Ach jo...

Dneska jsem si musela znovu koupit test, abych se presvedcila. Jakmile se objevily opet dve carky, tak jsem se rozhodla, ze to reknu mame. Prisla jsem za ni, nic jsem nerikala, jenom jsem ji do ruky dala ten posledni test, a ona : Proc tam jsou dve carky? Uz si to pocurala? No, v tu chvili mi to prislo vtipny, protoze jsem jeste nevedela co me ceka. Jenze pak mi dala takovej vyklad toho, proc si o dite nechat vzit : ze jsem mlada, ze nemam penize ( ikdyz pracuju, a neberu malou vyplatu ), a ze nemame kde bydlet. S pritelem totiz zatim, docasne, bydlime u nasich, ve velkem bytem. Nechtela jsem se s ni hadat, tak jsem ji to vsechno odkyvala, a sla se vybrecet ven. Jakmile jsem ale prisla, zacala znovu, uz trochu s klidnejsim hlasem, ale to me prave dostalo nejvic. Rikala mi, ze by ji to nevadilo, jenom kdyby mi bylo trochu vic! Je mi dvacet a uz asi dva roky zjistuju, ze chci s pritelem miminko, ze jsem na to pripravena a ze to je vlastne muj udel. Nekdo chce studovat cely zivot, jiny zase touzi po kariere, ale ja jsem proste rodinny typ!!! Pak na me ukazala at si k ni jdu sednou, objala me, a ja se desne rozbrecela, myslela jsem, ze to bude vsechno v pohode, ze to rozdycha a bude nakonec taky tak stastna jako ja. Jenze ona mi rekla, ze bude moc stastna, kdyz si to necham vzit, a pokusime se o to tak za pet let!! :\\: V tu cvhili mi hlavou blesko CO TO KECA, PANEBOZE?!!! ONA BY CHTELA ZABIT MOJE DITE??? :\\: Od te doby jenom premyslim, brecim a hledame podnajem za par kacek. Hodne vydareny vikend ne? :#o: :\\: