Nejtěžší volba - viděly jste ten dokument?

No tak to máte zajímavé téma. Neviděla jsem to, ale pokud bych věděla, že čekám postižené dítě, nevím jak bych volila. I když jsem o tom hodněkrát přemýšlela, pravděpodobně bych se rozhodla kdybych se v takové situaci ocitla, ale pokud bych věděla, že by dítě mělo hodinu po po rodu zemřít asi bych těhotenstí ukončila.

Ahojky zrovna jsem se na tento dokument dokoukala se slzami v očich a vůbec nevím jak bych se zachovala v takoé situaci já bych se asi totálně zhroutila, i když v Boha věřím tak bych nemohla být takhle klidná :n:
také jsem byla s malou na odběru plodové vody a riziko downva syndromu naštěsti u nás to dopadlo dobře ani nechci pomyslet na to jaké by to bylo kdyby to dobře nedopadlo-opravdu nevím jak bych se rozhodla,je o strašně těžké rozhodnutí a opravdu tyto maminky obdivuji za to co museli vytrpět..jenom myšlenka na to že bych porodila milovné dětátko které za hodinu mi umře je pro mě nepopsatelná věc :(
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009
http://Anisek1987.mondozoo.com
http://www.prckoviste.cz/kristinka

ahojky dokument jsem neviděla, ale švagrovka měla špatnou genetiku a než ji dělali další testy tak se rozhodovali co by dělali kdyby to zas bylo špatné a rozhodla se že by šla na potrat a já jsem se jí ani nijak nedivila. Máme v rodině postiženého kluka děstkou obrnou a je to hrůza i když u nich to bylo způsobené přiškrcením u porodu. Je mu 15 let, je na vozíčku, chodí do 5. trřídy a bez rodičů neudělá skoro nic.

ahoj já na to přepla omylem, ale dodívala jsem se a hrozně jsem ty maminky obdivovala. Nejtěžší byl pro mě ten moment, jak tam ukazovali domací video z porodu, jak tatínek miminko hladil. Když pak maminka vyprávěla, jak spolu byli na pokoji a mazlili se s umírajícím drobečkem, tak jsem :r: Musí to být strašně těžké, nosit děťátko s tím, že po porodu umře. Maminky mají můj obdiv.

Já taky nevím, co bych dělala, je to těžké rozhodnutí a jde hlavně o srovnání se sama se sebou. Já vždy měla názor, že postižené děti by se neměly narodit, že je to potom utrpení nejen pro ně, ale i pro okolí (když je to postižení opravdu těžké) a život stojí stejně za houby. Pokud se jedná o lehčí formu se kterou se dá celkem dobře žít, tak potom ano. Ale díky tomu pořadu se mi otevřely i jiné možnosti, jak lze svět kolem nás vnímat. Asi určitě u nich sehrála roli ta víra, já nejsem věřící v Boha, věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje, mám k tomu určitý respekt, ale jejich víra má svou stabilitu, má jasné hranice a možná proto je to pro ně snazší. Mě tam nejvíc zarazila maminka dvou holčiček, která ač věděla, že její třetí holčička hned po porodu zemře, tak ji přesto chtěla donosit. Doslova řekla, že holčička asi nechtěla být na tomto světě, že ho chtěla poznat pouze skrze svoji maminku a potom se zase vrátit zpátky. Pojmenovala ji Andělka, což bylo opravdu výstižné... Rozhodně tu každá může říct svůj názor a nikdo by nás neměl odsuzovat, proto jsem ráda, že se tu zatím nerozběhla žádná hádka a snad ani nerozběhne. Jen jsem se chtěla podělit o dost silný zážitek z tohoto pořadu, případně ukázat těm, co ho neviděly a můžou si ho dodatečně shlédnout z archivu čt, že věci nejsou jenom černobílé, jak je mnohdy vidíme... samozřejmě si ze srdce přeju, aby to žádnou z nás nepotkalo a nemusely jsme projít tím, čím ony... :-)

teda je to opravdu hodně dojemné a jsem ráda, že jsem zatím takovouhle situaci nemusela řešit.

zrovna jsem to tam prepla,kdyz sem kojila a rvala sem jak blazen.... :(

neviděla jsem to,ale chtěla bych říct jedno,vždycky jsem si myslela že bych si postižený dítě nenechala,že bych na to prostě neměla a před 6 týdny jsem porodila své 3 dítě,byla jsem na genetice a všechno ok,ale měla ze zkažené strašně silnou žloutenku,hrozily výměnou krve,že by mohla být nemocná a v tu chvíli jsem si neuměla představit,že bych jí opustila i kdyby to nedopadlo,naštěstí je v pořádku,je moc šikovná,ale myslím si že je rozdíl to zjistit už v těho nebo až po porodu,kdy už to miminko vidíš,kojíš...

Taky jsem u toho bulela. Jsem teprve v 10 tt a čeká mě odběr plodové vody (je mi 38) a ještě nemáme děti. Takže jsem to prožívala asi o trochu víc....Ty ženy byly neskutečně vyrovnané a určitě jim pomáhalo to, že jsou věřící. no, nevím, jestli ta vyšetření člověka po zbytek těhotenství spíš nerozhodí...Vůbec nevím, jak nám to dopadne a jak se zachováme. Prostě věřím, že když jsme si mimčo dělali s láskou a opravdu "poctivě". tak je snad udělaný dobře :-) Držte nám, holky, palce.

Ahojky,já to viděla a řvala jsem snad celý pořad. Ti rodiče mají můj hluboký obdiv,já bych to nedokázala a hlavně se s tím vyrovnat by bylo pro mě nepřekonatelné......

No je to strasne tezky, porad jsem nevidela, jdu na neho mrknout http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/ ja jeste jako tehulka jsem mamce rikala ze si ji nechame i kdyby nebyla uplne zdrava, ona me od toho zrazovala, ze to je strasnej zivot jak uz tady pise nekdo , jak pro dite, tak pro rodice... takze nevim jak bych se zachovala kdybych stala pred tim rozhodnutim...

Brečela jsem jako želva, ale taky mě to donutilo přemýšlet jak bych se zachovala já. Asi bych neustála kdyby mi zemřelo dítě a obdivuji ty maminky připadalo mi, že s tím byli smířené. Myslím, že výhoda jestli se to dá tak říct byla v tom, že měly ještě jedno dítě či děti, protože ty je držely nad vodou a musely se o ně postarat a tak je vrátily do života. Musí to být strašně těžký rozhodnutí jestli si dítě nechat a nebo ne. Nechtěla bych se do týhle situace dostat. Mě stačilo to že když jsem čekala malýho a chodila po vyšetřeních tak na mě koukaly jako na blázna že dva lidi s roštěpem si dovolily mít dítě.

Já se na to dívala, manžel se teda na to odmítl dívat, tak jsem mu to pak ještě musela převyprávět. Ke konci jsem i brečela, to když jim ty děti umírali. A bylo až zarážející s jakým klidem o tom mluvili. Je velice důležité i pro vlastní psychiku se s takovým miminkem rozloučit - pohřeb, rozptýlení nebo jiný obřad. A co bych dělala já? To opravdu nevím, jsem zvyklá věci řešit až přijdou. Máme po negativním NT screeningu, tak doufám, že budeme zdravý.

Já ten pořad viděla a dlouho o všem přemýšlela. Sama za sebe musím říct, že si vůbec nejsem jista, jak bych se v takové situaci rozhodla. A proto mají tyto ženy můj velký obdiv, že byly tak statečné. Působily opravdu velmi vyrovnaně. Celá situace pro ně rozhodně nebyla lehká, je pravda, že zřejmě jejich víra v tom sehrála také svou roli. Já tedy nejsem věřící a je pravda, že asi přemýšlíme jinak. Je fajn, že se žena může svobodně rozhodnout, co bude dál. Taky mě to rozbrečelo...

Ahoj, já to teda neviděla, ale přiznám se: kdybych věděla, že dítě se narodí s vadou, záleželo by na tom, jaká vada by to byla. Kdyby to byla těžká vada takového rázu, že by muselo dítě celoživotně brát horu lékůa nikdy se nedá vyléčit, nebo by bylo upoutané na lůžko apod. nechala bych si ho vzít (kdyby to šlo). Nemyslím si že je to sobectví, klidně mě tu odsuďte, ale můj názor je ten, že bych nejen trápila nás (rodiče) ale taky by trpělo to dítě. Co je to potom za život?