37.tt
Tak jsem téměř na konci těhotenství a už se nemůžu dočkat,až si pochovám svoji malou holčičku. Sama už jsem dost vyčerpaná a čekám a čekám...už aby to bylo. Porodu se nebojím a bolesti přežiju,vždyť každá maminka si tím musí projít. Spíš mám strach z toho začátku,jestli poznám kdy jet do porodnice a jestli zrovna partner bude doma...bývá často mimo město a hraje fotbal v Rakousku. No a taky mám samozřejmě obavy z toho,jak všechno budu po porodu zvládat a stíhat. Ale to těšení je silnější,než strach a to je snad dobře. Taky jsem asi trošku zvláštní,drtivá většina maminek chtějí mít partnera u porodu,ale já bych tam raději byla sama. Nejde o nějaký stud,nebo nevím o co,ale zkrátka to tak cítím. Je to zvláštní?
Já se k tobě přidávám.
Nedokážu říct proč, ale nepřeju si aby tam mužíček byl až budu trpět v krvi a slizu...jenom by mě rozptyloval :-)
Stejně to tak jako tak nepocítí tak jako já.
M.
Já jsem zdravotní sestra a možná proto to všechno tak nějak vidím jinak. A ještě znám toho svýho chlapa,pořád by mi do toho mluvil a ty jeho "chytrý" rady by mi moc nepomohly. :-) Však čekáme a čekáme a nakonec se dočkáme a bude to určitě fajn!
Ahojky, moc se mi líbí tvůj optimismus.. to je super.. já taky čekám a čekám a zatím marně...a už jsem párkrát slyšela těhulky, že u porodu nikoho nechcou.. mě by bez manžela do porodnice snad nikdo nedostal!? No.. zkrátka ho tam chci a on by ani nevydržel někde čekat v hospodě nebo na chodbě.. každý to má jinak..
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
tak snad to nebude tak hrozný,jinak by ženský neměly víc jak jedno...Já jsem zase rozhodlá že toho mýho u porodu chci,přece jen jsme splodili dítě oba.... :cc): :s: :s: :s: