až bude v klidu, aby přišel-on ale kope do dveří (samozřejmě si je může kdykoliv otevřít), ale je naštvanej, že tam musí být
kámoška to dělá tak, že když malá něco udělá (ona je dost zlá na děti) tak jí taky dají do pokoje a ona tam řve a stojí na prahu a pak příjde, omluví se a je zase pohoda

a neboj se dát na zadek-domluvou to člověk někdy nevyřeší-alespon tohle je můj názor
(hlavně se neboj toho, že by tě dítě za to, že bys mu dala na zadek nemělo rádo apod)

In reply to by Kylli

Přesně moje slova..........Domluva neplatí, začínáme počítat, už ví co to znamená, takže většiinou přestane a když v tom dál pokračuje, tak hold dostane na zadek........Ale většinou už stačí jen zvýšit hlas a je v klidu (nesmí tam být ovšem s náma tatínek, u něj ví, že si vztekem, fňukáním, atd vydobude všechno......). Ale domlouvání je k ničemu, akorát z toho maj srandu.......

In reply to by Barče

asi tak, u nás tatínek je taky ten hodný a jkdyž už zvedne hlas, to už musí být
takže u nás jsem ta co trestá já-nemám z toho vůbec radost, ale kdybychom byli oba takový měkký jako tatínek, tak nám ten kluk přeroste přes hlavu a zblázníme se z něj. Ale na druhou stranu to chápu. Přítel byl taky vychovánán hodně mírně a mám pocit, že babička s dědou se budou podobně chovat i k vnukovi, ale u babiček to je asi normální :_))))
Každopáně já jsem zastáncem trošku příšnější výchovy, ,protože vidím, že se to vyplácí. Můj táta byl taky přísný a doteď je a myslím, že z nás s bráchou vychovali s mámou slušný lidi a já bych to samé chtěla vychovat z Vojty. :-)

In reply to by Kylli

JJ, to je přesně ono, když už zvedne hlas, tak to už musí být..........I u našich to tak bylo ;-)
Takže ho docela chápu, ale občas toho mám fakt plný zuby.......

Já mám zářnej příklad "nepovedené výchovy" u mé kamarádky, ta se ze své holčičky doslova pos...la a nic, ale vůbec nic jí neřekne. Takže holku už vyhodili z jedné školky, psycholog jí řekl, že není ani tak hyperaktivní, jako rozmazlená a když má k někomu přijít na návštěvu, tak se každej modlí, aby Lucku nechala doma.........No tak když se taťkovi nelíbí některej můj výchovnej prostředek, tak mu vždycky pohrozím, že bude jako Lucka a je klid ;-)

In reply to by Barče

asi tak. taky mám kolem sebe hodně příkladů špatné výchovy
a snažím se ty věci, které vidím kolem sebe nepraktikovat :-)
Oni se totiž často zaměnují pojmy: hyperaktivita x rozmazlenost

já má doma spíš ten první případ-asi v 10 měsících mu dr napsala do diagnozy, že je motoricky živjěší a on teda fakt je a zároveň i strašně chytrej a šikovnej. Hodně vyčuhuje z kolektivů dětí-je prostě víc aktivní, ale já jsem se s tím už smířila a neřeším to, zda to řeší ostatní maminky nevím a nezajímá mě to. Je to prostě tak a já jsem na druhou stranu ráda, že je takhle šikovný a nesedí v koutě.

A když někdo řekne o svém třeba 1 nebo 2 letém dítěti že je hyperaktivní, samozřejmě je to blbost a myslím si, že je to spíš rozmazlenost a nedostatek důslednosti ve výchově. Ono totiž nejde diagnostikovat hyperaktivitu dřív než v předškolním věku, protože hodně těch dětí se kolem toho 3 roku trochu uklidní (i u nás se to hodně lepší). Takže když slyším slovo hyperaktivní tak se mi otevírá kudla v kapse, protože lidi to nedokážou správně používat .-)

In reply to by Kylli

Ano, taky jsem to slyšela, že se hyperaktivita dá rozpoznat až po třetím roce života........A je to o tom, že dítko u ničeho nevydrží, nic ho nebaví,...Rozhodně ne o tom, že nikoho neposlechne.....Tam si myslím, jsou už trošičku na vině rodičové.......
Což u nás snad!! nehrozí. Jednoznačně vedou knížky, tam jsme schopný spolu strávit půl dne prohížením. A z toho mám radost. Jinak je malá taky moc šikovná, má 21 měsíců, krásně mluví, už i víceslovné věty, začíná poznávat barvy (zatím pozná bezpečně modrou, ale zelená už jí taky celkem jde), ale na druhou stranu je to "kamikadze". Všude vyleze, je drobnější, tak si to tak asi kompenzuje a všechny vejšky jsou její ;) . Ale jinak tak celkově je to takovej temperamentní kliďas :s: . Jestli se to tak dá zaškatulkovat???

Já mám snahu ji naučit poprosit, poděkovat, na to podle mě spousta rodičů zapomíná a hlavně nefňukat!!! Na to jsem alergická, když si někdo něco vydobývá vymrčováním :00: :€{€:

In reply to by Kylli

tak s tím souhlasím, i když taky nejsem příznivcem velkých trestů a například bych se chtěla vyvarovat toho, abych se nechala vyhodit z klidu, jak se to stávalo mému otci, a pak neměl v ruce cit.. Ta metoda počítání do 3 je bezva, díky za tip.. Každopádně si ale myslím, že tyhle plácnutí přes zadek a spol. zaberou možná od 1,5 roku či později, ale na menší dítě nevím... Co jste dělali, když Vás plácnul, tedy pokud to dělal? s.

In reply to by sol

URČITĚ METODA POČÍTÁNÍ JE PRO ŠTARŠÍ DĚTI-TŘEBAKOLEM TĚCH 2 LET, KDY UŽ JIM TO V HLAVĚ TROŠKU ŠROTUJE
JÁ UŽ SI NEPAMATUJU, CO JSME DĚLALI, KDYŽ NÁS PLÁCNUL, ALE ASI JSEM MU DALA PŘES RUKU, ALE MYSLÍM, ŽE TO MOC NEDĚLAL
ALE JEMU UŽ NĚKDY JEN STAČÍ, ABYĆH NA NĚJ ZVEDLA PRST A HLAS A UŽ REAGUJE-NECHCI, ABY MĚL ZE MĚ STRACH-TO NEMÁ, ALE CHCI SI VYBUDOVAT RESPEKT, PROTOŽE SE TA VÝCHOVA JINAK VYMKNE Z RUKOU A U NÁS BY TO FAKT BYLA KATASTROFA-I TAKHLE TO NĚKDY VYPADÁ, ŽE NA TO DÍTĚ NESTAČÍME CO DĚLÁ-ALE ON JE PROSTĚ ŽIVĚJŠÍ NEŽ OSTATNÍ DĚTI, NĚKDY MI PŘIPADÁ I CHYTŘEJŠÍ, TAKŽE Z TOHO KOLEKTIVU ČASTO VYBOČUJE, COŽ NĚKDY VYPADÁ JAKO NEVYCHOVANOST, ALE ON JE PROSTĚ ZLATEJ A JÁ JSEM NA NĚJ MOC PYŠNÁ ZA TO, CO UMÍ A JAK RYCHLE SE VĚCI UČÍ A ŽE JE PROSTĚ ŽIVĚJŠÍ UŽ JSEM SI ZVYKLA A NA OKOLÍ KAŠLU
KDYŽ JEŠTĚ NECHODIL, TAK MU DR DO ZPRÁVY NAPSALA, ŽE JE MOTORICKY ŽIVĚJŠÍ, TAKŽE SI FAKT NEVYMÝŠLÍM-JE TO TAK A JÁ MŮŽU ŘÍCT, ŽE SE POMALU, POMALIČKU ZLEPŠUJE :-)

to mi povídej, zhruba asi 14 dní u nás probíhá podobný scénář - z pohodového miminka vyrostl vztekloun (má skoro 17 měs.), který je otravný a když není po jeho, spustí povyk. Pokud dělá scénky, když není po jeho, já vytrvale ignoruju. Ono ho to takřka hned přejde, jenom pro mě je takový divný a k zamyšlení, že z pohodáře je najednou dítě, co na každou hovadinu reaguje jekotem. Horší je to, když mě bouchá. To nastává, když ho odněkud odvedu apod. Nejdřív jsem vysvětlovala důrazným hlasem "to se nedělá", to ovšem naprosto nezabírá. Odložení taky ne. Takže jsem teď zkoušela ho plácnout po ruce ve stylu oko za oko, párkrát i tak, že brečel, jenže jednak to zkouší pořád a druhak to je proti mému přesvědčení - přece takhle malýmu dítěti nemůžu násilně ubližovat, prd chápe a jediný signál je, že mu máma něco zakazuje a přitom sama to udělá, a navíc se bojím, že pak bude oplácet automaticky násilí násilím. Takže jsem zrovna ve fázi, kdy se snažím sjednotit sama v sobě přístup a resumé je takové - ignorace a důrazné vysvětlení s tím, že pokud ho zrovna držím a on mě plácne, odkládám a dělám, že není. :) Ale ráda si přečtu nějaké osvícenější metody. :) Hodně zdaru! :) s.

In reply to by sol

Ahoj, naše Elinka (20 měsíců), když se vzteká, tak do mě taky začne bušit a tahat mě vší silou. Na ní zabírá, že řeknu - Elinko, co to děláš, malá maminka, pusinku. Pak mě pohladí, dá pusinku a je to dobrý. Ale je fakt, že ona není vyloženě vzteklé dítě a zkouší to jen na mě. Venku nebo za přítomnosti jiných lidí se ještě nevztekala.

Neporadím,jen se přidám do klubu.Nám je 21 měsíců a to co mi teď tak 14 dní malej dělá,už nezvládám,minule jsem holky už jak slaboch brečela,ale na něj nepomáhá nic.Nic nechce,nechce jít ven,nechce být doma,nechce nastoupit do výtahu,nechce pak z výtahu vystoupit,pokaždé u toho scéna na celý barák,jamile není po jeho.Nejhorší je oblíkání,lehá si u toho,řve,mlátí rukama a já ho kolikrát prostě anineudržím,abych ho do všeho nasoukala,přes zadek nepomáhá,zvýšit hlas taky ne...taksi ráda počtu,jak na to :(

In reply to by Hanka29

No s tím výtahem mi povídej. To už dělám tak, že ho prostě v tom výtahu nechám a nebo odjedu výtahem sama. Samozřejmě, že nejedu až k bytu a malého tam nenechám stát, ale vždy si jej stopnu abych na něj viděla. To zatím funguje. Horší je to třeba venku, když chce do prava a já potřebuju do leva. To si klidně jde a já jsem mu uplně ukradená. Ani se neotočí zda jdu za ním.
A pak ještě šílím z toho když nechce do kočárku. Já připravená k odchodu a morduju se tam s ním, zpocená až bůh ví kde. No fakt někdy děs :00:

In reply to by Ivik77

Přesně! Já jen než ho oblíknu a vypravím ven,jsme spocená jak :pig: a pak si milostpán vymyslí,že boty taky ne a do kočáru už vůbec ne,když jde pěšky tak ne po schodech,ne do výtahu pak ne ven z výtahu atd.takhle to pokračuje dál a dál.Výtah si stopnout nemůžu,jednak to nemá cenu,protože se zavře tak,že bych na něj neviděla a jednak bych se pos...strachy,výtahy nesnáším :s: Venku spíš než že jde jinam se postaví a stojía nejde,nepomáhá ani jít sama,klidně stojí a řve dál ani na zadek,to už nejde vůbec,my to máme fest te´d tak měsíc a já mám už vážně dost :\\:

Tak my máme též temperamentnější dítko a řeším to takto-pokuď je to typické vztekání se kvůli tomu,že mu něco nedovolím,vezmu či nedám,tak to ignoruju.Zkoušel i mlácení hlavou o dveře a světe div se,rychle mu došlo že to bolí a když viděl,že to k ničemu není,tak přestal.Pokuď je dítě normální (myslím tím,že není postižené),tak si dobrovolně neublíží.jediné co trestám je,když se po někom ožene a nebo je zlý na ostatní děti (to je teda minimálně,ale taky se umí ohnat,když mu třeba někdo něco sebere).To dostane přes zadek,protože tohle tolerovat nebudu.Samozřejmě že když se začne vztekat,tak jí hlavně nesmíš povolit to,proč se vzteká,protože jinak oni velice rychle přijdou na to,že to zabírá.Takže u nás ignorujem,ono ho to za chvíli přestane bavit a jde dělat něco jiného :)

Ahojík, no to by mě také zajímalo. My ho máme zrovna teď. Jsou nám dva roky a tedy někdy je to fakt mazec. Zrovna dneska jsme se byli podívat v dětském centru a co následovola potom co jsme jšli domů....no raději to psát ani nebudu.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka