Je toho na me nejak moc… holky, potrebuju potesit, prosim

17.11.2009

Ahoj holky! Mam sestnactimesicniho chlapecka, moc ho miluju a nedala bych ho za nic na svete, ale… Nekdy je toho na me trochu moc a padam na hubu. Zrovna dneska vecer mi je zase pekne ouvej a potrebuju se nekomu sverit a slyset, ze je na tom třeba někdo podobne, ze v tom nejsem sama. Abych popsala svoji situaci. Den predtim nez se narodil nas hosicek, jsme se prestehovali z mesta na vesnici, kde nikoho neznam. Nemam tu stále ještě zadnou kamaradku a citim se osamela. V praci jsem se stykala denne s desitkami lidi a ted jsem s malym skoro cely den sama doma. Nemame tu ani zadnou babicku, takze musim vsechno zvladnout sama. Manzel mi pomaha, ale pece o maleho je stejne z 90 procent na me. Na manzelovi jsem hodne zavisla, protože auto neridim a dopravni spojeni od nas není nic moc. Naseho broucka mam opravdu moc rada, ale on je hodne zive ditko, vyzaduje si stále moji stoprocentni pozornost a je trochu zlobivejsi. Vecer spatne usina, vyzkouseli jsme uz leccos, ale bez ohledu na to, kolik toho přes den naspi, ma vecer problemy s usinanim. Trva mu vetsinou tak pul hodiny az hodinu nez usne – tzn. usne az tak mezi 20:30-21:00. Bez place se to vetsinou neobejde. Problem je, ze bydlime v prizemi hodne maleho domecku a mame loznici, kam se vejde jen postel a detskou postylku mame hned vedle v obyvaku, který je spojeny s kuchyni. Takze vecery travime v tichosti v kuchyni u stolu… Vzdycky jsem mela hodne zajmu a ted nemam na nic cas. Když maly usne, honim domacnost nebo jsem uz vecer tak unavena, ze na nic nemam silu. Vim, ze bych mela byt stastna, ze mam zdrave detatko a ze je to mozna me nejstastnejsi obdobi zivota, ale ja presto citim jakousi nespokojenost a mam nekdy vseho dost. Manzel me nechape, porad se jen o necem dohadujeme, jsme oba takovi nejak ustvani a ja si rikam, co se to stalo s tim nasim hezkym vztahem. Holky, napiste mi prosim něco povzbuzujiciho. Moc to potrebuju, diky. Mejte se hezky a dobrou noc

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj, taky se přidávám, právě jsem objevila tvůj článek. Já jsme původně z města, na vesnici jsem se přivdala. Sice manžel tady zná dost lidí, ale já nejsem tam společenská jako on. Máme měsíční princeznu a ta vyžaduje pořád pozornost. Naši vesnici taky obejdu během 1-2 hod a pořád potkávat ty stejné zvědavé lidi mě nebaví. Naštěstí mám auto, tak často jezdíme k našim do Brna k tchýni na návštěvu. V blízkém okolí mám jen jednu kámošku co má právě taky teď dítě v podobném věku, ale taky jí nechci otravovat často. Má ještě holčičku co teď začla chodit do školy a má svých starostí dost. Jinak kamarádky co mají děti se mi odstěhovaly daleko. V práci holky nemají tolik času,každá má své starosti a hlavně chodí do práce a to nemají tolik času jako my na mateřské. Tak se snažím je aspoň jednou za měsíc navštívit do práce. A kamoška co dítě ještě nemá, ta má jiné zájmy a nemá na mě čas. Je to těžký, být doma sama s dítětem, chlap chodí dom večer a já se neumím jen tak s někým dát do řeči. Už jsem se párkrát zklamala a lidem nevěřím. Tak chápu jak se cítíš. Ale musíme vydržet než půjdou děti do školky. Ahoj Věrka s Adélkou

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

já teda ještě žádnou "kamarádku" nenašla. Scházíme se o víkendu se známýma od manži z práce, jsou fajn, ale jsou to jen holt víkendovky...
Holky, je to sice hodně často depka, ale zkuste si občas udělat radost, protože nejdůležitější je spokojená maminka!!!! Ono je to i tím ošklivým podzimem...

Ahoj Jani,nezoufej,myslim,ze je to vsude vicemene podobne.Ja mam holcicku rocni-zatim samostatne nechodici,ale uz ted je to pekny certik.Chvili neposedi,porad nekde leze,vytahuje vsechno na co prijde.Behem peti minut dokaze udelat v celem byte takovy neporadek,ze ja mam na hodinu co delat.Nedavno jsem vyluxovala a vytrela(ostatne jako kazdy den) a nez jsem si vylila kybl a uklidila vysavac rozsypala po celem obyvaku hlinu z celeho kvetinace. :r: Hlina byla vsude,mela ji dokonce az v plince-tam teda nevim jak ji dostala.Do toho domactnost-neustale uklizeni,prani,zehleni,kazdy den chodime ven-na cerstvy vzduch,kazdy den cteme z knizek a ucime se zvuky zviratek...takze pro sebe mam opravdu minimum casu.Obcas mi pohlida mamka,ze si muzu jit dvakrat do tydne zacvicit do kolektivu-jinak cvicim doma po vecerech,kdyz mala usina.U nas je teda rozdil v tom,ze my stabilne ukladame v 19hodin,s tim,ze bez place usina cca do 20minut.Takze vecer mam volnejsi.Muj chlap,je neustale v praci,nebo na sluzebnich cestach,k tomu navic studuje,takze mi diky tomu pomaha minimalne a to jen kdyz je doma.Nic mu nevycitam,vim,ze toho ma hodne a jsem rada,ze slusne vydela.Ale uz se tesim na leden,kdy konci seminar a bude vic doma :///: takze sem taky prevazne na vse sama.Zkus dat maleho k babicce,pokud mate moznost-uz je myslim dost velky aby zvladl hlidani treba i pres noc a nekam vyrazte.Jdete na veceri nebo treba do divadla,na koncert a udelejte si jednou za cas vecer jen pro sebe,urcite to vztahu prospeje a maly nijak neutrpi,pokud je tva mamka nebo tchyne v pohode a spolehliva :a:

tak se přidávám já mám 18 měsíční holčičku a druhé mimnko čekáme v únoru.někdy mám podobné depka jako vy.též jsem skoro na vše sama.přítel pracuje a když nepracuje tak hraje PC online hry.a vše je na mě.Holčička tak zlobí s usínáním.někdy jsem z toho na hlavu.řidičák taky nemám ,ale dokud jsem nebyla těhotná tak jsem byla schopná si někam vyjet sama.ale časem je to záhul vydávat se malou.asi jak píšete musí to období přejít.více se mi líbilo léto byly jsme celé dny venku.ted už to moc nejde.tak se loučím malá mě potřebuje.hodně sil.je potřeba se z někým seznámit v tom sem já zase něměla problém.pokud jsem viděla maminku s kočárkem a byla sama tak se jsem se hned ptala zda můžu jít s ním a většinou to vyšlo tak u nás znám asi 5 maminek.

Tak to já se taky můžu přidat k Vám "do klubu". Nejsi v tom sama, také bydlím na vesnici, kde skoro nic není. Vesnici s kočárkem objedu během půl hodinky dvakrát, z toho 3krát potkám ty samý lidi. Řidičák sice mám, jenže máme jen jedno auto, a tím přítel jezdí do práce. A aby toho nebylo málo, tak bohužel odjede vždy na celý týden. Sice je pak zase další týden doma, ale i tak, vím jak se asi cítíš. Také tu skoro nikoho neznám. Spojení do města je hodně mizerné, tak nám nezbývá, než koupit ještě jedno auto, abych se také dostala mezi lidi. Protože jinak ten týden je hrozně dlouhá doba, především teď v tomhle počasí.. Ale musíme to zvládnout.. :-)

moc tě chápu a vím, jak se cítíš. Je to na té mateřské prostě někdy pěkná izolace a pak to na tebe padne jako deka...
My také bydlíme na vesnici a ještě v zahraničí. Minulý týden jsem byla u našich, to jsem si tak užila!!! Kámošky, večer nějaké cvičení a hlavně byl skoro pořád někdo doma, takže jsem nemusela pořád být u malé a dávat pozor, aby někam nevlezla. Od včera jsme doma a padla na mě taková depka, že jsem si na procházce pobrečela. Jak píšeš, také tu nikoho neznám, takže dny trávím procházkama se psem a malou. Mám tedy výhodu v tom, že občas někam zajedeme autem a večer jde malá tak v půl 8 spát a my máme večer pro sebe...
Ale moc tě chápu... já mám také taková pesimistická období a pak se na mě ta moje princezna usměje a já jsem najednou nejšťastnější maminka na světě.

Ahoj, mám to same, do nedavna jsem sice bydlela ve měste, ale taky jsem tam skoro nikoho neznala, a před měsícem jsme se přestehovali na ves, fakt mě to tam nebaví, ne jen že tam nikoho neznám, ale už ani nemužu chodit po obchodech, celej den dřepim doma sama, je pravda že se nenudim, ale takle jsem si mateřskou taky nepředstavovala. :( Do budoucna si chceme pořídit vlastní byt takže hledam bydleni ve měste, do vsi už nikdy! Být tebou tak si udělam třeba řidičak a začnu dělat veci co tě baví. Akorát s tim hlídáním je to blby, taky nad tim přemyšlim jak to udělat. :? u nás to není problem když přijde manžel z prace tak mi malou kldině pohlida, ale to už je pozdě (chtěla jsem jezdit na koni)

janino ja prozivam neco podobneho. na malou jsem take pres 90%sama. manzel je dosti v praci :\/: a ja jsem tady taky da se rici sama. z prace sice dost lidi znam, ale vetsina z nich nemaji deti nebo kdyz tak uz o hodne vetsi ://: takze travim cas jenom s malou. chodime denne na nekolikahodinove prochazky a nekdy nekam zajedem, ale jezdi sama nekam s ditetem :00: myslim ze musime byt silne a hold to obdobi prekonat. ja sice mela pred tehu uplne jine zajmy a povinosti, ale musim rict ze i kdyz jsem tu sama tak si uzivam obdobi s moji princeznou (je nam 11m.) zkus ze vseho vzdycky vydolat to hezke na te situaci :\x: drzim pesticky, aby se zase psychicky darilo lepe to vis ten podzim na tom moc neprida, ale ver ze se vse zase srovna :c:

neves hlavu - stejne jako ty je na tom spousta holek - taky bydlim ve vesnici, kde nikoho neznam. Pritel mi nepomaha vubec, takze v tom jsi na tom lip. Ja mam zase vyhodu v tom, ze mam auto a ridicak a kam chci, tak si dojedu... Stejne jako pises Ty, materstvi je pro me brutalni zmena - predtim jsem byla dovecera v praci, pak nejake sezeni s agenturama nebo hospoda s kolegy z prace atd.... a ted? Nemenila bych, Dorinka je moje zlato - ale je to zmena - pocitala jsem s ni, ale presto. Navic resim finance - samozrejme jsem si pred materskou nasporila, ale z uspor se mi zit nechce, proto uz jezdim na brigadu... Beru to tak, ze to co me nezabije, to me posili - a krome zajimave zivotni zkusenosti tu mam Dorinku, kterou mi nikdo nevezme a kterou mam moznost formovat, tak, aby z ni byl dobry clovek....

ahoj-)tak to je uplne stejny jako bych to psala ja... akorat ja mam sestimesicni miminko a je moc hodnej a na hubu padam malokdy...ale jinak sme na tom podobne...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky