Difuzní axonální poranění mozku

Holky děkuji moc za všechny informace, musím si najít něco víc o té bazální stimulaci, vyhrabu fotky z děctví,sepíšu si něco z minulosti co by si mohla pamatovat atd atd. Určitě dám vědět jakékoliv pokroky...

Je zapotřebí velkého úsilí a spolupráce ze strany rodiny, na našem oddělení jsme měli i pár takových jedinců, kteří se vrátili k téměř normálu, nevím, jak moc velké postižení má Tvůj bratr, ale určitě bych ještě neházela flintu do žita, informuj se, zda na oddělení, kde leží využívají prvky bazální stimulace, jelikož to je jeden z konceptů, který se u pacientů s poruchou vědomí hojně využívá.

to je mi líto... zažila jsem několik pacientů s tímto poškozením přímo na ARU od mladinkých po starší... je to běh na douho trať s nejistým výsledkem, opravdu je potřeba počítat s tím, že vše závisí na míře poškození a to se bohužel u tohoto poškození velice špatně zjišťuje, tady jsem ti našla článek, týká se sice dětské neurotraumatologie, ale je to tam dobře vsvětlený... http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/05/03.pdf (až hodně dole) chce to hodně trpělivosti, obětavosti a času strávenýho s tím člověkem... jak píše lucininenka, hodně může pomoct bazální stimulace a rehabilitace... http://www.bazalni-stimulace.cz/ a spolupráce s sestřičkama a rehabilitačníma pracovníkama... nebudu Ti říkat, že to bude v pohodě, opravdu může zůstat úplně "mimo" sebe, ale zažila jsem i to, že se človíček začal probírat a vrátil se téměř k normálnímu životu, všechno s pomocí rodinných příslušníků, kterí se mu nadmíru věnovali a přesto, že to bylo pro ně pro všechny nesmířně včerpávající a téměř beznadějný, tak to nevzdali bojovali s ním a vyplatilo se to... , ale taky jsem zažila, to, že dospělej kluk zůstal na úrovni tříletýho dítěte... fakt je to hodně individuální a nikdo ti dopředu neřekne, jaký bude výsledek, proto jsou asi lékaři skoup na slovo, ale nedejte se odradit... máte právo na informace... ať už dobré, nebo ne... komunikujete hodně se sestřičkama, jaký měl dnes den a co se s ním dělo a tak... taky s ním si povídejte, i když nereauje, povídej mu co jsi dělala, jak jsi se měla, vzpomínej třeba na společné zážitky, rozvěste mu po pokoji fotky, obrázky (čhokoli co mu může něco připomenout) , přineste oblíbenou hudbu, oblíbený tričko, fotky přátel, pokud za ním budou chtít přijít kamarádi, nebraňte jim, pokud to dovolí jeho oš lékař, samozřejmě... a vytrvejte... je to nesmírně náročný a bud vám držet palce, aby se to vyvíjelo tím co nejlepším směrem... vy, jeho rodina mu můžete nejvíc pomoct, vy znáte ty nitky, které je potřeba svázat zse dohromady... co má rád ... hodně štěstí...

Ahojky,to je mi moc líto... :r: :r: pořád tam těch 10% ale je,vím,že to není mnoho,ale... Věřit musíte vždycky.Jinak k té diagnoze-ta je hodně závažná,což jsi už určitě pochopila.Difůzní znamená,že je to celkové postižení,axony jsou takové "výrůstky" na neuronech (to je hlavní mozková buńka),které zabezpečují přenos informací v mozku.Je to hodně všeobecná diagnoza,rozsah poškození je znát třeba na MR.Obnovení funkcí mozku je závislé i na jeho stimulaci,ale to vám určitě již řekli-určitě je dobré stále provádět tzv. bazální stimulaci-stimulovat všechny smysly,i když se vám zdá,že na to třeba nereaguje,většina pacientů naopak reaguje-ale každý po svém a to se naučíte rozpoznávat časem.Takže asi nic jiného než snažit se,stimulovat a hlavně věřit!!My jsme třeba u dětí ukazovali i fotky kamarádů,příbuzných,kteří tam nemohli být pořád,dávali jsme na vatové tyčinky různé potraviny a vkládali do úst a pouštěli jsme hudbu,televizi,prostě vše,co by mohlo pomoci.A samozřejmě cvičit,ať vám rehabilitační sestřička třeba ukáže cviky,co můžete dělat (my jsme vždy rodičům ukazovali),jako prevenci atrofie svalů a kontraktur.Připrav se na to,že to bude hodně těžké,ale co můžeme vědět,zázraky se dějí a já sama jsem jich viděla několik.Když se nám děti probrali z bezvědomí a doktoři jim pár týdnů předtím nedávali šanci.A odešli po svých,prakticky bez následků!!! A jinak ještě poradím-ptejte se spíš sestřiček,oni vám tedy neřeknou nic co se týká zdravotního stavu,ale můžou vám hodně pomoci,když se třeba zeptáte jak reaguje na to a to,jak můžete pomoci,co s ním můžete dělat-třeba to cvičení a tak podobně.Myslím,že když budou mít čas,budou ochotnější než doktoři!!