Otec nemá žádná práva

09.11.2009

Tak si musím postěžovat. :O Můj manžel má dvě děti z předchozího manželství (dvě dcery 18 a 16 let). Na první pohled by si člověk řekl, že jsou to dospělí lidi, ale bohužel opak je pravdou. Neštěstí pochází hlavně od jejich zřejmě rozumově nedospělé matky... :( Se starší dcerou už žádné větší problémy nejsou, ale mladší 16-ti letá je slušně řečeno na zabití! :( Ta totiž teď v září nastoupila na učňák, který si sama vybrala a již krátce po začátku školního roku jsme zjistili, že chodí za školu. :w: ( Devátou třídu zakončila opravnou zkouškou z tělesné výchovy - protože chodila za školu) :w: Když čerstvé záškoláctví prasklo, tak dcerunka jen suše mamince oznámila, že tam prostě chodit NECHCE A NEBUDE a maminka jen dala jejich otci vědět že se jejich dcerunce nelíbí škola, tak že jí jde druhý den školu raději zrušit!!! :w: :w: :jawdrop: :w: :w: Bohužel manžel i když s tím nesouhlasil, volal do školy, snažil se to rozumně vysvětlit své bývalé, neměl žádné páky k tomu aby něčemu takovému zabránil :n: - Jedině soudně odebráním dcery matce. :? Jenže jeho dcerunka mě nesnáší a tak kdyby měla soudně nařízeno, že musí bydlet s tátou, který musí dohlídnout na její docházení do školy, tak by nám tu dělala jen samé naschvály a udělala by nakonec problémy i v naší rodině. :( Došla jsem tedy k názoru že v této republice nemá otec žádná práva... :n:

Ahojky, to je síla, bohužel jsem dospěla ke stejnému závěru - rodič dítěte, které mu není svěřeno po rozvodu/rozchodu soudem opravdu nemá skoro žádná práva, pouze platí alimenty a jednou za dva týdny si (v lepším případě) vezme dítě k sobě. Podívej se ale na to jinak. Holčina je v pubertě, rodiče se rozvedli, maminka ze sebe nejspíš dělá chudinku, jak jí tatínek ubližoval, nakonec odešel bla bla bla. Holka je na tátu naštvaná. Navíc si to třeba ještě idealizuje, že by se mohli dát dohromady a ty jim holt stojíš v cestě. Zde pramen nenávisti k tobě. To záškoláctví je v pubertě docela častý problém (jakožto puboška jsem opravdu dělala střední školu - chodila jsem do školy jen ve středu, až ve čtvrťáku jsem začala chodit normálně), řešila jsem to s klientama milionkrát (dělala jsem na OSPO soc. pracovnici). Nicméně střední škola není povinná školní docházka, tudíž s tím nejde moc operovat. Možná zkusit zajít na úřad za kurátorem pro mládež, jestli by s mladou nepohovořil o jejích životních možnostech, pokud bude mít jen ZŠ. A taky bych tedy matku donutila, aby si holčina našla brigádu, jinak hrozí, že když nebude mít žádné povinnosti, tak zvlčí. prostě holce ukázat, že když není škola, tak bude práce. Ovšem je otázka, jestli matinka s tím bude souhlasit.

In reply to by ivca.konik

Dodatek - teď jsem diskusi dočetla až dolů - rozhodně myslím, že JE to tvoje věc, žiješ se svým mužem a chování jeho dcery ovlivňuje i tvůj život. Já být tvým mužem, tak bych si ji domů vzala. Možná by jí 300 km vzdálenost od domova a všeho, co jí tahalo od školy, pomohla se srovnat. Našla bych jí opravdu nějakou brigádu (nejlíp trošku zabíračku, aby se vybila, třeba mojí ségře to pomoho, v prváku zdrhla 2 x z domova, vyhodili jí ze školy, naši jí našli brigádu, od nového školního roku nastoupila zpátky do školy a jak si toho vážila) a dala jasná pravidla, co se smí a nesmí a co musí a nemá dělat. Puberta je o zkoušení hranic a vy jí je musíte vymezit. Kamarádky asi nebudete, to je jasné, náhradní maminku jí taky dělat nemusíš, není to tvůj úkol, tam je důležité, aby tatínek určil pravidla a ona je dodržovala. pokud by se vyskytl větší problém, tak opravdu zajít za kurátorem pro mládež a začít to řešit s ním (to můžete navrhnout i matce, aby to zkusila na úřadě u nich, popřípadě zavolat/napsat mail na kurátorské oddělení místního OSPO na jejich úřadě).

In reply to by X-PA

Mám VŠ sociální práci - takže od všeho trošku, tedy i od psychologie :) Já si myslím, že nejhorší je vyfasovat nevlastní dítko, které špatně prožívá pubertu, to je skoro na rodinnou krizi. Ale chce si to vysvětlit tak, aby se nikdo neobviňoval, prostě objektivní fakta - ty za to nemůžeš, holčina se bouří proti všemu a všem (a tebe si tak trošku našla jako nejlepší terč, ptže jí nemůžeš de facto nic udělat) a je to NORMÁLNÍ (možná zostřené tím, že rodiče se rozvedli a ona se s tím nevyrovnala).
Ještě mě tak napadlo - co ta starší manželova dcerka? Ta by jí nemohla nějak jít vzorem a promluvit do duše?

In reply to by ivca.konik

Starší sestra i když je o dost rozumnější, tak ji proti všemu bohužel brání a to i za předpokladu, že všelicos za ní schytala právě ona. Má ji prostě ráda ať se děje co se děje. Za normálních okolností by to jistě bylo bráno jako nejlepší sourozenecký vztah na světě, ovšem kdyby se toto dělo i obráceně. Když je totiž sebemenší možnost jak v čemkoliv potopit ségru, tak to právě mladší té starší s oblibou udělá. Já jsem říkala, že je tak hodná až je blbá, ale na mě to přece jen nezáleží.

Pokud školu nechce, tak bych ji nenutila, čím více ji budete nutit do učení, tím více se jí znechutí.. Řešení by mohla být změna oboru, nebo ať se o sebe stará sama, (jen hlídat, aby nespadla do drog a alkoholu), to je jediné, co by snad mohlo pomoci.. A pokud Tě nenávidí, tak k tomu asi má důvod, také jsem začala nevlastní matku nesnášet až po jejích hrozných scénkách.. Dnes už jsme na mrtvém bodě.. Jejich rodina se mě netýká a já jich také ne.. Občas nějaká zdvořilostní návštěva apod. Máte už rodiny rozděleny, nemá cenu nyní něco lámat přes koleno.. Hlavně vše řešit v klidu.. Držim palce..:k:

In reply to by Pawla7777

Víš proč mě tak nesnáší??? Protože jsem po ní žádala sem tam nějakou pomoc v domácnosti a jednou (za sedm let) jsem na ní zařvala když dělala naschvály malým dětem a pak se zdejchla bez ničeho že by to aspoň řekla ( Hledali jsme jí ve čtyřech lidech přes hodinu) Ta změna jí byla školou nabídnuta a ona při tom rozhovoru málem poslala tu psycholožku do pr... Psycholožka pak prohlásila že by pomohlo jí dát pořádně přes hubu! Snažila jsem se o přízeň jeho dcer jak jen to šlo (je to přece v mém zájmu), ale bohužel se mi to podařilo jen u jedné z nich. Tvůj názor mi přijde nezralý, ale i tak ti za něj děkuji.

In reply to by X-PA

Prostě to vidím z její strany... Vím jaké to je, když Vás každý vidí jako problémovou.. Ona také není zralá... Vy přemýšlíte jen nad tím, aby měla školu, ale tím se to zhoršuje.. Neznám tu holku, jen vím, co lidé říkali o mně a vůbec nevěděli, co se odehrává uvnitř mě... Psycholožka je zřejmě totální kr*va, když řekne něco takovýhleho... Já jsem v patnácti utekla z baráku, nedokončila prvák, pak jsem byla nucena jít opět do prváku na ten samý obor, jen na jinou školu.. Jenomže já nezvládala ten nátlak, atd. a tak jsem nakonec skončila a v sedumnácti jsem se úplně odstěhovala od mámy (pro ní i jejího přítele to bylo vysvobození) a začala jsem pracovat a starat se sama o sebe.. A tam jsem možná zjistila, že život není tak lehký, ale stejně mi trvalo další tři roky, než mi to došlo úplně... No a teď jsem úplně jinde, než jsem byla.. Žiju si po svém, mám okolo sebe lidi, kteří mě do ničeho nenutí, vyzkoušela jsem si, jaké to je, když nemám pomalu ani na chleba a o to víc si teď vážím všeho co mám.. Příští rok mám v plánu začít dálkově studovat.. A popravdě.. Kdyby se moji rodiče přetrhli, tak v šestnácti je vážně pozdě na výchovu!!!
A kdybych měla v profilu ročník narození 1979, tak by se tu slovo ,,nezralý" vůbec neobjevilo..:) :k:

In reply to by Pawla7777

Promiň, ale slovo nezralý je tu asi na místě víc než jsem si myslela. Než jsem se totiž na tvůj profil podívala myslela jsem si že ti je nejvýš tak 22 a moc jsem se nespletla. Chápu že s ní soucítíš - jak tady čtu tak to s tebou taky nebylo lehký. Ale když už se umíš vcítit do její kůže tak se to zkus na chvilku i na druhou stranu. Představ si že máš doma dvě děti, milujícího manžela a čas od času k vám přijedou dvě téměř dospělé děti - podotýkám, že jsme se jako rodina na ně vždycky těšili, plánovali jsme výlety a hlavně můj syn se jich vždycky nemohl dočkat. Jedna se s tebou baví tak jak na ní mluvíš ty, ale druhá ti na každou tvou větu odsekne jako kdybys jí sprostě nadávala a tohle bys musela snášet sedm let. Všechno ví nejlíp, když jí chceš něco hezkého dát, tak ti odsekne, že to zná a že je jí všechno jedno. Všemu přihlíží tvé všechápající dítko a nechápe jen jedno...proč se tak nemůže chovat taky?! Máš však pravdu že je pozdě na výchovu, ale to víme všichni, kromě její maminky. Jde mi jen o to aby pochopila že ne všichni jsou ti blbci, protože ty blbce bude nakonec nejvíc potřebovat.

Otec má více práv než si myslíš a pokud jsi byla příčinou rozpadu jejich manželství,nediv se,že tě nesnáší. Velice by mě zajímalo,zda jejich matka je opravdu tak nedospělá či nezodpovědná. Rozvedla jsem se a vzhledem k tomu,že dcera mého přítele nesnáší,zůstala u otce a já lituji,že jsem to udělala.Pomlouvají mě úplně všichni jako to děláš ty o jeho bývalé manželce.Soudně dceru matce neodeberete ,v jejich letech se může rozhodnout u koho chce být. Snaž se s dcerou vycházet,ale s takovýmto přístupem to daleko nedotáhneš. Můj partner to také neumí a doplácím na to jen já.
Monina

In reply to by Monina

Ne, nejsem důvodem rozpadu jejich manželství. Já jsem se s jejich otcem seznámila až po tom co se rozešli. (Ale stejně na mě žárlila) Chovala jsem se k nim úplně stejně jako se chovám ke svému synovi (9 let), ale to byl právě ten problém... Představovali si "nadstandard" který nakonec přece jen měli a ani to bohužel nestačilo. Píšeš o mém špatném přístupu, ale já i manžel chceme jen to aby se aspoň vyučila... Je to snad moc? Nebo se máme chovat jako její matinka a říct jí že je všechno v pořádku???

In reply to by X-PA

Víš je možné,že mamka už to nezvládá a dcera využívá její slabosti.Možná jí také baví zasévat mezi vás nesváry.Myslím,že v 16 ti letech ji nedokážete vysvětlit jak je v dnešní době vzdělání důležité,ale pokud oba dva stojíte o to,aby z ní vyrostl normální člověk vezměte si ji k sobě i bez soudu. Víš pro mamku je těžké přiznat,že už nemůže a nediv se jí.Píšeš,že jste 300 km daleko tak nemůžete vědět,co všechno se tam odehrává ani kdyby jste tisíckrát chtěli.Pravda je vždy mezi.I když dcera mamku teď asi nemiluje nesmíš o ní mluvit špatně vrátila by ti to .Přeji pevné nervy.
Monina

Nevím, jestli jsi někdy zažila takovou situaci, ale když šestnáctileté dítě nebude chtít do školy chodit, tak ho tam nejspíš nedostaneš... a už vůbec ne žádným soudním nařízením... je to drsný, ale je to tak... tím, že se rodiče rozvedli, tak veškerou zodpovědnost opravdu přebírá ten rodič, který má děti svěřeny do péče soudem, takže u nezletilé dcery za ni rozhoduje matka... nevím, jestli po ukončení školní docházky třeba ta dcera půjde pracovat, možná ano, a jestli se jí škola opravdu tak nelíbí, třeba to bude ta nejlepší varianta, než aby chodila za školu soustavně... no každopádně na ni otec nebude muset platit alimenty... jinak bych to viděla spíš tak, že pokud si s otcem nenašla cestu dosud, tak asi těžko bude akceptovat nějaké jeho nátlaky na dokončení školy... ale zase na druhou stranu šestnáctiletá dívka rozhodně není dospělý člověk, a už vůbec se od ní nemůže očekávat, že se bude dospěle chovat... samozřejmě, že existují i výjimky, ale v tomto věku s ní ještě hezky lomcuje puberta, nejspíš se docela těžko vyrovnala s rozvodem - jak píšeš, že tě nesnáší, tak v tobě možná vidí přícinu toho, proč odešel táta od mámy a i kdyby to tak nebylo, tak je možné, že to tak bere... takže tahle situace je hodně složitá a řešení není vůbec tak snadné, jak by se zdálo... ale dcera na to nejspíš musí přijít sama, že dělá chybu a každé nařízení, zákaz nebo příkaz nebo výhružky tuto situaci mohou ještě zhoršit... a v žádném případě na tvém místě bych se do toho nemíchala, tohle je v první řadě na rodičích... třeba jednou dostane rozum a vrátí se do školy a dodělá ji, ale musí na to přijít sama... a nebo jí ta škola vůbec nesedla a najde si něco jiného... to ukáže jen čas... jestli do ní rodiče v dětství vložili něco dobrého, tak se to neztratí...

In reply to by Blue Jane

A ještě bych dodala... jaká práva si tak představuješ? Co by tak měl otec udělat? Tahle situace, jak sama píšeš, nevznikla ze dne na den... a jak se pokusil otec najít k dceři cestu, jak jí pomohl nebo o co se pokusil už v té devítce? Tak velkému dítěti asi matka těžko zabrání styku s otcem, to není mimino, které se předává z ruky do ruky... co udělal otec proto, aby byla dcera v pohodě? Ono se hezky křičí o právech, ale neumím si představit, co za právo by měl mít, aby to nějak ovlivnil? Jako zakázat, aby odešla ze školy? Tím by dosáhl jen toho, že by udělala něco, za co by ji vyloučili sami... Nevím, jaká ta matka je, ale po pravdě si neumím představit, jaká práva máš na mysli, čím by (nebo spíš jakým zázrakem) by teď otec mohl zasáhnout a změnit to...

In reply to by Blue Jane

A o zákazu odchodu ze školy by ani nebyla řeč, ale spíš šlo o to že nejdřív prohlásila, že si prostě vybrala špatnej obor a když jí psycholožka ze školy nabízela že se to ještě dá změnit a že si v klidu může vybrat něco jiného, tak málem poslala do pr... i psycholožku. Když tam pak manžel volala aby se dozvěděl jak rozhovor probíhal, tak mu ta paní psycholožka řekla, že by pomohlo aby dostala přes hubu, protože nemá žádný smysl pro povinnost a je zvyklá si všechno vydupat.

In reply to by Blue Jane

Předem musím říct, že nejsem důvodem rozpadu jejich manželství. Seznámili jsme se až potom. Tady je taky problém v tom, že to u nich funguje tak, že starší dcera má doma nějaké povinnosti a za tu mladší to radši udělá maminka... Tak to bylo vždycky a ona se naučila že jak se nafoukne, tak má co si přeje. Jejich maminka právě nedávno volala manželovi a prosila ho aby si na nějaký čas vzal právě tuto mladší dceru k sobě, že jí dcera neposlouchá, že už jí poslala do pr... a že neví co s ní. Na to on jí řekl, že jedině přes soud a ona se začala rozčilovat, že jí chce sebrat dítě... Já osobně jí už nerozumím. Samozřejmě začala doma rozhlašovat že je táta zlej a že jim vyhrožuje (To víme od té starší) Bydlíme od sebe cca 300 km, takže většina komunikace jde jen přes telefon.

In reply to by X-PA

Nezlob se, ale mě to od tvého manžela přijde hodně alibistické... bývalá žena ho prosila, aby si dceru vzal na čas k sobě, už si s ní zřejmě neví rady a doufala, že by třeba na něho dala, ale on jen přes soud... což je za prvé na dlouhé lokty, za druhé to vidím spíš tak, že doufal, že s tím matka nebude souhlasit a nic se nezmění... kdyby o dceru stál a chtěl jí pomoct, vezme si ji k sobě i bez soudu a teprve, až bude dcera o něho, začne zařizovat nějaké papírování... ale vzít si do rodiny s miminkem ještě rozmazleného spratka není zrovna oblíbený scénář, určitě by to nebyla procházka růžovým sadem... takže nechápu volání po právech, když se chce, všechno jde... pokud by mi na mém dítěti záleželo, tak se prostě sbalím a zajedu si tam osobně, i když je to daleko... tak daleko to zase není... a osobně se dá domluvit více věcí než neosobně přes telefon... neber to ve zlém, jen píšu, jak to vidím já... a jak to většinou chodívá po rozvodu...

In reply to by Blue Jane

On to chtěl přes soud jen z toho důvodu, že je to průserářka a maminka za ní vždycky všechno žehlí. Nechtěl by se tudíž dočkat toho že si dcerunka bude mamince stěžovat jak je jí u nás špatně a jí rupne v kouli a řekne že jsme jí unesli a nechceme jí pustit zpátky... I to se bohužel stává. Říkáš domluvit se na stanovisku osobně... ono se to lehce řekne, ale ona ti do očí řekne něco jiného a něco jiného pak udělá...Taky jsem se rozváděla, taky mám dítě z předchozího manželství, ale kdyby se můj syn choval tak jako ona, tak mu zmaluju zadek. Manža chce dceři pomoci, říká že to bude zase jiné až se uklidní...Ale v tom případě je to nefér zase k mému synovi, který vidí, že si prostě někdo může dělat co chce. Takže ti kteří tvrdí že tu řeším něco co se mě netýká, tak se spletli. Týká se mě to dost. Děkuji za názor.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka