stěhování na vesnici

Chtěla jsem ti odpovědět na soukromou zprávu, ale píše mi to, že nepřijímáš soukromé zprávy. Můžeš to nějak zrušit a dát mi vědět, abych ti mohla odepsat? Nebo mi písni mejlíka a můžu ti písnout tam...

on chtěl jít do prahy ale naskytla se příležitost mít tu hernu. Do toho jsem otěhotněla. V praze mám pronajem ale za cenu kterou už nikdy pak neseženu.jezdím tam za ním už rok a pořád se na mě holky dívají jako na pražskou krávu. Mám jiné názory procestovala jsem svět vím že se žije jinak a líp než jim.. Nechápu tu rivalitu tam tu závist. Nikdy jsem tam žít nechtěla. Žilo se mi tu dobře nic mi nechybělo. Mám strach že později budu litovat že jsem se tahle rozhodla že to budu dávat za vinou příteli i dítěti. On nedokáže pochopit můj pocit. On si myslí že všechno dělá pro nás. Ale pro mě je tohle rozhodnutí a velká změna ne přirozená ale prostě jsem k tomu donucena a bojím se že to špatně skončí jak pro naše dítě tak pro nás oba.

Tomu bych věřila, že on to dělá pro vás a dělá to s nejlepším přesvědčením, protože to tak vidí a cítí, prostě je to pro něj normální a je ze svého prostředí zvyklý, že to tak je... ale prostě jste nejspíš dost rozdílní, on je takový ten hodný venkovský tatík a je pro něho přirozené, že se žena přestěhuje do domu, co jim chlap pořídí a přizpůsobí se - nebo ne přizpůsobí, on to považuje za samozřejmost, vůbec by ho nenapadlo, že by to mohlo být jinak... on v tom nevidí problém a pro tebe to je nepřekonatelný problém... jsi prostě jiná, jinak založená... a možná se trochu cítíš, že jsi lepší než ty vesnické slepičky, co si žijí blbě a neví, jak to ve světě chodí... ale asi ho těžko přesvědčíš, že ve městě to bude lepší, a kdybys ho donutila jít do Prahy, tak by to asi taky blbě skončilo... prostě by se trápil stejně jako ty tam... no, to je těžká situace... a je pozdě říkat, že jste si otázku bydlení a dalšího fungování měli ujasnit dřív, než jste si pořídili dítě...
No, já to vidím spíš černě, že dva takhle rozdílní lidé, naprosto jinak založení, spolu asi nemůžou najít rozumný kompromis, když životní styl a místo toho druhého je pro ně nepřijatelné...

moc ti děkuju za odpověď. Nejhorší je že takhle to přesně vnímám já. V říjnu se toho semlelo prostě hrozně věci najednou. Měl v plánu prodat 2 byty a jít do prahy ale dostal šanci mít svoji hospodu takže plán se změnil do toho já zjistila že jsem těhotná nebyl to vůbec plán. Půl roku jsem měla problém s menstruaci a dávali mi léky. No a když jsem je vysadila tak jsem zjistila že jsem těhotná. Nikdo s tím nepočítal. On je rád a já vystrašena. Je mi 34 let čekám první dítě do toho další životní změny. Byla jsem zvyklá byt svobodná užívat si života cestovat. Bavit se dělat kariéru ale bohužel nebo bohu dík jsem se zamilovala do něj. Nemám rada moc změny a teď jich je nějak moc najednou a já nevím jak se s tím vyrovnat

No, tak to bych ti poradila jediné - neboj se změn a neodmítej je... já jsem v 35 letech najednou změnila celý život a to vše naráz - rozvedla jsem se, odešla jsem do jiného zaměstnání a de fakto jsem se seznámila se svým současným manželem, koupila svůj byt do osobního vlastnictví a řeknu ti, že v jednu chvíli jsem si říkala, že těch šílených změn je moc najednou, že to nemůžu zvládnout, ale stačilo udělat první krok - rozhodnout se - a pak to šlo dál v pohodě samo... samozřejmě, že to bylo docela hektické období, ale to pominulo a já nelituji ničeho... i když jsem si to předtím ani neuměla představit... takže to zkus brát jako přirozený vývoj... nic nemůže trvat věčně a tys třeba dostala šanci změnit svůj život, usadit se a mít dítě... no, ve 34 sice nejsi ještě stará, ale zase je to jiné než ve 24, kdy si můžeš říct, že máš na všechno ještě deset let času... jediné, co bych nějak vymyslela, je ten tvůj byt v Praze... jestli je to tak výhodné, nemáš nějakou kamarádku nebo kamaráda, který by tam bydlel místo tebe, aniž by se měnila nájemní smlouva, třeba jako tvůj teď spolubydlící? Aby ses v případě nutnosti měla kam vrátit? Ale myslím si, že si na tu novou situaci a bydlení s mužem, kterého máš ráda, zvykneš... třeba to nebude tak strašné... jen zkus na ty místní holky hledět jinak... ony neznají tvůj svět, ty jejich, a nikdo z vás nemůže říct, že ten druhý způsob je lepší... každý by měl svou pravdu a vše má své pozitivní i negativní stránky... no a jestli máš řidičák, tak nejsi svázaná ničím, no snad jen finanční stránkou, aby mělo auto vždy plnou nádrž...
Jak říkám, nejtěžší je vždycky to rozhodnutí a ten první krok... krok do neznáma... ale jestli se máte rádi, tak by to nemuselo být tak těžké... nemůžeš zůstat na stejném místě... stagnace znamená umírání... potřebuješ vyzkoušet i jiné věci... ber to jako další dobrodružství... budu ti držet palce... :a:

otevřel herou takže na volný dny se u nás nehraje. Chtěla jsem si nechat byt v praze ale z te mateřské ho nezaplatím. Řekl mi že rodina ma byt pohromadě a že naše dítě nebude jak cestovní taška na ježdění mezi prahou a tím kde bydlí.

No, s tím, že rodina má být pohromadě, v zásadě souhlasím, ale zase vždy záleží na tom, co je pro všechny nejlepší... a to chce spíš kompromisy z obou stran, ne jen z jedné... byt v Praze můžeš pronajmout, já to tak taky dělám s mým bytem ve městě... a v případě potřeby se tam pak budeš moct kdykoliv vrátit... teda pokud teď nebydlíš v pronájmu, to by nešlo... víš, já bych to určitě zkusila... naučila jsem se, že už nikdy nebudu říkat nikdy... v životě se člověk dočká věcí, co by ho předtím nenapadly... a určitě tady bude pár maminek z okolí té vesnice, kde budeš bydlet, tak se můžeš scházet s nimi, my jsme se tu takhle daly dohromady príma parta maminek s mimčama a scházíme se pravidelně... ale určitě bych to zkusila... odejít můžeš přece vždycky... potencionální problém bych spíš viděla v partnerově neústupnosti nebo neochotě vyjít vstříc tobě, než v přestěhování... život je změna... a většina změn je k lepšímu... určitě to tam nebude tak strašně mizerné... ale může se ti to tak zdát, protože jsi už předem přesvědčená, že to tak bude... a to z člověka na okolí vyzařuje... chce to odhodit předsudky, nesouhlas a zkusit to... za to nic nedáš... jen získáš pár dalších zkušeností do dalšího života...