Asi jsem těhotná...

03.11.2009

Ahoj holky, jsem tu relativně nová. I když jsem zaregistrovaná více než rok, zatím jsem moc tuto stránku nenavštěvovala. Včera jsem si dělala test a vyšly mi dvě čárky. Druhá byla sice slabá, ale vzhledem k tomu, že už jsem to skoro týden nedostala, myslím, že s největší pravděpodobností těhotná budu. Najednou mě to překvapilo. V tuhle chvíli mi připadá, že to nemůžu zvládnout. Být matkou je nesmírně důležitá a zodpovědná funkce. Mám smíšené pocity a nevím, jak se s tím vyrovnat. Jaké byly ty Vaše pocity, když jste se dozvěděli, že jste těhotné? Byly jste si od začátku jisté, že je to úplně v pořádku a zvládnete to levou zadní? Pomozte mi překonat tyhle prvotní pocity. Díky moc

Kliknutím vložíte smajlíky:

ahoj.ja si tehotna moc rala byt.mit svoje vlastni detatko.s manzelem jsme byli uz dlouho svoji a chybelo jen to...a hned behem 1 mesice snazeni se zadarilo...to jsem necekala.. byla jsem hned jak u vytrzeni,ale behem nekolika minut mi to tak nejak zaclo dochazet..a dostala jsem hrozny strach,jak to zvladnem a ze se nam vlastne dost zmeni zivot...teseni strida strach a obavy...ale jak ten malej uzlicek mas v ruce vis ze to nejenom zvladnout musis,ale ze to zvladnout chces!!!za to male bezmocne miminko bojovat a dat mu to nejlesi.a cim je starsi tim je to outo dle me vetsi...lucka&larinka

Ahoj, já vždycky měla hrozně nepravidelnou menstruaci a problémy s HA, takže mě zpoždění už tolik nestrašila, když už to byla třeba víc než tři týdny, tak jsem si pro jistotu dělala test, takže i na pohled na jednu čárku jsem byla zvyklá ...a najednou jsem seděla v koupeně na předložce a koukala na čárky dvě. Ta druhá byla taky slabší, ale byla tam. Koukala jsem na ní jak Výr Velký a najednou jsem měla úsměv od ucha k uchu. Mimčo jsme plánovali až tak za dva, tři roky, přece jen jsme bydleli v podnájmu, peněz bylo už tak málo a přítel pořád tvrdil, že sám je ještě dítě, a já jsem najednou nevěděla co dělat, ale byla to taková hezká nevědomost, hned jsem to bežela ukázat tomu svýmu, který jen konstatoval, že "mu to bylo jasný," ale když už jsem přišla s průkazkou od doktorky, tak taky koukal :s: No, v práci koukali taky... :///: Prostě přišla najednou taková změna, stěhování, oznamování, kontroly, testy, zvětšování se, ale ani na chvilku jsem nezapochybovala, že bych to chtěla jinak, vůbec si sebe nedovedu představit, jak přebaluju prcka, vstávám každé dvě hoďky na kojení a tak, ale všechny ty obavy přebíjí to těšení, očekávání, prostě to, že budeme najednou tři a že udělám všechno proto, aby nám bylo krásně! Je to velká zodpovědnost, to máš pravdu, ale i přes ten "strach" (z porodu, nebo právě z té zodpovědnosti) věřím, že to nějak zvládneme. Tak pokud jsi se u těch dvou čárek taky trochu usmála, tak přeji hodně štěstí a ať vše dobře dopadne. A co nastávající taťka? Tuší něco? Ona i rodina je hodně velikou oporou, tak se potom ozvi, jak jsi dopadla :a:

Ahojky,vítej mezi náma :a: a samozřejmě moc gratuluju :one: Já když jsem před rokem zjistila že jsem těhotná,tak jsem byla hlavně překvapená :00: Sice jsme to s manžou chtěli,ale nevěřila jsem tomu,že se nám to povedlo snad napoprvé :s: Musela jsem jít hned k :*8*: pro neschopenku,protože jsem dělala práci kde bych těhotná nemohla být.Nejvíc jsem se bála toho že se za těch 40 týdnů unudím,ale všechno bylo jinak :\/: V 7tt jsem začala pořád zvracet,že jsem musela být i v nemocnici :r: Pak jsem přišla na to že mi asi nedělá dobře prostředí,tak jsem začala jezdit k našim a tam to bylo ok.Takhle jsem to měla asi do 5 měsíce.Celou tu dobu jsem si ani nepřipdala jako těhotnáa říkal jsem si že budu hrozná máma :r: Ale jak už mi pak bylo líp,začala jsem cítit pohyby a pomalu začala nakupovat,tak se trošku změnilo.Trošku jsem byla zklamaná,když mi :*8*: řekl že to bude kluk,protože jsem si přála holčičku.Pak jsem si řekla že je to jedno hlavně aby bylo mimi zdravé :h: Ale stejně skoro celý těhu jsem si myslela jak to nezvládnu,že na to nemám,ale musím říct že se to změnilo až porodem.Od první chvíle co jsem Ondráška viděla tak ho miluju celým svým srdcem :h: Nemusíš se bát určitě budeš dobrá mamča i když si to teď třeba nemyslíš a bojíš se toho.Doufám že jsem ti trošku pomohla a promiň za dlouhej článek :a:

Ahojky,vítej mezi náma :a: a samozřejmě moc gratuluju :one: Já když jsem před rokem zjistila že jsem těhotná,tak jsem byla hlavně překvapená :00: Sice jsme to s manžou chtěli,ale nevěřila jsem tomu,že se nám to povedlo snad napoprvé :s: Musela jsem jít hned k :*8*: pro neschopenku,protože jsem dělala práci kde bych těhotná nemohla být.Nejvíc jsem se bála toho že se za těch 40 týdnů unudím,ale všechno bylo jinak :\/: V 7tt jsem začala pořád zvracet,že jsem musela být i v nemocnici :r: Pak jsem přišla na to že mi asi nedělá dobře prostředí,tak jsem začala jezdit k našim a tam to bylo ok.Takhle jsem to měla asi do 5 měsíce.Celou tu dobu jsem si ani nepřipdala jako těhotnáa říkal jsem si že budu hrozná máma :r: Ale jak už mi pak bylo líp,začala jsem cítit pohyby a pomalu začala nakupovat,tak se trošku změnilo.Trošku jsem byla zklamaná,když mi :*8*: řekl že to bude kluk,protože jsem si přála holčičku.Pak jsem si řekla že je to jedno hlavně aby bylo mimi zdravé :h: Ale stejně skoro celý těhu jsem si myslela jak to nezvládnu,že na to nemám,ale musím říct že se to změnilo až porodem.Od první chvíle co jsem Ondráška viděla tak ho miluju celým svým srdcem :h: Nemusíš se bát určitě budeš dobrá mamča i když si to teď třeba nemyslíš a bojíš se toho.Doufám že jsem ti trošku pomohla a promiň za dlouhej článek :a:

Ahojky,vítej mezi náma :a: a samozřejmě moc gratuluju :one: Já když jsem před rokem zjistila že jsem těhotná,tak jsem byla hlavně překvapená :00: Sice jsme to s manžou chtěli,ale nevěřila jsem tomu,že se nám to povedlo snad napoprvé :s: Musela jsem jít hned k :*8*: pro neschopenku,protože jsem dělala práci kde bych těhotná nemohla být.Nejvíc jsem se bála toho že se za těch 40 týdnů unudím,ale všechno bylo jinak :\/: V 7tt jsem začala pořád zvracet,že jsem musela být i v nemocnici :r: Pak jsem přišla na to že mi asi nedělá dobře prostředí,tak jsem začala jezdit k našim a tam to bylo ok.Takhle jsem to měla asi do 5 měsíce.Celou tu dobu jsem si ani nepřipdala jako těhotnáa říkal jsem si že budu hrozná máma :r: Ale jak už mi pak bylo líp,začala jsem cítit pohyby a pomalu začala nakupovat,tak se trošku změnilo.Trošku jsem byla zklamaná,když mi :*8*: řekl že to bude kluk,protože jsem si přála holčičku.Pak jsem si řekla že je to jedno hlavně aby bylo mimi zdravé :h: Ale stejně skoro celý těhu jsem si myslela jak to nezvládnu,že na to nemám,ale musím říct že se to změnilo až porodem.Od první chvíle co jsem Ondráška viděla tak ho miluju celým svým srdcem :h: Nemusíš se bát určitě budeš dobrá mamča i když si to teď třeba nemyslíš a bojíš se toho.Doufám že jsem ti trošku pomohla a promiň za dlouhej článek :a:

Ahojky, byla jsem na tom taky stejně, měla jsem strašnou radost, ale zároveň rozporuplné myšlenky, horší to bylo později... Měla jsem pocit, že mám oporu přítele a ta se ve 3. měsíci rozplynula - zůstala jsem sama.
Pak tyto obavy nastaly ještě u konce těhu, je to normální - najednou totiž člověk pocítí, že tu nebude tak úplně, ale že tu bude jakoby 2x a přybude mu k těm svým klasickým starostem ještě spoustu dalších... Ale neboj se, zvládneš to jako my všichni tady a když bude potřeba, zajdi si sem a tady tě spousta lidí opět podpoří, je to fajn... :)

Já měla stejné pocity jako Ty, u obou dětí.
Hlavně jsem myslela na peníze, jestli to zvládneme finančně a tak.
Že vlastně přijdu o svůj plat...
Tak jsem si i pak plínky nakupovala dopředu a teď kojila co nejdýl.
Plínky jsem nakoupila do roka dítěte, dobrý ne?
Ale z platu to vlastně bylo v pohodě a teď nám skrz plínky neubývá :s:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky