Můj porod Davídka... nakonec KP přirozenou cestou.. :-))))

Ahojky všem :a: zdravíme s Davídkem.... taťka nám odjel vyřizovat nějaký věci, tak máme malou generálku jak to budeme zvládat doma sami... malej usnul po krmení a já doháním snídani, tak mám chvilku vám napsat, jaké to vlastně bylo..... ;)

Všechno začalo už v sobotu, kdy jsem vám psala, že mi odešla hlenová zátka a doktorka z porodky mě poslala domů, že do poradny v pondělí určo přijde, že se k porodu nic nechystá.... :n: super, taky jsem ještě rodit nechtěla, byli jsme teprve 36tt+6 a já si říkala, že miminko by se tam mělo ještě pěkně dopíct.... náš Plaváček měl však úplně jinej názor :c: a jak mi tu psala Andělínka, že se mě nebude ptát a vyleze si, kdy bude chtít, ta ženská měla svatou pravdu :s: večer jsem si dala vanu, protože mi přišlo, že mám stálé poslíčky, vana úžasná, odpočinula jsem si, nahřála si záda a bolesti přešly..... takže jsme si šli s manžou lehnout, jenže jsme nespali ani půl hodiny a já najednou cítím divnej pocit dole v bříšku, jakoby takové kopnutí a tlak a už to teklo.... tak jen říkám manžovi, asi praskla voda.... :jawdrop: manža byl úžasnej, měla jsem strach, že bude trošku zmatkovat, protože to ve vypjatých situacích umí až moc dobře, ale vstal, pomohl mi dojít na záchod a tam jsme zjistili, že to je opravdu voda, že se nedá nic dělat a budeme muset jet.... bolesti jsem měla trošku, ale ne nějak silné a hlavně nepravidelné.... manža mi pomohl oblíknout a šlo se k autu a hurá směr porodka.... ještě jsem po cestě vtipkovala, že už je po půlnoci a že tam tudíž nejedeme ten stejný den :s:

Na příjmu byla samozřejmě ta stejná doktorka, co v sobotu ráno, vyšetřila mě, řekla, že nález je stejný jako ráno, tudíž se k porodu nic nechystá, když jsem řekla, že mám trochu bolesti, tak volala a radila se s nějakým doktorem, no že prý mě dají na oddělení a nesmím nic jíst ani pít a dají mi něco na uvolnění těch bolestí a počkáme do rána, že se rozhodne o vedení porodu, jestli půjdeme kvůli poloze miminka na císaře nebo ne..... ;) manžel nechtěl odjíždět domů a na pokoj by se mnou samozřejmě nemohl, tak jsme si řekli o nadstandard, který jsme původně nechtěli.... ale chtěl být s náma a nakonec dobře, že to tak dopadlo.... :one: na pokoji mi dali kapačku s magnézkem, prý by bolesti měli ustat, napojili na monitor a mám se prý prospat... no jo, ale jak, když bolesti za chvíli nabrali na pravidelnosti a intenzitě.... asi v 5 ráno jsme to řekli sestřičce, že ty bolesti jsou nějaký pravidelný i přes to magnézko a ona zavolala doktorku, ta mě vyšetřila a už to jelo... otevřená na 5 prstů, miminko má váhový odhad 2900g plus minus 400g a mám se rozhodnout, co dál.... císař nebo přirozený porod.... chvilku jsem špekulovala, ale pak se rozhodla, že to teda zkusíme přirozeně a doktorka mě ujistila, že kdyby cokoliv, tak se jde hned na císaře.... ;)

Následoval přesun na sál a tam už to jelo poměrně rychle.... rychlá příprava, klystýr, po kterém se mi strašně ulevilo a šup na lůžko, musela jsem být na monitoru, což bylo asi nejtěžší, ležet na boku a prodýchávat kontrakce.... dostala jsem něco na zklidnění, abych si prý mezi kontrakcema odpočinula, no byl to oblbovák, mezi kontrakcema jsem fakt usínala... :s: manžel byl naprosto úžasnej, držel mě za ruku, povzbuzoval, že už to bude brzo za náma a dával mi po troškách napít a staral se o mě.... zpětně si uvědomuju, že kdyby ho poslali domů, nezvládla bych to bez něj, to říkám otevřeně, normálně bych řekla, že se jde na císaře a basta..... chodili nás průběžně kontrolovat a přinášeli dobré zprávy, že se otevírám naprosto ukázkově.... těsně před devátou už byly kontrakce takové, že jsem neměla ani tak bolesti, jako spíš strašnej tlak, a nemohla ho vydržet.... doktoři chtěli, abych ještě vydržela, že prý tak hodinu nebo 2, to jsem měla chuť se zeptat, jestli se zbláznili, že tohle nevydržím, že mám strach, že začnu tlačit a to by asi nebylo dobrý.... tak na mě doktor mrkl a ejhle, začalo se lítat, porodní cesty zašlý, prý jestli cítím tlak i mimo kontrakci, tak jsem řekla, že ne tak moc jako při kontrakci, ale trošku jo..... no co vám mám říkat, KP přirozenou cestou, seběhlo se tam lidí jak do divadla, všichni se chtěli podívat, prý to tam nemají často.... byli tam 3 doktoři, jeden vedl přímo porod a druhý mu asistoval a pak zašíval..... najednou se mi strašně ulevilo, věděla jsem, že už to bude za náma, mohla jsem tlačit a to byla úleva.... mačkala jsem manželovi ruku, jakmile řekli, tak jsem tlačila o sto šest, pěkně jsem si holky zařvala, protože mi to hold pomáhalo :s: a oni mě v tom řevu ještě povzbuzovali :c: asi na 5 kontrakcí byl Plaváček venku a já se dozvěděla, že mám syna :h: :h: :h: byl to neuvěřitelný pocit, jakmile vyklouzl ven, všechno přestalo bolet a já byla nejšťastnější na světě....

Bohužel jak malému vyjela hlavička, tak s ním jim vyklouzla ze mě i placenta a doslova se rozprskla na podlaze :sick: takže to tam vypadalo jak na jatkách, doktoři celý od krve, malého museli odnést a nemohl si ho ani taťka odstřihnout, ani na bříško mi ho nedali, že mi ho přinesou za chvilku a že tatínek si ho může jít popsat a vyfotit.... já jsem byla i ráda, že mi malého na bříško nedali, byla jsem taková nějaká urvaná a potřebovala to všechno pobrat, navíc to bylo jen 10 minutek a přinesl mi ho manžel ještě špinavého a hned se přikládalo k prsu.... v těch 10 minutách mě stihli zašít, mám prý asi 3 stehy vevnitř a 6 stehů na hrázi, nenastřihli mě prý víc než při normální porodu hlavičkou a musím říct, že doktor zlatej, šití vůbec nebolelo.... :n: pak jsme strávili s malým pár chvilek na sále, než si ho odnesli a nás nechali ještě s manžou na sále.... asi po 2 hodinkách nás převezli na pokoj, tam jsem se osprchovala a dostala jídlo a asi ve 4 natrvalo na pokoj svého Davídka.... a už jsme byli jen a jen spolu :h: :h: :h:

Holky moc se omlouvám, že je to tak dlouhý popis, obdivuju všechny, co to dočetly až sem :///: ale takové jsou moje pocity z prvního porodu, nakonec jsem byla strašně šťastná, že jsem to zkusila přirozeně a ten zážitek jsem si nenechala ujít..... Davídek vážil 2850g a odhadem měřil 49cm :°~°: krásně jsme se v porodnici rozkojili, takže nás po 4 dnech pustili domů.... malej je zatím zlatej, jen baští a spinká, vyvádí trošku u koupání, ale to je asi tak všechno :c: musím moc pochválit manžela, jak se stará, dokonce v noci i vstane k malému, přinese mi ho na kojení nebo ho přebalí.... no zatím je s náma doma, má volno v práci, tak může... je to skvělej táta, co běhá kolem malého, pořád by ho choval a věnoval se mu..... všechny vás moc zdravíme, přejeme všem Březňátkům a samozřejmě i zbytku z Úlu (protože tam teď vlatně příslušíme :s: ), aby měly takový pohodový a krásný porod jako my, aby si odnášely jen ty nejkrásnější zážitky a nejkrásnější miminka :e): :$}: :°O°: ještě vám sem vložíme pár fotek.... :a: :h: