Změna charakteru

21.11.2009

Ahoj holky, jsem tu nová. Chodím sem ale uz od dubna tohoto roku, kdyz jsem zjistila, ze jsem tehu. No, a jelikoz to nevyslo a nemám o tom s kým si promluvit, tak jsem se rozhodla, že se zaregistruju.
To moje těhu se vyskytlo čistě neplánovaně, přes prášky (byla jsem v únoru dost nemocná a sbaštila jsem 3 balení antibiotik, tak ta antikoncepce nepůsobila). Byl to pro mě taky dost velký stres, protože mě ještě před tím, než jsme to s přítelem zjistili, přítel požádal o ruku. Takže jsme plánovali svatbu a taky ještě stěhování z nájmu do vlastního. Ke všemu jsem cukrovkářka 1.typu.
Nejdřív jsem brečela, co s tím budeme dělat (přítel brečel taky, ale radostí). Rostly mi prsa, zle mi bylo od žaludku jako blázen (jenže já nesmím zvracet, takže jsem to držela jako divá), unavená jsem byla, no prostě to vypadalo, jak má (alespoň na venek). Pak to najednou přestalo. Bylo mi zase dobře. Za další týden (14 dní lítání po doktorech) mi specialistka na gravidní diabetičky řekla, že se to zastavilo a že nic nebude. Ale že to bylo asi do 8. týdne, že mi to odsají.
Pak jsem byla na doporučení svého gynekologa měsíc doma a odpočívala, aby příští těhu dopadlo zdárným porodem. Byla svatba, stěhování a pak to na mě přišlo. Těhotný (nebo aspoň) maminy s kočárkama jsou snad všude a já (dosud nepřítel všech dětí) se zastavuju a koukám na ně a říkám si, že chci taky.
Manžel mi říká, že prý na jaře oběhneme doktory a pak že zaděláme na léto. Jenže já mám STRACH!! Co když to dopadne tak jako minule? Co když to nebude klapat s tou cukrovkou a nebude to? Nebo co když se pos.. něco jiného? Já nevim, jsem už fakt zoufalá. Manžel by moc moc chtěl (je fakt rodinný typ), jenže už se se mnou o tom ani nebaví, protože já pak akorát brečím.
Teď beru normálně prášky, ale tak, aby neselhaly ale každou MS očekávám jak na trní a říkám si, co kdyby... už fakt blázním. Manža by řekl, že jsem typická ženská, která neví, co chce ;-)
Pokud jste to dočetly až sem, tak děkuju. Já se vysmrkám a budu dál hrdinka.

Myslím, že prostě potřebuješ víc času, abyses s tím vyrovnala. Neboj, přijde doba, kdy touha po dítěti bude větší než ten strach ;)

Ahojky, já jsem taky po zamlklém těhotenství a teď jsem znovu těhotná, právě jsem zvládla 5. týden. Jsem taky nemocná, mám crohnovu chorobu, beru dost prášků, takže vím jak se cítíš, pro mě to taky není jednoduchý, lítala jsem po doktorech, vyšetřeních než mi řekli, že můžu otěhotnět a pak když to vyšlo hned na poprvé tak obrovská radost... jenže než jsem se dostala k doktorce, jela jsem na dovolenou a tam jsem začala špinit a pak už bylo pozdě cokoliv zachraňovat.... Po třech měsících jsme to zkusili znovu a znovu to vyšlo hned na poprvé a já musím doufat, že to dobře dopadne, samozřejmě mě napadají ty nejhorší myšlenky, ale teď prostě tomu věřím, protože napoprvé se to prý stává velkému procentu holek, ale napodruhé to vyjde..... Mám spolužačku co je taky těžká cukrovkářka a má krásnou zdravou holčičku....
Chce to myslet pozitivně, podruhé to určitě vyjde... uvidíš!!!

zaměřit na to, že přítel je milej, vzal si mě, chce mimčo a je se mnou šťastnej, takže vyjít to musí :) a pokud jsou velké strachy,šla bych za pychologem. Jsou i zdarma někteří.

In reply to by Keltka

Já jsem už o tom přemýšlela, jenže když pak tady na webu čtu problémy jiných, musím se sama nad tím svým zasmát a pak se vlastně i stydím za nějaké takové myšlenky na spec. poradenskou pomoc. A další věcí je, že se taky bojím toho všeho, co těhu a mimi pak přináší. Manža chce jak divý. Jediný, co ho teď zrovna brzdí vyhodit mi prášky do koše, je, že máme zrovinka lítání skrz hypotéku a tak by se ještě asi do Vánoc to lítání po doktorech k tomu nehodilo. Víš jak, plány všeho druhu (cestování, poznávání, další studium, nevim vymýšlím si), prostě nic z toho už pak nebude. Nebo bude? Právě jsem dost z toho všeho zmatená...

To je teda škoda,že to tak dopadlo..mohli jset to mít vše naráz,ale život je někdy krutý..já přišla o mimi 1.7. byl to děs a skoro nás to s manžou rozvedlo,víš chalpy se do nás těžkod okáží zcela vžít a jsou prostě jiní...
Teď čekáme další miminko povedlo se až po třech měsících,jsem ve 13. týdnu a vše vypadá dobře...Tak snad bude!
No víš já prodělala rakovinu a tak jsem taky pořád na trní co se může stát a co se stane..ale myslím si,když si tě dr. se vším pohlídají tak to určitě dopadne skvěle...
Musíme hold věřit a být pozitivní..jinak to asi nepůjde...
Moc se opatruj a klidně nám se m písni...Terka :one: :h: :k:

In reply to by Terulkovka

To nás to spíš spojilo. Manža byl skvělý, prostě úžasný, byl se mnou v nemocnici, pečoval o mě. Akorát teď už prostě asi neví, co mi na to má říct. Spíš si ze mě dělá legraci, že otěhotním na podání ruky :-) Nejvíc mi ale lezou na nervy ti doktoři. Už vím, co mám dělat, jak to mám dělat (pro příště), tzn. hlídat si hladinu cukru, ale jak mám dosáhnout toho, aby mi to tak šíleně nelítalo (moje stabilní cukrovka byla v těhu úplně napadrť), což samozřejmě škodí mimi, až to pak vzdá samo.. Oni si mě zvali do každé ordinace 1x za týden (tzn. obden u doktora) a já měla akorát stresy. Skoro jsem rozhodnutá, že příště půjdu k doktorovi, až mi MS nepřijde tak 3x. Abych byla v klidu.. ;-)

ahojky.asi nemůžu chápat jak se cítíš.mám tříletého cvrčka a nyní čekáme další přírůstek v prosinci.ale držím ti palce,aby to vyšlo.já taky měla strach,že mě budou zlobit protilátky,taky že jo,ale ted mi klesly,tak jsem štastná.tu cukrovku ti určitě ohlídají,neboj.mám kamarádky,které měly tu těhotenskou a jedna z nich si v druhém těhotenství ke konci píchala inzulín,ta druhá byla akorát na dietě,obě mají zdravé děti!s tím otěhotněním je to druhá věc,první nám šlo hned,protože jsme nepospíchali,ted tu treperendu jsme zadělávali 8 měsíců.takže držím moc pěsti a bude to dobré neboj!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky