proč jsem tak nemožná?????

Já k tomu mám jen jedno - pokud je manžel citlivý na pořádek, tak ať uklidí, nebo ať ti pořídí paní na úklid!!!
U nás to teda funguje tak, že já jsem doma s vojtíškem a manžel chodí do práce. Pokud je čas a prostor, tak pracuji z domu, ale to je spíš vyjímečně. Vařím pro Vojtu a někdy i pro nás, ale dospělácké jídla vaří vetšinou manžel. Uklízíme jak to komu vyjde a jak má kdo chuť, nebo potřebu. Mě vždycky vytáčí doběla, když čtu, co všechno, holky, doma děláte!!! Určitě toho děláš víc než dost a o co míň toho budeš dělat o to víc si ostatní budou tvojí práce vážit!

Mockrát Vám všem děkuji za Vaše odpovědi. Od té chvíle co jsem vám sem napsala mé trápení tak jsem neustále přemýšlela nad tím co mi píšete. MÁTE PRAVDU DO POSLENÍHO PÍSMENE :w: Nesmím tak lpět na ten pořádek. Dále i názor, že je dobré co nejvíce chodit ven a tam trávit hodně času je též pravda. Měla jsem pocit, že mi tím utíká čas, který potřebuji k dogruntování bytu. Zapsala jsem se na kurz Zumby. Dle referencí které jsem o tom slyšla to zní dobře. Alespoň sse člověk trochu odreaguje, udělá něco pro svoje tělo a může se trochu "vyblbnout" a ne jen na mateřské zblbnout. A jednou týdně od 20.00si čas udělám.
S tím pesanem jste mě uklidnily. Konečně slyším i pozitivní názory na soužití psa s dítětem v jednom bytě. Ještě bych ráda věděla jak dítka učíte kam mohou a nemohou. Myslím tím, že oni mají prostor "tu" a pes zas "tam".
Asi ani netušíte jak mě ty vaše slova velice pomohly. Samozřejmě nezměním své myšlení ze dne na den, ale alespoň jsem dospěla do fáze, kdy se mohu zastavit a mnoho věcí přehodnotit. Díky tomu přemrštěnému uklízení mi alepsoň vznikne více času na malou a vlastně i na sebe( Zumba, angličtina, VŠ a ještě bych chtěla s malou chodít plavčit). A hlavně mnohem víc času trávit s malou venku. V tom je asi ten nejzásadnější obrat. Myslím, že to bude lepší než lítat se smetákem a být neustále vzteklá. A když to vše nebudu stíhat? Nevadí, prostě holt na jednu z těch aktivit nepůjdu. Stále jsem se chtěla zavděčit všem. Ale máte opět pravdu, to prostě NEJDE.
Tak ještě jednou :+^*: ! Daly jste mi všichni trochu síly a dohromady jste mě pořádně nakoply ku vzpamatování. Snad mi to co nejdéle vydrží a pomůže mým věčně pocuchaným nervům.

ahojky, nemuzu si pomoct a musim to napsat, to kdo ti rika takovou blbost, ze si nezodpovedna a jestli budes zit s vedomim ze za to budes moci? vsak se nic nestalo , co to je za divny argument ??? to je jak kdybys jim rekla : (priklad co me napada) vy jezdite autem:? vy jste nezodpovedni, copak nevidite kolik je bouracek, jak budete zit s tim ze za to muzete .... no at se na me nezlobi ale pripada mi to stupidni a vubec bych se tim netrapila a poslala je do haje zeleneho ...
jinak si urcite v poho maminka , to se vubec neboj... nekde jsem cetla ze uhlidat rocni dite je nadlidsky vykon :-)
hlavne nenervuj sama sebe a nenech se vytocit ani se presvedcit o tom ze neco delas spatne a jestli se to nekomu nelibi , at si to zkusi delat za den to co delas ty a hned sklapnou ....

ahoj, naprosto tvoje pocity chápu. Ale věř tomu že do zadku se doma nekopeš a chápu že toho máš nad hlavu. Já nejsem zastáncem toho mít psa v bytě-kord takhle velkýho. Ale to je vaše věc. To že denně luxuješ mi povídej. Doma psa nemáme a taky denně luxuju nebo aspoň zametám. Malá když dlabe rohlík nebo sušenku, tak to tu vypadá děsně a nemůžu to tu takto nechat. Někdy luxuju i vícekrát denně. Manžel má taky rád pořádek. Řekla bych že největší nepochopení z jeho strany bylo u prvního dítěte. Malej byl hodně uplakanej a pořád se chtěl nosti. Když jsem se mu nevěnovala tak kňoural, brečel a stekal se :00: . Doma jsem taky moc nestíhala. Vyžehlit, uklidit, uvařit, postarat se o nákupy, jít ven, postarat se o dítě a ještě se po příchodu manžela tvářit jako že jsem free a nejsem vůbec unavená :O . Což mi vydrželo opravdu jen chvilku. Podrážděná jsem byla hodně a když potom naznačil, že tu mám bordel-například vyndané nádobí na lince (denně musela být kuchyň čistá)-to bylo hned pozdvižení. Po porodu druhého dítka se vše změnilo-k lepšímu. Asi jsem taky dospěla a nenechala si nadávat. Tak jsem mu jednou pěkně od plic řekla co si myslim (ještě jsem byla těhule). Nelíbilu se mu to, ale zlepšilo se to. Nyní už na jeno nespokojenost nereaguju. Řeknu mu, tak si to uklid sám a neotravuj mě s tím. Tak chvilku kouká a pak je klid :s: .
Asi bych doporučovala aby jsi ho více zapojila o starání se o malou, aby viděl že je náladová a že kolikrát nevíš co dělat dřív. Jestli chovat, vařit nebo uklízet. Píšeš že je hodně zaměstnanej-to chápu že ho nechceš ještě obtěžovat staráním se o malou, ale tak ať neprudí. A ať se k tobě chová pěkně. Řekni mu co tě trápí. Udělá se ti líp-věř tomu. Ze mě tím dnem spadl obrovský balvan :a:
jo a jinak jak tu pár holčin psalo, že chlap nevidí pořádek ale vidí nepořádek. TO je svatá pravda :s:

Já jenom zírám, co všechno zvládneš. Zatím jsem na rizikovce. Mám doma pejska, ale rozhodně nevysávám každý den a ani to potom nemám v plánu. Manžel sem tam něco zabrble o nepořádku, ale je fakt, že co jsem těhotná, tak už jsem dlouho neslyšela nic o nepořádku. Spíš mi řekne, ať si odpočinu, že mi to nikam neuteče. A je připravený až bude mimi, taky pomáhat, jelikož chápe, že mateřská dovolená není žádná dovolená. Ať tvůj chlap taky přiloží ruku k dílu, stejně bude muset až ti zase začne semestr. Dítě máte snad oba, ne?

Ale prosím Tě. Co se stresuješ:-), Já mám taky ročního synka, který je extrémně hyperaktivní, to dítě do posledni chvilky než usne leze po posteli, nebo se opírá o zeť, pak spadne a spí v posteli. Teď jsem v pátém měsíci těhotenství, zítra dělám zkoušky na autoškolu, abych se od nás z téhle díry, alespoň někam dostala...mám samozřejmě strach, protože už to chci mít za sebou. Někdy si též připadám, že nic nezvládám, stále opravujeme starší domek, a ještě dloho budem, doma uklízím pořád, jsem extrémně čistostná, vadí mi každá blbost, ráda bych se této povahy zbavila i manžela tím otravuju. Takže můj den je celej o uklízení, vaření starání se o malého...dále sečení trávy...jsme na venkově, topíme dřevem, takže rovnám dřevo....prostě práce všude kde se podíváš. Též mívám chvilky, že jsem nemožná, ale na druhou stranu si říkám...prostě člověk musí, musí to zvládat...nemám tu nikoho, je to malá ves, manžel je v práci od nevidím do nevidím....taky se to dá zvládat.....každej má obas chvilky, že už nemůže dál. Ale pokud do toho ještě studuješ máš můj obdiv, prostě to zvládneš ....člověk musí zatnout zuby a jít dál....všechno se dá zvládnout:-)

ty se ptáš, jestli jsi nemožná?..možná tak tvůj manžel, promiň, ale jestli je tak na pořádek, tak ať si ho dělá sám....máš doma roční dítě a psa, děláš nemožné a on ještě říká, že toho neděláš dost?...já sice psa doma nemám, ale i tak všechno nestíhám, radši se budu věnovat taky přes den malé, než jenom uklízet a uklízet...a do toho i vařit a prát a žehlit....

Nemyslím si, že jsi nemožná matka...Na jednu stranu tě chápu, snažíš se a neocení tě nikdo. na druhou bych vysvětlila manželovi, že když se mu nelíbí, jak uklízíš, at si uklízí sám, nebo ať mlčí!! Drž se.