Porod

Tak jsem našla chvilinku času, abych vám napsala, jak to u mě probíhalo. V pondělí 4.2. jsem šla na monitor do porodnice. S papírkem z monitoru jsem šla do poradny, tam mi kontrolně naměřili moc vysoký tlak, takže pan doktor usoudil, že mě nenechá už jít domu. Skončila jsem na oddělení rizikového těhotenství. Důvod - hypertenze + nedostatek plodové vody. Ve čtvrtek 7.2. se mě při vyšetření paní doktorka zeptala, jestli nechci mít už mimi u sebe. Prý pro bezpečí malého vyvoláme porod. Dali do mě nějaký gel, který měl vyvolat kontrakce. Na mě působil spíš jako projímadlo, pár kontrakcí k tomu jsem sice měla, ale nepravidelných a do večera mě přešli. Takže druhý den, v pátek 8.2. mi dali čtvrtku nějaké tabletky (název nevím), hodinku se nedělo nic moc a pak to začlo. Kontrakce po dvou minutách. Bez přípravy. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená jen na jeden prst. Sbalila jsem si věci, došla jsem na porodní sál, tam mě položili na stůl, "přivázali" k monitoru a od té chvíle začlo fakt žůžo. Dokud jsem mohla chodit, bylo mi jestě celkem fajn.. Ale jak sjem ležela.. Kontrakce byli po chvíli už jen po minutě, nebylo ani kdy si vydechnout a odpočinout. Ještě že dorazil přítel, byl mi tam velkou oporou. Díky monitoru viděl, kdy přichází další kontrakce, tak me vždy upozornil a pak jsem mu lámala ruce.. vydržel to. Po třech hodinách na stole mi řekli, že ještě nejsem ani v půlce, jestli nechci něco na bolest. Řekla jsem že jo a oni, že epidurál nebude, protože anesteziologové byli u císaře, dali mi do kapačky antibiotika proti streptokokovi, pak něco proti bolesti, ale myslím, že to nezabralo. Bylo mi zle, z blbýho dýchání jsem jim tam omdlívala, dokonce se pozvracela, přítel mě omýval mokrou plenou jako kdybych měla umřít. V okamžiku, kdy se rozhodli mi epidurál přece jen píchnout jsem řekla doktorce, že už malej jde ven. Nevěřila.. dokud nezjistila, že si nevymejšlim. Za pár kontrakcí byl venku. Dohromady od podání pilulky trval můj porod 6,5 hodiny. Na jednu stranu je to krása, já vím. Na druhou za 6,5 hodiny se tělo muselo připravit na to, na co se připravuje postupně mnohem dýl. Nezažila jsem spontánní porod nevyvolávaný tak nevím, ale tenhle byl dost strašnej .. ačkoliv krátkej.
Každopádně okamžitě po porodu malého přišla obrovská úleva, radost, štěstí, slzičky, hrdost, nádhera. Když mi přítel položil na bříško našeho syna, byla jsem nejšťastnější ženská na světě :-)