Jak reagovali chlapi na porod?

Manžel se mnou u porodu byl. Nikdy jsme nepřemýšleli, zda půjde nebo ne. Automaticky počítal s tím, že půjde.

Osobně zastávám názor, že by tam chlap měl být - je to i jeho dítě a podpořit svoji ženu v takové chvíli by chlap měl ( být jí oporou, projít tím vším s ní ). Já si našla chlapa, co se mnou vydržel spoustu věcí ( návštěvy sexuologie - bohužel se můj bývalý ke mě nechoval moc dobře, dál nechci rozvádět ale chodila jsem tam  manželem celý první rok našeho vztahu, 2x nepodařené těhotenství, návštěvy asistované reprodukce atd.) všechno jsme absolvovali spolu a nemáme před sebou už co skrývat - viděl toho hodně i to co opravdu nemusel :D a naopak, ale podle mě každá taková zkušenost náš vztah hodně posílila. Samozřejmě jsou páry, kterým to vyhovuje jinak a každý člověk by si měl najít takový protěšejšek :-)

Na porod vzpomínáme hodně často a máme krásné vzpomínky jak naše dcera přišla na svět.

pokud nechce, tak bych ho nenutila chodit na sál. Ale na tu předporodní dobu si ho vem určitě, já ji skoro celou strávila sama, nikde nikdo ta osamělost bolestem zrovna neuleví spíš přidá, a když konečně dorazil, opravdu mi to pomohlo. Přímo na sále jsem ho snad už tolik nepotřebovala.
:a:

Ahoj.
Mi řekl přítel snad už někdy na začátku našeho vztahu, že by chtěl jít k porodu. Pak jsem otěhotněla, ze začátku mu to tak nějak nedocházelo, ale když jsem ho vzala na utz, tak mu všechno docvaklo, měl tam úplně slzičky v očích :). A všem potom vykládal, co tam všechno viděl, atd. Řekla bych, že už od té doby se jeho vztah trošku změnil a začal si mě "předbíhat" :s: .
Když došlo na samotný porod, šel semnou, zrovna se to semlelo tak, že tu byla i moje mamka (ta jít nechtěla, řekli jsme jí, ať si tam jde sednout alespoň do čekárny, ale raději stála venku před nemocnicí :) ). Strašně mě podržel, dával mi napít (já neslezla z lůžka, měla jsem křížový bolesti, myslela jsem, že se rozpůlím ;) ), držel mi kyslík a v závěru i nohu při tlačení, takže všechno viděl v plné parádě :00: :s: . Byl úžasnej a moc mi tam pomohl.
Vztah nám to utužilo, ale mám jednu věc, která je sice krásná, ale mě moc mrzela. První půlrok jaksi na mě zapoměl, prostě přišel domů z práce, já si s malou hrála v posteli a on mi ji vzal a odešel s ní do obýváku,...přišly jsme mu naproti do předsíně, vzal mi malou z rukou a šel pryč, bez pozdravu, bez pusy,...Nebo jsme šli s kočárkem (samozřejmě, pokud jdeme spolu, vozí on) sednout si v létě na zahrádku a milý přítel si sedl naproti mě a ještě natočil kočárek tak, abych do něj neviděla a komunikoval jen s malou,... To mě hodně mrzelo já se snažila, aby jsme si to užívali všichni dohromady, vždycky když se malé něco povedlo, tak jsem ho honem volala,ať se jde podívat a to on nikdy neudělal. Pak jsme si to vyříkali a teď už je to fajn :c:
U porodu se mu líbilo, byl nadšený, ale řekl, že podruhé už by nešel, že mu strašně vadilo, že mi nemůže nijak pomoct :\/: .

Ježiš, jsem se ale rozepsala. to se omlouvám :ww: papa Bára a Sonička

Ahojik,muj partner od zacatku odmital jit se mnou k porodu.Nema rad doktory a me nechtel videt v bolestech.Nikdy jsem ho nenutila.Dost casto jsme o tom mluvili a ja tajne doufala,ze zmeni nazor.Jednou mu ale asi neco muselo prjit hlavou a rekl,ze se mnou pujde.Pak se ale rozmyslil,ze ne :00:
Domluvili jsme se,ze celou dobu bude normalka se mnou,ale jak pujde do tuhyho a ja zacnu tlacit,tak odejde.Byl se mnou od zacatku,mela jsem sebou jeste sestrenici,ktera byla az do konce.
Pritel byl naprosto suprovej,i v tech hroznych bolestech jsme si uzili na salu dost srandy :s: Obcas dychal i se mnou,obcas to musel rozdejchat i za me a pujcoval si ode me kyslikovou masku :s: :s:
Jak jsem zacala malou tlacit ven,uz bezel ven na chodbu. :s: :a:

Ahoj. Řekla bych že po porodu je chování mého manžela o dost jiné, je ke mě mnohem milejší a jak to říct vřelejší. Těžko se to popisuje ale teď po porodu mi dává to co mi předtím chybělo- doufám že to vydrží. Přestože jsem měla rychlí porod, viděl ten zázrak a to náš vztah dost upevnilo. Navíc mi byl velkou podporou, fakt doporučuju.

Ahoj, tak teď jste mě, holky, docela nahlodaly! Původně jsem chtěla, aby byl přítel u porodu, právě kvůli tomu, že se asi docela prohloubí to otcovský pouto. Ale on nechtěl - že se bojí, že v nemocnici se mnou bude, ale na sál nepůjde, že je to takový blbý, že by toho třeba viděl moc a pak už by se se mnou třeba bál milovat... A spousta dalších výmluv. No, tak jsem se s tím smířila, nechtěla jsem ho nutit. Řekla jsem proto svojí ségře, se kterou mám vynikající vztah, jestli by tam se mnou nešla ona a ona, že jo. Že by u toho se mnou chtěla být. Tak jsem to řekla přítelovi a ten najednou otčil, že když tam bude Šárka, tak proč né on... No, jako malý děcko:-D Tak teď nevim. Já bych chtěla, aby tam byl se mnou, ale už je asi pozdě. A taky nevím, jestli to fakt chce, nebo mu jde jenom o to, aby tam nebyla ta ségra. Přece ji teď neodvolám, aby si to on pak rozmyslel, ne? A ona se na to fakt těší. No a ještě by mě taky zajímalo, jestli musíš chodit na ty předporodní kurzy, když chceš, aby tam s tebou někdo byl. A taky jestli tam s tebou musí ten někdo chodit. Tak jestli někdo víte, poraďte prosím... Díky...

na prvi porod jsme byla sama a byla jsem pekne vyjukana ale kdyz to prislo byla tam PA a ta mi hodne pomohla na druhy porod byl se mnou manzel a muzu rict ze ze zacatku kdyz uz jsme bolesti nebyla schopna ani z mice vylezt na luzko tak se snazil vtipkovat.. kdyz jsme mela chvilku mezi kontrakcema daval mi kyslik ( jsem astmaticka) a snazil se mne vsemozne podporit. Pak kdyz jsem tlacila a uz uz nemohla rikal mamao hlavicka uz je venku koukej jukla jsm se predklonila a malej byl hned venku. Do dnes mi dekuje ze mohl byt u toho zazraku jak deti prichazeji na svet. Byl opravdu stastny a ja tez ze tam byl se mnou a ja na to nebyla sama

Můj jít nechtěl(a stejně byl v práci)
Tak šla mamka.Přála si tam být,tak jsem ji řekla"PROČ NE". :a:

byl u porodu před osmi lety a chování ...no byl normální viděl,že to není sranda porodit mimčo :) a tet tedy po osmi letech byl se mnou a nesl to huř hodně mě praskaly žíly a všude hodně krve a taky jsem víc trpěla než poprvé....ani nešel syna zapít jen všem říkal,že jsem bojovnice je voják...byl na misi v Iráku a jen mi říkal,že by umřel...prý snesu všechno,aůe porod bych nedal a do tet si mě váží bych řekla více než předtím :one:

Dojetím brečel jako želva. Na žádného tvrďáka si nehraje, nedělá mu problém projevovat city. Byl naprosto úžasný, strašně mi pomohl. Malé teď budou 4 měsíce a pořád skoro slzí, když vzpomíná. Navíc se nám doma moc i věnuje, jen lituje, že nemůže kojit.
Takže já chlapa k porodu doporučuju.

já měla manžela u prvního porodu, nejdřív nechtěl, ale pak byl rád, že tam byl....měla jsem hnesnej 3 denní porod, byla jsem moc ráda, že tam byl se mnou hrozně mi tam pomohl... u druhého šel také, ale já šla fofr císaře.. na malého si počkal u výtahu...pak už s ním byl pořád.....nevím jak ostatním, ale mně byl oporou :a:

Ahoj já manžela u porodu měla. A to pocelou dobu rodila jsem cca 7h. Radil jak mám dýchat a pod. Byl skvělek asistentka se ho ptala kde to všechno viděl tak se jí chlubil že si to vše studoval na internetu. Což mne překvapilo já nevěděla že to študuje po netu :-). Jinak na porodním sále kolem ne lítal jak sova pálená měnil co chvilka podemnou podložky od krve atd. Příště jde k torodu zase. Měl steach původně že to neustojí ale zjistil že je tam takovej cvrkot že si ani nestihl uvědomit že mu má být třeba špatně. je to teď 9měsíců a vypraví o tom jak kdyby to bylo včera. Byl to pro nej nezapomenutelný zážitek o který se nenechá ani příště ochudit. A i náš vztah to více stmelilo.

já v tom u nás vidim jenm samý pozitivum, on aspon viděl, že to neni žádná sranda, má na to určitě jinej pohled než jeh brácha, kterej u porodu nikdy nebyl. nijak ho to nepoznamenalo, naopak to pro něj byl velkej zážitek a už to bude rok a pořád o tom živě vypráví ;) ale věřim tomu, že někdo to třeba neustojí, ovšem ta ženská to musí ustát vždycky, že? :qu:

Tak chlapa u porodu můžu doporučit .Hodně mi tam pomohl psychycky :one:
Apo porodu pořád říkal jak jsem statečná že si to o mě nemyslel jak jsem byla šikovná a pořád mě chválil no paráda :one: ,ale tedkom už je to zase ve starých kolejích malá má 2 a pul měsíce.

Já měla manžela u porodu také a jsem zato mooc ráda strašně mi tam pomáhal. A on na to pořád s dojetím vzpomíná. Já měla naštěstí porod pohodovej za 2,5hodky byla malá venku. A hlavně já po porodu prožívala takové to počáteční zamilování, hrozně ho za to mám ráda že u toho byl semnou.
______________________________________________________________________________________________
Mrkněte: http://ceralovi.webnode.cz/na-prodej/ oblečky na holčičku vel. 56, 62, 68, 74, 80 za super ceny!!!!

ahojky můj manžel byl u porodu a je velmi rád, že tam byl se mnou a říkal, že k dalšímu porodu půjde znova a mě také pomohl. jinak já mám také 4 měsíční dcerku. a plánujeme brzy také ještě jedno mimčo