maminky, kolik z vás svůj boj s kojením VYHRÁLO

Ahoj,
tak já jsem maminka teprve od čtvrtka, ale v nemocnici jsme měly problémy s kojením :(. Kačka se nejprve nechtěla přisát, tak jsme zkoušely klobouček, ten nechtěla. Druhý den večer po porodu ji začli v nemocnici dávat příkrm, Nutrilon Premium 1, protože jinak pořád hlady brečela a my zkoušely přikládat. Připadala jsem si naprosto bezradná a neschopná, protože Kačka se přisát vůbec nechtěla. Pak nastal zlom a malá se najednou přisála a 3x jsme kojily krásně. Jenže pak se to opět zlomilo a Kačka byla přisátá třeba hodinu a vytáhla max. 10 ml, takže opět příkrmy, ale stejně jsme pořád přikládaly. No a v úterý ráno po přiložení a převážení jsem musela Kačku dát na váhu ještě 2x, vycucla 40 ml :). Díky tomu nás včera pustili z nemocnice a doma Kačce asi svědčí, protože včera po příchodu z porodnice vycucla během 10ti minut 65 ml :). Už se začíná i sama na prso sápat, když si sundám podprsenku a začnu ji přikládat k prsu. Včera večer jsem ji sice musela dokrmit, protože mlíčka nebylo dost, ale další kojení už opět mlíčko stačilo. Věřím, že se časem bude dělat mlíčka dostatek, abych kojila pořád a nemusela to občas proložit příkrmem. Každopádně, když vidím změnu od víkendu, tak věřím, že budeme kojit plně, jen to tělo musí pochopit, že mlíčku musí dělat víc :). Ale my budeme bojovat a boj s kojením vyhrajeme, už teď ho vyhráváme

našemu malýmu bude pozítří pět měsíců, sice jsem tuto diskuzi nečetla od začátku, ale když se podívám na datum, kdy byla založena, mrzí mě, že jsem si jí nevšimla před pěti měsíci, možná jsem si mohla ušetřit spoustu vrásek a šedivých vlasů... od jakživa jsem byla přesvědčená, že svýho prcka budu kojit, nejmíň do půl roku jeho věku, nad jinou variantou jsem vůbec neuvažovala. Vůbec mě nenapadlo, že by kojení nešlo "automaticky" každé matce, která kojit chce, a jediný problém, s kterým jsem teoreticky počítala, byl růstový spurt. Jo, na kurzech pro těhlulky jsem se dověděla ještě o ragádách a mastitidě, ale to bylo tak všechno.
Rodila jsem v porodnici, která se pyšní nálepkou babyfriendly, nástěnky i dárkové kufříky pro rodičky plné informací o tom, jak je kojení strašně důležité a výhodné pro prcka i pro matku, a co dělat či spíše nedělat, aby s kojením nebyl problém. A realita? K prvnímu přiložení mi prcka přivezli víc jak dvě hodiny po porodu. Když mu bylo sotva půl dne, vrazili mu do pusy erární dudlík, protože jim na novorozeneckém oddělení řval. Na internetu inzerovaný rooming-in se nám z kapacitních důvodů poštěstil až třetí den po porodu. Na kojení mi ho "půjčovali" ve tříhodinových intervalech, bez ohledu na to, zda řval hlady nebo spal "jak zabitej", většinou se ovšem konala druhá varianta, neb když řval hlady, daly mu sestřičky UM aniž by se vůbec obtěžovaly zavolat mi, ať si ho přijdu nakojit. Drtivá většina nemocničních kojení probíhala tak, že se malej sice přisál, ale během minuty usnul a žádným fíglem (drbání pod bradou, za ušima, mezi lopatkama, dokonce ani omytí obličeje studenou vodou nezabíralo) se nedal udržet ve stavu dostatečně bdělém na to, aby se najedl, takže po půl hodině žužlání mé bradavky nepřibral ani deko, zatímco ostatní maminky hlásily taková čísla jako 20, 40, 50, a já pro něj dostala stříkačku s UM a pro sebe radu, ať to tak neprožívám, protože nekojení ze mě přece nedělá špatnou matku. Vraždila bych za tuhle větu pokaždé, když jsem ji slyšela z úst některé ze sestřiček, které jsou přece placené za to, aby nám pomohly kojit. Jedna z nich mi řekla, že je to malýho boj a když on MM nechce, tak s tím nejde nic dělat. Jiná se mě snažila uklidnit radou, ať se neporovnávám s maminkou, se kterou sdílím pokoj, protože ona už má třetí dítě, takže to má zmáknutý. Žádná se neobtěžovala zkontrolovat nám techniku kojení, žádná se nepřišla zeptat, jak nám to jde, a já prostě nevěděla, jak poznat, zda se malej opravdu krmí nebo jen "dudlíkuje" ... ve stejný den, jako já, v této porodnici rodilo dalších devět maminek, ty, které nebyly po císaři, šly domů třetí den po porodu, můj původně čtyřkilový drobeček ještě čtvrtý den po porodu hubnul, takže nás propustit odmítli. V ten den jsem byla na pokraji rezignace, naštěstí jsem zrovna tehdy narazila na sestřičku, která byla svolná neignorovat mé přání kojit a dala mi celkem triviální radu - při nočním kojení si nechte dát UM a ráno nakojte chvíli před vizitou, malej vám přibere, doktorka vás pustí domů a tam si to zorganizujete podle vašich potřeb - zabralo to, pátý den po porodu jsme šli domů, prcek měl tak asi tři kila šedesát a já byla přesvědčená, že do týdne kojení zabalím. Zabránilo mi v tom jediné - odpověď mojí gynekoložky na otázku z těhulkovského kurzu jak dlouho máme kojit "šestinedělí je minimum, šest měsíců ideál, cokoli víc je skvělý, tak po tom roce už význam MM klesá a od dvou let už je kojení zbytečný". Cestou z porodnice jsem šla koupit odsávačku, o týden později jsem si od kamarádky půjčila kojeneckou váhu, téměř celý šestinedělí jsem odstříkávala a krmila ze stříkačky, každé kojení z prsu jsem doprovázela vážením před i po a depresí, že mi vychází 40 či 60 v době, kdy by si prcek měl umět vytáhnout 100-120ml, na noc jsem dávala UM. Podle naší dětský dr. za těch 6 neděl přibral prcek ukázkově, to mi dodalo odvahu vypustit UM z jeho jídelníčku a vykašlat se na odstříkávání. Ale pořád ještě jsem měla pocit, že to kojení stejně nebude na dlouho, jen jsem si říkala, že když už jsem to vydržela 6 týdnů, tak se hecnu ještě do věku dvou měsíců. Pak jsem si řekla, že když to šlo dva měsíce, třeba to půjde i tři. Někdy v té době jsem se vykašlala na noční vážení prcka před a po kojení, beztak jsem ho tím vždycky jen rozčílila a tak se na tý váze mlel, že pánbů ví, kolik opravdu vysosnul a kolik deka si "nakopal" nožičkama. O pár týdnů později jsem se dočetla, že existují homeopatika na podporu kojení, tak jsem šla a koupila je, postavila jsem je doma na poličku a řekla si, že až budu mít pocit, že už to fakt nejde, tak je začnu užívat. Ten den ještě nepřišel. Náš malej má v pěti měsících osm kilo (dvojnásobek porodní váhy) a je plně kojenej, ani v těch letních vedrech jsme nedávali jiné tekutiny (párkrát jsem to zkusila, ale bral to jako hru na to, kolik toho dokáže poprskat dvaceti mililitry)

Ahojky,já se přidávám,my osobně jsme tedy zas až tolik nebojovali,měla jsem kojení až na pár drobnějších problémů prakticky zadarmo,ale moje kamarádka bojovala dlouho a vybojovala plné kojení do šesti měsíců a obě kojím ještě teď ve 13 měsících a budeme kojit minimálně do dvou let.Přežili jak nízkou porodní hmotnost,nepřibývání,úbytek mlíčka,dokrm UM i prakticky odstavení kvůli dokrmu ze stříkačky.Další moje kamarádka porodila chlapečka ve 28. týdnu těhu,sama málem umřela,malej byl přes měsíc na JIP a stejně se dokázala rozkojit a kojila malýho do 14 měsíců,pak se odstavil sám.Takže i tak to jde!!Určitě to stojí za to,vybojovat si to,vždy´t je to to nejlepší,co můžeme miminku dát!!Mě jako nejtrapnější důvod odstavení přijde to,že maminka musí v noci kojit,raději dá UM,aby dítě spalo celou noc,s odůvodněním,že kojení nestačí.Já mezi 5-6 měsícem kojila i po 1,5 hodině v noci,jen abych dotáhla plné kojení až do půl roka :) A nevadilo mi to,protože jsem věděla,že to skončí a pro malýho je to to nejlepší :)

Ahoj tak já jsem s kojením nikdy neměla problémy naopak...samozdřejmě , že prsa bolely až mi tekla krev , ale do dvou třech týdnů po porodu se vše ustálilo a žádné stresy jsem neměla a miminko taky ne.Já jsem ráda , že jsem mohla dlouho kojit Filípka a teď i Simonku -nesouhlasím z názorem , že kojení třeba ve dvou letech je ÚCHYLÁRNA!!!opravdu si úchylná nepřipadám a ani mé okolí to tak nevidí.Některé maminky mají dost husté názory,asi neví co to úchylárna je, když tak nazývají kojící matku :n: No každý dítěti dáváme to co si myslíme , že je nej....a když mi to příroda dala do vínka tak určitě mimi neodstavím např. v 7měsících :#o: To je můj názor :a:

Vcera nam porodni asistentka rikala, ze po epiduralu jsou problemy s kojenim mnohonasobne vetsi nez po porodu bez nej. Jde pry o to, ze neprojdes tou totalni emocionalni sprchou a miminko je prece jen taky trochu zblble z toho, ze slo vsechno prochu jinak, nez to zaridila priroda.
Zajimalo by me, jestli to ma opravdu nejakou souvislost.

Ahojky, já abych se přiznala, tak jsem s kojením vydržela a trápila své dítě hlady pouze ze své pohodlnosti :) . Přece jen mi krmení z flašky pčřijde děsně složitý a časově náročný, než vytáhnout prso. Matěj se narodil s 4,3 kg a shodil půl kila, nemohla jsem se rozkojit. Jako druhorodička, která své dítě kojila do 3 let jsem si říkala, že kojení není problém. Bohužel jsem přesto nezvládla techniku kojení a brečela jsem jako želva při rozbitých bradavkách. Kojení skoro každou hodinu a z jednoho prsa. A to i přes noc...dr mi řekla, ať udělám sunar na noc, ať spí, ale když mám mít mlíko, tak musím kojit v noci, že? A přišlo mi pohodlnější, že to vypil malej, než že jsem odstříkávala, ale i přesto jsem v noci odstříkávala, protože to celé nevypil :s: Přibíral jen 300g měsíčně, ale podle dr pořád v pohodě a jako "nejtlusčí narozené dítě" jsme rychle začali zaostávat váhou za ostatními. Děkuji Kytii také za podporu, možná bych to také vzdala, protože jsem záviděla ostatnám ty faldíková miminka...ale asi málo jí ale častěji, protože ikdyž už 14 dní baští příkrmy, tak 190ml skleničku má na 3 dny. Pro mě je kojení děsně pohodlný, než vyvařovat flašky, vařit vodu, zase vyfoukávat a to nemluvím o nošení jídla na cesty... Takže já tak zas moc nebojovala, jako ostatní maminky, které noc co noc poctivě odstříkávaly a pak dpkrmovaly...patří jim můj velký obdiv :h:

Ahojky holky, tak zacnu pekne od zacatku...
Nikolka se narodila 16.7.2009 v ceskobudejovicke nemocnici. Nikdy sem si nemyslela, ze kojeni muze byt nejaky problem, ale to jsem se hodne spletla :( Uz na sale, kdyz mi ji prilozili k prsu se nikca nechytla, ale nikdo to nijak neresil. Na pokoji jsem zkousela vse a dokonce i kloboucky, ale proste nam to neslo i pres to, ze mliko bylo. Tak jsem se smirila s tim, ze budu odstrikavat a davat MM z lahve a tak jsem prvni 2 tydny jen odstrikavala, na nic jineho mi nezbyval cas :( po 14 dnech jsme sli na prevazeni a ukazalo se, ze Nikca nepribiva, protoze mam malo MM, den na to jsem diky nervum uz neodstrikala ani kapicku a presli jsme z MM na UM, to jsme vydrzeli 3 tydny a jednoho dne rano jsem se probudila s mokrou kosili. Ani nevite, jak jsem na to koukala, byla jsem stestim bez sebe a zaroven jsem se bala, ze ten kolotoc zacne nanovo, ale odhodla jsem se a zacla jsem opet odstrikavat Prvni 3 tydny jsem za cely den nedala dohromady vic nez 10ml a vazne jsem uvazovala o tom, ze se na to uz vykaslu, ze to nema vubec cenu. Rekla jsem si, ze kdyz se musim snazit ja, tak nikca taky, at to nema zadarmo. Nasadila jsem kloboucky a poridila jsem si vahu, abych vedela, kolik toho vlastne vypije. Ze zacatku to nebyla zadna slava, po 40 minutach kojeni vypila tak 5 max 10ml a stejne sem musela odstrikavat. Postupem casu to bylo lepsi a lepsi, zacala jsem davat dohromady i 200 ml za den a byla jsem stestim bez sebe Smiling Nyni uz kojime cca mesic a pul a zitra se pokusim zrusit UM, uz ode me vypije kolem 500 ml dene, tak tech 200 co jsem davala nutrilonu uz bude muset zvladnout sama.... Smiling
Snad se nam to povede.
A na zaver bych chtela poprosit vsechny co s kojenim bojujete, vydrzte, ty milackove za to 100% stoji. Ted mam Nikcu na prsu po pul hodine nejdyl po hodine, ale verim, ze i to se casem srovna. Ne nadarmo se rika, ze trpelivost prinasi ruze.
Tento clanek jsem venovala kytiii, ktera mi v tomto boji hrozne moc pomohla a jsem ji za to vdecna a nikdy ji to nezapomenu.
Omlouvam se za takovy sloh, ale musela sem vam to sem napsat, aby jste videli, ze ikdyz to vypada beznadejne, tak beznadejne to neni!!! dobrou noc vsem a hodne zdaru pri kojeni :)

Hmm... tak jsem si přečetla tuto diskusi... a některé příspěvky jsou tedy opravdu zajímavé... achjo... :-( No... každá máme své svědomí a právo na svůj vlastní názor.
Markéta s Marcelkou :k:

Ahojky, já jsem teda tady včera nebyla nebo jsem na žádnou vášnivou diskusi o kojení nenarazila, nicméně já za sebe řeknu toto - já jsem od začátku s kojením bojovala, řešila jsem to i tady, hodně mi poradila a pomáhala i Kytiii, která tu přispěla svým příspěvkem níže. Dokrmovala jsem už i umělým mlíčkem, protože mi malá neprospívala a hubla. Potom se to spravilo. S tím kojením - z prsu se mi to prostě nepodařilo ani na druhý resp. třetí pokus, pokaždé to dopadlo stejně, ale laktaci mi zachránila odsávačka, protože jsem to prostě nechtěla vzdát. Moje malá byla dokrmovaná UM ani ne měsíc a pomocí odsávačky jsem laktaci krásně rozjela a pak jsem už jenom odsávala a dávala malé pít z lahve. Bylo to velmi časově náročné a stálo to spoustu sil a nervů, ale stálo to za to. Teď je mojí malé 11 měsíců (právě dnes) a odsávám 2x denně - ráno a večer, mléko jde stále dobře. Krizí (laktačních) bylo nepočítaně, ale vždycky jsem zabrala a zvládlo se to. Dokud mléčko aspoň takto poteče, budu to tak dělat. Ale ono to není taky jen tak - odsávat - mám to štěstí, že mám hodné a klidné dítě, které mi ten čas na to odsávání vždy "dopřálo" a měla jsem tu trpělivost udělat aspoň toto, když jsem nechtěla, aby moje malá byla na UM. Spokojené jsme byly (a jsme stále) obě dvě. Pravda je, že při neklidném dítěti nebo když je dětiček víc, tak se to asi fakt dělat nedá a nezbývá než klasické kojení a nebo přejít na UM. V každém případě by maminky, které se snaží rozkojit a udržet laktaci, neměly ztrácet naději, protože vždycky je nějaké řešení. Ale když by se měly jen zbytečně nervovat, což mlíčku neprospívá, ani děťátku, je opravdu lepší přejít na UM, když není jiné řešení.
Jinak si myslím, že hádat se tu kvůli kojení či nekojení je úplně zbytečné, protože stejně to rozhodnutí kojit-nekojit musí udělat každá sama za sebe. Tady se to akorát stresuje a ty maminky, které to tu čtou a snaží se kojit a nejde jim to, si mohou připadat méněcenné. Ani se tomu nedivím.
Všem, které se snaží kojit a chtějí kojit, fandím a přeju jim, ať se daří. A těm, kterým to nejde - vždyť se prostě svět nezboří!!! Hlavně si to ty maminky musí vyřešit samy v sobě, to je to. Já jsem to taky strašně řešila, když jsem byla šestinedělka a prostě to nešlo a nešlo a byla jsem taky na nervy... prsa bolavá, zánět a furt kolem dokola... mlíka na rozdávání, ale prostě to nešlo. Časem se to spravilo, ale jak už jsem psala, odsávala jsem a dávala malé z lahve a dělám to tak dosud. A budu to dělat tak dlouho, dokud to půjde, cíle si nekladu... prvně to bylo do půl roku, potom aspoň do 10 měsíců... 10 měsíců pryč a můj nejbližší cíl je do roka Marcelky :-) Což je za měsíc, takže snad to vydržím :-) A potom... kdo ví... už se to stalo takovou pravidelnou součástí mého dne a vůbec mi to nepřijde.
Holky, držte se, milujte svoje dětičky, hýčkejte si je a nedělejte si nervy!!!!
Markéta s Marcelkou :k:

No, přiznám, že z některých názorů mě dost mrazilo v zádech :(
Ale zjistila jsem, že se k nim vůbec nemám chuť vyjadřovat... Mnohé z vás mě znají, řadě z vás jsem s kojením/rozkojením pomohla právě já... Můžu tedy mluvit za spoustu maminek...
- znám tolik příběhů o kojení, že by to vydalo na knihu... a víte co mají společné? že maminky, které se zapřely, které se rozhodly vytrvat, které si věřily (a které věřily, že jejich mlíčko je pro miminko to nejlepší) - ty VYHRÁLY (výhra není jen 6měsíční plně kojené dítě, ale například to, že dítě, které bylo od 6 týdnů dokrmováno UM, bylo částečně kojeno až do půl roka a se zavedením příkrmů se snižovala dávka UM, až bylo třeba do 10 měsíců k příkrmům jen kojeno, nebo třeba i to, že maminka po zavedení UM vydržela přikojovat další dva, tři měsíce, i když s tím chtěla jinak hned seknout a tak dítě mělo MM třeba 5 měsíců místo 2 - pro jeho budoucí vývoj je totiž v prvním půlroce opravdu zásadní každý další den kojení!)
- jestli se maminka rozhodne odstavit dítě na 8 měsících nebo na roce (nebo později) je jen a jen její rozhodnutí (protože ten nejzákladnější základ - prvních 6 měsíců kojení, mu už dala) - ale nebojovat a vyprdnout se na kojení v 6nedělí? ani nebudu psát, co si o tom myslím :(

Víte moc dobře, že už přes rok pomáhám tady na tom webu všem maminkám, které si o pomoc řeknou (pravda, někdy i těm, které si neřeknou :) )... a víte, co jsem tady pochopila?

Že maminka, která sem chodí, vždy miluje svoje miminko! Že pro jeho spokojenost udělá vše... Některé už rozhodnuté nekojit, jsem přesvědčila, že i částečné kojení má smysl... některé jen potřebovaly podpořit (protože podpora okolí - dr, rodina, kamarádky - byla nulová!)... některé poradit (opravdu osvěta o kojení není dostatečná!!!! věta, že kojení je pro dítě to nejlepší NENÍ osvěta o kojení!!!!) - komu poradila doktorka? komu řekla, že existuje růstový spurt? komu zkontrolovala techniku kojení? komu poradila, jak na spavé (žloutenkové) nebo líně sající dítě? a právě doktorům většina z nás bezvýhradně věří... právě tam si myslím, že by se uživilo pár vzdělávacích kurzů :)

Téměř každé kojení lze vyhrát! Ale nejdřív musí maminka vyhrát sama nad sebou! Musí si věřit! Musí věřit, že její tělo je schopné živit její dítě... Nesmí se toho bát, stresovat se tím, zda bude dost mlíčka! Musí se odpočívat... Musí pochopit, že nejdřív musí mít její tělo dost energie, protože teprve pak může tu energii předat dál...

Jinak proč maminkám radím? Protože paradoxně právě mě nikdo neporadil? Stýskala jsem si tady na webu, jak nám nejde kojení celé 2 měsíce!!!! A nikdo mi neporadil, jak na to... Každý další den jsem se musela přesvědčovat, že to ještě nevzdám, že to ještě zkusím... Byla jsem šťastná, za každý další odkojený týden... nevěřila jsem, že dokojím 6nedělí, 3měsíce, půl roku... A kojím pořád - od půl roka víceméně bezproblémově bez dalších laktačních krizí...

Prošla jsem si pelíškováním, buzením u kojení, střídání prsů, masážemi sprchou, pitím horkého nápoje při kojení, bojkoty, kousáním... mám slabý spouštěcí reflex, takže Krýša měl to mlíko fakt vydřený... Ano, nechala jsem ho hladovět vždy o 10 minut déle než by ho nechala maminka, která kojení vzdává... těch 10 minut, kdy se snažil a vztekal na prázdném prsu ale bylo zásadních - dal prsům pokyn, že musí vyrábět víc... a teprve pak dostal UM...

Vím, že u nás byl problém v porodnici a v celkové neinformovanosti... Ale to má kde kdo... Vím, že kdybych měla někoho, kdo mi v depresoidním 6nedělí pomůže, poradí, podrží mě - nemusela jsem se rozkojovat 4 měsíce... :(

Kojení pro mě nebylo nic příjemnýho. Ne, že bych to vyloženě nesnášela, ale taky jsem si to nijak neužívala... přelom nastal po tom půl roce... když se mi Krýša (jinak drak k pohledání) schoulil vždy do náručí a pokojně sosal (když zrovna nebojkotoval :) )... od té doby naše společný chvilky mám fakt ráda, i když žádný extáze z toho, že mi cucá kozenu neprožívám :)

Je to prostě přirozený způsob výživy dítěte, ať jsou UM sebekvalitnější (a třeba můžou být i složením lepší - což zatím nejsou), tak na MM nemají... Maminky nekojící nejsou ve většině případů o nic horšími matkami než kojící maminky (i ty mohou být špatnými matkami :) )... dokonce se musí trápit s vyvařováním lahví, přípravou formule, od čehož jsou kojící ušetřeny :)

Bohužel v současné době se stále více setkáváme s maminkami, které si dítě pořizující víceméně na ozdobu a požadují od nemluvněte, aby se za 10 minut napilo a 3 hodiny spalo, nejlépe hned celou noc, aby neplakalo a aby bylo jejich módním "doplňkem"... nepohoršujte se... je to tak! :(
A přijde první škobrtnutí a ony hned odstavují... a co je horší? Ony vědí, že je to špatně, a aby své svědomí zalepily, přesvědčují i ostatní maminky, aby nekojily, že UM je dosti kvalitní...

Ano, UM jsou kvalitní, ale pořád by se k nim mělo přistupovat jako k poslednímu řešení (aby dítě neumřelo hlady)... ne jako k prvnímu řešení při problému... je to stejné jako s potraty... zakazovat je nebudeme, ale určitě budeme doporučovat antikoncepci jako prevenci nežádoucího početí, místo toho, abychom jen řešily tato těhotenství interupcí....

Tak ať nám mlíčko bezproblémově teče, ať maminky s nekojenými miminky nemají výčitky (protože opravdu kojení ještě z žádné maminky supermatku neudělalo)...

Stejně si ale neodpustím jednu poznámku - maminky, které si stály za svým a i přes ohromné problémy kojení ustály, i když je to stálo nemalou snahu, ty mají můj obdiv a zaslouží si i obdiv ostatních (ať bezproblémově kojících, tak nekojících) maminek a ne napadání typu "Taks mi zase zkazila náladu, to se jako mám cítit jako špatná matka, že nekojím?"
Ony to vyhrály díky své píli! Evidentně se u některých z nás pořád úspěch neodpouští a to je smutné... Ony to sem nepíší proto, aby někoho srazily na kolena, ale proto, aby byli motivací pro ty, které jsou na křižovatce... Které se rozhodují, zda kojit, přikrmovat, vzdát to... které si nevěří, nebo neví, zda to má smysl...

Rozhodnutí je už na každé z nás... protože každá se bude muset se svým svědomím, případnými výčitkami vypořádat sama...

Možná bysme tu výměnu názorů na kojení na veřejnosti mohly přesunout sem: http://www.mojetehotenstvi.cz/kojeni-na-verejnosti-va-nazor

Narodil se nám nedonošenej chlapeček měsíc před termínem. Po narození byl hned v inkubátoru, kůli udržení tepla. Byl dokrmován lžičkou. Už od druhého dne měl silnou žloutenku. Na pokoji jsem ho mít nemohla, byl na fotu. Sestřičky mi ho nosily každý tři hodinky a pokoušeli jsme se o to, aby se přisál a začal papat. Šlo to hrozně pomalu, protože byl malinkej a hlavně kůli žloutence hrozně spavej. Vždycky potáhl 2x a usnul. Sestřičky mi ho nosily stále, ve dne v noci, pomáhaly mi ho přikládat. Musela jsem už hned první den sedět (po zašití), jelikož vleže to absolutně nešlo. Bojovali jsme cca týden, než konečně začal trochu lípa papat, neustále jsem ho budila. Když nás po 10 dnech propuštěli, malinkej papkal jen moje mlíčko. Všechno bylo v pohodě cca do dvou a půl měsíce. Přestávala jsem mít mlíko, malej nepřibíral. Resp přibíral strašně málo. Nevzdala jsem to ale, protože já kojit prostě chtěla dál. Hodně jsem si o tom přečetla, nechala si poradit od ostatních a dělala všechno pro to, aby to zase šlo. Tady mi poradila Kytiii, jako hodně maminkám co a jak. Asi po pěti dnech bylo zase všechno OK. Myslím si, že každej kdo kojil si prošel chvilku nějakou tou krizovkou. Kojím dál, malýmu je 4,5 měsíce a nepřikrmuju ničím. Hlady nebrečí, je spokojenej a dokud to tak bude budu kojit, s příkrmama ještě počkám. Nechci mu zatěžovat zbytečně trávící systém. Myslím, že úspěch budoucího kojení aspoň dle mý zkušenosti hrozně moc záleží na výběru porodnice. Já měla kolem sebe úplně úžasný sestřičky, kdyby tam nebyly, možná bych nikdy nekojila. Hrozně moc mi pomohly a jako prvorodičku i psychicky podpořily. Moc jim za to dodnes děkuju. :k:
KOjení mi přijde naprosto přirozený a konkrétně pro mě je i kojení mnohem mnohem pohodlnější, hygieničtější než chystání lahviček, mytí, tahání všude s sebou... atd. atd. a za tu počáteční námahu mi to opravdu stálo. Mám o to větší pohodičku teď - jídlo za každých okolností všude s sebou, ideální teploty a hygienicky balený a ideálního složení. Maminky co bojujete, nevzdávejte to, jednou se vám to vrátí ;) Těm kdo chtějí vyhrát držím palce :one: :one: :one:

My taky bojovaly - Káťa byla drobeček (2300g) a v porodnici chtěla pořád jenom spát, navíc mám špatně tvarovanou levou bradavku, takže na tu se nechytala vůbec a klobouček odmítala. Když nás po šesti dnech pouštěli domů, tak jsem kojila jenom z pravého prsa... Nakonec jsem Káťu na klobouček naučila a do konce šestinedělí povyrostla, takže jsme zvládly kojit v pohodě z obou prsou:-) To vše ovšem za vydatné pomoci naší laktační poradkyně!
No a ve třech měsících jsem byla na operaci slepáku - naštěstí nám v nemocnici vyšli vstříc, Kačku jsem měla celou dobu u sebe a osm hodin po narkóze opět kojila:-)
Zhruba třikrát denně kojíme ještě dnes - Kačce je 17 měsíců.
Pro mě je kojení naprosto super a hrozně si ho obě užíváme. Všem, co chtějí kojit, radím - nevzdávejte to, důležitý je klid, nestresovat se a pokud se kojení nedaří, tak se nestyďte a zavolejte na pomoc odborníka;-)

Dejmalko nezlob se na mne, ale jsem prvorodička a bohužel se mi nepodařilo rozkojit. Myslím si, že právě ženy jako ty, které skoro bojují proti nám, jsou ty, které nám podlamují kolena. Kojení je boj?? Nevím, ale myslím si, že je jedno zda je dítě plně kojené nebo je na UM. Důležité je, že je dítě spokojené a přibírá. Tím, že se maminka stresuje, tomu malému drobečkovi moc nepřidá. To že člověk slyší kolem sebe, že je divné nekojit nebo že UM není zdravé atd. přijde mi to jako hloupost. V porodnici ti mimčo také přikrmují, pokud nemáš dostatek mléka, tak by mne zajímalo, jak bys to dělala, kdyby jsi neměla mléko nebo jsi se nerozkojila??? Můžu se zeptat kolikrát jsi maminkou??

Nečetla jsem včerejší diskuzi, ale nemohu si dovolit nenapsat zde jeden postřeh....psát, že někdo bohužel prohrál boj s kojením, mi přijde docela ošklivé k těm maminkám, které se nerozkojily a díky tomuto článku si budou zase o kousek víc připadat jako méněcenné a neschopné matky.....pracuji s maminkami na dětském/porodnici a řeknu vám jedno: přesvědčit dneska maminky, které z nějakého důvodu nemohly kojit, že skutečně neselhaly, je taky celkem umění....Maminku skutečně nedělá "jen" kojení. Ano, kojení je fajn, výborné pro mimi, ale nesmí se z něj stát noční můra a stres, že selžu, pokud to nezvládnu. Mimi totiž vyroste stejně dobře, pokud kojené není. Kojení skutečně není všelék- já sama jsem kojena byla a mám alergii na skoro vše, co kolem sebe mám a měla bych ji stejně, ikdybych kojena nebyla. Můj bratr kojen nikdy nebyl a je 100x zdravější....Toť k této někdy patologicky hrocené propagandě.

Myslím si, že jakmile se z kojení stane dlouhodobý boj, tak se nejedná o nic prospěšného pro maminku ani miminko. Ono dlouho si neodpočinout vede k dlouhodobému stresu maminky (když odstříkáváte pár týdnů co 2 hodiny, všichni víme, co vás po čase potká....) a zkuste si takovou maminku představit, jak je usměvavá, věnuje se dalším dětem a domácnosti, manželovi, raduje se z kojení, atd...mě by tedy čekal v tomto kolotoči kolaps.

Kojila jsem 7 měsíců a jsem spokojená, že jsem kojila, jak dlouho jsem chtěla. Já taky vyhrála svůj boj s kojením, ale právě proto mě strašně rozčilují tyto diskuse o prohraných bojích.....

Vím, že se do mně zase pustíte, ale diskuse je o názorech a tak mi jej, prosím, neberte. Jen se zastávám maminek, které se zde z pochopitelných důvodů jistě neozvou.

Já jsem tedy zcela nezvítězila, ale s dokrmem jsme kojili do roka a do dne. No ale snad se snaha počítá :s: .... i když i za dokrmování jsem byla okolím dost "ponižována", že jsem k ničemu...

i my jsme vyhráli..Jsem mámou potřetí a mé předchozí děti se prostě nepřisáli..Moc jsem si přála kojit právě tohle dítko, byl to boj, kojit poprvé ve 42 letech byla vážně fuška, bradavky bolely, prsa ztvrdla, zánět, teploty, potom růstový spurtík-takže malý se kroutil plakal, byla jsem zoufalá ://: doktorka doporučila Bebu, manžel říkal, no co? radši umělé mléko, než hladové a plačící miminko..Ale já to nevzdala, trpělivě jsem ignorovala jeho kroucení a odstrkávání a dnes opět plně kojíme, stále po třech hodinách, ale oba nás to tak naplňuje, mám skoro 4 měsíčního prcka a váhou a délkou je téměř na 6 měsíců, je zdravý, spokojený a usmátý a mlíčko je stále po ruce, takže super..holky nevzdávejte to, vždyť je to to nejlepší, co můžeme miminku nabídnout :h: peťula

Ahojky, asi nejsem ten pravej případ, ale hodně mě bolí jedna vzpomínka spjatá s kojením. Odehrála se po porodu 2. dcery. Tu 1. jsem bez problémů kojila do 16 měsíců a tak jsem vůbec nepočítala s nějakým problémeme. Přestože tentokrát šlo o naprosto spontánní, bezproblémovej porod, po termínu, v klidu, v příjemnym prostředí s příjemným personálem, kojení se prostě nedařilo, ať jsem přikládala, jak jsem chtěla. Bohužel jsem nevymáčkla ani kapku mleziva a dítko hublo a hublo(což je samozřejmě přirozený, ale začala startovat deprese, že nás domů nepustěj). Malá byla od 2. dne neskutečně hladová. Cucala jako o život ale nic, pak začala brečet(2 dny ani necekla). Žalostnej a vytrvalej brekot střídal jen spánek z vyčerpání! Naštěstí se mezi 3. a 4. dnem mlíko dostavilo. Ale tu beznaděj a hladovej křik už bych nikdy nechtěla zažít. A upřímně řečeno, kdyby se mi tenkrát to mlíko na poslední chvíli nespustilo, vykašlala bych se na to a děkovala bohu za kvalitní dětskou výživu! Skoro bez problémů jsme kojili 3 měsíce, ale už od začátku byl problém s večerním kojením - málo mlíka, tudíž 3hodinovej maraton kojení, bolavý záda, nervy v kýblu, podrážděnost...po 3. měsíci jsem si řekla, že na to prdim a koupila Nutrilon. 1. podání bylo plný výčitek (všude to čtete, že schopná matka přece kojí, protože chce pro dítě to nejlepší), ale s každou další lahvičkou a pohledem na naprosto spokojený, konečně napapaný spící miminko výčitky opadávaly. Nelituju. Napůl kojím, odpoledne a večer dávám Nutrilon. Spokojený jsme všichni. Nic si nevyčítám. Je to každýho volba, ale myslím, že dlouhodobej a silnej stres opravdu ubližuje nejen matce, nejen dítěti, ale celýmu okolí.

holky myslíte, že jde rozkojit se po měsíci a dvou týdnech. Malej prostě nechtěl vůbec tahat a pořád spal, ale už je akčnější a myslíte, když už i bumbal z lahviček, že i tak by to šlo? Zkusím teď pít meltu a čaj na kojení, aby se udělalo víc mlíčka a pravidelně odsávat a pak myslíte, že se to může podařit ještě?

my jsme bojovali při spurtu v 6 týdnech,to jsem si teda vytrpěla a ty nervy :00: ,malá pořád řvala a řvala,už jsem to chtěla vzdát,ale nakonec jsme vyhrály a kojíme pořád (je nám půl roku) http://www.prckoviste.cz/kermi

My se narodili o měsíc dříve a císařem kvůli preklampsii, takže moje tělo nebylo vůbec připravené na kojení. Mlezivo žádné, v porodnici jsem si od malého nechala rozdrásat bradavky, protože je mám ploché, tak mi hned říkaly, že to nepůjde, ale já se snažila dál. manžel koupil kloboučky a ještě v porodnici jsem na ně malého naučila. Bradavky se tím zahojily a doma ai třetí týden jsme to zkoušeli bez kloboučku. Malý ale pořád brečel bo měl hlad - nedělalo se mi dost mléka, takže přišel týden totálního nasazení kdy jsem nedělala nic jiného než že kojila, odsávala, pila kojící čaje, nahřívala prsa a to pořád dokola.Jo ještě jsem přečetla veškeré diskuze tady o kojení a řídila se radami, co kdo napsal. Vyplatilo se, je nám 10 týdnů plně kojím, ale musím co dvě hodiny, protože mlíka není nazbyt. Snad se to ještě zlepší, naštěstí mě budí i přes noc po hodině a půl, takže se mlíko dělá. Nevím jak dlouho to ještě bude trvat než na to budu moci přestat myslet, ale kojení určitě u nás není samozřejmá věc a musím o to pečovat :-) Hodně sil každé mamince, která se rozhodne vytrvat, stojí to za to.

Ahojky holky,tak já měla s naší AMálkou boje snad každý měsíc vždycky to trvalo tak tři dny,ale po každé jsem to ustála a stálo to za to teď je Amálce deset měsíců a přestala jsem kojit tak před týdnem...
Bohužel už se mi sama odstavila,už od maminky pít nechce....I když to stále zkouším,odstříkávám aby bylo mlíčko v případě,že si to rozmyslí,ale zatím neúspěšně....Tak uvidíme.
No,ale i tak jsem na sebe i na ní pyšná,že jsme kojily takhle dlouho....

ahoj, já jsem bojovala s kojením po celou dobu. Bohužel jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by mi poradil. Kamarádky mimča neměli a ani v rodině nikdo miminko neměl. O těchto stránkách jsem před 3 lety nevěděla.Ani nevim jestli existovaly. Kdyby ano tak věřim že bych vše zvládla lépe. Takže u mě to bylo takhle: V porodnici se malej nemohl vůbec přisát-měla jsem vpáčené bradavky (byli jakoby dovnitř prsa). Takže jsem od PA dostala klobouček a kojila přes něj. Ale to byl taky problém-malej prostě ne a ne. Histericky řval-byl fialovej. Tohle se opakovalo každé 2 hodiny. PA mu vždy před kojením stříkla Nutrilon do pusinky aby se uklidnil a přisál se. To pomohlo, ale PA chtěli aby sál bez toho aby předim dostal jídlo. takže celé 4 dny jsme v porodnici takto bojovali. Jen pláč a pláč a moje deprese. Bylo to šílené. Když jsem mluvila s mámou nebo manželem tak se mi chtělo plakat. Ondra nepřibejval-pořád klesal na váze. Vnoci jsem i odstříkávala aby se mi rozjela laktace. Takže žádnej spánek.Na fotkách z porodnice vypadám jak mumie. Nucené úsměvy protože mi do smíchu vůbec nebylo. Musela jsem každé 2 hodiny běhat k PA pro klobouček a pokaždé jsem se nervovala jestli se přisaje. Nakonec jsme odbourali Nutrilon a dával jsme malýmu čaj. Nastříkala jsem ho na klobouček a malej se přisál. Když jsem přijela z porodnice domu ani jsem neměla chuť na jídlo jak jsem byla vystresovaná. Skoro měsíc jsem jedla minimálně-což se samozřejmě odráželo na kvalitě mlíčka. Ale když jsem snědla víc jídla tak se mi zvedal žaludek. Stres je hrozná potvora. Doma jsem kojila s kloboučkem14dní. Vždy před kojením půlhodinovej řev protože se nemohl přisát-já uslzená. Manžel mě naštěstí podporoval a snažil se pomoct. Kojila jsem ho každé 2 hodiny jak přes den tak vnoci. Po 14dnech přijela na návštěvu mamka a rázně vše vzala do svých rukou. Chytla mi prso a Ondrovi otevřela pusinku a prso mu nacpala do pusinky. Potom mu hlavičku držela-samzřejmě že řval s prsem v puse ale po 2minutáchse uklidnil a začal sát. Bez kloboučku-holky to byl tak úžasne pocit-cítit jak se miminko přisaje. I po tomto úspěchu jsme ale s kojením měli problémy-musela jsem ho kojit od 2 měsíců z obou prsou, měla jsem pocit že mám málo mlíčka. Ondra byl totiž na sání docela dost línej. Vytáhnul vždy jen přední mlíčko. No a já místo toho abych ho nutila u jednoho prsa jsem mu dala druhé. Během jednoho kojení jsem obě prsa vystřídala i 2x. Pila jsem čaj pro kojící matky na litry. Pila jsem 4l vody denně a jediné co jsem tím získala byl průjem a časté čůrání. Vnoci se budil také po 2 hodinách. Než znova usnul trvalo hodinu a za hodinu zase jíst. Ráno vstával kole šesté. Vůbec jsem se tedy nevyspala. Prsa pořád měkká. Často jsem brečela. Pokaždé když se vzbudil jsem se začala klepat zda mám dost mlíčka. Tohle vše trvalo 6měsíců. Jakmile začal papkat příkrmy začala jsem být klidnější a mlíčka bylo více. Věděla jsem že už je ve věku, kdy mu můžu dát i jiné papkání než svoje mlíčko. Nakonec jsem kojila do 10.měsíců. Na konci 10měsíce se sám odstavil. Najednou prso odmítal. Oddychla jsem si-opravdu moc. Také chci dodat že jsem měla silnej zánět prsu. 40stupňové horečky, zvracení, zimnice. Do toho malej chtěl pořád dlabat-za což jsem byla ráda-krásně vše vysál. Ale byl to očistec.
Když se na vše zpětně dívám tak jsem na jednu stranu ráda že jsem to zvládla, ale po druhé už bych toto nepodstupovala. Nejen že jsem byla denně ve stresu ale ani jsem si Ondráška pořádně neužila. Díky tomu, že jsem byla ve stresu byl i on hodně uplakanej. Dudlíka nechtěl a tak jsem nevěděla jak ho mám uklidnit. Do 4.měsíců jsme ho na psaní balili do deky (když vyrostl ze zavinovačky).¨
Když jsem čekala druhé mimi, byla jsem smířena s tím, že když budu mít v porodnici problém s kojením, tak doma přejdu na umělé mlíčko-budu dokrmovat a poté kojení úplně vyloučim. Nedovedla jsem si představit zažívat to znova. Pořád jsem byla myšlenkama u kojení-byla to moje noční můra. Nakonec se Markétka přisála už na sále-úžasnej pocit. Když my jí přinesly na pokoj, papkala bez problémů. Nyní jí bude 5.měsíců a plně kojim. Užívám si to-strašně moc.
Takže závěrem. Kojení je úžasné a pro miminko to nejlepší. Ale pokud to nejde a maminka je ve stresu tak doporučuji postupně přejít na UM. Neni totiž nic důležitějšího než spokojená maminka. Potom je spokojené i miminko :a:

ahojky,tak my jsme to meli vesele taky.Kdyz se mala narodila,mela pres 3,5 kg a po dvou dnech v porodnici mi nejaka chytra sestra rekla,ze jestli neodsaju alspon 60ml (podotykam-prisernou rucni odsavackou),tak musim dat UM,nebo me nepusti domu a ze ji musim dokrmovat,protoze miminko neprospiva-dva dny po porodu-blbka.Ja jsem ale nedala UM,vedela sem ze se to musi proste rozjet ta laktace a doma jsme uz kojili,akorat pak prisel boj s bradavkama-bolelo to jako krava pri kazdem kojeni a to jedla co hodinu.videla jsem hvezdy od bolesti,mazala,vetrala.....nakonec jsem na tyden nasadila kloboucky a vylecilo se mi to.Jedla porad,byla jsem unavena,nevyspala asi mesic horor,ale pak pohadka.Kojeni je uzasna vec a stoji za to,vydrzet par neprijemnosti.Ted nam bude 11 mesicu a porad kojim,je to jedine uklidnovatko,ktere ji pomuze kdyz ma bolest-zoubky momentalne,nebo jen spatnou naladu.a po svych zkusenostech si myslim,ze kazda maminka muze kojit.Hodne stesti a krasne kojeni :s: :a: