ahoj maminy poradíte mi??

17.11.2009

ahoj chtěla jsem se zeptat zda máte takovou zkušenost jako mám já narodila se mi krásná holčička ale po 8 měsících umřela a potřebovala bych si s tím s někým kdo zažil podobnou smutnou zkušenost mluvit manžel se z toho uzavírá do sebe a já zase potřebuji komunikovat a to si myslím že s´je špatně poradíte mi co s tím ??? předem děkuji za odpovědi

To je hrozná tragédie, asi tě tim moc neuklidnim, ale s mojí povahou, bych to rozdejchávala strašně dlouho a asi bych se chovala jako tvůj manžel, jedinej lék je bohužel čas. Co se chudince malinký stalo??

To je mi hrozně líto :r: :r: :r: ,vůbec si to neumím představit.Ono to má každý asi jiný.Já bych o tom taky musela mluvit,ale každý to tak nemá.Nevím jak je to dlouho,ale bude potřeba asi moře času,než se ta bolest zmírní.Našim,než jsem se narodila,se narodily 2 holčičky,asi 2 roky po sobě,obě se narodily téměř donošené ale mrtvé. U nás doma to bylo a je dodnes veliké tabu.Kdybychom nejezdily na hrobeček,tak bych to snad ani nevěděla.Dodnes si neumím představit,že bych se měla zeptat co a jak.Měla jsem s tím taky problém,když jsem byla malá.Naši mě často vyčítali že se neučím,jsem nepořádná... a já jsem potom měla pocit,že měli žít oni,že by byli lepší.Dnes mi to přijde divné,ale já to tak měla.Myslím,že je důležité o tom mluvit i s dalším dítětem,až ho budete mít.Mě to moc chybělo a nevěděla jsem co s tím,ikdyž se to stalo před mým narozením. Já bych o tom asi taky potřebovala mluvit,ale chlapi to mají asi jinak.Měj hodně síly,´ať to spolu zvládnete,ikdyž to bude asi moc těžké. :h:

ahoj to co jste prožili je opravdu tragédie a ten kdo to nezažil,tak neví jaký to je.Já jsem na silvestra 2007/8 zjistila, že jsem těhotná, měla jsem ohromnou radost ale za 14 dní bylo vše jinak. Doktor mi řekl, že to asi bude mimo a tak jsem na nový rok skončila v nemocnici se třema dírama v břiše a obrovskou bolestí v srdci, že jsem nějak zklamala. Nejdůležitější je otom mluvit, to hodně pomáhá, naštěstí za půl roku se nám to s manželem podařilo znova a teď máme doma 5 měsíců Kubíčka.Tak nestrácej hlavu ono se to znova podaří.

my jsme o dítko přišli skoro v polovině těhotenství. Prošli jsme obdobím nemluvení i mluvení a teď jsme zase ve fázi mlčení, ale celkově mám pocit, že jsme to zvládli. Podle mýho názoru je to prostě tak, že chlapi truchlí jinak než ženský.
On ten zážitek zpracoval, uzavřel a dneska už se k němu nevrací. Já vím, pro něj je to hodně jiný než pro vás dva, on totiž nepřišel o dítě. I když jsme ho chtěli oba, pro něj těhotenství byla záležitost, která se zatím týkala jen mě. Kromě rozmazané fotečky několika milimetrového tvorečka z ultrazvuku nemohl nic vidět, nemohl si na to sáhnout, nemohl to objektivně změřit. Pro něj to bylo fakt těžký první dva dny, kdy jsem ležela v nemocnici a on nevěděl, co se mnou bude (měli jsme to tak, že do 14.tt všechny prohlídky a výsledky ukázkový, problémy žádný a v 18.tt mimi bez srdeční akce. Na ultrazvuku v nemocnici se ukázalo, že ten stav trval nejmíň dva týdny, plodovka byla úplně hnědá, a z jedný doktorky na příjmu vypadla jakási hláška v tom smyslu, že bych to nemusela přežít ani já). V tu chvíli pro něj dítě nebylo důležitý, důležitá jsem byla já.
Já ze začátku strašně tápala, vůbec jsem nevěděla, co si s tím „zážitkem“ počít. Pak jsem narazila na tyhle stránky a zjistila, že spoustě holek se stala spousta strašných věcí. Tak asi měsíc po „porodu“ mi manžel vyčetl, že místo toho, abych jemu řekla, jak se cítím, svěřuju se na netu cizím holkám. Tak jsem mu upřímně povyprávěla, samozřejmě se to neobešlo bez moře slz z mé strany a pitomých vtípků z jeho úst. Taková totiž je jeho typická reakce. Nesnáší vidět, že trpím a on to nemůže změnit. Tak prostě dělá všechno proto, aby ze mě vyloudil úsměv, a nevnímá, že já bych ho v takovém okamžiku nejraději nakopala. Od té doby se na něj tvářím, že i já mám vyřešeno. I když nemine den, abych aspoň na okamžik nezapřemýšlela o tom, jaký by to bylo kdyby ... pořád ještě bojuju s touhou zeptat se doktorky, jestli to byla holčička nebo chlapeček ... pořád ještě se mi derou slzy do očí, i když už je to víc než rok, i když jsem zase těhotná, nebolí to o nic míň...
Když o tom potřebuju mluvit, proberu to s kolegyní z práce nebo se stavím za psycholožkou. Prostě jsem se naučila s tím žít, nedramatizovat to a nestavět z toho zeď mezi námi. Prostě respektuju, že pro něj je to uzavřená kapitola.

je to neskutečné, jak těžké zkoušky nám život chystá. Je to nepředstavitelně těžké a dlouho trvalo, než jsem byla schopná napsat. Víš, ty máš ještě šanci být štastná. Jeden příklad: Naše rodina ( já, sourozenci, mamka a taťka jsem od mala měli nejlepší přátele rodinu ve které měli 1 dceru. Vymodlenou a dlouho očekávanou. Bohužel více dětí nemohli mít. Život utíkal z holčičky se stala slečna..................vynikající studentka.............později i žena a manželka. Byla obětavá a hodná. Ale bohužel po 4 letém boji se zákeřnou rakovinou ve věku necelých 30 let zemřela. Teta a strejda zůstali sami je jim skoro 60 a už nemají šanci! jsou naprosto bez příbuzných , jediného dítěte a bohužel jim nezůstalo ani vnoučátko. Ale i přesto žijí dál i když vědí, že už nikdy to nebude lepší. Ty ale beruško šanci máš!!! Jsi mladá a život máš před sebou!! Víš , že každé dítě je jedinečné a vlastní osobnost ,ale jen další miminko Ti může dát směr, cestu dál! Nikdy se nedá zapomenout , ale je potřeba žít , ne přežívat. Mít se o koho starat , dva roky už jsou relativně dost na to, aby člověk udělala nový krok .Nevím zda-li jste chodili s manželem někam k psychologovi, dnes to není ostuda, ale velká pomoc , která dokáže člověka vrátit do života. S manželem razantně promluv, je to Tvůj život a ty si zasloužíš být štastná a on taky, ale pokud on to nechce, jdi do toho sama. Jednou by jsi toho stejně litovala. Přeji ti ze srdíčka aby jsi své šance využila, ať už to znamená úplně nový život , stojí to za to, jdi si za svým štěstím a já Ti to strašně moc přeji a držím :one: :one: :one: :one: :one: :one: .
Daisii

v 8 mesicich? byla nemocna? to je mi strasne moc lito....neviem si predstavit tuto situaci...ale moc drzim pesticky aby jste to s partnerem spolu zvladli...je skoda zahodit ten cas ktery jste spolu stravili...taky bych doporucila terapii... a urco nejakou delsi spolecnou cestu....ledy se prolomi...a urcite pak snáz pujde to vase vysnene miminko..moc vam drzim pesti. Lůca

Ahoj, je mi to moc líto. Muselo a musí tý být pro vás oba strašně těžké. Chápu že máš potřebu komunikovat s lidma. Doporučila bych vám terapii u psychologa. Nevím zda s tím manžel ale bude souhlasit. Chlapy jakmile slyší slovo psycholog-tak maj hned negativní postoj. Rozvod dle mého neni řešení-jen mu tím více ublížíš. Důležitá je vzájemná komunikace. jet někam na dovolenou. Pokud možno změnit bydlení. Určitě se vzdát všech věcí, která by vám denně připomínali vaše děťátko. To že nemůžeš otěhotnět je dle mého z důvodu stresu. Jak u tebe tak u manžela. Jeďte třeba do lázní-kde se odreagujete-přijdete na jiné myšlenky. Možná že by nebylo špatné si promluvit s gynekologem o nějakem centru kde pomáhají s otěhotněním. Nemusí jít hned o umělé oplodnění, ale jen o pomoc. Taky jsem slyšela že je dobrá akupunktura (nevim jak se to píše :O ). Samozřejmě než budete toto vše podstupovat, je důležité zda se máte navzájem ještě rádi. Zda spolu chcete být a pokusit se o miminko. Procházíte strašně těžkou zkouškou-ale navzájem se potřebujete.
myslim si že na netu najdeš centra-kde jsou rodiče se stejně těžkým osudem. Já název těchto stránek nevim. Moc vám držim palečky, abyste spolu nadále vydrželi a navzájem se podporovali. Aby se vám brzy povedlo miminko a byli jste zase šťastni :a:

a preju hodne sil,,,a jinak si myslim ze mluvit je dobre o vsem i kdyz to jsou nekdy hrozne veci co se nam stanou ale mluvit je dobre,,,ja mam maminku schyzofrenicku a nemoc ji zacla kdyz mela silne deprese a ta s nikym nemluvila a to ji pritizilo,,,takze mluvit mluvit mluvit a kdyz je smutno pustit to ven ne dusit v sobe,,,,a jestli si tehulka tak blahopreju a snad se vasemu trapeni trosicku ulevy.....moc vam drzim palce ....

In reply to by iv123

moc děkuji za příspěvek ale mám ještě jeden problém s manželem se snažíme 2komunikovat a 2 roky se snažíme o nové miminko a nedaří se nám to manžel nechce komunikovat a já už nevím jak dál tak jsem se rozhodla rozvést, ale ten si to nechce připustit jak by jsi na to reagovala já už na to nemám sílu

In reply to by sbazilakova

ja nejsem v tve situaci ale zkusila bych to prvni pekne mu rict ze musite zit dal ze i kdyz je to hnusne takhle rict ale ze lidi spolu zvladly jine osudy taky ne lehke a jsou spolu a prekonali to a ze nechces se snim rozvest ale ze uz nemuzes dal at ti pomuze ze se z toho zblaznis,,,a ze pak ti nebude zbyvat nic jineho nez rozvod,,,proste neco takoveho pekne a jak nic tak bych chytla nervy a zaroven by mi to bylo moc lito ale ze neni jina situace a at potom nelituje ze prijde i o tebe jestli to tak pujde dal,,,nebo nevim spatne se mi to pise,,takze jestli napisu neco spatne tak promin....je to tezke takhle radit a jeste to muze jinak vyznit kdyz to pisu....a vim ze se rika ze dalsi miminko to trosku zahoji jizvicku,,,,skoda ze to nejde,,,to je hnus zkurveny zivot nekdy....musis byt silna a neak to zkusit s manzelem a jak to fakt nejde tak te ten zivot uplne sezere,,,,tak mozna te nekdo nekde ceka,,,,a vsechno se deje pro neaky duvod....vsechno!!!!!!!!!takze jestli te ma manzelstvi znicit uplne tak radci se nadechni jeste to aspon zkus neak a jak to nepujde tak se rozved a mysli na sebe!!!!!to jedine ti muzu napsat jak bych se to snazila resit ja i kdyz v situaci clovek reaguje jinak,,,,drzim ti moc palce a kvuli sobe bud silna jeste to zkus,,,,,fakt bych ti rada pomohla ale nevim.....drz se zatim ahoj.....

Ahojky, to je teda síla, jak si ten život s námi pohrává :jawdrop: Můžu se jen optat, vidím tady, že příspěvek máš i v příspěvcích v 18.tt, takže teď jsi znovu těhulka? Jestli ano, jestli ne, tak si myslím, že právě další miminko tě z toho může nejlépe dostat. No, nedokážu si takovou ztrátu představit. Mám toho za sebou dost, ale tohle ne. Moc ti přeju spoooustu sil, jak je to půjde :k: :k: :k:

In reply to by sbazilakova

Beruško, myslím, že holky ti tady moc pěkně radí a určitě si z toho něco pro sebe vybereš! Moc ti držím palečky, ať Vaše manželství je zase tak pevné, jako před 2 lety. Byla by opravdu škoda to hned zabalit. Zkus si i srovnat priority a v čem by ti manžel chyběl. A opravdu doporučuju změnu prostředí - náplanujte si třeba krásné Vánoce a nebo Silvestra mimo domov. Toho Silvestra můžu jedině doporučit, to pomohlo i nám. :k:

In reply to by sbazilakova

Ahojda,jsem možná moc radikální,ale mám pocit,že když děláš pro komunikaci vše a manžel nereaguje,asi bych odešla. Jsem jako ty,potřebuju o věcech mluvit,moc to pomáhá.
Než jsem se narodila já a moje sestra,měla mamka chlapečka,který se narodil moc postižený,nedávali mu šanci na přežití. Mamce ho ani neukázali a šel do kojeňáku,kde žil ještě víc jak rok! Pak umřel. Píšu o tom jen proto,že u nás doma se o tom vždycky normálně mluvilo,od malička jsme o tom se sestrou věděly a mamka to myslím skvěle překonala.
Já ti moc přeju ať se tvůj život obrátí lepším směrem,ať s manželem nebo bez. A věřím,že budeš mít dětičky,které ti pomůžou zapomenout na tu bolest :) markéta

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka