probl? se skoro 11.měsíčním batoletem?máte to taky tak?únore?

A TO MU JSOU 2 ROKY,SPÍ SE MNOU,MANŽEL NA GAUČI,POŘÁD MĚ HLADÍ A DRŽÍ SE VLASŮ JEN MAMA MAMA HRŮZA A TO V BŘEZNU ČEKAME MIMČO TAK TO JSEM TEDA ZVĚDAVÁ NA TOŽ AŽ BUDU V PORODCE A BUDE S MOJÍM DOMA SÁM :s: :s:

Tak ono zrovna v tomhle věku bývá většina batolat totálně závislá na mamince - je to normální vývojová fáze. I když trochu náročný:-)
Když jsem šla na WC, tak jsem teda malou dávala do ohrádky, ale jinak taky furt lezla za mnou. Pevné nervy;-)

Tak našemu Matymu je taky jedenáct měsíců, přes den vyžaduje pozornost dost podobně, někdy si chvilku vyhraje sám, někdy dá najevo, že beze mě to nezvládne..ale říkám si co už, od toho jsem přece doma...vařím při chvilkách, kdy si vystačí sám, ale u toho mu neustále něco povídám..to je pak spokojený, že jsem někde poblíž...když si udělám kafe, povětšinou si ho vezmu někam ke hračkám, kam nedosáhne, stavíme komín...kutálíme si míček a já při tom popíjím, s nočním spaním naštěstí problém nemáme(musím zaťukat) od narození měl pravidelný režim a to se nám vyplatilo, usíná v osm hodin úplně sám a probouzí se až ráno (někdy si o ten čajík řekne, to je fakt), přes den usíná ve svém pokojíčku, kde má taky postýlku...takže aspoň že tak...

Tak nám je 10měs a malej chce být taky se mnou, nic s ním neudělám, oběd mu dělám, když spí dopo. Na záchod taky chodí se mnou. Nepřipadám si jak otrok, prostě mají takové maminkovské období, vem to, že jsi pro něj středobod žití. Já když se chci koukat na telku, tak si sednu na zem a musím mu podávat hračky,pak jedině si hraje, jinak ne. A s tím spaním je to taky tak, jakmile zjistí(a to je prakticky okamžitě)že jsu spat chce ke mě, ale mi spolu spíme skoro od narození, to mi neva. Říkám si, že to přejde a je potřeba vydržet, a když už s nervama nemůžu, necám ho na hlídání babičce aspoń na hodinu...Tak vydrž, já bych neměla na to ho nechat řvát, stejně bych nic neudělala a o nervech nemluvě

Ahojky, nevím,jelsit tě to uklidní,ale mám doma to samé..Jen s tím rozdílem, že DOmča má dvě velké sestry(14 a 17), takže když potřebuji na wc nebo dáchnout, tak zmizím a ony ho hlídají. Občas je klid, občas né. A se spaním? Nedej se a zkus vydržet ho nebrat k sobě...Je to jen otázka přibližně týdne. To se asi nevyspíte,ale mělo by to pomoct. A kdyby k němu vstával manžel,tak by to bylo ještě lepší.... U nás se mladej začal v noci budit,ale myslím, že to je zoubkami, lezou nám stoličky. Tak si ho kolem 4 ráno beru do postele, ale dříve né... Musíme holt vydržet, jen nevím taky jak dlouho.. :-)

ahojky,no muj názor je takový nedělat ze sebe otroka dítěte,ice je to drsný ale něo na tom bude.Klííído bych ho nechala v postýlce a dělala bych vše co musím myla nádobí,návštěvy záchody i kafe bych si udělala,a klidně ho nechala vyvztekat a vybrečet on si pak na to vykne a bude vědět že tě nemá jen tak na zapískání a musí taky chvíli vydržet sám . přce musíš normálně žít a fungovat to by ti pak picly nervy :s: